Belle Gunness: vražedkyně z farmy smrti, která beze stopy zmizela

0 60 5 min čtení

Temná opuštěná farma v Indianě za soumraku, atmosférický symbol případu Belle Gunness

Většina slavných sériových vrahů z přelomu 19. a 20. století byli muži. Belle Gunnessová je výjimka, a možná právě proto se na ni po víc než sto letech pořád nezapomnělo. Statná norská přistěhovalkyně s vlídným úsměvem a farmou v Indianě, na které postupně zmizelo možná i čtyřicet lidí. A když se její příběh v roce 1908 zhroutil v plamenech, zůstala po ní jedna otázka, na kterou nikdo neumí odpovědět dodnes: shořela Belle ve vlastním domě, nebo svou smrt jen zinscenovala a odešla do noci s kufrem plným cizích peněz?

Z norské vesnice do Chicaga

Narodila se 11. listopadu 1859 v norské obci Selbu jako Brynhild Paulsdatter Størset. O jejím dětství koluje víc legend než ověřených faktů, a tak se držme toho jistého: v roce 1881 se jako mladá žena vydala za oceán, do Ameriky, a usadila se v Chicagu, kde už žila její sestra. Úředníci si její jméno zapsali po svém a z Brynhild se stala Belle. Nové jméno, nový svět, nový začátek. Aspoň tak to muselo vypadat.

V roce 1884 se provdala za krajana Madse Sørensena. Manželům shořel obchod se sladkostmi, pak i dům, a pokaždé přišla pojistka. Dvě jejich děti zemřely na zánět střev, popisovaný jako těžko vysvětlitelný, a i na ně měla Belle uzavřené pojistky. Sám Mads zemřel 30. července 1900, údajně na krvácení do mozku. Shodou okolností to byl přesně den, kdy se překrývaly dvě jeho životní pojistky, jedna toho dne končila a druhá začínala. Belle inkasovala kolem pěti tisíc dolarů, na tehdejší dobu malé jmění, a za ty peníze si koupila farmu na okraji městečka La Porte v Indianě.

Manžel, který nepřežil ani rok

Na farmě se historie zopakovala. V dubnu 1902 si Belle vzala Petera Gunnesse, také Nora, řezníka. Jeho malá dcerka zemřela během pár týdnů po svatbě. A Peter sám vydržel jen do prosince téhož roku, kdy ho prý zabil mlýnek na maso, který mu spadl na hlavu z police. Zdejší lidé si šuškali své, ale dokázat nikdo nic nedokázal. Belle znovu inkasovala pojistku, tentokrát kolem tří tisíc dolarů, a zůstala na farmě sama. Sama, silná jako chlap, a s pověstí smolařky, které umírají manželé.

Zaprášená hromada starých kufrů a zavazadel v šeru jako připomínka zmizelých obětí

Inzeráty, které voněly penězi a páchly smrtí

Od roku 1905 začala Belle dělat něco, co z ní udělalo něco horšího než jen podezřelou vdovu. Podávala do chicagských novin, hlavně těch pro norskou a skandinávskou komunitu, seznamovací inzeráty. Psala v nich o útulné farmě, o osamělé ženě, která hledá spolehlivého muže k sobě i k hospodářství. Byla v tom jedna podmínka, formulovaná vždycky mile, ale neúprosně: zájemce ať s sebou přiveze hotovost, ať prodá, co má, a ať o tom radši nikomu neříká.

A muži jezdili. Osamělí přistěhovalci, kteří v Americe zbohatli prací, ale nenašli k tomu ženu, si četli ty řádky jako příslib domova. Přijeli do La Porte s kufrem a s úsporami, a víc je nikdo neviděl. Henry Gurholt z Wisconsinu, John Moe z Minnesoty, Ole Budsberg, a další, jejichž jména se ztratila. Sousedům Belle vykládala, že nápadník se jí nezamlouval a zase odjel. Jejich kufry ale zůstávaly u ní doma, naskládané na hromadě jako trofeje.

Bratr, který se nedal odbýt

Systém se zhroutil kvůli jednomu muži, který zmizel, a jednomu, který se ptal. Na přelomu let 1907 a 1908 přijel na farmu Andrew Helgelien, další nápadník s penězi. Zmizel jako ostatní. Jenže jeho bratr Asle Helgelien se s tím nespokojil. Našel doma korespondenci, ve které Belle Andrewa přemlouvala, ať přijede, ať přiveze všechny peníze a ať to drží v tajnosti. Asle začal Belle psát dotazy, kde jeho bratr je, a nakonec oznámil, že přijede do La Porte osobně a bude hledat. To se psalo jaro 1908.

Ráno, kdy farma lehla popelem

V noci na 28. dubna 1908 farma Belle Gunnessové vzplála a shořela do základů. Když hasiči a šerif prohrabali spáleniště, našli čtyři těla. Tři patřila dětem, Belliným Myrtle a Lucy a malému Philipovi. Čtvrté tělo bylo tělo dospělé ženy, a chybělo mu něco zásadního: hlava. Nikdo ji nikdy nenašel a nikdo nevysvětlil, kam se poděla.

Vyšetřovatelé nejdřív předpokládali, že mrtvá žena je Belle. Jenže pak dorazil Asle Helgelien a trval na tom, ať prohledají pozemek. To, co dělníci vykopali z prasečího výběhu a okolí, obrátilo případ z rodinné tragédie na jednu z nejhorších sérií vražd v americké historii. Podle rekonstrukce Belle své nápadníky nejspíš nejdřív otrávila nebo omámila, pak dorazila úderem do hlavy a těla rozřezala ve sklepě. V pytlích od obilí ležela porcovaná lidská těla, hlavy, ruce a nohy oddělené vždycky stejným způsobem, jako by je připravoval řezník. Nejdřív pár, pak víc, pak tolik, že vyšetřovatelé přestali počítat. Odhady se různí, minimálně jedenáct dalších obětí, podle spekulací klidně čtyřicet. Z ospalé farmy se stala pouť, na spáleniště se sjížděly davy zvědavců a prodávaly se u toho i občerstvení a suvenýry.

Bezhlavá záhada

Klíčová otázka zněla, a dodnes zní: byla ta bezhlavá žena ve spáleništi vůbec Belle? Proti tomu mluvila prostá čísla. Belle byla velká, statná žena, vážila hodně přes devadesát kilogramů a měřila kolem sto sedmdesáti centimetrů. Tělo z ohně bylo výrazně menší a lehčí, jeden z lékařů odhadoval kolem sedmdesáti kilo a o dobrých pár centimetrů nižší postavu. Chyběla hlava, takže obličej ani zuby nepomohly. Později se sice objevil zubní můstek, který měl patřit Belle a měl potvrdit, že mrtvá je ona, jenže pochybnosti to neumlčelo. Až moc se to hodilo.

Její pravděpodobný komplic a bývalý milenec, čeledín Ray Lamphere, byl obžalován z podpalačství i z vražd. Vraždy mu neprokázali, za žhářství ho odsoudili a ve vězení v roce 1909 zemřel. Před smrtí prý přiznal, že Belle nezemřela. Podle jeho verze byla žena ve spáleništi nastrčená oběť a Belle plameny využila k útěku ve chvíli, kdy jí kvůli slídícímu Aslemu začínala hořet půda pod nohama. Jde ovšem o výpověď odsouzeného žháře, takže i tuhle verzi je nutné brát jako spekulaci, ne jako důkaz.

Zmizela, nebo shořela?

Ať už je pravda jakákoli, Belle Gunnessová po dubnu 1908 oficiálně neexistovala. A přesto ji lidé „viděli“ ještě desítky let, hned tady, hned tam, hlášení o ženě, která se jí podobala, chodila z celé země. Stala se z ní americká pověst, žena, co přechytračila vlastní smrt. Podobně jako u Jacka Rozparovače se totiž jádro celé záhady, tentokrát ne identita pachatele, ale jeho konec, nikdy uspokojivě neuzavřelo.

Belle patří do temné galerie amerických vrahů z přelomu století. Pár let před ní řádil v Chicagu H. H. Holmes ve svém takzvaném vražedném hradě, o půl století později se v sousedním Wisconsinu našla farma jiného řezníka, Eda Geina. Belle je ale případ sám o sobě: matka, hospodyně, vdova, a chladnokrevná podnikatelka se smrtí, která z inzerátů na lásku udělala nástroj na peníze.

V letech 2007 a 2008 se vědci pokusili záhadu konečně rozseknout. Tým z University of Indianapolis nechal exhumovat bezhlavé tělo z hrobu ve Forest Parku u Chicaga a pokusil se získat DNA a porovnat ji se vzorkem ze slin na dopisní obálce, kterou kdysi Belle olízla a poslala jedné z obětí. Výsledek? Materiál byl příliš poškozený a rozbor nedal jasnou odpověď. Sto let po ohni tak věda potvrdila jen jedno: kdo vlastně shořel na farmě smrti v La Porte, možná nezjistíme nikdy. A to je na celém příběhu Belle Gunnessové to nejmrazivější.

Zdroje: