Projdeš dveřmi a svět zhasne. Ne tak, jako když někdo cvakne vypínačem a ty pár vteřin čekáš, než si oči zvyknou. Tady si nezvyknou nikdy. Tohle je tma, ve které nezáleží, jestli máš oči otevřené, nebo zavřené, protože rozdíl neuvidíš. Nataháš ruku před obličej a nevíš, kde končí. Uděláš krok a narazíš čelem do studené stěny, kterou jsi nečekal. Tohle je Backrooms Level 6, mezi tuláky známý jako Lights Out. A ze všech raných úrovní tohohle bludiště patří k těm, které tě nezabijí zubem ani drápem. Zabijí ti hlavu.
První, co uděláš, je pochopitelné. Saháš po baterce. Po telefonu. Po zapalovači, po čemkoli, co svítí. A tady přichází první z těch krutých vtipů, které si Level 6 pro tebe schoval. Nic z toho tu nefunguje. Baterka se nerozsvítí. Displej telefonu zůstane černý. Plamínek zapalovače zhasne ve chvíli, kdy překročíš práh, jako by ho někdo sfoukl. Světlo sem prostě nepatří a tenhle level ho odmítá pustit dovnitř, ať už si ho neseš odkudkoli. Zůstává ti jen hmat. A ticho.
Tma, která nesnese žádné světlo
O tom, jak Level 6 doopravdy vypadá, se toho ví zoufale málo. A není divu. Jak bys popsal místo, které jsi nikdy neviděl, jen nahmatal? Podle těch mála, kdo se odsud vrátili, jde o nekonečnou spleť úzkých chodeb a malých, prázdných místností. Stěny jsou hladké, chladné, tvrdé. Beton nebo kov, těžko říct, když ti pod prsty klouže jen studený povrch bez jediného výstupku. Ta stavba prý celkovým dojmem připomíná průmyslovou kotelnu: potrubí, těsné průchody, funkční prostor, který nikdy nebyl postavený pro to, aby v něm někdo žil. Nejspíš proto tady taková absence světla dává tak zvrácený smysl. Kotelna nepotřebuje okna.
Jestli jsi novým čtenářem téhle díry ve skutečnosti, začni radši u toho, co Backrooms vlastně jsou, protože Level 6 dává plný smysl teprve tehdy, když víš, jak celý systém funguje. A funguje krutě jednoduše. Vezme jeden lidský strach, ten úplně nejstarší, který v sobě neseme od jeskyní, a nechá ho puštěný naplno bez konce. Strach ze tmy. Ne z toho, co ve tmě je. Z té tmy samotné.
Ticho jako v odhlučněné komoře
Kdyby byla jen tma, byla by to jedna věc. Zlá, ale zvladatelná. Level 6 ale přidává druhou vrstvu, a ta je možná horší. Je tu nepřirozené, dokonalé ticho. Ne obyčejné ticho prázdného domu, kde stejně slyšíš tikot, praskání dřeva, vlastní dech. Tohle je ticho jako v odhlučněné komoře. Zvuk sem nedoléhá a zdá se, že ani neodchází. Zavoláš do tmy a tvůj hlas zní ploše, potlačeně, jako by ti někdo přehodil přes hlavu deku. Není tu ozvěna, ze které bys aspoň odhadl, jak velký prostor kolem tebe je.
A přesně v tomhle bezedném tichu se stane to, čeho se bát nejvíc. Mozek, který nedostává žádné signály, si je začne vyrábět sám. Nejdřív ho oklame ticho, pak tma, a nakonec tě zradí tvá vlastní mysl. Není třeba, aby tu bylo jediné monstrum. Nejnebezpečnější entita na Levelu 6 sedí ti mezi ušima a nikdy jsi ji nepozval.
Hlasy z potrubí a voda, která nepřestane sílit
Halucinace jsou tady pravidlo, ne výjimka. A jsou promyšlené tak ďábelsky, že se ti až nechce věřit, že je „jen“ vyrábí unavený mozek. Skoro každý, kdo tu strávil víc než pár minut, mluví o dvou věcech.
Ta první je voda. Zvuk tekoucí vody, zpočátku slabý, jako by kdesi hluboko v potrubí něco kapalo. Jenže neustává. Naopak sílí. Kapání se změní v šumění, šumění v proud, proud v hukot, až tě to nakonec obklopí ze všech stran a duní ti to v lebce takovou silou, že máš pocit, že se v té tmě začínáš topit. A pořád je to jen ve tvé hlavě. Voda nikde není.
Ta druhá je hlas. Povědomý hlas, který se ozve z potrubí ve stěně. Někdo, koho znáš. Někdo, koho jsi třeba léta neslyšel. Mluví na tebe, volá tě, možná tě prosí, ať jdeš za ním. A ty stojíš ve tmě, srdce ti buší, a víš, moc dobře víš, že to nemůže být pravda, a stejně tě to táhne udělat ten jeden krok blíž. To je celý Level 6 v jedné scéně: ty proti něčemu, co zná přesně, na co uslyšíš.
A to nejsou halucinace jen do uší. Ve tmě prý ucítíš přítomnost blízkých lidí stojících hned vedle tebe. Nahmatáš dveře, otevřené východy, chodby, které slibují, že tudy se dostaneš ven, a když do nich vejdeš, nikam nevedou. Falešné východy jsou na tomhle levelu tak časté, že si přestaneš věřit i to, co máš pod prsty. Nakonec nevíš, jestli ta stěna před tebou je skutečná, nebo jestli si ji tvůj mozek jen domyslel, aby ti dal aspoň něco.
Proč je Level 6 peklo pro psychiku
Řeknu to na rovinu. Level 6 je jedna z nejhorších úrovní pro tvou příčetnost v celém bludišti. Ne kvůli tvorům, kteří by tě honili. Ty tady možná jsou. A ta nejistota je paradoxně součástí toho pekla, protože i kdyby vedle tebe stálo něco, co tě chce roztrhat, stejně bys to neviděl. Ve tmě nemáš jak poznat, jestli jsi sám, nebo jestli ti něco dýchá do zátylku. Kánon je v tomhle bodě schválně mlhavý, a to je na tom to nejhorší. Neznámé je vždycky děsivější než pojmenované.
Ale skutečný zabiják tady není entita. Je jím ta kombinace: tma bez konce, ticho bez ozvěny, ztráta orientace a mysl, která do toho prázdna začne cpát jednu hrůzu za druhou. Přijdeš o pojem času. Přijdeš o pojem směru. Za pár hodin už nevíš, jestli jdeš pořád rovně, nebo se motáš dokola po stejné chodbě. A když ti k tomu z potrubí promluví mrtvý hlas a kolem se rozezní přílivová vlna vody, která neexistuje, není divu, že se odsud lidé vracejí zlomení, pokud se vůbec vracejí. Tenhle level tě neuštve. Rozloží tě.
Jak přežít tmu
Pokud se do Lights Out dostaneš, a přichází se sem z okolních úrovní, drž se pár zásad, které ti tuláci předávají dál. Nejsou to zaručené recepty. Na Levelu 6 žádné nejsou. Ale zvyšují ti šanci, že vyjdeš ven se stejnou hlavou, s jakou jsi přišel.
- Nespoléhej na světlo. Baterku i telefon rovnou schovej, jen tě budou svádět k tomu, abys je zkoušel, a každý zhaslý pokus ti ukrojí kus klidu. Přijmi, že tvýma očima teď budou ruce.
- Drž se jedné stěny. Klasika bludišť: polož dlaň na stěnu a nepouštěj ji. Držíš tak aspoň jeden pevný bod ve světě, který ti jinak nedává žádný. A dřív nebo později tě stěna někam dovede.
- Nevěř uším. Voda není. Hlas z potrubí není. Ať zní jakkoli povědomě a jakkoli naléhavě, nejdi za ním. To, co tě volá, tě nikdy nevolá ven.
- Ověřuj každý východ dvakrát. Falešných dveří je tu víc než skutečných. Než se do nějakého průchodu vydáš, osahej ho, projdi pár kroků a buď připravený, že tě čeká jen další slepá stěna.
- Nezůstávej. Čím déle jsi ve tmě a tichu, tím hlasitěji k tobě mluví halucinace. Level 6 není místo, kde by se dalo přečkat. Je to místo, kterým se musí projít co nejrychleji dál, třeba do sousedního Levelu 7 nebo kamkoli, kde zase uvidíš aspoň kousek světla.
Tma, kterou si přineseš i ven
Level 6 je učebnicová ukázka toho, proč nejlepší hrůza nepotřebuje monstrum. Nemá žlutou tapetu ani vlhký beton, na který by ses mohl podívat a říct si „tady je to zlé“. Nemá vůbec nic, na co by ses mohl podívat. A právě to z něj dělá jeden z nejčistších strachů v celých Backrooms. Vezme ti zrak, vezme ti sluch, vezme ti jistotu, kde jsi a jestli jsi sám, a pak už jen tiše čeká, až si zbytek uděláš sám.
Jestli tě to sem někdy zavane, drž se stěny, mlč a jdi. Neposlouchej vodu. Neposlouchej ten hlas. A hlavně nevěř tomu, že tma před tebou je prázdná, jen proto, že v ní nic nevidíš. V Levelu 6 je slepota jediná jistota, kterou máš. A někdy je to ta nejmilosrdnější věc, co ti tenhle level může dát.
Originál: Level 6: „Lights Out“ (Backrooms Wiki)
Tento text je zpracováním díla licencovaného pod CC BY-SA 3.0 a je rovněž šířen pod CC BY-SA 3.0.
