
Většina spisů Nadace stojí na tom, co je zamčené uvnitř. Beton, ocel, kamery, procedury, a za tím vším něco, co tě zabije, jakmile se otočíš zády. SCP-2000 funguje přesně obráceně. Nikoho nezabije. Je to pojistka. Obří, tichá, zabetonovaná pojistka pro případ, že všechno ostatní selže a lidstvo skončí.
A právě proto je to jeden z nejnepříjemnějších textů, jaké na SCP Wiki kdy vznikly. Je v něm totiž jedna jediná věta, u které se čtenáři zastaví oči, vrátí se o řádek zpátky a přečtou si ji ještě jednou. Dostaneme se k ní. Nejdřív se ale podívejme, co pod Yellowstonem vlastně stojí.
Opuštěná strážnice, která není opuštěná strážnice
Na povrchu je to zchátralá budka správy národního parku. Nikdo se u ní nezastaví, protože takových staveb jsou v Yellowstonu desítky a tahle vypadá stejně nudně jako ostatní. Celý provoz kryje Protokol Plainsight-201, tedy maskování na očích. Nejlepší způsob, jak něco schovat, je nechat to stát tam, kudy denně projdou stovky turistů se svačinou v batohu.
Zajímavé věci začínají hluboko pod podlahou. Mezi pětasedmdesáti a sto metry hloubky leží část zařízení, kterou spis označuje za kritickou pro misi. Okolí je poseté Scrantonovými kotvami reality, rozmístěnými po dvaceti metrech do šestiúhelníkové sítě, aby se dovnitř nedostalo nic, co by mělo chuť realitu ohýbat.
Přístup má jen personál s prověrkou Level 4/2000 a výš. Podmínky služby jsou přitom formulované způsobem, který o povaze místa řekne víc než celý technický popis. Kdo je sem přidělený, nesmí po celou dobu přidělení opustit Yellowstonský národní park. A jednou měsíčně musí každý podstoupit sken neurálního archetypu. Tenhle druhý bod si zapamatuj. Vrátí se ti ve chvíli, kdy pochopíš, k čemu ty skeny doopravdy jsou.
Objektová třída je Thaumiel. To v žargonu Nadace neznamená hrozbu, ale nástroj. Objekty, které se používají k zadržení jiných anomálií nebo k odvrácení katastrofy. Zatímco betonová socha ze spisu SCP-173 je problém, který je potřeba držet pod kontrolou, SCP-2000 je řešení. Jenže je to řešení tak drsné, že se vedle něj většina monster z archivu Nadace jeví skoro roztomile.

Sto tisíc lidí denně, náběh pět dní
Srdcem zařízení je pět set tisíc kusů technologie s názvem Bright/Zartion Hominid Replicator, zkráceně BZHR. Jsou to inkubátory na lidi. Ze zálohovaných genetických dat vypěstují neanomálního člověka, a to rovnou v jakémkoli věku, aniž by se inkubace prodloužila. Náběh je pět dní. Ve špičce zvládne komplex vyrobit sto tisíc životaschopných lidí denně.
Slovo životaschopných je tam schválně. Úspěšnost se podle spisu pohybuje mezi šedesáti a pětasedmdesáti procenty, zbytek jsou genetické vady, jejichž příčinu se nepodařilo dohledat. Hlavní energii dodává thoriový reaktor s výkonem jednoho gigawattu, vedle něj ale stojí i geotermální generátor, který si bere teplo z vulkanické činnosti pod parkem. Sedí to nepříjemně dobře: továrna na obnovu lidstva si přitápí ze supervulkánu, který by lidstvo dokázal poslat k zemi.
Vyrobit tělo je ale ta snazší půlka práce. Novým lidem se musí vložit i to, čemu ty říkáš vlastní život. Řeší se to kombinací halucinogenů třídy G a takzvané vývojové hypnoterapie. Do hlavy se ti nahraje dětství, škola, první láska, hádka s bratrem, chuť ovoce, které jsi nikdy nejedl. U prvních vln se přednostně vybírají dovednosti potřebné k obnově civilizace: inženýři, zdravotníci, zemědělci, lidé, kteří umí něco postavit. Poezie přijde na řadu později.
Resume Date, čili datum, odkud se pokračuje
Spouštěcí sekvence má několik pater a každé je studenější než to předchozí. Když se ukáže, že scénář třídy K, tedy událost končící svět, už nešlo odvrátit, aktivuje se Protokol Ganymede. Ten drží zbytky Nadace pohromadě a řídí, co se má zachránit, dokud nedojde na samotné spuštění, Proceduru CYA-009.
Pak přijde Procedura Lazarus-01. Začne v okamžiku, kdy oprávněný zaměstnanec s prověrkou 5/2000 zadá do řídicí jednotky replikátorů takzvané Resume Date. Datum, od kterého mají dějiny pokračovat. Zařízení k němu dopočítá zbytek: populaci, politické vůdce odpovídající zvolené době, kulturní materiály, prostě kulisy světa, který má vypadat, jako by se nic nestalo.
Jestli nezbude nikdo, kdo by datum zadal, není to problém. Personál se dá obnovit ze zálohovaných genetických dat a z těch měsíčních neurálních skenů. Člověk, který zařízení spustí, tedy může být kopií člověka, který ho obsluhoval, než svět skončil. A pokud by SCP-2000 zůstalo dvacet let nečinné, zabezpečení se uvolní natolik, že proceduru může spustit kterýkoli neanomální člověk, který se dovnitř dostane. Nadace počítala i s variantou, že už tu nebude žádná Nadace.
Poslední krok je ze všech nejhorší. Obnovení lidé o existenci zařízení zpočátku vědí, protože je to praktické a pomáhají s obnovou infrastruktury. Až se svět zase postaví na nohy, což spis odhaduje na pětadvacet až padesát let, vypustí se plošně amnestikum ENUI-5. Vzpomínka na Nadaci zmizí. A dějiny pokračují od zvoleného data, jako by se nikdy nepřerušily.
Věta, kvůli které si sáhneš na stůl
Teď ta věta. Ve spisu stojí, že od svého vzniku bylo SCP-2000 aktivováno nejméně dvakrát. Ne jednou hypoteticky, ne v testovacím režimu. Nejméně dvakrát. A dokumentace o stavbě zařízení i o obou předchozích použitích chybí.
Nech to chvíli doznít. Znamená to, že svět, ve kterém právě čteš tenhle text, může být třetí verze. Nebo čtvrtá, pátá, spis mluví jen o minimu. Znamená to, že dějiny, které ses učil ve škole, mohly být dopsané kulisařem z podzemí pod Wyomingem. Že tvoje nejstarší vzpomínka nemusí být vzpomínka, ale soubor. Že důvod, proč si nepamatuješ nic z doby před určitým rokem, nemusí být ten, který si myslíš.
V tomhle je ta pravá síla SCP-2000. Nepotřebuje monstrum, nepotřebuje tvář, kterou nesmíš spatřit, jako spis SCP-096. Stačí mu jedna administrativní poznámka a najednou nemáš čím ověřit vlastní minulost. Sáhneš si na stůl, protože je potřeba se něčeho chytit. Stůl je pořád tam. To ale nic nedokazuje. Stůl by vyrobili taky.
Svět, který vypadá skoro stejně
Spis si přitom nehraje na to, že by obnova byla dokonalá. Naopak, otevřeně přiznává, že každá procedura nutně změní běh lidských dějin, protože společenské vazby jsou příliš složité na to, aby se daly zrekonstruovat přesně. Vyjde z toho svět, který je podobný, ne stejný. Přibližný překlad, u kterého se ztratil originál.
Někde chybí město. Někde se narodil někdo, kdo se předtím nenarodil. Někde se nestala válka a jinde se stala dvakrát. A protože se všem plošně vymazala paměť, není nikdo, kdo by mohl namítnout, že takhle to přece nebylo.
Administrátor k tomu na konec spisu připsal poznámku, kterou by si měl přečíst každý, kdo si plete pojistku s řešením. SCP-2000 není náhradou za pořádné zadržovací procedury a spoléhat se na něj má katastrofální následky. Je to hasicí přístroj v budově, která nesmí shořet. To, že ho tam někdo pověsil, neznamená, že si smíš zahrávat s ohněm.
Mezi vším, co Nadace ve svých archivech drží, je SCP-2000 zvláštní kus. Nekonečný obchodní dům ze spisu SCP-3008 tě uvězní, socha tě zabije, ale tohle ti život nesebere. Sebere ti jistotu, že ten tvůj byl první.
SCP-2000 „Deus Ex Machina“ napsal autor HammerMaiden (SCP Foundation Wiki). Tento článek je českým zpracováním původního díla, šířeného pod licencí CC BY-SA 3.0, a je pod stejnou licencí šířen dál.
Zdroje:




