Představ si, že otevřeš dveře a za nimi je oslava. Balónky u stropu, girlandy, stoly plné dortů, konfety ve vzduchu a hudba, která zní odněkud a odnikud zároveň. Vypadá to jako to nejmilejší místo, na jaké můžeš v Backrooms narazit. A přesně proto je Level Fun jedno z nejděsivějších pater celého komplexu. Není to horor, co na tebe vyskočí ze tmy. Je to horor, co se na tebe usmívá a nepustí tě ven.
Pokud jsi ještě nečetl náš úvod do Backrooms, staví to na jednoduché myšlence: propadneš mimo realitu do nekonečné sítě prázdných prostor. Většina z nich je monotónní, žlutá, tichá. Level Fun je pravý opak. A ta odlišnost je součástí léčky.
Párty, která nikdy neskončí
Level Fun vypadá jako obří sál pro dětské oslavy. Růžové a modré stěny, papírové ozdoby, cedule s nápisy jako HAPPY BIRTHDAY, kužely na hlavu, píšťalky, stoly prohýbající se pod dorty a mísami se sladkostmi. Na první pohled hřejivé, barevné, skoro nostalgické místo. Něco, co znáš z dětství.
Jenže čím déle se rozhlížíš, tím víc ti to nesedí. Balónky jsou splasklé a povadlé, jako by tu visely roky. Konfety na zemi jsou zaschlé do koláčů špíny. Dorty vypadají z dálky lákavě, ale zblízka je poleva popraskaná, plesnivá, prorostlá něčím tmavým. Nápisy na stěnách jsou psané nakřivo, některé jsou rozmazané, jako by je psala ruka, která přesně nevěděla, co dělá. Oslava tady probíhá, ale je to oslava, která už dávno umřela a nikdo to nechce přiznat.
A pak přijde ten nejhorší detail. Ta párty nikdy neskončí. Nemá začátek ani konec. Běží pořád dokola, věčně, a od chvíle, kdy vejdeš, jsi její součástí, ať chceš nebo ne.
Hosté, kteří tě milují
Level Fun by nebyl Level Fun bez svých obyvatel. Chodí tady entity, kterým se říká party goers, tedy hosté oslavy. Na dálku by mohly připomínat lidi v maskotích kostýmech nebo nafouknuté figuríny. Mají barevná, přehnaně veselá těla a namalované úsměvy, které se nikdy nemění. Pohybují se trhaně, poskakují, tančí, mávají na tebe. Vypadají, že mají obrovskou radost, že jsi přišel.
Problém je, že ta radost je jediné, co znají, a chtějí, aby ses bavil s nimi. Za každou cenu. Když vejdeš, seběhnou se k tobě, obklopí tě, tahají tě do tance, cpou ti dort, nasazují ti čepičku. Nejdřív to působí jen otravně, možná trapně. Ale pak si všimneš, že tě nepouští. Že tě nikdy nenechají jít ke dveřím. Že ať se otočíš kamkoli, jeden z nich stojí mezi tebou a cestou ven a usmívá se tím svým namalovaným úsměvem.
Kdo se snaží odejít, kdo přestane hrát jejich hru, ten je odmítá bavit. A to je pro ně nepřijatelné. Hosté se z veselých maskotů promění v něco jiného. Úsměvy zůstávají, ale pohyby se zrychlí, přiblíží se, sevřou. To, co následuje, kánon popisuje spíš náznakem než detailem, ale výsledek je jasný. Z Level Fun se běžně neodchází. Kdo tam zůstane příliš dlouho, stane se buď další ozdobou párty, nebo časem sám jedním z hostů. Dalším usměvavým tělem, které bude vítat příště toho, kdo otevře dveře.
Proč je falešná radost horší než tma
Většina nebezpečných míst v Backrooms hraje na strach přímo. Tma, prázdno, něco, co tě loví v chodbách. O entitách Backrooms jsme psali a většina z nich se ani nesnaží předstírat, že jsou neškodné. Level Fun je jiný právě tím, že útočí na něco jemnějšího. Na tvou touhu, aby konečně bylo dobře.
Po hodinách nebo dnech v tichých žlutých chodbách je barevná oslava přesně to, po čem toužíš. Světlo, hudba, sladké, společnost. Instinkt ti říká, že jsi v bezpečí, že jsi konečně našel místo, kde si můžeš odpočinout. A ten instinkt tě zabije. Level Fun používá tvůj vlastní hlad po útěše jako návnadu. Čím víc jsi vyčerpaný a vyděšený z okolních pater, tím snáz uvěříš, že tahle párty je záchrana.
Je v tom zvláštní krutost. Nebýt lákán tmou, ale světlem. Nebát se ticha, ale smíchu. Uvědomit si, že ten dort, po kterém tak toužíš, je zkažený, a ta postava, co ti ho podává, tě nikdy nepustí domů. Level Fun bere všechno, co spojujeme s bezpečím a dětskou nevinností, a obrací to proti tobě.
Jak přežít, pokud vůbec
Rady pro Level Fun jsou jednoduché a zoufalé zároveň. Nejez nic. Nepij nic. Nepřijímej dárky. Nezačínej hrát jejich hru, protože jakmile jednou přijmeš roli hosta, těžko z ní vystoupíš. A hlavně, hned jak poznáš, kde jsi, hledej cestu ven, dokud ještě máš vůli odejít. Čím déle zůstaneš, tím víc ti ta párty přijde normální. A to je nejnebezpečnější moment: když se přistihneš, že se bavíš.
Zkušenější poutníci radí nedávat najevo strach ani odpor. Hosté reagují na to, když je odmítáš. Ideální je projít klidně, nevzrušeně, jako by tě celá oslava vůbec nezajímala, a nenápadně mířit ke dveřím. Snadno se to řekne, když kolem tebe poskakuje deset usmívajících se těl a tlačí ti do rukou kus plesnivého dortu.
Level Fun je nakonec dokonalá past právě proto, že vypadá jako odměna. Nemá zámky ani mříže. Jeho zdí je tvoje vlastní přání, aby už bylo dobře. A dokud si to neuvědomíš, budeš mít pocit, že jsi konečně v bezpečí. Uprostřed oslavy, která nikdy neskončí, s hosty, kteří tě milují až k smrti.
Originál: Level Fun (Backrooms Wiki)
Tento text je zpracováním díla licencovaného pod CC BY-SA 3.0 a je rovněž šířen pod CC BY-SA 3.0.
