CreepypastyČlánky

Cheerliee’s Garden | pt. 8/14 | MLP Creepypasta

Cheerilee’s garden

Cheerilee se jen těžko soustředila na cokoliv dalšího.

Z toho, co zažila se dvěma kobylkama tam dole, byla stále vzrušeně vyklepaná, celý ten zážitek jí pořád poskakoval kolem hlavy.

Začátek té zábavy byl přesně takový, jaký ho chtěla. Pak to začínalo být o něco nudné a možná docela dost uspěchané, no ale konec vynahradil všechno. Ale jak! Cheerilee netušila, kde vzaly tolik toho úsilí, ale ty poslední výkřiky, ten okamžik, jak se jim rozpustilo maso a zůstaly jen kosti, to bylo tak… vzrušující.

Cheerilee se z těch vzpomínek jenom třásla. Pokusila se chodit rovně, ale tak nějak to nešlo, byla až moc nadšená. Jak tak uvažovala nad svými pocity, došla k závěru, že to, co jí běhalo po těle, ten specifický pocit se nepodobal žádnému, který kdy cítila. Nikdy během celého svého života. Ani při různých sexuálních chvilkách, které kdy zažila.

Slaboučký hlásek v její mysli říkal, že tohle není tak trochu v pořádku a že se zdá alespoň teď dost narušená, ale dominantní část její mysli nehnutě stála za názorem, že to je úplně a zcela normální. Navíc, tyhle kobylky k ní byly hodně nespravedlné, a ona jen udělala pro společenstvo dobrou věc; odstranila je, aby tu nemohly toxikovat, jako předtím. A je normální, když má někdo radost z toho, že odvedl práci dobře, není to tak?

Fialové klisně trvalo docela chvíli, než jí došlo, že se zastavila a opírala se o jevištní stěnu, aby si oddechla a setřela si z čela kapky potu. Zhluboka se nadechla a konečně se vzpamatovala. Když se rozhlédla, všimla si jediného poníka stojícího mimo jeviště – Snailse.

Hřebeček s akvamarínovou hřívou a zlatavou kůží zamyšleně rozmotával lana z uzlu, zapomínajíc na její přítomnost.

Když ho Cheerilee viděla, zašmodrchalo to jejími aktuálními pocity. Na jednu stranu to byl asi nejmíň neukázněný žák v její třídě. No ano, byl to naprostý blbec, ale aspoň měl v sobě tolik slušnosti, aby stále nevyrušoval.

Na druhou stranu, jeho do očí bijící nedostatek inteligence mu dodával na nevinném chování, které by Cheerilee tak moc ráda zničila… Ale ta divadelní hra tady měla určitou délku a nebylo tu příliš času na to, aby Cheerilee dělala, co by chtěla, pokud má její plán vyjít do posledního puntíku. Povzdychla si a zatřásla hlavou, přesunula myšlenky na původní plán. Asi by to bylo oproti jejímu vkusu stejně až moc narychlo. Teď si našla způsob, jak ho připojit k událostem ve hře.

„Ach, Snailsi?“ zavolala sladce. „Myslím, že už je čas na to, abys zaujmul svou pozici!“

Hřebeček se zmateně rozhlédl. „Oh, zdravím, slečno Cheerilee!“ řekl, „Eeeuhhh, provazy se do sebe zamotaly a já jenom chtěl…“ začal, ale byl přerušen Cheerileeiným hlasem. Ukázala mu směr, kam má jít, kudy přišla ona.

„Ale ano, Snailsi, jenže teď moc dobře víš, co máš dělat, že? Po přestávce máš držet provaz na X,“ řekla pomalu a pořádně vyslovovala.

„Provaz na X!“ zopakoval Snails.

O několik metrů dál někdo totiž označil velkým X křídou určité místo, nad kterým visel ze stropu velký provaz.

Snails přešel na X bez sebemenšího zaváhání a vzal provaz do zubů. Cheerilee přikývla a jeho hruď se nadmula pýchou. To vyvolalo v Cheerilee docela blbý pocit. Témeř, ale ne tak docela.

Přiložila ucho ke zdi za jevištěm a poslouchala, co se děje na scéně. Ztěží rozeznala dva poníky, kteří spolu nějak mluvili, a ani nemohla rozeznat, o čem spolu mluví. Tímpádem měla jen hrubou představu o tom, co se asi tak na jevišti odehrává.

Poněkolikáté sama sebe potrestala za to, že si svou zábavu užívá až moc dlouho a přichází zpátky možná až příliš pozdě. Ale na druhou stranu je zase fajn, že bez sebemenších problémů odehráli už polovinu představení.

Jak poslouchala vibrace přecházející přes zeď, zavřela oči a zaposlouchala se, zapojila svou představivost a pokusila se ujasnit si, co se tam teda asi tak teď děje. Viděla Apple Bloom a Sweetie Belle, jak se hádají o tom, co udělají jako další, a krále, který se nespoléhal na to, že jeho poslední rytíři přijdou, a že byl nasvícen světlem a pronášel, jak už potřebuje pauzu.

Byla svědkem toho, jak král proklínal slunce, že bylo tak vysoko na obloze, cítila sáhnutí na lano…

A pak spadlo slunce z oblohy. Po dopadu snížil pony, který řídil světla ozařující jeviště, záři většiny lamp a při lamentování krále začal hrát orchestr. Cheerilee doširoka otevřela oči, když zaslechla první tóny, a střílela pohledem po okolí.

Svět jako kdyby se zpomalil, když klisna sledovala obrovský reflektor, „slunce“, které mělo spadnout dolů, na X, jak sama plánovala. Hříbě se zlatavou kůží si toho všimlo a začalo tahat za provaz, co mělo v ústech. Bylo to pro Snailse divné, že ho to nechtělo poslouchat, že nemohl slunce pomalu spouštět dolů, jako předtím. Ale nechtěl to vzdát, chtěl přece, aby to všechno bylo tak, jak si její učitelka přála! Pokračoval v tahání za provaz, ale ne. Nechtělo to zpomalit.

A několik momentů před tím se na sebe Snails a Cheerilee podívali.

Cheerilee naznačila ústy slovo „Sbohem“, a pak se usmála.

Slova se jí ale ztratila ve znění orchestru.

Snails byl zmatený. Proč? Proč se tak smála? Proč tam jenom stála? Proč ne- WHAM!

Reflektor spadl na hříbě a do okolí se rozletěly kousky skla, jak hudba zesilovala. Z Cheerileeiného pohledu to vypadalo jako zpomalená exploze malých, lesklých krystalků okolo mladšího poníka. Kombinace orchestrální hudby a náhlého mraku maličkých úlomků skla byla pro Cheerileeinu „romantickou duši“ až moc, takže nemohla nenechat nad veškerou tou nádherou skápnout z jejího oka slzu.

Svět se pro ni náhle vrátil do normální rychlosti, malé kusy skla se rozprostřely po podlaze a orchestr přestal hrát. A ona mohla obdivovat plody její práce v podobě Snailsova rozdrceného těla, ležícího pod obrovským reflektorem.

Jeho horní část těla na sobě měla hromady a hromady malinkých škrábanců, i když ten reflektor vlastně nespadl přímo na něj. Jeho obvykle žlutá srst byla na hodně místech prosáklá červenou.

Cheerilee k němu udělala několik kroků, zatímco se vyhýbala jak malému jezírku krve, tak maličkým střípkům, které sem tam praskaly pod jejími kopyty.

A když došla až k reflektoru, ucítila najednou vůni pálícího se masa, která se začala vznášet ve vzduchu. Navíc, každým krokem se zdál vzduch teplejší a teplejší.

Obešla reflektor a konečně pochopila, čím to je.

Ano, Cheerilee věděla, že takhle velké reflektory bývají také dost horké, ale nečekala, že to horko bude trvat až tak dlouho. Celá zadní část Snailse byla pokryta puchýři, přiškvařeným masem a doutnající srstí, a taky viděla, co bylo příčinou, co to šířilo.

S vysoko postaveným zasyčením se kus chlupů na Snailsových zádech vznítil, malý ohýnek hravě tancoval po jeho trupu. Cheerilee na to fascinovcaně koukala, ale neopovažovala se jít o něco blíž. Už dva metry od těla hříběte bylo až moc velké teplo.

Učitelka šokovaně zadržela dech, když Snails zavyl a pomalu otevřel oko, roztřeseně se okolo sebe rozhlédl, zjevně byl stále omámený. „Slečno Cheerilee? Já… eeuhhh… Necítím nohy… A co to tu smrdí? Já-“ řekl, když se ohlédl přes rameno.

Okamžitě zahlédl malinký, ale vzrůstající plamínek, a byl natolik chytrý, že pochopil, odkud ten zápach vychází.

„Hoří! Hoří! Slečno Cheerilee, hoří!“ začal křičet při pokusech dostat se zpoza reflektoru.

Jenže tam byl zcela zakleslý a jeho zadní nohy byly mimo provoz, situace byla naprosto beznadějná. Všechno, co svými pohyby dokázal, bylo ještě větší vznicování a šíření ohně.

V několika sekundách plamínky obtancovávaly skoro celé jeho tělo, a když jejich horké nenasytné jazyky oblizovaly jeho maso, nezbývalo mu nic jiného, než jen křičet. Po plamíncích se objevovaly další puchýře a vředy, protože oheň tam spotřebovával všechno, co měl na dosah.

Oheň rostl víc a víc a zatahoval jeho nebohé tělíčko do objetí smrti. Toužil hodovat. A nevzdát se.

„YEEAAAAGGGHHHH!“ zakřičel zlatý poník, když se mu oheň dostal do tváře.

Všechno, co za nedlouhou chvíli viděl, byly lačné plameny.

A bolest, ta byla nesnesitelná. Jako kdyby ho svými zuby ohryzávalo tisíce hladových zvířátek a zároveň se z jeho těla vypařila veškerá voda.

Cheerilee tu událost sledovala v naprostém úžasu, před očima se jí rozvinula zajímavá podívaná. Tohle do svého plánu nezapočítala, ale rozhodně toho nelitovala. Bylo to dechberoucí, jak oheň spaloval jeho tělo a na některých místech už zanechal jen černé fleky, trhliny a praskliny. Snails sebou zoufale mlátil.

Začal bít kopyty do svého obličeje, aby nějak plameny vyhnal z tváře, ale každý úder jen zanechal v jeho popáleném mase hluboké otisky. Plameny nechtěly být dobyty.

Nanejvýš ustoupili na nějakou tu vteřinu, ale vzápětí se pomstychtivě vrátily.

Snails znovu křičel bolestí a namáhavě lapal po dechu, když mu před očima probíhal jeho samotný život. Ztráta krve soutěžila s ohněm, jako kdyby se hádali o to, kdo ho nakonec zabije jako první. Nakonec zvítězil oheň, přehřátý vzduch napadl jeho plíce a zevnitř ho nevyslovitelně pálil. Křik Snailse přestal. Zasípal pro trochu vzduchu, a cítil, jako kdyby se mu do krku zabodlo tisíc malých dýk.

Pomalu začínal vidět rozmazaně s černými skvrnami v zorném poli.

Na chvíli od jeho očí plameny zmizely a on se podíval na Cheerilee, jen ji stěží rozeznal, ale… ona tam jen stála a… smála se?

Hříbě vydalo suchý, chraplavý zvuk, když mu plameny zase zaplnily výhled. Jediné, co teď viděl, byly oranžové jazyky plamenů, které začaly spalovat jeho oční bulvy. Kdyby mu ještě zbývala nějaká síla, křičel by, protože jeho oči najednou praskly a tekutina z nich zčásti stékala po tváři a zčásti se vypařila rovnou. Teď plamen řádil i v dírách po jeho očích a vesele odtamtud olizoval jeho lebku.

Cheerilee několikrát zakašlala a kýchla, čmoud a zápach na ni byl už příliš, ale nic ji od pokračování ve sledování podívané nemohlo odradit. Bylo to nádherné, jak ten ohořelý kus čehosi, dříve známý jako Snails, dohoříval. Něco uvnitř ní se jí zeptalo, jestli by neměla přinést trochu vody, aby tu nechytlo něco dalšího, ale ona byla až moc uchvácená krásou plamenů.

Nakonec ze svého okouzlení při dohoření posledního plamínku vypadla, a oheň tu za sebou nechal jen zčernalé cosi, co dříve připomínalo poníka.

Najednou ji zasáhla panika rychlostí náklaďáku na dálnici, když jí došlo, co právě udělala. Nechala se unést a zapomenula na plán!

V duchu si dala facku a pokoušela se vzpomenout si, kdy měla odejít, zatímco zírala na hezký ohýnek. Odpověď ji ale docela uklidnila. Jenom promeškala chvíli, kdy se musel Snips převléknout na finální scénu do jiného oblečení, což ale očividně zvládl sám. Pokrčila rameny. Žádný problém.

Lehce se zasmála, když sestupovala po schodech pod jeviště a zaujala svou pozici jakožto nápověda.

Na chvilku si tam pomyslela, že něco malinko zvorala. Jenže už tu zbývali jenom tři a měla to všechno geniálně pod kontrolou. Nic se tenhle večer nemůže pokazit. Vůbec nic.

————————–

Seznam dílů:

1. díl
2. díl
3. díl
4. díl
5. díl
6. díl
7. díl
8. díl
9. díl
10. díl
11. díl
12. díl
13. díl
14. díl

Následující: Scarlet Harvest

Scarlet Harvest: Part Two

Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.

Překladatel: Nautileen

Autor: Unahim

Originál: Cheerilee’s Garden

Nauti

Možná ode mě neuslyšíte hru na píšťalku, kterou byste snad od DarkTownského krysaře mohli čekat, ale místo toho vám povím spoustu příběhů a prohledám spoustu faktů, abych prokázala některé teorie. V Creepypasta komunitě se uvádím jako NautiFears, ale říkám si Nautileen. Lidi mi obvykle říkají Nauti ^^ Mohli jste mě však znát i jako Stiak nebo Akkaris. Překládání Creepypast se věnuji od roku 2015 a psaní samotnému od svého dětství, a obojím se zde hodlám prezentovat, akorát výhradně s děsivým kontextem. Kromě překladů Creepypast, zvrácených dětských pohádek a vlastních psaných příběhů tu však najdete i mé researche a myšlenkové pochody, například ve vyhledávání zajímavostí o Slender Manovi či satanismu anebo sepsání článku Save the Creepypasta Fandom. Aby toho nebylo málo, vypomáhám s instagramem DarkTownu a uspořádávám art soutěže, do kterých se můžete zapojit i vy. Také velmi aktivně spolupracuji s Migdosem, pyromanem DarkTownu, který předčítá Creepypasty na Youtube. Snad se v našem městě budete cítit příjemně... a případně mi promiňte nějakou tu krysu, která mi uteče...

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button
Don`t copy text!