ČlánkyCreepypasty

Kronika Parentie 3

Kronika Parentie 3

Kronika Parentie 3 – První den školy a vyučování. Jak se Salazarovi bude dařit? A co zbytek dne? Čím stráví odpoledne? Bude se někde potloukat s kamarády, nebo bude pilně studovat?

,,Salazare! Salazare! Vzbuď se už sakra!“ třásl se mnou Nixran. Bylo asi šest ráno. Je čas snídaně. Musíme jít, jelikož od sedmi začíná vyučování. Ve slušnějším oblečení jsme já, Nixran a Dienoe běželi do hlavní budovy na jídlo. Dal jsem si chléb a mléko. Po ránu moc nejím. Po snídani jsem se krátce vratil na pokoj, kde jsem si vzal zápisník. Teprve pak jsem se odebral do učebny.

Pár lidí už tam bylo, ale nevěnovali mi pozornost. Proto jsem se jen usadil do jedné z lavic a čekal. Ani jsem se nenadál a hodina začala. Vedle mě seděla Dienoe a Nixran seděl za námi. Naše Vůdkyně vstoupila a my všichni jsme si stoupli. ,,Posaďte se!“ řekla klidně a podívala se na nás. ,,Budu vaším Mentorem. Nepotřebujete víc, jelikož nás je málo. Všichni chtějí být bojovníky.“ povadl jí úsměv. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Bylo nás nanejvýš patnáct.

Dnes se naučíte, jak vyvolat vaši sílu. Jak jsem slyšela, někteří z vás už něco umí. Podívala se přímo na Dienoe a mě. ,,Abychom se vyhnuli tomu, že někdo nevyvolá své schopnosti, zde máte artefakty, které vám s tím pomohou.“ na to se přede mnou objevil uhlazený oblázek. Vzal jsem ho do ruky. Byl poměrně těžký.

Neúspěch

,,Magie pochází z energie v našem těle. Každý má jinak velké zásoby energie.“ vysvětlovala nám Mistryně, ,,Chci po vás abyste se soustředili a pohnuli jakoukoliv věcí na vašem stole.“ Několik účedníků zašmátralo v kapsách a vytáhli cokoliv použitelného. Já serozhidl pohnout svým zápisníkem.

Musím se soustředit, jo? Tak to bude brnkačka. Dienoe vedle mě už nechávala svůj zápisník levitovat a Nixran za mnou jím šoupal ze strany na stranu. Nemůže to být tak těžké. V mysli jsem si představil, jak se mi po stole hýbe zápisník. Natáhl jsem ruku a soustředil se. Nic. Zkusil jsem to znovu, ale zase se nic nestalo.

,,Můžete následně nechat svůj objekt levitovat!“ ohlásila Mistryně. Tím jsem se ale já nezabýval. Zatím jsem ani tím zápisníkem nepohl. To už ale za mnou stála Mistryně se smutným výrazem ve tváři. ,,Salazare,“ položila mi ruku na rameno, ,,po výuce půjdeš se mnou, teď už to nech být.“

Na koberečku

Zbytek hodiny jsme se učili o tom, jak se magie tvoří, její historii a podobně. Výuka skončila a všichni se odebrali na oběd. Všichni kromě mě. Já následoval Mistryni do jejího kabinetu. Byla to místnost plná knih, plakátů s lidským tělem a orgány. Posadila se do pohodlně vypadajícího křesla a spustila:

,,Nemohla jsem si nevšimnout, že se ti nepovedlo vyvolat svoji vnitřní sílu.“ pravila. ,,Ano, soustředil jsem se, jak jen to šlo, ale nic se nestalo.“ posmutněl jsem. ,,Neboj se,“ mávla rukou, ,,nikdy jsi se nesetkal s magií. Asi máš jen blok. To prodiskutuji s mistry. Neboj.“ ,,Zůstat v klidu, to se řekne snáz, než udělá.“ zavtipkoval jsem.

Mistryně se pousmála. ,,Nemusíš se bát, protože to Cornelius měl taky tak.“ usmála se. ,,Kdo je Cornelius?“ zeptal se. ,,Druhý mistr.“ usmála se a řekla, ať už jsi jdu užít odpoledne. Na patě jsem se otočil a odešel směrem do jídelny, kde už na mě čekali mí přátelé.

Porada

Jakmile Salazar odešel, Mistryně Lorenil se teleportovala do místnosti, kde na ni již čekal Mistr Cornelius. ,,Binix tu ještě není?“ zarazila se. ,,Ne, ještě ne. zamračil se Cornelius. Strachoval se. Binix Auer nikdy nepřišel pozdě. Ba naopak, on byl ten typ, jenž chodí vždy co nejdříve.

Vedle dvou mistrů se zhmotnila postava třetí a všichni se pozdravili. Binix dorazil, porada mohla začít. ,,Takže jak probíhalo vyvolávání?“ zeptal se Binix. ,,U mě naprosto v pořádku.“ odpověděl mu Cornelius. Lorenil také přikývla. ,,A co Salazar?“ podíval se na Lorenil. ,,On jediný to nezvládl.“ odpověděla.

,,Silný blok, jak jsme očekávali.“ posmutněl Cornelius. ,,Co jsi čekal? Mágy už od mala trénují jejich rodiče. On je ztratil!“ vyjela na něj Lorenil, ,,Musíme ho vzít domů! Jinak se toho bloku nezbaví!“ ,,Lorenil, je to moc nebezpečné, co když tam ještě jsou?!“ vyštěkl Binix. Lorenil se uklidnila. ,,Zavolám jeho bojového mentora. Musí svou sílu probudit a následně využít. Je jediný kdo ještě může ty lidi porazit.“ rozpustil Binix poradu.

Les

Procházel jsem se po městě. Cítil jsem se trapně. Zašel jsem do lesa. Tak daleko od domova mi mohla pomoct jen procházka po lese. Vzpomínal jsem na ten, ve kterém jsem si s Erwin hrával. Vždycky mě dokázala přeprat. Byla hodně silná. Ale později jsem se naučil jak ji přelstít. Tehdy se začala zajímat také o přírodu. Hledala stopy zvěře, stopovala je a lovila. Já ji s tím pomáhal. Měl jsem totiž lepší paměť a smysl pro detail.

Takže jsem nebyl překvapený, když za mnou praskla větev. Neotočil jsem se. Nezpanikařil. Šel jsem dál, přestože mě někdo sledoval. On byl lovec a já kořist. Takže bylo jasné, co jsem musel udělat. Musel jsem role obrátit. V duchu jsem doufal, že si ještě nevšiml toho, že o něm vím. Došel jsem na planinu, kde jsem se zastavil. Otočil jsem se a zvolal: ,,Plížení ti nejde, vylez!“ Z lesa vystoupila postava oděna do dlouhé černého pláště. Její tvář měla velice ostré rysy a oči byly zakryty hnědou kšticí. Ta postava se usmála. ,,Ty zase neumíš pozdravit, Salazare.“ usmál se muž.

Stáli jsme tam. Poměrně dlouho jsme tam stáli, řekl bych. Tu náhle muž znovu promluvil. ,,Já jsem Vojgurd, tvůj bojový mistr poslaný přímo mistrem Auerem.“ řekl. „A to ti mám věřit?“ zamračil jsem se. Vojgurdovi se z tváře vytratil úsměv. Bylo zřejmé, že jsem ho nyní kapku rozčílil. „Nemusíš mi věřit,“ začal, „Ale jak můžeš vidět, nijak jsem ti neublížil a věř, kdybych chtěl-“ Jeho tělo se začalo nekontrolovatelně vlnit a třást. Látka se párala a ven vylézala obluda gigantických rozměrů. „-byl bys už mrtvý!“ A stejně rychle jako se iluze objevila, tak rychle i zmizela.

Ztracená vesnice

Vojgurd se mi pokusil podrobně vysvětlit, co se dozvěděl od tří Mistrů. Takže blok, jo? Pokynul mi rukou, abych ho následoval a jelikož nejevil známky nepřátelství, šel jsem za ním. Stále jsem byl ale opatrný, kdyby náhodou. Šli jsme lesem, ale žádnými cestami. Musel jsem se brodit bahnem, vysokou travou a keři a věřte litoval jsem svého úsudku. Ale nakonec jsme stanuli na místě. Mezi stromy před námi se skvěla obydlí. Zub času již udělal své. Liány, stromy a jiné rostlinstvo se prožralo staveními jako pískem.

Koruny stromů přikryly celou scenérii pod svá křídla, čímž ji skryla před zrakem nebe a zároveň umožnila tmě, aby dodala vesničce kouzlo. „Co je to za místo?“ zeptal jsem se v úžasu. „Tohle bývala skrytá vesnice,“ zodpověděl Vojgurd mou otázku, „sídlo nejlepších mágu v naší zemi, možná i v tomhle světě. Bohužel bylo vše před několika lety zničeno a celý rod těchto lidí byl zabit.

Ale jeden z nich prý přežil. Nevim co je na tom pravdy, ale je to rozhodně zajímavý příběh, nemyslíš?“ Mým tělem kolovala neznámá energie. Ale ještě něco silnějšího. Hněv! Než jsem se nadál, byl jsem plný agrese a to kolem mě se tvořil vír energie.

Další Creepypasta: Astrální ochránce
Další část: Kronika Parentie 4 

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close