CreepypastyČlánky

Jackův Halloween

Jackův Halloween

,,Už dost!“

Žadonil malý kluk. Slzy mu tekly po čerstvých modřinách na jeho tváři. Věděl jsem, jak se cítí. Ti dva velcí kluci, co se smějí, to jsou Brian a George, dva agresoři na naší škole. Šikana se tu nikdy předtím neřešila, dokud nepřišli oni. S oblibou tyranizují hlavně prvňáky, jelikož jsou slabí a neumí se bránit.

,,Nechte ho!“ zavolal jsem na ty dva. Ihned jsem měl jejich pozornost. Pouze se na sebe ušklíbli a běželi si pro mě. Utíkal jsem, jak nejrychleji jsem mohl, kličkoval jsem. Ale i tak mě George chytil za batoh a stáhl k zemi. Téměř okamžitě jsem byl obdarován tvrdým kopancem do břicha. Kopali do mě, dokud nezazvonilo na hodinu.

Stočil jsem se do klubíčka a ještě chvíli vykašlával krev, jenž se mi nahrnula do úst. Mé břicho bylo v jednom ohni, ale měl jsem dobrý pocit z toho že jsem pomohl tomu klukovi. Snad řekne rodičům, co se mu stalo a někdo to začne řešit. Jsem třetím rokem ve škole a nechci ji prožít takto.

,,Šťastný Halloween, Jacku!“

Přivítala mě doma mamka. Objal jsem ji a položil hlavu na její rameno. Měl jsem ji hrozně rád, i když musela dřít abychom se uživili, čímž byla stále pod tlakem, stále měla úsměv na tváři. Téměř nic jí nedokázalo zkazit den. A hlavně ten dnešní ne. Byl Halloween a shodou okolností i máminy narozeniny. Opatrně jsem zpoza zad vytáhl kytici s bonboniérou a podal je mamce. Objala mě ještě pevněji než předtím.

Jelikož se stmívalo poměrně brzy, oblékl jsem na sebe svůj kostým a vyšel jsem do ulic. Letos jsem šel za dýni. Na hlavě jsem měl nasazenou plastovou dýni s děsivým výrazem a na těle jsem měl zelený oblek, po kterém se jakoby plazily šlahouny. Jak jsem čekal na kamarády, ulice se začaly plnit skupinkami dětí. Ulice byly vyzdobené umělými monstry, v oknech domů stály manekýny.

,,Ahoj, Jacku!“ zamávala na mě Alice. Malá blondýnka se zelenýma očima a smyslem pro každou legraci. Hned za ní stál Daniel. Její hnědovlasý přítel. Byl trochu tlustší, ale to mu na charakteru neubíralo. Byl to velmi chytrý kluk. S oběma svými kamarády jsem se přátelsky objal. ,,Kde je krev? Mám poněkud hlad.“ žertovala Alice, převlečená za upírku. Za co byl převlečen Daniel, jsem ale nepoznal. ,,Za co jdeš?“ zeptal jsem se ho. Poukázal na svou chlupatou šedou mikinu a než jsme se nadáli, měl na sobě masku vlkodlaka a vyl.

Lov sladkostí začal

Společně jsme nasbírali snad tunu sladkostí. Všechny jsme sesypaly do Alicina pytle a rozdávali je malým dětem, které jsme potkali. Co nám zbylo, jsme si spravedlivě rozdělili. ,,Odneseme si to domů a pak se tu zase sejdeme jo?“ pravil Daniel. S Alice jsme přikývli a vydali se každý jiným směrem.

Došel jsem ke svému domu a odemkl si. Mamka už nebyla doma, asi byla někde s kamarádkami a slavila. Hold někdo vás opilé musí odvést domů. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a poupravil se. Vypadal jsem děsivě. Začal jsem dělat různé pózy, vypadal jsem u toho jako blázen, ale mně to bylo jedno.

Když jsem přestal, vrátil jsem se zpět na místo, kde jsme se naposledy s kamarády viděli. Alice tam už čekala, takže nám chyběl už jen Daniel. Jenomže on stále nepřicházel. Navrhl jsem tedy, že mu půjdeme naproti. Alice souhlasila, a tak jsme šli.

Daniel bydlel nedaleko, tudíž jsme to měli jen pár bloků. Zrovna když jsme zatáčeli za roh, Daniel do nás vrazil, tudíž jsme se všichni tři skáceli k zemi. Čtyři silné paže ho z nás zvedly a přitiskly ke zdi. George držel Daniela za mikinu ve výšce jeho očí. ,,Tohle tě naučí, spratku!“ vyprskl a začal Daniela mlátit. ,,Nech ho být!“ vypískla Alice a chytila jeho pravou ruku. V mžiku však dostala od Briana facku.

Boj

Že se nestydí bít holky, hajzl. Plastovým košíkem jsem mu vrátil ránu, pak jsem vyskočil a košík rozbil o Georgovu hlavu. Upadl na zem, což uvolnilo Daniela.  Pomohl jsem Alice vstát a začali jsme utíkat, když tu mě Brian chytil. s Georgem mě násilím zatáhli to potemnělého parku, kde viselo pár oběšených manekýn na stromech. Pod jedním z nich mě začali mlátit a kopat. Opět jsem vykašlával krev. Odkopli mi masku a když zjistili, že jsem to já, na tvářích se jim objevily děsivé úšklebky.

George začal šplhat na strom a shodil dolů jednu z manekýn na oprátce. Brian mi do pusy strčil kus svého propoceného trička, svázali mě a kolem krku uvázali oprátku. Silou mě vytáhli nahoru, až jsem se začal dusit. Oba kluci se jen zasmáli a odešli.

Začal jsem sebou kroutit, abych se rozvázal, ale uzly byly příliš pevné. Plíce mi hořely od nedostatku kyslíku, viděl jsem hvězdičky. Svět zahalila temnota a já upadl do bezvědomí.

Agresorova zkáza

Když se Brian kolem jedné ráno dostal domů, rodiče tam ještě nebyli. Vyšel proto po schodech do svého pokoje a lehl si do postele. Jakmile se přikryl, ozval se ze zdola rachot. Bylo mu to podezřelé, jelikož doma neměli žádné zvíře. Pomalu se blížil ke dveřím. Otevřel je a podíval se dolů ze schodů.

Opět se ozval hluk. Vypadalo to, že přichází z kuchyně. Brian opatrně sešel schody a nakoukl do kuchyně. Nikde nikdo. V tu ránu se mu kolem kotníku omotal šlahoun a trny se zabodly do masa. Brian vykřikl a byl povalen na zem. Z poza stolu se začala plazit zrůda. Tělo tvořily trnité šlahouny, hlava byla dýně. Hořící oči hleděly Brianovi přímo do duše a v ústech byly spousty ostrých zubů.

Brian se snažil vyprostit ale z těla příšery vylezly další šlahouny a znemožnily mu pohyb. Obří dýně se zastavila pár centimetrů od jeho obličeje. ,,Ahoj, Briane,“ promluvila hlubokým démonickým hlasem, ,,Vzpomínáš si na mě?“ ,,Co seš zač?!“ vyprskl Brian. ,,Já jsem Jack o‘ lantern, a ty budeš trpět…“

Hlavní zprávy

Těla Briana Rogerse a George Blacka, žáků základní školy, byla nalezena oběšená v městském parku. Po celém těle mají bodance od trní. Očití svědci tvrdí, že viděli příšeru s hlavou z dýně, jak se plíží k nim domů. Vyšetřování stále probíhá! 

 A další zprávy: Jack Macbeth se pohřešuje. Naposledy byl viděn se svými kamarády venku. Měl na sobě kostým s hlavou dýně. Jack je malého vzrůstu, má blonďaté vlasy, modré oči, zploštělou tvář a odstáté uši. Pokud ho někde uvidíte, ihned kontaktujte policii, děkujeme!

Další Halloweenská creepypasta: Cosplay: Creepypasta příběh na Halloween

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!