Když se řekne Alžběta Báthoryová, většině lidí naskočí obraz šlechtičny, která se koupe ve vaně plné krve mladých dívek, aby si udržela mládí. Je to jeden z nejslavnějších hororových obrazů evropských dějin. Problém je, že tenhle konkrétní výjev v žádném dobovém dokumentu nenajdeš. Pojďme se podívat, co o uherské hraběnce (1560 až 1614) skutečně víme ze soudních spisů, a co k jejímu příběhu přilepily až pozdější generace vypravěčů.
Kdo Alžběta Báthoryová vlastně byla
Narodila se 7. srpna 1560 v Nyírbátoru do jednoho z nejmocnějších uherských rodů. Báthoryové patřili ke špičce tehdejší středoevropské šlechty, jejím strýcem byl Štěpán Báthory, polský král. V roce 1575 se provdala za Ference Nádasdyho, uznávaného vojevůdce, a získala rozsáhlá panství včetně hradu Čachtice na dnešním západním Slovensku. Měli spolu pět dětí. Když Nádasdy v roce 1604 zemřel, zůstala Alžběta jako velmi bohatá a mocná vdova, která sama spravovala obrovský majetek. To je detail, který bude důležitý.
Co je doložené: vyšetřování a proces 1610 až 1611
Tady stojíme na pevné půdě, protože se dochovaly písemné záznamy. V březnu 1610 pověřil uherský král Matyáš II. palatina Jiřího Thurza, aby prošetřil stížnosti na dění na Báthoryové panstvích. Dva notáři začali sbírat svědectví. Do října 1610 jich měli 52, během dalších měsíců počet narostl na více než 300 výpovědí. Svědci popisovali surové zacházení se služebnými dívkami: bodání jehlami, bití, pálení rozžhaveným železem, řezání a v jednom případě i nechání dívek umrznout venku v zimě.
Na přelomu let 1610 a 1611 byla Alžběta na Čachticích zadržena. Ve dnech 2. a 7. ledna 1611 proběhly dva soudní procesy, ovšem pozor: souzeni byli její čtyři pomocníci, ne ona sama. Obžaloba u nich mluvila o desítkách obětí. Tři ze čtyř sloužících (Dorota Szentészová, Ilona Jó a János Újváry zvaný Ficzkó) skončili popraveni, ženám nejdřív rozžhavenými kleštěmi vytrhli prsty a pak je upálili, Újváryho sťali. Čtvrtá, Katarína Benická, dostala doživotí, protože soud usoudil, že jednala pod nátlakem ostatních. Samotnou Alžbětu Báthoryovou k veřejnému soudu nikdy nepostavili. Jako příslušnice vysoké šlechty byla místo toho zavřena na vlastním hradě, kde 21. srpna 1614 ve věku 54 let zemřela.
Co přesně svědci popisovali
Stojí za to zdůraznit, že i bez těch nejslavnějších legend jsou dobové výpovědi děsivé. Protokoly z let 1610 a 1611 líčí systematické týrání mladých dívek, které na panství sloužily. Opakují se v nich zmínky o píchání jehlami pod nehty, o bití holí, o pálení citlivých míst rozžhaveným kovem i o odpírání jídla a vody. Několik svědků popsalo, že dívky, které během trestání zemřely, mizely bez řádného pohřbu. Jde o hearsay, tedy zprostředkovaná svědectví z doslechu, jen menší část svědků tvrdila, že něco viděla na vlastní oči. Přesto je jejich množství natolik velké, že historici jádro obvinění, totiž kruté zacházení se služebnictvem, obvykle berou vážně. Spor se vede spíš o rozsah než o to, zda se vůbec něco dělo.
Kde začíná legenda: krev, panny a číslo 650
A teď to nejzajímavější. Dva nejslavnější prvky celého mýtu, koupele v krvi a číslo 650 mrtvých, ve skutečnosti mají mnohem vratší základ, než by se čekalo.
Číslo 650 obětí se opírá o jedinou výpověď. Jeden svědek u soudu tvrdil, že hraběnka si vedla soukromou knihu, do níž si počty zapisovala, a v ní prý bylo právě takové množství jmen. Jenže tuhle knihu nikdo nikdy nepředložil ani neviděl, existuje jen jako zprostředkovaná zvěst. Výpovědi navíc padaly pod hrozbou mučení, což jejich věrohodnost dál oslabuje. Reálný počet doložených úmrtí zůstává kvůli neúplným záznamům nejasný, s jistotou lze mluvit o desítkách případů z obžaloby, ne o stovkách.
Ještě tenčí je to s koupelemi v krvi. V žádné z dochovaných výpovědí z let 1610 a 1611 se o krvavých lázních nemluví ani slovem. Tenhle obraz se v tisku objevil až v roce 1729, tedy víc než sto let po hraběnčině smrti, v díle jezuitského učence Lászlóa Turócziho. Když se v 18. a 19. století začaly znovu zveřejňovat dobové svědecké protokoly, žádnou zmínku o krvi jako kosmetickém prostředku neobsahovaly. Jinými slovy: nejikoničtější část legendy je pozdější literární přídavek, ne soudní fakt.
Co s tím historici dělají dnes
Část badatelů jde ještě dál a upozorňuje, že celá kauza mohla být přinejmenším zčásti politicky motivovaná. Alžběta byla bohatá vdova a koruna jí dlužila značné peníze, palatin Thurzo měl navíc zájem na majetku i na tom, aby se skandál vyřešil rychle a bez veřejného procesu, který by pošpinil jednu z nejvýznamnějších uherských rodin. To neznamená, že se na jejích panstvích nedělo nic zlého, svědectví o krutém zacházení se služebnými jsou příliš početná, než aby se dala smést ze stolu. Znamená to ale, že mezi tím, co je doložené, a tím, co se z Báthoryové stalo v populární kultuře, zeje pořádná mezera.
Důležitou roli hraje i způsob, jakým se s hraběnkou naložilo. Kdyby proti ní stály neotřesitelné důkazy, dávalo by smysl postavit ji před řádný soud a nechat rozhodnout. Místo toho ji koruna raději potichu zavřela na Čachticích a veřejně soudila jen její sloužící, jejichž přiznání navíc padala pod mučením. Právě tahle nekonzistence živí podezření, že šlo zčásti o mocenskou operaci: umlčet nepohodlnou, bohatou a nezávislou vdovu, vyřešit dluh a rozdělit majetek. Pravda leží nejspíš někde uprostřed, mezi skutečnou násilnicí a obětí politické kalkulace.
Je to podobný vzorec, jaký vidíme i u jiných proslulých vrahů, jejichž legenda přerostla realitu. U amerického H. H. Holmese se čísla obětí v pozdějším bulváru nafoukla daleko za to, co šlo prokázat, a i u případu Eda Geina se skutečné činy postupně obalily filmovou mytologií. Báthoryová je vlastně učebnicový příklad toho, jak se z útržkovitých soudních spisů během staletí vyklube dokonalý horor.
Fakt, spekulace, mýtus
Když to shrneme: doložené je, že proti Alžbětě Báthoryové existovaly stovky svědectví o brutálním zacházení se služkami, že její pomocníci byli v roce 1611 souzeni a popraveni a že sama dožila v izolaci na Čachticích. Spekulativní zůstává skutečný počet obětí, přehnaně kulaté číslo 650 stojí na jediné nedoložené zmínce. A čistě mýtus, který přišel až sto let po její smrti, jsou pověstné koupele v panenské krvi. Krvavá hraběnka tak zůstává postavou napůl historickou a napůl vymyšlenou, a možná právě proto nás pořád tak fascinuje.
Zdroje:
- Wikipedia: Elizabeth Báthory
- Vamped: Elizabeth Báthory’s Blood Baths, Separating Myth from Reality
- Executed Today: 1611, Three accomplices of Elizabeth Báthory
