Deník Abigail

Začátkem měsíce Dubna, jsme se přestěhovali do nového domu

Bylo mi jasné, že ten starý, pro nás nový dům je strašidelný. V prvních pár týdnech jsem slýchávala kroky a klepání. Žila jsem tam se svým manželem a dvěma dětmi.

Můj manžel byl velmi milý muž, ale po dvou týdnech bydlení v tom domě, začal být rozrušený a rozzlobený. Moje děti se bály spát ve svých pokojích, hlavně moje dcera, která mi řekla, že viděla sedět na konci postele nějakou ženu.

Poprvé jsem jí nevěřila, ale když jsem našla starý deník v podkroví, v mé mysli nebylo pochyb o tom, že tu noc možná někoho viděla.

Udělala jsem si čas, abych mohla zapsat všechny zápisy z deníku do notebooku mého syna, abych mohla sdílet šokující nálezy se všemi ostatními. Deník patřil dívce jménem Abigail a podle všeho, začala psát do deníku nazpět v roce 1960, poté co zemřela její matka. Některá slova byla špatně napsaná, ale udělala jsem čas na korekci zápisů a změnila jsem tam, kde to bylo potřeba.

Deník Abigail

Duben 17,1962

Ahoj mami, tohle je první noc v novém domě. Nenávidím, že jsem se musela přestěhovat a opustit své přátele, ale táta dostal novou práci a tak jsem musela. Je to velký dům a opravdu se mi líbí můj nový pokoj.

Rebecca mi dala novou tužku, protože moje jediná se zlomila minulý týden. To proto jsem chvíli nepsala. Ona je tak milá, ale ne tak jako jsi byla ty. Tak mi chybíš, mami. Zítra začnu chodit do školy, tak bych měla jít spát. Dobrou noc, mami.

Duben 18,1962

Seznámila jsem se dneska ve škole s jednou milou dívkou. Její jméno je Jennifer ale každý jí říká Jenny. Řekla, že se jí líbí moje šaty a já si myslím, že to bylo od ní pěkné. Táta a Rebecca se dneska hádali. Tak moc dlouho se už nehádali. Nevím, o čem se hádali, ale táta byl opravdu rozrušený. Už bych měla jít, tata mi půjde dát pusu na dobrou noc. Chybíš mi tak moc. Dobrou noc, mami.

Duben 19,1962

Dneska jsem se ve škole bavila. Jenny a já jsme si hrály na babu během přestávky a já běžela tak rychle, že mě nemohla chytit. Viděla jsem tě, jak se na mě díváš. Viděla jsi, jak jsem ti mávala? Táta mi nevěřil, když jsem mu řekla, že jsem tě viděla. Nikdy mi nevěří. Myslím si, že mu stále chybíš, protože někdy pláče. Mám tě moc ráda, mami, a chybíš mi. Dobrou noc, mami.

Duben 20,1962

Ahoj mami, Dneska jsem měla další zábavný den ve škole. Hledala jsem tě, ale neviděla jsem tě. To je v pořádku, pořad tě mám moc ráda. Rebecca mě volá k večeři, tak bych měla jít. Dobrou noc, mami.

Duben 22, 1962

Omlouvám se, že jsem ti včera nenapsala, mami. Jenny mě pozvala k nim domů na přespání a užila jsem si spoustu zábavy. Zpívaly jsme písničky, četly strašidelné příběhy a povídaly si o klucích. Jenny má ráda Jacoba, ale já nemám ráda kluky. Myslím si, že jsou nechutní. Slyšela jsem kroky dole, ale táta a Rebecca spali, teď se bojím, mami.

Šla jsem dolu, ale nikoho jsem neviděla. Doufala jsem, že jsi to ty, opravdu jsem tě chtěla vidět, mami. Tak moc mi chybíš. Já vím, že jsi mi říkala, ať nepláču předtím, než jsi umřela, ale nemůžu si pomoct. Chybíš mi. Už jsem unavená. Dobrou noc, mami.

Duben 23, 1962

Opravdu se teď bojím, mami. Byla tam žena, seděla na konci mojí postele a myslela jsem si, že jsi to ty, ale nebyla jsi. Křičela jsem na tátu, ale nevěřil mi. Řekl mi, že to byl jenom sen, ale nebyl to sen, mami. Dívala se přímo na mě a vypadala opravdu děsivě. Už se mi tu nelíbí. Chci jít domů.

Duben 24, 1962

Ona se vrátila, mami, a já se opravdu bojím. Stála blízko dveří a jenom na mě zírala. Křičela jsem znova na tátu, ale zařval na mě a řekl mi, ať jdu spát. Nevím, proč jí nevidí. Stále na mě zírá. Proč jí nemůžeš vyhnat pryč. Ona mě děsí, mami, prosím, vyžeň jí pryč.

Duben 25,1962

Táta dneska uhodil Rebeccu. V poslední době je opravdu zlý a děsí mě. Chci jít domů, nelíbí se mi to tady už víc a víc. Táta začal hodně pít a je na mě vždycky zlý. Myslím si, že on…

Květen 5, 1962

Chybí mi si s tebou povídat, mami. Táta mi vzal deník, protože řekl, že to není normální, abych si psala s mrtvým člověkem. Řekl, že potřebuju profesionální pomoc, ale to není pravda. Vzal mě k paní a ta mi řekla, že nejsem šílená. Řekla jsem jí, že si píšu s tebou a že v mém pokoji žije strašidelná žena. Ona mi řekla, že mi věří. Táta opravdu hlasitě křičel na Rebeccu a zněl opravdu šíleně, tak jsem šla radši spát. Dobrou noc, mami.

Květen 8, 1962

4 5 13 15 14 19/ 4 5 13 15 14 19 4 5 13 15 14 19/ 4 5 13 15 14 19 4 5 13 15 14 19/ 4 5 13 15 14 19 4 5 13 15 14 19/ 4 5 13 15 14 19 4 5 13 15 14 19/ 4 5 13 15 14 19 4 5 13 15 14 19/ 4 5 13 15 14 19 4 5 13 15 14 19/ 4 5 13 15 14 19 4 5 13 15 14 19/ 4 5 13 15 14 19

(Nemám tušení, co má znamenat ten další zápis. Bylo tam pár stránek, kde byly napsané tyto čísla, pokud někdo ví, co mají znamenat tyto čísla, velmi bych ocenila, kdybyste mi to řekli)

Květen 9, 1962

Pokud bych měla zemřít, tak předtím, než se probudím, pomodlím se k Pánu Bohu, ať si vezme mojí duši. Pokud bych měla zemřít, tak předtím, než se probudím, pomodlím se k Pánu Bohu, ať si vezme mojí duši.  Pokud bych měla zemřít, tak předtím, než se probudím, pomodlím se k Pánu Bohu, ať si vezme mojí duši.  Pokud bych měla zemřít, tak předtím, než se probudím, pomodlím se k Pánu Bohu, ať si vezme mojí duši.  Pokud bych měla zemřít, tak předtím, než se probudím, pomodlím se k Pánu Bohu, ať si vezme mojí duši.  Pokud bych měla zemřít, tak předtím, než se probudím, pomodlím se k Pánu Bohu, ať si vezme mojí duši.

Květen 10, 1962

Pokud bych měla zemřít, tak předtím, než se probudím, pomodlím se k Pánu Bohu, ať si vezme mojí duši. (6x se opakuje)

Květen 11, 1962

Pokud bych měla zemřít, tak předtím, než se probudím, pomodlím se k Pánu Bohu, ať si vezme mojí duši. (6x se opakuje)

Květen 12, 1962

Něco je uvnitř mě a požírá mou duši. Pomoz mi, drahoušku. Pomoz mi.

Květen 16, 1962

Tak se bojím, mami. Někdo mi psal do mého deníku a myslím si, že to byl táta. Opravdu mě děsí, mami a myslím si, že děsí taky i Rebeccu, protože jsem jí několik dní neviděla. Myslím si, že utekla pryč, mami. Nechala mě tady a já myslela, že mě má ráda. Přála bych si, abys tady byla, mami.

Květen 17, 1962

Viděla jsem včera Rebeccu, mami. Stála tam venku na dvorku. Dívala se na mě a její tvář byla od krve. Myslím si, že jí táta opravdu ublížil. Mávala jsem na ni, ale ona mi nezamávala zpátky.

Myslím si, že byla naštvaná na mě, protože jsem jí nepomohla. Stále tam venku je, myslím si, že se bojí jít dovnitř. Řekla jsem jí, že táta je v práci, ale ona nic neřekla. Ona se mě bojí, mami.

Květen 18, 1962

Ona je mrtvá, mami. Rebecca je mrtvá! Našla jsem jí v podkroví a byla tam všude krev. Myslím si, že ji zabil táta a myslím si, že mě chce zabít taky. Tak se bojím, mami. Nevím, co mám dělat. Táta jenom přišel domů a zněl opravdu rozzlobeně. Řekl mi, ať jdu dolů, ale já nechci, aby mi ublížil. Budu se skrývat pod svou postelí, prosím, nenech ho, aby mi ublížil, mami.

(Psaní zde bylo z nějakého důvodu opravdu neuspořádané. Snažila jsem se udělat to nejlepší, co šlo, abych se nějak vyjádřila)

Blíží se po schodech, mami, a volá mě, ale já se nechci pohnout. Tak se bojím, mami. Jeho kroky jsou tak hlasité. Je v mém pokoji. Je v mém pokoji a má nůž, opravdu, opravdu velký nůž. On mě najde, prosím, nenech ho mě najít. Mám tě ráda, mami. Přála bych si, abys byla s námi.

(Smutné, tady skončil zápis)

Květen 19, 1962

Pokud bych měla zemřít, tak předtím, než se probudím, pomodlím se k Pánu Bohu, ať si vezme mojí duši. (přibližně 16x se opakuje)

To byl poslední zápis v deníku. Ty slova byly šokující a nikdy jsem nic takového nečetla. Hledala jsem na ta čísla na internetu, ale nic jsem nenašla. Moje rodina a já jsme se po třech týdnech bydlení tady odstěhovali. Stále mě to pronásleduje, když přemýšlím o tom, co by se stalo, kdybychom tam zůstali. Prosím sdílejte tento příběh, chci jenom vědět, co znamenají ta čísla. Pokud něco znamenají.

Další Creepypasta: Noční můra v Nemocnici