Většina sériových vrahů se plíží ve tmě. Harold Shipman chodil za svými oběťmi za bílého dne, s kufříkem v ruce a laskavým úsměvem na tváři. Byl to praktický lékař, muž, kterému lidé v anglickém Hyde bezmezně věřili. A přesně tahle důvěra z něj udělala nejproduktivnějšího doloženého sériového vraha v moderní historii. Harold Shipman zabil podle oficiálního vyšetřování nejméně 215 lidí, možná i přes 250, a dělal to roky přímo před očima celého městečka, aniž by kohokoli napadlo, že za náhlými úmrtími starých paní stojí právě jejich hodný doktor.
Doktor, kterému věřilo celé město
Narodil se 14. ledna 1946 v Nottinghamu. Když mu bylo sedmnáct, zemřela mu matka na rakovinu plic a mladý Harold u toho byl, když jí lékař podával morfin proti bolesti. Ta scéna, umírající žena a jehla, která na chvíli utišila utrpení, se do něj podle pozdějších úvah vyšetřovatelů nejspíš zaryla hlouběji, než kdokoli tušil. Vystudoval medicínu v Leedsu, promoval v roce 1970 a začal pracovat jako obvodní lékař.
V roce 1974 nastoupil do ordinace v městečku Todmorden a hned zkraje kariéry se ukázalo, že s ním něco není v pořádku. Přišlo se na to, že si sám předepisuje a píchá pethidin, silné opiátové analgetikum. Vyhodili ho, dostal pokutu a prošel léčbou. A pak, jako by se nic nestalo, se vrátil do praxe. V roce 1977 zakotvil v Hyde u Manchesteru a v roce 1993 si tam otevřel vlastní ordinaci na Market Street 21. Byl to oblíbený, pracovitý doktor staré školy, který chodil za pacienty domů. Přesně takový, u kterého vás ani ve snu nenapadne pochybovat.
Smrt s kufříkem v ruce
Shipmanova metoda byla děsivá svou jednoduchostí. Přišel na návštěvu k pacientovi, nejčastěji ke starší ženě, která žila sama. Chvíli si povídal, pak vytáhl injekci a pod nějakou záminkou vpíchl oběti smrtelnou dávku diamorfinu, což je vlastně lékařsky čistý heroin. Diamorfin ve vysoké dávce utlumí dýchání a člověk během pár minut klidně a bez odporu usne do smrti. Pro starého pacienta to vypadalo jako pokojné skonání ve spánku.
A tady přichází ta nejzrůdnější část. Shipman byl zároveň lékař, který sám vyplňoval úmrtní list. Do kolonky příčiny smrti napsal stáří nebo srdeční selhání, občas ještě před smrtí upravil pacientovu zdravotní dokumentaci tak, aby vypadal nemocnější, než ve skutečnosti byl. Nikdo nežádal pitvu. Proč taky, když ošetřující lékař, ten milý doktor Shipman, jasně řekl, co se stalo. Rodiny truchlily a děkovaly mu, že u toho jejich blízký nebyl sám.
Proč mu to tak dlouho procházelo
Když se dnes zpětně ptáme, jak mohl jeden člověk vraždit dvě desítky let bez povšimnutí, odpověď je nepříjemně prostá. Shipman zneužíval tři věci najednou: absolutní důvěru v lékařský stav, zranitelnost svých obětí a děravý systém kontroly úmrtí. Jeho oběti byli převážně staří lidé, u kterých smrt nikoho nešokovala. Byl to lékař, takže měl legální přístup k opiátům a autoritu, aby smrt sám potvrdil. A britský systém kremačních a úmrtních listů tehdy spoléhal na to, že lékaři nelžou.
Statistici později spočítali, že úmrtnost mezi Shipmanovými pacienty byla zhruba do roku 1994 srovnatelná s běžným průměrem a pak začala prudce stoupat. Jenže nikdo ta čísla v reálném čase nesledoval. V březnu 1998 dokonce vzniklo první podezření. Doktorka Linda Reynoldsová z vedlejší ordinace a místní pohřebák si všimli, že Shipmanovi pacienti umírají podezřele často a hlavně nápadně podobně, oblečení, vsedě v křesle, uprostřed dne. Policie případ prošetřila, ale odbyla ho a zavřela. Šetření vedli lidé bez přístupu k jeho dokumentaci a bez znalosti věci. Kdyby tehdy zabrali, desítky dalších lidí by možná žily. Místo toho Shipman vraždil dál ještě celé měsíce.
Chamtivost, která ho poslala ke dnu
Nakonec ho neshodila medicína ani statistika, ale hloupá lakota. 24. června 1998 zemřela jedna z jeho pacientek, jednaosmdesátiletá Kathleen Grundyová, bývalá starostka Hyde, čilá a energická dáma, kterou naposledy viděl živou právě Shipman. Netrvalo dlouho a objevila se závěť, podle které Grundyová odkázala celé své jmění, zhruba 386 tisíc liber, doktoru Haroldu Shipmanovi. Vydědila vlastní dceru.
Jenže ta dcera, Angela Woodruffová, byla shodou okolností právnička. Věděla naprosto přesně, jak vypadá platná závěť, a tahle byla očividně padělek. Naťukaná na psacím stroji, neuměle podepsaná, plná chyb. Woodruffová nevěřila ani slovo a šla na policii. Tentokrát vyšetřování vedl detektiv Stan Egerton a šlo se do hloubky. Tělo Kathleen Grundyové bylo exhumováno a rozbor prokázal v jejích tkáních smrtelnou dávku morfinu, podanou v době, kdy u ní byl Shipman. Doktor smrti se konečně přepočítal.
Soud a mlčení až do konce
Shipmana zatkli 7. září 1998. Vyšetřovatelé pak sáhli po jeho počítači a čekalo je další překvapení. Shipman totiž zpětně upravoval záznamy pacientů, aby seděly k vymyšleným příčinám smrti, jenže počítač k záznamům tiše připisoval datum a čas každé změny. Doktor tak sám vytvořil dokonalý usvědčující deník toho, jak falšoval dokumentaci mrtvých.
Proces začal na podzim 1999 u soudu v Prestonu. 31. ledna 2000 padl verdikt: vinen v patnácti případech vraždy a v jednom případě padělání závěti. Soudce mu vyměřil doživotí s tím, že by neměl vyjít z vězení nikdy. O pár dní později, 11. února 2000, ho vymazali z lékařského registru. Shipman přitom až do konce nepřiznal vůbec nic. Ani jednu jedinou vraždu, ani slovo lítosti. Umlčel se a to mlčení si vzal s sebou do hrobu, takže se rodiny stovek obětí nikdy nedozvěděly, proč a jak jejich blízcí zemřeli.
215 mrtvých a číslo, které mrazí
Patnáct vražd u soudu bylo jen špičkou ledovce. Britská vláda spustila rozsáhlé nezávislé vyšetřování, takzvané Shipman Inquiry, které vedla soudkyně Dame Janet Smith. Její první zpráva z července 2002 dospěla k závěru, který otřásl celou zemí: Harold Shipman s velkou pravděpodobností zavraždil nejméně 215 pacientů v letech 1975 až 1998. U dalších zhruba pětačtyřiceti úmrtí zůstalo reálné podezření, takže skutečné číslo se odhaduje kolem 250. Většina obětí byly starší ženy, které přišel navštívit domů a odešel od jejich těla s tím, že „to bohužel přišlo znenadání“.
Shipman se svého trestu nikdy pořádně nedočkal. 13. ledna 2004, den před svými osmapadesátými narozeninami, se ve věznici Wakefield oběsil na prostěradle uvázaném k mřížím okna. Do poslední chvíle zůstal záhadou sám sobě i všem ostatním. Nikdy nevysvětlil, proč to dělal, žádný motiv nedával smysl, žádná chamtivost nevysvětlovala stovky mrtvých. Zabíjel, protože mohl, protože mu lidé věřili a on tu důvěru proměnil v injekci.
Případ Harolda Shipmana natrvalo změnil Británii. Zpřísnily se pravidla pro vydávání úmrtních a kremačních listů, zavedla se lepší kontrola předepisování opiátů a vznikl systém, který sleduje neobvyklou úmrtnost u jednotlivých lékařů. Přesto zůstává pachuť, kterou nejde spláchnout. Zatímco jiní netvoři jako H. H. Holmes lákali oběti do vražedných pastí a Alžběta Báthoryová se stala legendou plnou nadsázky, Shipman působil úplně obyčejně. Byl to doktor, který k tobě přišel domů, sedl si k tvé posteli a zabil tě. A přesně proto je jeho příběh možná nejděsivější z celé té temné galerie: protože nemusel být příšera z hororu. Stačilo, aby byl lékař.
Zdroje:
- Harold Shipman (Wikipedia)
- The Shipman Inquiry (Wikipedia)
- CBS News: British Doctor Murdered At Least 215
