Dětské Show / Children’s show
Moje rodina se přestěhovala do malého venkovského městečka, abych mohl vyrůstat v tiché a klidné atmosféře. Byl to pro mě velký nezvyk. Domky byly od sebe daleko a oddělovali tak své pozemky. Na rozdíl od místa, kde jsme dříve žili. Nemohl jsem si sem akorát pozvat své staré kamarády, s kterýma jsem se dříve znal.
A vzhledem k tomu že domy byly daleko od sebe, musel jsem jít na vlastní pěst, abych si našel kamarády. První dny jsem strávil většinu svého času na dvoře našeho domu a hrál jsem si se svými hračkami a moje máma přitom seděla na verandě a pozorovala mě.
Ačkoli většina z mé paměti z našeho krátkého pobytu v tom domě je jako pokrytá mlhou tak si jasně vzpomínám na několik událostí. Jedna z nich je z doby, kdy mi bylo pět let.
Začalo to když jsem seděl před televizí a přepínal mezi kanály a hledal svůj oblíbený pořad, program, dětský zpěv a mluvící zvířata. Vždy tyto pořady dávali odpoledne, ale i přes to jsem nemohl žádný takový pořad najít.
Po chvíli jsem narazil na show
Vysílali se tam různé známé pořady. Měl jsem vykulené oči a upřeně jsem se díval do blikající televizní obrazovky.
Byla tam kreslená zvířata, která pomáhala dětem naučit se dělit a v pozadí hrála radostná melodie. Následující týden jsem proseděl před televizí a narazil jsem na tu stanici znovu, ale to zrovna vysílali jiný pořad.
Nevzpomenu si teď na název toho pořadu, ale živě si pamatuji vše, co se tam dělo. Skupina dětí se shromáždila kolem stromu. Všichni se drželi za ruce a měli veselé úsměvy na tváři. Zpívali nějakou píseň. Nevzpomenu si přesně na slova písně, ale vzpomínám si, že to obsahovalo fráze jako „láska“ a „štěstí“.
Znělo to jako něco, co lidé zpívají v kostele. Uslyšel jsem zvuk blížících se kroků směrem do obývacího pokoje. Mámin hlas se mě zeptal, na co jsem se díval. Nevzpomínám si na to, co jsem jí odpověděl, ale na tváři se jí ukázal zmatený výraz a poslala mě do kuchyně s tím, že už je oběd. Krátce poté, co jsem znovu narazil na tu show, mě něco vyvedlo z míry, když jsem to sledoval.
Nebylo tam nic vyloženě divného, ale něco se nezdálo v pořádku
Začal jsem cítit úzkost. Toto vše vyrostlo v něco, co jsem ještě nikdy necítil. Jako bych se díval na něco, co jsem nikdy vidět neměl. Hlas vyprávěl význam sdělení a kamera zaměřila na skupinku dětí, které seděly na podlaze, která byla potažená kobercem. Před nimi byly poházená nějaké hračky.
Tento film byl velmi nekvalitní a občas se tam vyskytly záblesky statického zkreslení obrazovky. Tři z dětí seděly v kruhu. Jeden chlapec si hrál s kostkami, na kterých byla abeceda a dvě dívky mluvily s panenkami o velikosti dítěte s blonďatými vlásky a růžovými košilkami a modrýma kalhotama.
Další skupina dětí seděla u stolu s omalovánkami. Ty dvě dívky mluvily s panenkami a zdálo se to jako normální hry dětí, které si hrají se svou panenkou. Chvíli jsem se na ně soustředil a mezi jejich větami jsem slyšel něco, čemu jsem moc nerozuměl.
Bylo to podivné slovo nebo fráze
Nepamatuji si, co to přesně bylo,ale hodně mě to znepokojilo. Špatný obraz stanice se každým klipem zhoršoval a obraz a zvuk byly stále zkreslenější, ale to trvalo jen zlomek vteřiny. Zahlídl jsem snímek, který blikal při každém přerušení. Bylo to tak rychlé, že nebylo možné rozeznat, co na snímku je. Musel jsem se na to pořádně soustředit.
Ale vše, co jsem viděl byla jen rudá čmouha přes obrazovku. Najednou se obraz vrátil do normálu. Zvuk byl normální a klipy byly bez přerušení. Děti si i nadále hráli se svými hračkami. Vzpomínám si na noční můru, kterou jsem měl tu noc, když jsem šel spát. Bylo to tak živé, že jsem se až divil, že to nebyla skutečnost.
Hrál jsem si na hřišti, které jsem si pamatoval z města, kde jsem dříve bydlel. Běhal jsem po hřišti pod teplým sluncem. Nebe bylo jasně modré a listy stromů jemně šustěly ve větru. Vylezl jsem po schodech na skluzavku a chytil se se zábradlí. Potom jsem se sklouzl dolů. Moje tělo se pomalu klouzalo dolů po chladném povrchu skluzavky.
V tom jsem před sebou uviděl rudou siluetu s černýma očima
Seděl dole před skluzavkou a díval se na mě. Byl jsem ochrnutej tím strachem a moje ústa byla otevřená a připravená k výkřiku, ale žádný zvuk jsem ze sebe nedostal. Když jsem se vzbudil rozhlížel jsem se a snažil jsem se přizpůsobit mé oči tmě. Byl jsem ve svém pokoji, v posteli.
Podíval jsem se na červené osvětlené číslice na mém budíku. Bylo 3:34 a mé tělo bylo zalité studeným potem a můj obličej byl mokrý od slz. Natáhl jsem ruku do tmy a zatáhl jsem za řetízek od mojí lampičky. Srdce mi bušilo tak hlasitě, že jsem ho mohl slyšet ve svojí hlavě. Oddechl jsem si úlevou, když se světlo zapnulo. Nikdy nezapomenu na to jak se na mě ta věc ve snu dívala.
Následujícího rána se vše zdálo normální
Naši sousedé nás poprvé navštívili a sedli jsme si na oběd společně ke stolu. Najednou mi položili otázky, týkající se školy, mých oblíbených hračkách a oblíbených televizních pořadů a filmů. Moje máma vysvětlila, že zatím chodím do školky, ale že pro mě budou brzy muset vybrat školu, takže se tam začali bavit o místních školách.
Poté, co od nás hosti odešli, tak jsem si zapnul televizi. Stejná skupina dětí hrála hru na schovávanou. V pozadí jim hrála náladová melodie. Kamera pomalu prošla dveřmi a schovala se za skříň, prolezla stísněným prostorem a skrčila se za nábytkem, odkud snímala děti.
Chlapec se opřel o zeď a zakryl si oči rukama a začal počítat do třiceti. Malá dívka s hnědými vlasy staženými do culíku procházela chodbou. Najednou se její pohyby staly velmi pomalé a hudba přestala. Bylo tam ohlušující ticho. Nemohl jsem slyšet ani zvuk jejích kroků. Kamera se začala třást, jakoby se celá místnost nakláněla do stran.
Začalo se mi přitom dělat zle
Dívka vstoupila do místnosti, která byla na konci chodby. V místnosti byla ve zdi malá dvířka. Klekla k nim a rukou chytla malou kliku. Kamera se začala prodírat úzkým otvorem blíž k ní a čočka kamery byla zaměřená na dívku. Nemohl jsem rozeznat, co je na druhé straně, ale mohl jsem vidět část místnosti. Zdálo se, že v místnosti nic není..
Nebyl tam skoro žádný nábytek,nebyla tam ani okna. Zdi byly natřené na rudo. Jakmile otevřela malé dveře a vlezla do nich,hned je za sebou zavřela. Kamera zaměřila jiný pokoj. Chlapec, který počítal, měl zakryté oči a byl otočený směrem ke zdi. Zvuk znovu začal fungovat. 27…28…29…30!
Prudce se odtrhl od zdi a rozhlídl se. Začal prohledávat dům a hledat ostatní děti. Poklekl ke stolu, pod kterým se schovávala holčička s blonďatými kudrnatými vlásky, která vylezla z pod stolu. Vešel do další místnosti a otevřel dveře od šatníku, nakukoval za nábytek. Objevoval náhodné děti, které následně vylézaly ze svých úkrytů.
Hra skončila, ale stále jsem myslel na jednu věc
Oni nenašli tu holčičku, která vlezla za ty malé dveře. Už se tam neukázala. Měl jsem zase problém s usínáním té noci. Pokaždé, když moje máma zhasla světla a odešla z mého pokoje a zavřela ze sebou dveře, byl jsem naplněn nesnesitelným pocitem neklidu a strachu. Klekl jsem si vedle mé postele, ruce a kolena jsem zatlačil do podlahy.
Opatrně jsem nahlédl pod postel. Slyšel jsem zvuk mého těžkého třesoucího se dechu a mé bušící srdce, které vypadalo, jako by chtělo vyskočit z mé hrudi. Položil jsem hlavu na chladnou podlahu a moje oči hleděly do tmy pod postelí. Pod postelí byl jen můj plyšový králík, který byl zahalen černými stíny.
Neobtěžoval jsem se pro něj natáhnout ruku. Postavil jsem se na své bosé nohy a potácel jsem se do ložnice rodičů. Zeptal jsem se jich, jestli bych dnes nemohl spát s nimi. Moje máma jen zavrtěla hlavou a nabídla mi, že mě doprovodí zpátky do mého pokoje. Jak jsem zase ležel ve své posteli, uslyšel jsem zvuk toho, jak něco klepe na okno.
Nemohl jsem se přinutit otočit se a zkontrolovat to
Moje srdce zase bušilo v mé hrudi jako by chtělo vyskočit ven. Klepání stále pokračovalo a znělo to jako zvuk prstů, které klepají na okenní tabuli. Začal jsem cítit nutkání křičet, ale nemohl jsem vydat ani hlásku. Po chvíli jsem se donutil a koutkem oka jsem pohlédl na okno. Byl tam černý stín, který na mě zíral skrz okno.
Povedlo se mi zařvat. Dveře se otevřely a dovnitř vtrhli moji rodiče. Moje matka klekla na kolena k mé posteli a zeptala se mě, co se děje. Snažil jsem se jí vysvětlit, že jsem viděl někoho za mým oknem a přitom mi stékaly slzy po tváři. Moje máma mi vysvětlila, že jsem měl jen další noční můru a přitom mě hladila po vlasech, zatímco otec hleděl z okna.
Po chvíli vyšel z mého pokoje ven a šel zkontrolovat a prohledat dvorek. Nic nenašel. Na tu show jsem se podíval zase až za pár dní. Skupina dětí seděla u stolu. Holčička s černými culíky si četla knížku, jejíž strany pokrývaly malá, černá písmena. Vypadalo to jako bible, ale vypadalo to, že se tam píše o něčemu jiném.
Po chvíli předala knížku jinému dítěti
Když chlapec začal číst, neklid ve mně se zvýšil. Slova sice připomínala pasáže z bible, ale bylo v nich něco nenormálního. Ve scéně, která následovala, stejná skupinka dětí seděla ve třídě. Dívaly se před sebe. V pozadí se ozval slabý hlas. Slyšel jsem do toho plačící zvuk. I přes to hlas v pozadí něco říkal celé třídě.
Po chvíli se pláč změnil v nepřetržitý kvílící zvuk. Mé srdce opět bušilo, jako by chtělo vyskočit. Najednou se něco blýsklo přes obrazovku. Nebylo to tam ani vteřinu, takže jsem nemohl určit, co to bylo. V tom se něco znovu zablýsklo přes obrazovku. Byl to záblesk ruky, která vypadala, že patří dítěti.
Nářek a brek v pozadí stále sílil. Náhle se zableskl další obrázek. Byla tam ruka, která prsty jezdí po zdi a přitom odlupuje zbytky barvy. Jedna holčička vstala ze židle a nejistým krokem šla k přední části učebny.
Klekla si a začala zvracet na podlahu
Proud nažloutlé kapaliny se jí vynořil z úst a stékal k zemi. Páska skončila a pravidelné vysílání stanice bylo obnoveno. Když jsem se druhý den probudil, uslyšel jsem svou mámu vzlykat. Nepamatuji si moc o tom, co se stalo, ale moji rodiče přenesli všechno naše oblečení a věci ven a dali je do auta.
Potom jsme se vrátili do našeho bývalého města. Předtím, než jsme odjeli zachytil jsem jen několik slov a vět z jejich rozhovorů, než jsme opustili dům. Rodiče ještě mluvili s policií. Policista něco vysvětloval mé matce s vážným výrazem na tváři a každých několik sekund přikývl. Vzpomínám si, že mluvil ohledně dětské show, která se vysílala ve městě.
Nechápal jsem všechno, co říkal, ale vzpomínám si, že mluvil o sousedech a náboženském shromáždění ve městě. Vysvětlil, že se to natáčelo v místní školce, která patřila jedné z rodin a taky zmínil slova jako „podzemní tunely“ a „skryté místnosti“. Nechápal jsem proč, ale cítil jsem, jak mi opět buší srdce a udělalo se mi zle od žaludku, když jsem ho slyšel mluvit o rudě malovaném pokoji.
Vrátili jsme se do pohodlí našeho bývalého města
Znovu jsem se setkal s kamarády a znovu šel do mého oblíbeného parku. Po dlouhou dobu jsem zapomněl na to izolované město, ale když jsem vyrostl, tak se to do mé mysli vrátilo znovu. Někdy se snažím věřit tomu, že většina toho byly jen mé dětské sny a bludy, ale když na to vzpomínám, všechny pocity se mi vrací. Vzpomínky na něco, co jsem nemohl pochopit a stále pochopit nemůžu.
Originální zdroj: The Children’s Show
Další Creepypasta: Mama’s little goat
