CreepypastyČlánky

Pohledy

Pohledy

Zdravím tě. Prosím neodcházej! Už tak dlouho jsem s nikým nepromluvil. Ani nevíš jak moc jsem za tebe vděčný. Lidé mě pozorují. Cítím ten hněv, proudící z jejich očí. Pohledy které ke mně směřují, cítím každý z nich. A to i nyní. Kdybych mohl, setkal bych se s tebou osobně. Ale myslím, že bys mě tak či tak nenáviděl. Jakmile bys mě spatřil, dostal bys tu touhu připravit mě o život.

Když dovolíš, povím ti svůj příběh. A nezajímá mě, že ho nechceš slyšet! Jmenuji se Joe. Můžeš mě nyní znát jako uprchlého zločince. Ano, jsem ten Joe, kterého přezdíváte Tvář z plamene. To kvůli jizvě od popálení na většině mého obličeje. Tu jsem získal v ten den, kdy zemřel můj jediný kamarád. Zemřel při požáru svého domu. Při požáru, který jsem údajně založil.

Minulost

Nikdo mě nikdy neměl rád. Byl jsem to zvláštní dítě, které se nezajímalo o normální věci. Zajímaly mě záhady! Cokoliv tajemné se někde stalo, bylo to v mém vědomí. Ostatní děti se se mnou moc nebavily. Ale jeden kluk se našel. Byl to Carlos. Syn starosty. Byli jsme velmi dobří kamarádi. Chodili jsme spolu téměř každý den ven! Hráli si na vojáka a monstrum. Byla to zábava.

Jednou mě přivedl do své party. Byli, jak to říci, normální. Zajímali se o auta, nejnovější knihy, hry a Pokémony. S nimi jsem si moc nerozuměl, ale byl jsem Carlosův nejlepší kamarád. Alespoň mi to vždy říkal. Já nebýval moc důvěřivý, ale teď vím, že to kamarádství myslel vážně.

Jednou jsem přespával u něj na chatě. Zkoušel ten den cigaretu. Já ji nechtěl. Přišlo mi to hnusné. Zahodil ji z okna a my šli spát. Jenomže venku bylo tehdá velmi suché léto. Nedopalek dopadl na hroudu pilin, které okamžitě chytly. Od nich pak chytla celá chata. Probudil nás starosta bouchající na dveře. Ty byly ale okamžitě pohlceny plameny.

Oběť pro nejlepšího přítele

Museli jsme se dostat ven. Utíkali jsme skrz pokoje. Plameny se za námi hnaly jako hladová klubka hadů. Slyšeli jsme, jak na nás volají hasiči. Doběhli jsme podle hlasu do chodby, na jejímž konci stál hasič. Než jsme k němu ale stačili doběhnout, vztyčila se před námi plamená zeď.

,,Pojď! Proběhnem to!“ křičel jsem v tom rámusu na Carlose. ,,Budeme moc pomalý, koukej, střecha se bortí!“ odpověděl. A opravdu, střecha měla za chvíli spadnout. Jak jsem se koukal nahoru, narazil do mě Cerlos zezadu vší silou. Proletěl jsem ohněm. Ale protože jsem se nestihl krýt, popálil jsem si obličej.

Ihned po dopadu k hasiči jsem se otočil na Carlose. Stál za zdí z plamenů a klečel. Upadl když do mě narazil. Střecha spadla a jeho úsměv zmizel pod sutinami. Ten pohled se nedal zapomenout. A řev, ach ten jeho řev. Venku na mě vrhali pohledy jeho rodiče. Starosta řval: ,,Proč jsi to udělal?!“

Úprk

Hned další den jsem byl obviněn z žhářství a vraždy. Nikdo neznal pravdu. Chtěli mě odsoudit k trestu smrti. Ale já byl nevinný! Tak jsem utekl. A až do smrti se budu schovávat! Nesnesu jejich pohledy na svých zádech…

Další Creepypasta: H.M.A.T.

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!