ČlánkyCreepypasty

Dům na horách 2

Cesta probíhala celkem klidně. Občas se zastavili, aby mohli natankovat nebo se občerstvit, ale nijak extra se nezdržovali. Byli zvyklí na dlouhé cesty, takže cesta trasa Praha – Spálený Mlýn pro ně nebyla žádná výzva. Když dorazili, tak Mark zavolal tomu starému muži a řekl mu, že čekají u hotelu Spálený Mlýn na parkovišti. On mu oznámil, že dorazí do dvou hodin a s radostí v hlase zavěsil. Markovi to celé bylo divné. Jak mu může cesta sem trvat dvě hodiny? To jsme jako nemohli dojet někam blíž?“

Uklidni se brácha. On nám to vše vysvětlí. Zatím si aspoň můžeme odpočinout, najíst se a připravit si vybavení.“  Mark to odkýval, zvedl se, vytáhl přenosný plynový vařič a dal ohřívat rajskou polévku, kterou jeho sestra po jejím vychladnutí zabalila, aby měli něco teplého k jídlu. Když už v sobě oba měli asi tři kávy a dvě misky polévky, ozvalo se klepání na zadní dveře auta. Lucy zadala kód pro odemknutí dveří a potom, co je otevřela, před sebou uviděla stát menšího stařečka s výbavou na vysokohorské tůry, který se na ni vřele usmíval.

Jste to vy mladí lidé? Ti co mě přišli zbavit mého utrpení?“ Počal se tázat hned poté, co je uviděl. Pokud jde o tu chatu tak ano, jsme to my. Lucy Neumannová, těší mě.“ Mark Neumann. Také mě těší.“ Ale kde jsou moje způsoby. Měl jsem to být já, kdo se představí první!“ Pronesl stařec a zasmál se. „Robert David Schpitz,“ představil se. Kudy tedy cesta do Betléma pane Schpitz?“ Zeptal se Mark.

No pokud plánujete vzít sebou tu dodávku, tak na to zapomeňte.

K nám se dostanete jenom skútrem, rolbou, na lyžích nebo pěšky!“ To Marka i Lucy pěkně zarazilo. Věřili tomu, že se tam dostanou s celou svojí artilerií. Vážně to nejde jinak pane Schpitz?“ Zeptal se Mark. Bohužel ne mladíku. A říkejte mi Davide. Pane Schpitz je moc formální na to, co tu řešíme, a Robert se mi tolik nelibí. Asi si dovedete představit co mi lidé sypali na hlavu za přezdívky a jaké vtipy se o mě nesly.“

No,“ začala Lucy, „naštěstí tu máme i lyže a sněžnice. Plánovali jsme si po celém tom „mecheche“ jít trochu užít zimy, která je tu vážně nádherná. Nu což. Pojďte za námi dovnitř. Nestůjte na mraze. My se pobalíme a potom vyrazíme.“ Dobrá tedy slečno. Už se nemohu dočkat.“ Tak tohle bude zábava.“ Nech si ty poznámky pro sebe Marku.“ Ano Lucy. Promiň.“ Omluva se přijímá a až budeme dorazíme domů, tak mi dlužíš kafe a dezert!“ Řekla Lucy a vyplázla na Marka jazyk. Že já nedržel tlamu…“

Kapitola druhá – Záhada

Nějak zaostáváš bratříčku!“ Zvolala Lucy, když zhlédla Marka o asi 10 metrů za ní a Davidem. Na tohle prostředí nejsem dělanej. Že já něco říkal. Mohli jsme vzít nějakou klidnou záhadu třeba ve Španělsku a válet se v klidu na pláži. Bože, proč si mě opustil?!“ Citujete Ježíše Krista můj příteli?“ Zeptal se David. „Ten to místo kam míříme opustil již hodně dávno. Tam Boha s těží najdete.“ Tohle dělá často,“ odpověděla Lucy. „Je to snad jediná věc z Bible, kterou si pamatuje.“

Hej! To od tebe nebylo hezké!“ Podíval si se někdy do zrcadla? To není hezké.“ Vy dva se asi máte vážně hodně rádi!“ Poznamenal David a počal se smát. Ten humor se Vám bude hodit. Jsem rád, že se mi ozvali takto sympatičtí lidé. Všichni ostatní, kdo mi volali, si myslí, že jsem blázen!“ Davide, my jsme zažili tolik věcí, kterým nikdo nevěří, že to ani nespočítám. Prý jsme také blázni. Vítejte v klubu.“ Řekl Mark a jelikož je mezitím dohnal, tak byl schopen u toho podat Davidovi s úsměvem ruku.

Po asi hodině a půl od toho krásného momentu naše skupinka konečně dorazila do městečka jménem Záhada. Obyvatelé ho tak nazvali, jelikož hodně věcí, které se zde staly, do dnes zůstávají bez vysvětlení. Nikdo neví jak ani proč se staly a jsou s tím naprosto spokojení. Asi mají rádi nejistotu. To Lucy a Mark nechápali, jelikož oni chtěli znát odpověď na každou otázku, která vedla k něčemu neobvyklému. David sourozence pozval k sobě domů, uvařil jim čaj, nabídl něco k jídlu a nechal je v klidu se vyspat, jelikož když dorazili, tak byla už asi hodinu tma. Naštěstí znal David cestu úplně nazpaměť, a tak je ani tma nezastavila.

Druhý dne ráno je David překvapil bohatou snídaní a připravenými balíčky s jídlem.

Jé… to jste nemusel. Děkujeme.“ Řekla Lucy a šťouchla svého bratra do žeber. Oh… ano. Děkujeme moc.“ Nedělejte si s tím starosti. Já rád. Kor když jste se nabídli, že mi pomůžete. Myslím, že je načase seznámit Vás s tím, s čím potřebuji pomoci. Ale nejdříve se nasnídejte. Budete potřebovat všechny síly, které máte. Aspoň to mi má kamarádka řekla.“

Lucy i Mark přikývli, sedli si ke snídani a oba si vytáhli telefony, aby se mohli jako každé ráno podívat na to, co se děje na sociálních sítích. Nic nefungovalo. Nebyl tam ani internet, ani signál, prostě nic. Sourozence to nějak extra nerozhodilo. Dokázali bez toho žít. Ale Markovi potom něco došlo. Davide?“ Ano Marku?“ Když tu není signál, jak jsme si vůbec mohli volat?“ Díky tomuhle můj milý příteli,“ řekl David a ukázal do rohu místnosti.

Pevná linka?“ Ano. To je jediné, co nám tu funguje. O internetu či signálu na mobilech si můžeme nechat jen zdát. Kabelový internet tu stojí majlant a má ho pouze jediný obyvatel tohoto města. Taky to trvalo, než mu to zavedli.“ „Hmmm… to je nepříjemné…“ „Copak bratříčku?“ Vstoupila do rozhovoru Lucy. „Chybí ti všechny tvoje obdivovatelky na instagramu?“ Vtipná jako vždy koukám.“

❄❄❄

Po snídani si sourozenci sbalili vše co potřebovali a vydali se společně s Davidem na prohlídku města, během které jim mělo být vysvětleno jaký vlastně je jejich úkol. Co však nečekali bylo, že již od rána se budou dít divné věci. Například když odcházeli z domu, tak se za Davidem samy zabouchly dveře Lucy těsně před nosem. Takhle vítáš hosty? To není milé!“ Ten duch tě očividně nemá rád,“ poznamenal Mark. „Možná na tom budu líp a budu ti moct zas a opět zachránit krk.“ Jen se směj. Tenhle… ať je to co je to… je můj!“ Řekla Lucy s úsměvem, otevřela dveře a vyběhla ven. 

Pfff… prej můj.“ PRÁSK Dveře praštily Marka přímo do tváře, když se snažil vyjít ven. HA HA!“ Lucy se mu začala smát tak silně, až z toho šla do kolen. „A prej že tě bude mít radši!“ „Radši pohni prcku. Máme práci.“ Pronesl Mark a následoval Davida. Já ti dám prcka,“ odvětila Lucy a úsměv se jí změnil v uražený výraz. „Vážně jste veselá dvojka.“ Poznamenal David. „Ajajaj… počkejte chvilku. Jen dojdu uhasit oheň v krbu.“ „Ani se nehneme.“ Odvětil Mark.

Během procházky městem jim David vysvětlil kde to vlastně jsou. Město se jmenuje záhada nejen proto, že vlastně nikdo neví kdo ho založil, jak se jim ho tu povedlo postavit či jak ho najít, ale také proto, že se zde děje neskutečně mnoho věcí, které jednoduše nedávají smysl. Věci tu mizí a znovu se objevují někde jinde, ztrácejí se tu lidé, kteří se potom znovu najdou na místech, kde byste je nehledali a ještě k tomu bez vzpomínek na to, co se vlastně stalo, nebo se tu občas dají nalézt portály do jiné dimenze. Aspoň to tvrdí lidé, kteří je prý viděli nebo nimi údajně dokonce prošli. Je to zkrátka místo, na kterém se nikdy nenudíte a kde nikdy nevíte, co se může přihodit Vám nebo vaším blízkým.

Ale stejně to tu mám rád a v životě bych neodešel,“ řekl David.

Tohle místo zní jako zábavní park.“ Strašidelný zábavný park plný nejistoty Marku,“ dodala Lucy. „Nikdy nevíš co se ti tu přihodí.“ To máš zase recht. Nicméně Davide!“ Ano?“ Co jste nám to chtěl vysvětlit?“ Ó ano! Na to jsem zapomněl,“ řekl David a praštil se do čela.

„Pojďte. Sedneme si do hospody a popovídáme si o tom. Přeci jenom byste si mohli odpočinout. Jste mladí, ale tahat tu bagáž celý den skrze celé naše město musí být náročné.“ Dá se to. Ale pivo bych si dal!“ Odpověděl Mark. Nuže dobrá. Pojďte dovnitř. Vlastní to tu můj přítel Vladimír. Je sice z Ruska a neumí tolik česky, ale je to šikovný chlap a dá se s ním výborně pokecat.“

—–

Zdravím Vladimíre!“ Aaaaahhh! David, přítel můj!“ Také tě rád vidím. Tohle jsou Mark a Lucy. Pomáhají mi s tím domem.“ „Ou ou ou, nebezpečné místo dům ten. Opatrný muset vy být.“ „Nejsou to žádní zelenáči. Řešení paranormálních jevů je jejich obor.“ Ó! Profesionál vy být! Dobrá. Dobrá. Velmi dobrá. Pít vy něco chtít?“ Dvě piva. Jedno pro mě a jedno pro Marka.

A pro tebe Lucy?“ Dám si čaj. Pokud je tedy v nabídce.“ Samozřejmě slečna. Jít sem. Já ukázat jaký já mít.“ „Hmmm hmmm hmmm… tenhle. Ostružinový jsem dlouho neměla.“ „Dobrá výběr. Jděte sednout. Já donést.“ „Pojďte bando. Najdeme si hezké klidné místečko.“ „To myslím nebude problém v prázdném lokále.“ Dodal Mark. „Tady nikdy nejsi sám Marku. Na to pamatuj,“ poznamenal David a sedl si ke stolu v rohu hospody.

Další část: Dům na horách 3
Další Creepypasta: Ventilace

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Migdos

Zdravím! Moje jméno je Migdos a normálně působím na platformě jménem YouTube na kanále Project Masked. Mezi mé záliby patří práce s videem a zvukem, streaming a samozřejmě "TROCHA" explozí a plamenů. Na DT jsem díky Nautileen, takže pokud to tu jednou shoří na popel, tak víte, za kým jít...

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close