
Otevřeš dveře a čekáš další žlutou chodbu, další prázdnou kancelář, další vlhkou zeď. Místo toho ti nohy sklouznou do vody. Studené, černé, bezedné. Kolem dokola není nic než hladina, která se ztrácí za obzorem na všech stranách, a nad ní nízká, kalná obloha bez slunce a bez konce. Tohle je Backrooms Level 7, mezi tuláky známý jako Thalassophobia. Pojmenovali ho podle strachu z hlubokého otevřeného oceánu. A věř mi, ten strach si tady vyslouží každý.
Skoro celá tahle úroveň je jeden nekonečný oceán. Žádné doložené pobřeží. Žádný ostrov, o který by ses opřel. Žádná pevnina, na kterou bys doplaval, i kdybys plaval do konce života. Jen voda pod tebou a šedá deka mraků nad tebou. A to nejhorší ze všeho není to, co vidíš na hladině. Je to ta hloubka. To, co je pod tebou.
Oceán, který nikde nezačíná a nikde nekončí
Level 7 se objevuje jako moře bez břehů. Voda je studená a tmavá, tmavší, než by měla být, protože skrz mraky sem nepronikne pořádné světlo. Obloha je trvale zatažená, mléčná, bez slunce, bez měsíce, bez hvězd. Nedokážeš z ní odečíst ani denní dobu, ani směr. Ať se otočíš kamkoli, vidíš pořád to samé: šeď, která nahoře přechází do vody a dole do prázdna. V rámci celého fenoménu Backrooms patří tahle úroveň k těm, kde tě nedostane stěna ani chodba, ale samo prostředí.
Viditelnost pod hladinou klesá rychle. Stačí pár metrů a modř přejde do temně zelené, pak do šedi, pak do černé, ve které nerozeznáš vlastní ruku před obličejem. A právě tam dole, kam nedohlédneš, začíná to pravé peklo. Protože voda tady není hluboká jako moře, které znáš. Je hluboká jako propast, ke které žádné dno možná ani neexistuje.

Čtyři patra tmy
Tuláci, kteří se z Level 7 vrátili, rozdělují oceán do hloubkových zón. Každá je temnější a nepřátelštější než ta nad ní, a čím hlouběji se dostaneš, tím víc se rozpadá i samotná realita kolem tebe.
- Sluneční zóna (Sunlight). Nejsvrchnější vrstva těsně pod hladinou. Sem ještě dosáhne aspoň trocha kalného světla shora. Jediné místo v celém levelu, kde má smysl doufat, že přežiješ. Tvým úkolem je zůstat právě tady.
- Soumračná zóna (Twilight), zhruba pět mil pod hladinou. Světlo mizí, chlad houstne, tlak sílí. Sem se dostane málokdo dobrovolně a ještě míň jich se vrátí.
- Půlnoční zóna (Midnight), kolem deseti mil. Absolutní tma. Naprosté ticho. Místo, kde přestává platit představa, že jsi ještě součástí něčeho známého.
- Propast (Abyss), asi dvacet mil a prakticky bez dna. Nejhlubší doložená vrstva. Čím hlouběji jdeš, tím větší je takzvaná formátová nestabilita: realita se tu láme, prostor se chová jinak, než by měl, a to, co uvidíš, už možná ani nebudeš umět popsat.
Ta čísla si přeříkej nahlas. Dvacet mil černé vody. To není hloubka, do které se dá potopit a zase vyplavat. To je vzdálenost, ze které se nikdy nikdo nevrátil. A ty se vznášíš přesně nad ní, na tenoučké blance hladiny, a jediné, co tě od ní dělí, je tvoje vlastní schopnost udržet se nahoře.
Co číhá pod hladinou
Kdyby stačilo bát se jen té hloubky, byl by Level 7 skoro milosrdný. Jenže v té vodě nejsi sám. Podobně jako u jiných entit Backrooms platí, že čím hlouběji sestoupíš, tím horší věci tě čekají.
V mělčích vrstvách se pohybují Hydrolingové, vodní tvorové, kteří ti nedají klid u hladiny. Hlouběji narazíš na Utopené (Drowned), to, co zbyde z těch, kdo se tu před tebou nedokázali udržet nahoře a klesli dolů. Nejsou to už tuláci. Jsou to varování, které pluje vstříc dalšímu, kdo udělá stejnou chybu. Objevují se tu i Usměváci (Smilers), ti neviditelní tvorové, po kterých ve tmě zbydou jen dvě rozšklebené oči a zubatý úsměv visící v černé vodě, tentokrát ne v chodbě, ale kdesi pod tvýma nohama.
A pak je tu ona. Ta věc (The Thing). Legenda i noční můra celého levelu. Obrovská, agresivní rybí bytost, která se pohybuje kdesi v hlubině a o které si nikdo netroufne říct, jak přesně vypadá, protože kdo ji viděl zblízka, ten už nemluví. Nemusí tě ani napadnout. Stačí, že víš, že existuje. Že se někde tam dole, v té dvacetimílové tmě, pohybuje něco tak velkého, že by tě spolklo, aniž by zpomalilo. Každý stín pod tebou, každý pohyb vody, každá bublina, která se odnikud vynoří, pak najednou znamená jediné: možná už jde po tobě.
Proč na tebe thalassofobie platí
Strach z hluboké vody nefunguje jako strach z monstra, které vidíš. Funguje líp. Level 7 nepotřebuje, aby na tebe něco vyskočilo. Stačí mu ta jedna jediná myšlenka, kterou nedostaneš z hlavy: pode mnou je dvacet mil temnoty a já netuším, co je v ní. Nevidíš tam. Nedosáhneš tam. Nemáš nad tím žádnou kontrolu. A tvoje mysl, ta se nesnese s prázdnem. Když jí nedáš obraz, dokreslí si ho sama, a to, co si dokreslí, bude vždycky horší než pravda.
K tomu přidej chlad, který ti pomalu bere sílu. Izolaci tak úplnou, že po pár hodinách začneš mluvit sám se sebou jen proto, abys slyšel lidský hlas. A dezorientaci: bez břehu, bez slunce, bez pevného bodu nevíš, kterým směrem plaveš, ani jak dlouho. Level 7 tě nezabíjí jednou ranou. Ubírá ti tělesné teplo, ubírá ti naději a čeká, až se sám unavíš natolik, že přestaneš plavat. A ve chvíli, kdy klesneš, se z oběti hlubiny staneš její součástí.
Jak se udržet nahoře
Jestli tě sem některý ze sousedních levelů vyplivne, drž se pár zásad. Nejsou to zaručené recepty. V Thalassophobii žádné nejsou. Ale zvyšují ti šanci, že se dožiješ východu.
- Zůstaň u hladiny. Sluneční zóna je jediné místo, kde se dá přežít. Nenech se ničím zlákat dolů, ani zvědavostí, ani zvukem, ani leskem. Všechno pod tebou tě chce dostat hlouběji.
- Nepropadej panice. Panika ti sebere dech i síly rychleji než chlad. Klidné, úsporné pohyby tě udrží nad vodou déle než zběsilé mrskání sebou.
- Šetři teplem a energií. Studená voda tě vysává i tehdy, když stojíš na místě. Každý zbytečný pohyb je teplo, které už nedostaneš zpátky.
- Nekoukej dolů. Zní to hloupě, ale funguje to. Čím míň se díváš do té černé hloubky, tím míň jí dovolíš, aby ti hrála s hlavou.
- Hledej východ, ale nespoléhej na něj. Do Level 7 se přichází z okolních úrovní a stejnými přechody se z něj dá i vyváznout, jenže východy jsou tady vzácné a nejisté. Objeví se, když je nečekáš, a zmizí, když je potřebuješ. Podobná loterie čeká tuláky i v sousedních úrovních, třeba na Level 5, kde nikdy nevíš, jestli sis vytáhl výhru, nebo rozsudek.
Voda si pamatuje
Level 7 je učebnicová ukázka toho, proč Backrooms zabírají. Nepotřebuje krev na stěnách ani řev ze tmy. Vezme obyčejný strach, ten nejstarší, který v sobě nosíme od časů, kdy jsme byli malými tvory ve velké vodě, a natáhne ho do nekonečna. Sundá z oceánu břeh, slunce i dno a nechá jen tu jednu otázku, na kterou nikdy nedostaneš odpověď: co je tam dole.
A tahle úroveň ti tu odpověď nedá. Bude tě držet na hladině tak dlouho, dokud ti nedojdou síly, a pak tě nechá pomalu klesnout do té tmy, ze které se ptala. Jestli se sem dostaneš, plav klidně, dýchej pomalu a nekoukej dolů. Dokud se udržíš nahoře, jsi ještě tulák. Ve chvíli, kdy klesneš, se staneš tím, co příštího nešťastníka vyděsí k smrti.
Originál: Level 7: „Thalassophobia“ (Backrooms Wiki)
Tento text je zpracováním díla licencovaného pod CC BY-SA 3.0 a je rovněž šířen pod CC BY-SA 3.0.




