Andrej Čikatilo: Rostovský řezník, kterého Sovětský svaz dvanáct let nedokázal chytit

Jméno Andrej Čikatilo dodnes patří k tomu nejtemnějšímu, co bývalý Sovětský svaz ve druhé polovině 20. století zažil. Muž, kterého dobový tisk překřtil na Rostovského řezníka, Rudého rippera nebo prostě řezníka z Rostova, mezi lety 1978 a 1990 zavraždil nejméně 52 lidí, převážně dětí, dospívajících a mladých žen. Na jeho případu je ale možná ještě mrazivější než samotný počet obětí jedna věc: obyčejně vyhlížející učitel a továrenský úředník se pohyboval na svobodě dvanáct let, přestože ho policie během té doby několikrát měla přímo na dosah ruky.

Kdo byl Andrej Čikatilo

Narodil se 16. října 1936 v malé vesnici na sovětské Ukrajině, do prostředí, které samo o sobě znělo jako noční můra. Rodina prošla hladomorem třicátých let i druhou světovou válkou. Čikatilo vyrůstal jako uzavřený, krátkozraký a šikanovaný chlapec, později trpěl impotencí, kterou nesl velmi těžce. Přesto se navenek dokázal jevit jako naprosto usedlý člověk. Vystudoval, pracoval jako učitel ruského jazyka a literatury, oženil se a měl dvě děti. Když ho ze školství vyhnaly stížnosti na nevhodné chování k žákům, nastoupil jako zásobovač v továrnách. Právě tato práce ho posílala na časté služební cesty po celé zemi a dávala mu dokonalé alibi pro pohyb tam, kde se pak nacházela těla. Ta zdánlivá obyčejnost byla součástí jeho maskování: nikdo v šedivém muži s aktovkou nehledal netvora.

Jak vraždil

Čikatilův způsob byl chladně opakovaný. Oběti si vyhlížel na nádražích, autobusových zastávkách a v příměstských vlacích, tedy na místech, kde se pohybovalo hodně lidí bez pevného dohledu. Vybíral si zranitelné: děti, mladé tuláky, ženy na okraji společnosti. Nabídl jim jídlo, alkohol, svezení nebo prostě laskavé slovo a odvedl je do nedalekého lesa nebo lesního pásu. Tam následovalo bodání, řezné rány a mrzačení. Sexuální uspokojení nedokázal najít běžným způsobem, dostavovalo se u něj až při mučení a zabíjení, což z jeho útoků dělalo mimořádně brutální scény. U řady raných obětí se objevovalo poškození očí, které si vyšetřovatelé zpočátku vysvětlovali různě. Tímto propojením sexuálního nutkání s krajním násilím se Čikatilo řadí k nejtemnějším spisům světové kriminalistiky, kam patří i případy jako Ed Gein, u nichž se běžná lidská logika hroutí.

Za jeho první doloženou oběť bývá považována devítiletá dívka jménem Jelena Zakotnovová, kterou v prosinci 1978 vylákal do polorozpadlé chatrče ve městě Šachty. Tehdy ještě Čikatilo teprve zjišťoval, co ho žene, a právě tahle vražda nastartovala jednu z nejděsivějších sérií 20. století. V následujících letech přibývaly další oběti, zpočátku pomalu, později v hrůzném tempu. Celkově se počet prokázaných obětí zastavil na čísle 52, i když sám Čikatilo mluvil o 56 zavražděných a skutečné číslo se už patrně nikdy s jistotou nedozvíme.

Proč ho tak dlouho nechytili

Vyšetřování dlouho drhlo hned z několika důvodů. Oběti se objevovaly nepravidelně a rozeseté napříč regiony, protože Čikatilo vraždil při služebních cestách daleko od domova, takže sovětská milice dlouho ani nespojovala jednotlivé případy do jedné série. Roli hrálo i ideologické prostředí: úřady nerady připouštěly, že by v socialistické zemi mohl řádit sériový vrah, a část viny navíc padla na nesprávné podezřelé.

Nejtragičtější stránkou celého případu je právě to, co se dělo s nevinnými. Za jednu z prvních vražd, kterou spáchal ve skutečnosti Čikatilo, byl odsouzen a v roce 1983 popraven jiný muž. Vyšetřovatelé tak měli zavřený spis nad zločinem, jehož pachatel dál volně chodil po nádražích a zabíjel. Podle dostupných pramenů skončilo kvůli sérii vražd v hledáčku milice i několik dalších mužů, z nichž někteří pod tlakem výslechů přiznávali činy, které nespáchali. Nakolik šlo o vynucená doznání a nakolik o dobové poměry, se dnes dá rekonstruovat jen zčásti, takže to patří spíš do roviny opatrné interpretace než tvrdého faktu.

Nejzávažnějším pochybením byla ovšem chyba s krevní skupinou. Čikatilo se do hledáčku dostal už v roce 1984, kdy ho zadrželi. Rozbor spermatu nalezeného na obětech ale ukazoval krevní skupinu AB, zatímco Čikatilova krev patřila do skupiny A. Na základě tohoto rozporu ho vyšetřovatelé vyloučili. Teprve později se ukázalo, že Čikatilo byl takzvaný nonsekretor: jeho tělní tekutiny neodpovídaly krevní skupině obvyklým způsobem, a sperma tak vykazovalo skupinu AB, kdežto krev a sliny skupinu A. Sovětská forenzní věda v polovině osmdesátých let s touto vzácnou odchylkou nepočítala, a tak jediný laboratorní výsledek poslal skutečného vraha zpět na svobodu, kde stačil zabít další lidi. To, jak přesně tato chyba vznikla a nakolik za ni mohla nedbalost jednotlivců, zůstává dodnes předmětem sporů a lze to brát spíš jako otevřenou otázku než uzavřený fakt.

Vyšetřování a chycení v roce 1990

Zlom přinesla masivní policejní operace zaměřená na lesní pásy a nádraží v Rostovské oblasti, kde se těla nacházela nejčastěji. Policie systematicky obsadila stanice civilními hlídkami a sledovala každého, kdo se choval podezřele. V listopadu 1990 si jeden z civilních důstojníků všiml muže, který vycházel z lesa a u studny u stanice si smýval z rukou něco, co vypadalo jako krev nebo špína. Muž byl zaevidován, a když se jeho jméno objevilo v souvislosti s dalším nálezem těla, kruh se uzavřel. Andreje Čikatila zatkli 20. listopadu 1990. Po počátečním zapírání se rozmluvil a doznal se nakonec k 56 vraždám, tedy k ještě vyššímu počtu, než kolik mu soud později dokázal prokázat. K jeho doznání podle pramenů pomohl i psychiatr, který dlouho předtím sestavil psychologický profil neznámého pachatele a dokázal s Čikatilem promluvit jeho vlastní řečí. Právě spojení houževnaté policejní práce v terénu a pochopení pachatelovy psychiky nakonec zlomilo dvanáct let trvající sérii.

Proces a poprava

Soudní proces začal 14. dubna 1992 v Rostově na Donu a stal se jednou z nejsledovanějších událostí rozpadajícího se Sovětského svazu. Čikatilo seděl v soudní síni v železné kleci, jednak kvůli vlastní bezpečnosti před rozzuřenými příbuznými obětí, jednak kvůli svému nevypočitatelnému chování. Během jednání se choval provokativně, střídal doznání s výbuchy a předstíráním nepříčetnosti. Soud ho nakonec uznal vinným z 52 vražd. Andrej Čikatilo byl 14. února 1994 popraven ranou do týla v Novočerkassku. Jeho případ se stal učebnicovým příkladem toho, jak zdánlivě všední člověk může skrývat obludu a jak jediné selhání systému může stát desítky životů. V řadě notoricky známých vrahů, do níž patří i legendou opředený Jack Rozparovač, zůstává Čikatilo jedním z nejděsivějších už proto, že o něm víme přesně, kdo byl a co udělal.

Zdroje:

• Andrei Chikatilo (Wikipedia)
• Andrei Chikatilo (EBSCO Research Starters)
• Andrei Chikatilo (Biography.com)