ČlánkyCreepypasty

Dům na horách

Kapitola první – Začátek

Každý z nás je jiný. Každý z nás je jedinečný. Jeden je takový, druhý makový, ale jednu věc máme už od pradávna stejnou. Jsme zvědaví. A to rozhodně není špatná vlastnost! Vždyť jsme díky ní byli schopni objevit Ameriku, Indii či celou Skandinávii.

Zvědavost náš žene již od pravěku a je to něco, co nás nikdy neopustí. Jsou však věci, které naše zvědavost většinou radši nechá u ledu. Tyto věci v nás budí strach a respekt a chce to buď dobrodruha nebo pitomce, aby ty věci prozkoumal a na nás ostatních je to, abychom věřili tomu, že to nepodělá.

Ti zvědavější z nás

se potom uplatňují jako vědci, průzkumníci, vojáci, soukromí detektivové a nebo např. hledači paranormálních jevů. Samozřejmě dobrodruhů je daleko více druhů, ale než bych je vyjmenoval, tak by Vás z toho bolela hlava. My se dneska zaměříme právě na ty hledače paranormálních jevů. Tací lidé se nebojí snad ničeho. Je jedno jestli jde o starý napůl zřícený zámek či psa, který má červené oči, při štěkání nepřirozeně vytáčí hlavu a u toho se drbe na zadku.

Teď, když jsem to napsal, tak si uvědomuji, že si ani nedokáži představit, jak by vypadal pes drbající se na zadku, ale to je teď vedlejší. Povím Vám totiž příběh o Lucy a Markovi, které sice potkal neblahý osud, ale ze všech dobrodruhů jsou to jedni z mých osobních oblíbenců. Nebáli se totiž ničeho. Slyšeli jste někdy o nemocnici Salvation, tajném bludišti Karla IV. nebo trase Alpha moskevského metra?

Pokud ano,tak se pravděpodobně rádi zajímáte o věci, o které byste se v zájmu ochrany vlastního života zajímat neměli. Myslím tím zájem spojený s touhou navštívit ono místo. Pokud o tom rádi čtete, tak za to jsem jenom rád. Je důležité mít koníčka. Každopádně na těchto zajímavých místech a i všude možně jinde byli i naši dobrodruzi. Lucy a Mark mají sice anglická jména, avšak s anglicky mluvícími zeměmi mají společného jen to, že umí anglický jazyk. Pochází z Malé Strany, což je pro neznalce část Prahy, nebo-li hlavního města České republiky.

Již od mala se společně se svými dalšími sourozenci zajímali o různé nadpřirozeno a záhady. Prozkoumávali jeskyně, přenocovávali v lesích, navštěvovali různé zříceniny, ale hlavně o tom všem četli hodně knih a hledali si větší a zajímavější cíle jejich výprav. V průběhu let to hodně z nich přestalo bavit. Z dohromady 5 bratrů a 3 sester zbyli pouze oni dva. Zbytek si buď našel obyčejnou nudnou práci nebo už dnes mají své vlastní rodiny a zajímavé osobní životy. Tedy jiným způsobem zajímavé.

Lucy a Mark po těch všech letech už ani nevěděli,

co mají v tom našem širém záhadami posetém světě hledat, ale ani díky občasné lehké beznaději na nalezení něčeho, co by bylo vážně “vzrůšo”, stále pátrali dál a nehodlali se vzdát. Hodně věcí co nalezli byly prostě nudné, mimo jejich dosah nebo v oblasti, ve které svým slíděním v minulosti někoho neskutečně nakrkli.

Vše to začalo 23. ledna roku 2016. Mark přiběhl domů celý nadšený, zabouchl dveře jako kdyby se za ním hnalo stádo volů a začal řvát tak moc, že jeho sestra z prostého leknutí upustila vařečku do ještě nedodělané rajské polévky. „Sestřičko! Sestřičko moje milá! Něco mám! Něco mám!!” Musíš tak řvát Marku? Víš jak jsem se lekla? Jen tak si přilétneš jak uragán, vyděsíš mě a teď si mám kvůli tobě spálit ruku při vytahování té vařečky? Si normální?” Mark se usmál s rozešel se směrem ke své sestře.

Nejsem a to víš moc dobře.

Ani jeden z nás není. Proto děláme to, co děláme. A víš co? Pusť mě k tomu hrnci.” Řekl a vytáhl z příborníku kleště na grilování, kterými vytáhl sestře z polévky vařečku a podal jí ze stojanu novou. „Tohle se ti bude líbil Lucy. Polévka chvilku počká. Pojď se na to podívat!” Lucy přidala do polévky koření, ztlumila plyn a se zvědavým a pobaveným výrazem na tváři si šla sednout ke stolu za svým bratrem. Na takové chování od něj už byla zvyklá. Přeci jenom s ním žila pod jednou střechou už 25 let.

„Od mala si se nezměnil. Stále si jako pomatený. Občas se ptám sama sebe, kdo z nás upadl při porodu na zem tvrději.” To jsem byl stoprocentně já,” poznamenal Mark, „Přeci jenom toho víc vydržím a jsem statečnější!”  Lucy se zasmála. „Co je?” spražil ji Mark pohledem.  „Statečnější? A proto si se lekl toho malého pavouka v Pražských katakombách?” popadala se Lucy za břicho. „Hej! On se na mě zle koukl!” Tato reakce akorát přiměla Lucy k tomu, aby se začala smát jako pominutá. Skoro díky tomu spadla ze židle. Mark vytáhl noviny.

„K čemu máš sakra noviny?”

„Trpělivost, sestro má.” Mark začal listovat novinami až se zastavil na stránce plné inzerátů. Rychle se skrz ně probral až na jeden ukázal, zajásal, vytáhl ze stojanu na pera zvýrazňovač a zakroužkoval ho. „To. Je. Ono! Tadá!” Lucy si ho přečetla a zmateně se podívala na Marka. „Daruji chatu po známé. Značka spěchá to? Co máme my s chatou?” „To je právě to. Řekl jsem si, že bychom si mohli opravit chatu, která je zadarmo mimochodem, a mít naše vlastní horské sídlečko!”

„Rekreace je sice potřeba, ale myslíš, že to využijeme? Jsme lovci paranormálních jevů. K čemu by nám byla chata? Vždyť jsme neustále na cestách!” „A o to tu jde. Bylo mi to divné, tak jsem tomu chlapovi zavolal a on mi řekl celkem zajímavou informaci.” „Oč tedy jde?”

„Jednoduše.

Chlapík měl kamarádku z bohatší rodiny. Vyrůstali spolu. Byl jí bližší než manžel, ale nikdy spolu nic neměli. Přátelství až za hrob. A to doslova. Její duch ho prý neustále navštěvuje a žene ho k jedné věci. K tomu se ale ještě vrátím. Jak stárli, tak si byli bližší a bližší. Ke konci života rozdělila všechno své bohatství mezi své děti a vnoučata. Chatu ale nechala svému kamarádovi. Ten si říkal, že si ji předělá a bude si žít jako pán, přeci jenom je to sídlo jako kráva. Pro tu paní to však vždy byla pouze chata. Pravda málo peněz neměla. Nicméně asi dva dny po tom, co se tak rozhodl, se mu zjevila v noci u postele a řekla mu, že tam bydlet nemůže. Že to tam někdo musí nejdřív „vyčistit“.

Zjevuje se mu takhle každý den a on už toho má dost. Chce to mít za sebou a tak shání kohokoliv, kdo si s tím dokáže poradit. Sám neví co tam je, ale prý to asi není nic hezkého.“ „Rozhodně to zní zajímavě. Kde ta chata je?“ pousmála se Lucy. „V Krkonoších. Je to v jedné zapadlé vesničce o které nikdo moc neví. Prý by za námi přišel do Spáleného Mlýna, což je část Malé Úpy a odtamtud už nás doprovodí. Poskytne nám prý vše co bude potřeba. A pokud se nám to povede, tak se s námi o ní podělí.“

„To zní dobře!“

poznamenala Lucy. „Né vždy nám někdo nabízí odměnu za to, že se budeme bavit šťouráním se v nadpřirozenu. Možná to bude pouze další duch nebo tak. Na to máme své způsoby. Ale co když tomu tak není? Co když tam nic není a dědkovi jen hrabe ze smutku? A nebo je to vše dílo nějakého chytrého bezdomáče. S tím už jsme taky měli co do činění.“ přemýšlela nahlas.

„Neboj se Lucy. Bude to bomba. Tak co? Mám mu zavolat, že to bereme? Pokud tam nic není, tak máme chatu zadarmo!“ chytil ji Mark kolem ramen. „Život je o zkoušení nových věcí.“ usmála se Lucy. „Tak jo. Super! Už se těším. Jdu mu hnedka zavolat!“ Během toho, co Mark volal onomu staříkovi, zcedila Lucy polévku a začala balit. Nikdo by asi nečekal, že oba mají v ložnici tajnou skrýš na všechno jejich vybavení. Ghostmetry, dálkové teploměry, knihy, různé symboly jako je kříž nebo Davidova hvězda, svěcenou vodu atd. atd. Mají zkrátka vše co lidé jako jsou oni potřebují. Jakmile Mark dotelefonoval, přidal se k dílu. Oba si zabalili své kufry plné vybavení, oblečení, jídla a podobně a vyrazili na cestu jejich speciálně upraveným vozem.

Možná bych je byl ochoten nazvat i fanatiky,

jelikož jejich auto bylo vybaveno senzory, vysílači, místy na spaní, počítači, menší knihovnou, trezorem a mnoha dalšími věcmi. Představte si prostě poměrně velké auto s náhonem na všechny čtyři, které zvládne extrémní podmínky a zároveň dokáže posloužit všemožným účelům. Nedalo by se v něm třeba utíkat před policií nebo bandity, ale s tím oni nikdy nepočítali. Přeci jenom zkoumali opuštěná místa a paranormální jevy. A těm je jedno jak rychlé máte auto. Doženou Vás tak jako tak. Pro všechny případy měli aspoň pancíře a pořádné zámky na dveřích. Když už nemůžete utéct, tak musíte aspoň něco vydržet a váš majetek by měl být dobře zabezpečený pokud Vám na něm záleží.

Jedna z otázek, které si možná kladete, je, kde na tohle všechno vzali peníze. Řekněme že jsou oba celkem dost chytří a umí se o sebe celkem dost dobře postarat. Udělali nějaké investice, otevřeli si vlastní obchod no a dnes jim stačí prakticky jen sedět na zadku a užívat si života. Oni však všechno tohle neudělali proto, aby se mohli válet. Mají přeci jenom své zájmy a ty vyžadují jak čas, tak peníze. Jsou celkem působiví, nemyslíte?

Další část: Dům na horách 2
Další Creepypasta: Výrobkyně dek

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Migdos

Zdravím! Moje jméno je Migdos a normálně působím na platformě jménem YouTube na kanále Project Masked. Mezi mé záliby patří práce s videem a zvukem, streaming a samozřejmě "TROCHA" explozí a plamenů. Na DT jsem díky Nautileen, takže pokud to tu jednou shoří na popel, tak víte, za kým jít...

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close