Vejdeš do IKEA koupit poličku Billy a párek hotdogů. Projdeš kolem regálů, ztratíš z očí vchod a v tu chvíli je po všem. Dveře, kterými ses dostal dovnitř, už neexistují. Kolem tebe se táhne obchod, který nemá konec. Tohle je SCP-3008, jedna z nejoblíbenějších věcí, co kdy na Nadaci SCP vznikly. A teď zjistíš proč.
SCP-3008: Úplně normální, obyčejná IKEA
Číslo objektu: SCP-3008
Třída objektu: Euclid
Speciální zadržovací procedury: Obchodní zónu, ve které se SCP-3008 nachází, odkoupila Nadace a přebudovala ji na Stanoviště ██. Všechny veřejné komunikace vedoucí k tomuto stanovišti nebo kolem něj byly odkloněny.
Vchod do SCP-3008 musí být nepřetržitě sledován. Nikdo nesmí do SCP-3008 vstoupit mimo testování schválené vedoucím výzkumníkem. Lidé, kteří z SCP-3008 vyjdou, mají být zadrženi, vyslechnuti a poté jim má být podáno amnestikum. Podle délky pobytu uvnitř může být nutné připravit pro ně krycí historku. Jakékoli jiné entity, které z SCP-3008 vyjdou, mají být zlikvidovány.
Popis: SCP-3008 je velká prodejní jednotka, kterou dříve vlastnila a provozovala firma IKEA, známý řetězec s nábytkem. Když člověk projde hlavním vchodem a pak ztratí dveře z dohledu, přemístí se do prostoru označeného SCP-3008-1. Přesun obvykle proběhne nepozorovaně, z pohledu oběti se nic nezmění. Většinou si ničeho nevšimne, dokud se nepokusí vrátit ke vchodu.
SCP-3008-1 je prostor připomínající vnitřek obchodu IKEA, který se rozkládá daleko za hranice toho, co by se fyzicky vešlo do původní budovy. Dosavadní měření ukazují plochu nejméně 10 km² bez jakéhokoli viditelného okraje v kterémkoli směru. Neprůkazné výsledky laserových dálkoměrů vedly k domněnce, že prostor může být nekonečný.
Uvnitř SCP-3008-1 žije neznámý počet civilistů, kteří v něm uvázli ještě před zajištěním objektu. Sebraná data naznačují, že si tu vybudovali primitivní civilizaci, včetně osad a opevnění na obranu proti SCP-3008-2.
SCP-3008-2 jsou humanoidní entity uvnitř SCP-3008-1. Na první pohled připomínají lidi, ale mají přehnané a nepravidelné tělesné proporce, často bývají popisovány jako příliš nízké nebo příliš vysoké. Nemají žádné rysy obličeje a ve všech pozorovaných případech nosí žluté tričko a modré kalhoty, tedy uniformu zaměstnanců IKEA.
SCP-3008-1 má primitivní cyklus dne a noci, řízený stropním osvětlením, které se zapíná a vypíná v časech odpovídajících otevírací době původního obchodu. Během „noci“ se instance SCP-3008-2 stávají agresivními vůči všemu živému. Při těchto záchvatech násilí je slýchat, jak anglicky opakují věty ve smyslu „Obchod se zavírá, opusťte prosím budovu“. Jakmile nastane „den“, okamžitě zklidní a začnou se prostorem pohybovat zdánlivě náhodně. V tomto stavu nereagují na otázky ani jiné podněty, ale když na ně zaútočíš, brání se.
SCP-3008-1 má jeden nebo více východů, ty však zřejmě nemají pevnou polohu, takže opustit prostor je velmi těžké. Pokud k vstupu použiješ jiné dveře než hlavní vchod nebo prorazíš zeď, ocitneš se v nijak neanomálním interiéru původního obchodu.
Od začátku zajištění se z SCP-3008 podařilo vyjít čtrnácti lidem. Po důkladném výslechu jim všem bylo podáno amnestikum a byli propuštěni.
Incident 3008-1: V 00:37 dne ██/██/200█ vyšel z SCP-3008 dospělý muž a o deset sekund později ho následovala instance SCP-3008-2. Ta muže dostihla a zabila, než byla sama zneškodněna ozbrojenou jednotkou. Jde o jediný případ, kdy byla instance SCP-3008-2 spatřena venku. Muž u sebe měl zápisník s logem IKEA, ve kterém si zřejmě dokumentoval svůj pobyt uvnitř. Přepis následuje.
Přepis deníku z Incidentu 3008-1
Tak tohle píšu, abych zdokumentoval, co můžu označit jedině za svůj náhlý propad do šílenství. Nemůžu být přece TAK mizernej navigátor, a přesto jsem ve chvíli, kdy tohle píšu, už dva dny zaseknutej v IKEA. Za celou tu dobu jsem neviděl ani živáčka. Nejdřív jsem si myslel, že je to vtip. Předělají obchod na bludiště, vyženou lidi a koukají, za jak dlouho zabloudím. Pak se všichni dobře zasmějou. Že to tak není, mi došlo, když jsem se zkusil vrátit. Všechno se změnilo, takže jsem skončil ztracenej. Místo východu jen řada za řadou knihoven.
Světla zhasla v deset večer. Skoro mě z toho trefil šlak, ten hlasitej elektrickej ŽUCH a pak naprostá tma. Aspoň že je tu plno postelí a mám v mobilu baterku. Signál žádnej. Našel jsem postel a usnul. Další den jsem strávil hledáním cesty ven, marně. Aspoň jsem našel restauraci s těma masovýma kuličkama, takže neumřu hlady. To je asi pointa toho vtipu. Byly ještě teplý a čerstvý, ale nikoho, kdo by je uvařil, jsem nezahlédl.
Třetí den mýho kouzelnýho dobrodružství v IKEA. Šel jsem tři hodiny víceméně rovně, než jsem narazil na žebřík u jednoho z těch obřích skladovacích regálů. Vylezl jsem nahoru, abych se zorientoval, a tohle místo se táhne donekonečna. Jak ta scéna ze Lvího krále, jenže místo stromů a trávy samý regály a stoly. Kousek dál se ale něco pohybovalo, tak jsem se tam vydal.
Nejdřív jsem myslel, že je to zaměstnanec, mělo to uniformu. A možná že byl, možná že na Super IKEA fakt chtějí dvoumetrový obludy s dlouhýma rukama, krátkýma nohama a bez obličeje. Úplně mě to ignorovalo, a bez očí a uší si ani nejsem jistej, jestli o mně to vědělo. Měl jsem chuť do toho strčit, abych získal pozornost, ale ty ruce byly dost velký na to, rozmáčknout meloun, tak jsem to radši nechal být.
Konečně jsem našel další lidi! Jo, ukázalo se, že nejsem jedinej ubožák zaseklej tady uvnitř. Šestou noc po mně ve tmě šly dvě ty zaměstnanecký věci. Slyšel jsem je přicházet, říkaly, že obchod je zavřenej a já musím opustit budovu, hezky zdvořile. Nevím, co bylo divnější, že nemají pusu, nebo že se mě přitom očividně snažily zabít. Hnaly se po mně jak vzteklý psi.
Tak jsem vzal nohy na ramena. Sprintoval jsem IKEA ve tmě jak šílenec. Uviděl jsem to, když jsem proběhl kolem dalšího z těch obřích regálů, celý ozářený pochodněmi a reflektory. Postavili tady celý město! Mají obrovskou zeď z regálů, postelí, stolů a já nevím čeho. Přísahám bohu, že to bylo to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Měli otevřenou bránu a dva lidi mě mávali dovnitř. Za sebou jsem slyšel, jak ty věci narazily do brány, pořád zdvořile oznamovaly, že obchod je teď zavřený.
Říkají tomu městu Exchange, podle cedule, co visí přímo nad ním. Reklamace a vrácení zboží. Je tu přes padesát úžasných lidí s normálně velkýma končetinama a kompletním obličejem. Je to moje sedmá noc tady a první, kterou netrávím ve tmě.
Místní těm zaměstnaneckým obludám říkají prostě Personál. Přes den jsou v pohodě, courají uličkama a nikoho neřeší. Jakmile zhasnou světla, úplně se zblázní. Takže přes den lidi chodí ven shánět jídlo a vodu. Po okolí jsou restaurace a obchody, který se náhodně znovu naskladňují. Nikdo neví jak. Možná to dělá Personál. Moc jim to ale nejde, protože doplňování někdy trvá, a tak se musí s jídlem šetřit.
Jsem tady deset dní. Většina lidí, co jsem se ptal, přestala počítat už dávno, a jeden chlap, Chris, říkal, že je tu roky. Roky. Prý se proslýchá o lidech, kterým se podaří dostat ven. A o těch, co uvidí východ, jenom aby jim zmizel přímo před očima. Mám pocit, že tomu nevěří každý, ale já jo. Tak nějak to vysvětluje, jak jsme se sem vůbec dostali.
Napadlo mě to po útoku Personálu. Pokaždý, když tohle vidíš v televizi nebo ve filmu, jak je konec světa nebo jsou všichni zaseknutý na ostrově, lidi se nakonec vždycky obrátí proti sobě. Tady ne. Z okolních měst sem občas někdo přijde, jen se podívat nebo vyměnit, když mu něco dochází. A vždycky je to přátelský. Možná jsou lidi prostě lepší, než se o nich obecně soudí. To je hezká myšlenka. U tý zůstanu.
Něco mě napadlo o těch divných mezerách ve vědomostech, co tu někteří mají. Tři lidi nikdy neslyšeli o Mezinárodní vesmírné stanici, dva si mysleli, že premiérem je někdo úplně jiný, a jeden nikdy neslyšel o Soše svobody. A věřím jim. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc to vysvětluje, proč nás nikdo nehledá. Co když všichni nepocházíme z toho samého místa? Z té samé reality? Sarah je z místa, kde Socha svobody není. Tam, odkud je Wasim, nevypustili vesmírnou stanici. Pak bychom byli jen tečka, jeden pohřešovaný ve světě nepřetržitých zpráv.
Útoky se teď zhoršily. Třikrát čtyřikrát za týden a dvakrát tolik Personálu než dřív. Konečně jsme přišli na to proč. V bedně se zásobama byl kus jednoho z nich. Netušíme jak, ale ukázalo se, že i kousek je přitáhne stejně jako celé tělo. Teď už je pozdě, mrtvol je moc na to, abychom je odklidili a stihli do noci opravit zeď.
Myslím, že Exchange je v háji. Včera v noci to do nás pořádně bouchlo. Candace svolala schůzi. Tipuju, že se bude mluvit o opuštění Exchange, možná zkusit najít úkryt v Checkouts. Už se ale připozdívá. Nemyslím, že to stihneme. Možná někdo z nás. Vždyť ten první týden venku ve tmě jsem byl v pohodě. Jenže jak dlouho můžu mít takovéhle štěstí.
Píšu tohle jen kvůli pocitu uzavření. Pro sebe, nebo pro toho, kdo tohle najde. Jestli je tohle poslední zápis, doufám, že to čteš zvenčí. Můj největší strach? Že jestli dneska v noci umřu, ráno se prostě probudím zase tady.
Poznámka: Tohle je poslední zápis. Předpokládá se, že při pokusu dostat se do osady „Checkouts“ byl odříznut od skupiny pronásledující instancí SCP-3008-2 a náhodou narazil na východ.
Originál: SCP-3008: A Perfectly Normal, Regular Old IKEA, autor Mortos (SCP Foundation Wiki).
Tento text je překladem díla licencovaného pod CC BY-SA 3.0. Původní autor: Mortos. Překlad je rovněž šířen pod CC BY-SA 3.0.
