Ze žlutých chodeb ses dostal do betonového šera, pak dolů ještě hlouběji, a teď stojíš v místě, kde ti od prvního nádechu stéká pot po zádech. Vzduch je horký, těžký a páchne rozžhaveným kovem a plísní. Někde nad tebou hučí transformátor, zářivky nad hlavou nervózně blikají a po stěnách se táhne spleť kabelů a rezavého potrubí. Tohle je Backrooms Level 3, úroveň, které přeživší říkají Elektrická stanice. A věř mi, že tady se přežívá o poznání hůř než o pár pater výš.
Kotelna, co nemá konec
Level 3 je obří komplex úzkých cihlových chodeb protkaných elektrickými stroji. Není v tom žádný řád, žádný plán. Chodby se náhodně větví a mezi nimi se objevují místnosti, které jako by tam někdo rozházel bez ladu a skladu. Jednou projdeš dveřmi do těsné kobky s jediným blikajícím světlem, podruhé se ocitneš v hale plné strojů, o kterých nikdo neví, k čemu sloužily. Odhady mluví o stovkách milionů kilometrů čtverečních, takže si klidně představ, že bloudíš v soustrojí velkém jako kontinent.
Po stěnách a stropech se vine potrubí zrezlé časem. Uvnitř neteče voda, ale kontaminovaná mandlová voda, ta samá tekutina, kterou přeživší jinde pijí, aby zůstali naživu. Tady je ale zkažená a občas prosakuje škvírami na podlahu, takže kráčíš po vlhkých, kluzkých cihlách a nikdy nevíš, jestli ta loužička pod nohama je jen voda, nebo něco, do čeho nechceš šlápnout. Jestli si chceš připomenout, jak celý ten svět za tapetou vůbec funguje, mrkni na náš úvod do Backrooms, kde vysvětlujeme logiku jednotlivých úrovní.
Horko, ze kterého se dusíš
První, co ti na Elektrické stanici dojde, je vedro. Teploty tu běžně přelezou pětatřicet stupňů a v některých úsecích je tak dusno, že se ti dělá mžitky před očima. Není to jen nepříjemné, je to smrtelně nebezpečné. Horko dokáže rozvařit vodu a plyny v potrubí, takže se ovzduší mění v horkou páru a každý nádech tě pálí v plicích. Kdo tu zůstane moc dlouho a nemá co pít, prostě se uvaří zaživa, aniž by ho cokoliv sežralo.
A pak je tu ten druhý zabiják, o kterém se snadno zapomíná: elektřina. Kabely po zdech jsou staré, odizolování oprané časem, a spousta z nich leží odhalená pod napětím. Stačí sáhnout do špatné škvíry, opřít se o špatnou stěnu nebo šlápnout do louže s ponořeným vodičem a je po tobě. Rezavé stroje navíc bez varování vybuchují, protože v nich léta doutná něco, co už dávno mělo prasknout. Level 3 tě nezabije jen skrz nějakou příšeru, klidně tě zabije sám od sebe.
Tunely pod poklopy
Roztroušené po celé úrovni najdeš kanálové poklopy a pod nimi vede do hloubky další, ještě horší svět. Jakmile slezeš dolů, stane se něco absurdního. Vedro nahoře vystřídá mráz pod bodem mrazu, a to během jediného kroku. Přejdeš z parní výhně do lednice, aniž bys vůbec pochopil, jak je to možné. A stojatá voda v tunelech přitom nezamrzá, zůstává tekutá, jako by tam fyzika přestala platit.
Hladina té vody navíc nedrží na místě. Kolísá v nepravidelných intervalech, jednou ti sahá sotva ke kotníkům, za chvíli po pás. Přeživší, kteří slezli dolů a nedávali pozor, se ocitli po krk ve studené břečce, když voda znenadání stoupla. Tunely jsou klaustrofobní, tmavé a bludišťovité, takže se v nich ztratíš rychleji, než řekneš mandlová voda. Kdo do nich leze, měl by mít zatraceně dobrý důvod.
Kdo se plíží ve tmě
Elektrická stanice není opuštěná. Naopak, patří k úrovním, kde se to entitami jen hemží. Potulují se tu smečky Ohařů, prázdné Facelings, Wretches, samčí i samičí Smrtihlavové, Zloději kůže, Dulleři, Clumpy, Burstery a hlavně Smilers. A právě Smilers, ti věční škleboni s páry světélkujících zubů zářících ve tmě, jsou tady záludnější než kdekoli jinde. Podle výzkumníků z M.E.G. si zdejší Smilers vyvinuli něco jako víčka a rty, kterými dokážou svůj úsměv a svítící oči schovat. Jinde je aspoň zahlédneš, jak žhnou v temné chodbě. Tady na ně můžeš narazit tváří v tvář dřív, než si vůbec uvědomíš, že tam někdo je.
Kombinace tmy, blikajícího světla a ozvěny v cihlových chodbách dělá z každého setkání ruskou ruletu. Slyšíš krok, otočíš se, ale mihotavá zářivka ti ukáže jen prázdno. Pak se rozsvítí znovu a je to najednou o metr blíž. Jestli tě zajímá, co přesně za bytosti se v Backrooms plíží a jak se chovají, projdi si náš přehled entity Backrooms, ať víš, před čím utíkat.
Jak tady přežít a jak ven
Navzdory všemu má Level 3 i svou světlou stránku, tedy aspoň relativně. Je to totiž slušný zdroj věcí, které ti jinde zachrání kůži. Dá se tu najít mandlová voda, takzvané Královské příděly a velmi vzácně i klíče od úrovní, cenný poklad každého průzkumníka. Za tu kořist ale platíš rizikem, takže nikdy neběhej, měj oči na stopkách a hlavně se nedotýkej ničeho, z čeho jiskří. Na rozdíl od klidnějších úrovní tu skoro nenajdeš stálé základny M.E.G., protože vedro a entity dělají z každého delšího pobytu sázku do loterie. Mapy tady navíc nemají cenu, chodby se větví tak náhodně, že se orientační bod ztratí, sotva ho mineš, a spousta úseků je úplně nepřístupná.
Dovnitř na Level 3 se člověk obvykle dostane přes nouzový východ na úrovni číslo dvě. Ven vede cesta přes výtahy, které jsou po stanici roztroušené jen řídce. Nastup, zmáčkni jakékoli tlačítko a výtah tě vyplivne o patro níž, na Level 4. Zní to jednoduše, jenže než k nějakému výtahu dojdeš, musíš přežít celé to bludiště rozpálených chodeb, výbušných strojů a věcí, co se ve tmě usmívají. Pokud ses do téhle části dostal ze žlutých chodeb postupně, možná už znáš i klidnější Backrooms Level 1, kde se aspoň dá popadnout dech. Elektrická stanice ti tenhle luxus nedopřeje.
Kdybych měl Level 3 shrnout, řekl bych, že je to místo, kde tě může zabít úplně všechno. Horko, elektřina, voda, exploze i tucet různých příšer. Je to továrna bez lidí, kotelna bez konce, soustrojí, které běží samo pro sebe kdesi za realitou. A ty jsi v něm jen drobná porucha, kterou to horko dřív nebo později spálí. Tak dýchej mělce, choď potichu a nesahej na nic, co bliká. Elektrická stanice odpouští chyby vzácně a nikdy zadarmo.
Originál: Level 3: „The Electrical Station“ (Backrooms Wiki)
Tento text je zpracováním díla licencovaného pod CC BY-SA 3.0 a je rovněž šířen pod CC BY-SA 3.0.
