V archivech Nadace se skrývají věci, kvůli kterým personál nespí. Objekty, které zabíjejí pohledem, plazí se ve tmě nebo se plíží ke krku, jakmile na ně přestaneš myslet. A pak je tu SCP-999. Oranžová hromada želé velká jako menší auto, hravá jako štěně a vřelá jako nikdo jiný v celém komplexu. Jestli tě zajímá, jak vypadá výjimka potvrzující pravidlo, tak přesně tohle je ono. SCP-999, přezdívaná Lechtací příšerka, je totiž pravděpodobně jediný objekt, u kterého se dozorci hádají o to, kdo s ním bude sloužit.
Co vlastně SCP-999 je
Představ si obrovskou rosolovitou masu jasně oranžové barvy, poloprůhlednou, o hmotnosti kolem tří set kilogramů. Nemá pevný tvar, spíš se rozlévá a přelévá podle nálady, ale nejčastěji připomíná velkou beztvarou kupku, ze které se občas vynoří něco jako oči a pusa. Na dotek je teplá, příjemně poddajná a voní po čerstvě upečených sušenkách. Ano, čteš dobře. Zatímco většina objektů v Nadaci páchne strachem a dezinfekcí, SCP-999 voní jako dětství.
Povrch má lepkavý, ale ne nepříjemně. Když se na tebe nalepí, spíš to připomíná vlídné objetí než past. A přesně o objímání tady jde. SCP-999 miluje kontakt, hry na honěnou, schovávanou a hlavně mazlení. Chová se jako obrovské přátelské batole, které nezná strach ani zlobu. Nikdy nezaútočila, nikdy nikomu neublížila, a to ani ve chvílích, kdy s ní personál zacházel opatrně až nedůvěřivě. Zkrátka chce si hrát a chce, aby ses u toho cítil dobře.
Látka, po které se svět zdá lepší
Nejzajímavější na SCP-999 není jen její povaha, ale to, co vylučuje. Při kontaktu s pokožkou uvolňuje beztvará hmota slabou vrstvu látky podobné hlenu, která u člověka spouští silný pocit euforie, štěstí a klidu. Není to droga v pravém slova smyslu, nevytváří závislost a nemá nežádoucí účinky. Prostě se po ní cítíš spokojený, uvolněný a naplněný podobným teplem, jaké znáš z chvil, kdy je všechno v pořádku.
Nadace tenhle účinek testovala víc než u čehokoliv jiného, protože působil až podezřele dokonale. Personál trpící depresemi, úzkostmi nebo posttraumatickým stresem po kontaktu se SCP-999 vykazoval výrazné zlepšení. Někteří výzkumníci si po náročných směnách chodili k objektu takříkajíc dobít baterky, a vedení to překvapivě tolerovalo, protože výsledky mluvily samy za sebe. Tam, kde jindy Nadace vidí riziko, tady viděla lék.
Anomálie mezi anomáliemi
Aby sis udělal představu o tom, jak nezvyklé to celé je, stačí SCP-999 postavit vedle jejích sousedů. Když se podíváš třeba na SCP-173, betonovou sochu, která ti zlomí vaz ve chvíli, kdy mrkneš, chápeš, v jakém prostředí Lechtací příšerka žije. Podobně je na tom SCP-096, plačící humanoid, jehož nesmíš ani zahlédnout na fotce, jinak si pro tebe přijde přes půl planety. A pak je tu oranžová hromada želé, která tě chce polechtat a usnout ti v náručí.
Tenhle kontrast je přesně to, proč si SCP-999 komunita fanoušků tak zamilovala. V univerzu plném nočních můr, kde je normální bát se vlastního stínu, existuje jedna bytost, která připomíná, že ne všechno neznámé musí být nepřátelské. Někdy je to neznámé laskavější než cokoliv, co znáš.
Když se dobrota potká se zrůdou
Nejslavnější kapitolou legendy o SCP-999 jsou pokusy o kontakt s nejagresivnějšími objekty Nadace. Nejznámější je série experimentů se SCP-682, takřka nezničitelnou ještěří obludou, která nenávidí veškerý život tak vroucně, že se ji personál celé roky marně snaží zabít. SCP-682 se nedá zastavit, nedá se přesvědčit a rozhodně se nedá uklidnit. Tedy skoro.
Podle záznamů z experimentů vykazovala i tahle vražedná bytost při kontaktu se SCP-999 nezvykle klidné chování. Nesnažila se ji zničit, nezuřila, jen se nechala chvíli lechtat a hrát si. Nikdo pořádně neví proč. Možná i v té nejčistší nenávisti zůstane malé místo, které dokáže oslovit obyčejná radost. Nadace tyhle výsledky pochopitelně bere s rezervou, protože nic u SCP-682 nevydrží dlouho, ale i pár okamžiků klidu u téhle zrůdy je něco, co se jinak nedaří nikomu.
Bezpečná, a přesto záhadná
SCP-999 je zařazená do třídy Safe, tedy mezi objekty, které jsou snadno zadržitelné a nepředstavují bezprostřední hrozbu. Podmínky jejího zadržení jsou skoro až komicky prosté. Nepotřebuje ozbrojenou stráž, betonový bunkr ani speciální protokoly. Spokojí se s prostorným pokojem, hračkami, sladkostmi a pravidelnou společností. Vlastně jediné, co po Nadaci chce, je pozornost a laskavost.
Přesto zůstává záhadou. Nikdo neví, odkud se vzala, jak vznikla ani proč zrovna ona dělá to, co dělá. Z čeho se skládá její tělo, jak přesně funguje ta euforická látka a proč působí i na tvory, kteří jinak neznají nic než agresi. Otázek je spousta a odpovědí zoufale málo. A možná je to tak dobře. Některé zázraky ztratí kouzlo ve chvíli, kdy je rozebereš na součástky.
SCP-999 je připomínkou, že i v katalogu hrůz může být místo pro něco dojemného. Že strach a úžas nemusí jít vždycky ruku v ruce. A že když se člověk potká s něčím naprosto cizím, nemusí to vždycky skončit křikem. Někdy to skončí objetím, vůní sušenek a pocitem, že svět možná není tak temný, jak se zdál. Ať už za tou oranžovou hmotou stojí cokoliv, Nadace i její fanoušci se shodnou na jednom: SCP-999 je ta nejlepší věc, jaká se kdy v archivech objevila.
Originál: SCP-999 (SCP Foundation)
Tento text je zpracováním díla licencovaného pod CC BY-SA 3.0 a je rovněž šířen pod CC BY-SA 3.0.
