ČlánkyVrazi a psychopati

Israel Keyes: vrah, který si zakopával vražedné sady

Většina sériových vrahů se prozradí vzorcem. Loví na stejném území, vybírají si podobný typ oběti, vracejí se k tomu, co jim jednou vyšlo. Celé profilování stojí na jediném předpokladu: člověk se opakuje. Israel Keyes byl problém právě proto, že se neopakoval.

Deset let projížděl Spojené státy a zabíjel lidi, se kterými ho nespojovalo vůbec nic. Žádná známost, žádné předchozí setkání, žádné město, kde by byl doma. Když ho v březnu 2012 konečně zatkli, nebyl to výsledek geniálního profilu ani průlomu v laboratoři. Byl to bankomat.

Muž, kterého nikdo nehledal

Narodil se 7. ledna 1978 v Richmondu ve státě Utah. V roce 1998 narukoval k americké armádě, sloužil u pěchoty a v červenci 2001 odešel s čestným propuštěním. Pak se usadil na Aljašce. V Anchorage si založil malou stavební firmu, žil s partnerkou a vychovával dceru. Sousedé znali tichého řemeslníka, který dělal poctivou práci a moc nemluvil.

Tohle je ta nepříjemná část. Na Israelu Keyesovi nebylo deset let vidět vůbec nic. Neměl rejstřík, který by ho prozradil, nedělal chyby v místě bydliště, nesbíral trofeje na půdě. Nezapadal do žádné statistiky, protože statistika mlčky předpokládá, že vrah loví tam, kde žije. Keyes zásadně lovil někde jinde.

Bedny v zemi

Jádrem jeho metody byly skrýše, kterým vyšetřovatelé začali říkat vražedné sady. Keyes si roky dopředu zakopával na různých místech Spojených států vodotěsné bedny a kbelíky s vybavením, které potřeboval k únosu, vraždě a likvidaci těla. Zbraně, střelivo, lepicí páska, provaz, pouta, lopata, chemikálie urychlující rozklad. Uložil to do země a nechal to ležet. Někdy roky.

Otevřená zrezivělá bedna vyhrabaná z hlíny, uvnitř provaz, páska a nářadí

Smysl byl chladně praktický. Nemusel vézt zbraň letadlem. Nemusel v cílovém městě nic kupovat, nic platit kartou, nikde se nezapsat. Přiletěl, půjčil si auto, dojel k místu, které si zapamatoval z dřívější cesty, vykopal bednu a šel pracovat. Mezi ním a místem činu nezůstala jediná stopa, po které by běžné vyšetřování mohlo jít. Z telefonu vyndával baterii, platil hotově. FBI později zrekonstruovala zhruba pětatřicet jeho cest mezi lety 2004 a 2012, včetně výletů do Kanady a Mexika.

Sám mluvil až o dvanácti takových skrýších. Prokazatelně se podařilo vyzvednout dvě. Jednu u Eagle River na Aljašce, druhou u přehrady Blake Falls ve státě New York. Ta newyorská ležela ve vodotěsném kbelíku a byla v ní zbraň ráže .22 s tlumičem, zásobníky a munice. Aljašská obsahovala prostředky na urychlení rozkladu těla. Kolik dalších beden zůstalo v zemi, neví nikdo. Rozdíl mezi dvanácti tvrzenými a dvěma nalezenými zůstává dodnes nevysvětlený.

Financoval to mimo jiné loupežemi. Přiznal se k přepadení banky v Tupper Lake ve státě New York.

Essex ve Vermontu, 8. června 2011

Osmého června 2011 se vloupal do domu ve vermontském Essexu. Uvnitř byli manželé Bill Currier, devětačtyřicetiletý, a Lorraine Currierová, pětapadesátiletá. Vybral si ten dům, protože stál stranou, měl jednoduchý přízemní půdorys s přímým vstupem z připojené garáže a nic nenasvědčovalo tomu, že by v něm žily děti. Neznal je. Nikdy je předtím neviděl.

Bill Currier byl zastřelen. Lorraine Currierová byla sexuálně napadena a uškrcena. Ani jedno z těl se nikdy nenašlo. Keyes kvůli téhle akci přiletěl z Aljašky do Chicaga, tam si půjčil auto, přejel s ním půlku Spojených států do Vermontu a vyzvedl si skrýš, kterou tam měl uloženou už dřív. Celá akce byla připravená měsíce dopředu. Chyběl jen konkrétní dům a ten si vybral až na místě, cestou.

Bankomat, který ho položil

Prvního února 2012 unesl osmnáctiletou Samanthu Koenigovou ze stánku s kávou v Anchorage. Byla v práci sama. Namířil na ni zbraň, spoutal ji stahovacími páskami a odvedl. Znásilnil ji a uškrtil, tělo pak odvezl a odhodil do jezera Matanuska. Rodina Samanthy Koenigové žije a víc detailů si tenhle text odpustí.

A tady udělal Keyes první skutečnou chybu své kariéry. Místo aby zmizel jako pokaždé předtím, rozhodl se z případu vytřískat peníze. Zinscenoval fotografii, na které měla vypadat živě, přiložil k ní datované noviny a rodině poslal požadavek na výkupné třiceti tisíc dolarů. Pak začal její debetní kartou vybírat z bankomatů. Na Aljašce, v Arizoně, Novém Mexiku a v Texasu.

Tím se sám přivázal ke stopě, kterou banky sledují automaticky. Kamery u bankomatů zachytily půjčené auto. Popis šel do oběhu a 13. března 2012 si vozu v texaském Lufkinu všimla hlídka. Uvnitř měl kartu Samanthy Koenigové, její mobil a hotovost obarvenou barvivem z bankovní nálože. Muž, kterého deset let nedokázal nikdo zachytit, skončil kvůli cizí platební kartě.

Čtyřicet hodin a prázdná kolonka

Ve vazbě s ním FBI strávila přes čtyřicet hodin výslechů. Keyes mluvil rád. Popisoval metodu, logistiku, přípravu, sám sebe hodnotil jako profesionála. K vraždě Samanthy Koenigové se přiznal, k Currierovým také. Když ale došlo na zbytek, začal si hrát.

Přiznal se celkem k osmi vraždám. U pěti z nich odmítl uvést, kdo byla oběť, kde se to stalo a kdy. Informace držel jako měnu, jednu z posledních věcí, kterými ještě mohl něco ovlivnit. Chtěl rychlý proces a rozsudek smrti a hlavně chtěl, aby se jeho jméno nedostalo do médií, oficiálně kvůli dceři. Vyšetřovatelé mu to nějakou dobu drželi, protože jinak hrozilo, že přestane mluvit úplně. Jméno sériového vraha se ale v utajení věčně neudrží, a jak prosakovalo ven, spolupráce vysychala.

To je na tomhle případu to nejhorší. Nešlo o vraha, který si nepamatoval. Šlo o vraha, který věděl přesně, koho zabil, a rozhodl se to neříct. U Dennise Radera známého jako BTK nakonec promluvila jeho vlastní ješitnost a vyšetřovatelé z něj dostali skoro všechno. Keyes ješitný byl taky. Uměl ale přestat.

Druhého prosince 2012 ráno

V neděli 2. prosince 2012 ráno našli dozorci Israela Keyese mrtvého v cele v Anchorage Correctional Complex. Měl podřezané zápěstí a kolem krku srolované prostěradlo. Použil žiletku, kterou dostal, přestože u něj bylo výslovné doporučení mu ji nedávat. Bylo mu čtyřiatřicet let. Část zdrojů klade dobu úmrtí ještě na večer 1. prosince, jisté je, že tělo bylo objeveno v neděli ráno.

Pod tělem ležel čtyřstránkový dopis na rozloučenou, místy rýmovaný, plný pohrdání běžným životem. Žádné jméno v něm nebylo. Pod postelí pak vyšetřovatelé našli sérii jedenácti lebek nakreslených jeho vlastní krví. U jedné byl dopsaný text o tom, že jsou jedno.

Tři, osm, jedenáct

Když se dnes někdo zeptá, kolik měl Israel Keyes obětí, poctivá odpověď zní: záleží, na co se ptáš.

  • Tři vraždy jsou potvrzené a oběti identifikované. Samantha Koenigová a manželé Currierovi.
  • Osm je počet vražd, ke kterým se sám přiznal. U většiny z nich ale odmítl sdělit cokoli ověřitelného. Je to jeho tvrzení, nic víc.
  • Zhruba jedenáct je odhad FBI pro období od roku 2001 do jeho zatčení v roce 2012. Sedí na počet lebek pod postelí, což je indicie, ne důkaz.

Do téhle šedé zóny patří třeba Debra Feldmanová, která zmizela v roce 2009 v New Jersey. Keyes se k její vraždě přiznal, nezávisle potvrzené to nebylo. Podobně kolem případu krouží spekulace o incidentech na Floridě v roce 2007, o blíže neurčených obětech ve státě Washington nebo o zmizení Jamese Lamara Tidwella mladšího. Nic z toho neprošlo důkazním sítem a je slušné to říct nahlas, místo aby se to tiše připočítávalo k číslu, které vypadá dramatičtěji.

Rozdíl mezi Keyesem a vrahy, jejichž případy se nakonec podařilo uzavřít, není v inteligenci. Rodney Alcala byl podle testů nadprůměrně chytrý a stejně po sobě nechal album fotografií, které ho usvědčilo. Keyes byl hlavně trpělivý. Nesbíral trofeje, neschovával si památky na oběti, nevracel se na místa činu. A když ho konečně dostali, zbyla mu jediná karta, kterou mu nešlo sebrat. Mlčení.

Proto je jeho případ jiný než většina toho, co najdeš v rubrice o vrazích a psychopatech. Neuzavřel se. Někde ve Spojených státech pořád leží bedny, které nikdo nevykopal, a někde žijí rodiny, které si dodnes myslí, že jejich člověk prostě jednou odešel a nevrátil se. Israel Keyes ta jména znal. Vzal si je s sebou.


Zdroje:

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button
Don`t copy text!