ČlánkyCreepypastyVaše Příběhy

Co tě nezabije, To tě posílí

Co tě nezabije, To tě posílí

Seděl jsem na lavičce před školním hřištěm, trenér Loužek zrovna zamykal hlavní nářaďovnu. Cítil jsem se hrozně, třeštila mě hlava jako po třech lahvích vína. Byl jsem totálně na šrot… grogy jak se někdy říká. Pokusil jsem se vstát, ale nohy mne tlačily dolů k zemi. Jakžtakž jsem se zvládnul postavit a kráčel jsem směrem k budově školy.

Byly tři hodiny odpoledne a já nevěděl co tam ještě dělám. První možností bylo zeptat se někoho. A přesně to jsem měl také v plánu a bylo mi docela jedno, že tu budu za zmateného nakoupeného troubu, pomyslel jsem si. Únava si zřejmě šla parazitovat na někoho jiného, jelikož už mě přestaly bolet nohy. Ten tlak v hlavě se též brzy utlumil.

Vedle plotu stála dodávka s nápisem Fitness Corp, myslím že to byly posilovací stroje neb něco na ten způsob. Trenér Loužek a další dva muži v černých kabátech z té dodávky tahali krabice asi s těmi stroji do posilovny, ale nechci říkat, že jsem si byl na sto procent jistý. Když z té dodávky vytáhli poslední dvě krabice, rozhodl jsem se je následovat, holt budu vypadat jako debil, když kvůli takovým blbostem budu trenéra zatěžovat, jenže si pořád nemohu na vše vzpomenout, takže jsem sám sebe přemluvil do toho jít.

Jeden z těch mužů

popadl poslední krabici a já ho následoval. Prošel užší chodbou spojující jídelnu a druhé patro, protáhl jsem se za ním. Potkal jsem cestou i paní vychovatelku Kremlovou, ale nezeptal jsem se na nic. Možná to byl ten zvláštní pocit, začalo mě něco navigovat do druhého patra. Musel jsem se v duchu pousmát ,,Že by pátý smysl jako z těch mysteriozních filmů ? He he “

Nevěřil jsem ani že nad takovou pitomostí vůbec přemýšlím. No vlastně ty myšlenky s pátým smyslem nebyly až tak ujeté, jelikož jsem už stál před posilovnou. ,,No teď jen najít svého trenéra tělocviku ,abych se ho na onen zvláštní den mohl zeptat, nu přeci byl v mém zorném poli, když jsem se vzbudil na té lavici, něco musel vidět, ne ? “ zauvažoval jsem nad možnostmi. Kámen úrazu nastal v tom že jakmile jsem v sobě drobet té odvahy našel, zavřeli za mnou dveře. Zkusil jsem zaklepat, a odezva z druhé strany dveří přišla hned vzápětí. ,,Kdo je?“ zeptal se trenér Loužek nadurděně.

To jsem já David Kocáb z osmé B, potřebuji se na něco. Trenér mi skočil do řeči a začal žvástat něco o tom, že bych tu neměl být a podobné kraviny, prý ať jdu raději pryč, tohle není místo pro caparty. Jenomže řekl to tak… nejistě, jakoby ho k tomu někdo nutil. Bylo to velice zvláštní a mé vnitřní já mi říkalo stále dokola ,,Nakoukni klíčovou dírkou, nakoukni klíčovou dírkou“. Udělal jsem to, a nic. V té místnosti byla absolutní tma.

,,Tak jsou oni normální? “ naštval jsem se.

,,Nejdřív mě pošle do prdele a pak ještě zhasnou, abych se nemohl podívat co v té posilovně provádí ? ,,Podělanej triumf“. Už jsem se chystal odejít, ale dveře od posilovny se začaly otevírat. Divné, to tedy bylo, hlavně představa že si zhasnou jen aby druzí neviděli… co … tam , pozastavil jsem se. Rozsvítil jsem světla a nemohl jsem uvěřit svým očím. Po zdech místnosti a dokonce i na stropě byly něčím ostrým vyrytá slova typu : Co tě nezabije, to tě posílí.

A ještě více znepokojivý byl fakt, že po celé posilovně byly bílými plachtami pravděpodobně přikryté posilovací stroje. Jedna z těch plachet byla dokonce od krve, proto jsem se rozhodl ji sundat a zjistit co tady ti muži prováděli. A vůbec kam šli ? V posilovně nejsou okna ! Přistoupil jsem ke stroji, který byl přikryt tou krvavou plachtou. Sundal jsem ji a co jsem neviděl. Posilovací stroj ve kterém byla přichycena hlava trenéra Loužka a těch dodavatelů, kteří mu pomáhali s přenosem strojů. Jejich zbytky těl byly propleteny v žebřinách.

Byl to hrozný pohled, kdo mohl něco takového udělat ? No bylo to už jedno. Pomoc už jim nemohu. Musel jsem odtamtud okamžitě vypadnout. Když jsem byl kousíček od dveří, popraskaly všechny žárovky v podélných osvětleních a já o něco zakopl. Moje ruka byla zlomená, dopadl jsem na ni a zamáčkl ji pod sebou.

Byla to příšerná bolest. Křičel jsem o pomoc. PROSÍM, POMOCTE MI NĚKDO!!! POMOOOOC! POMOOOOOC! Křičel jsem dokud něco nezabouchlo prudce dveře. Začalo mi rychle tlouct srdce, měl jsem příšerný strach, rozbrečel jsem se. ,,Prosím nezabíjejte mě, Prosím ne“.

Slyšel jsem dupot ze všech stran místnosti. Chtěl jsem znovu poprosit, ale něco opravdu těžkého, možná železného mi dopadlo na nohu, začal jsem krvácet, silně krvácet. Chtěl jsem nohu uchopit a zhruba tam kde krvácí nejvíc, ji zaškrtit svým šátkem s plameny. Jenomže to něco mě zezadu udeřilo do hlavy.

Vzbudil jsem se!

To byl jeden z nejodpornějších a nejdivnějších snů, který jsem kdy projel ve spánku. Slyším dupot, asi rodiče jdou ke mně do pokoje, možná jsem při spaní křičel, jak bych taky nekřičel, to byl doopravdy nechutný sen. Doufám že to rodiče pochopí, pokud jsem je vzbudil. Moment… rodiče mi někdy kupovali do pokoje bílou plachtu ? Já si vůbec nemohu vzpomenout, a třeba ten posilovací stroj si také ve svém pokoji nepamatuji. Ano hned mi došlo ,že jsem tam kde jsem… rodiče přišli do pokoje. ,,Davídku co se stalo, špatné sny ?“ ptá se mě matka.

A otec sarkasticky odpoví : ,,To určitě“. Už jsem vše pochopil. Když se otec otočil na mámu, bylo vidět jak v ruce svírá nůž. Vždy mě nenáviděl, to vím ale netušil jsem že to bude chtít doopravdy udělat. Ještě se, ale mohu zachránit a matku též. Rychle jsem vyštěkl : Mami, táta má nůž, chce mě zabít !!!! , ,,už zase ho stra………“

Nedořekla to, on jí totiž podřízl hrdlo a dodal : ,,Ty nevděčná mrcho“. Musel jsem s tím monstrem skoncovat. Pochopil jsem totiž význam těch vyrytých slov ve zdech v posilovně. CO TĚ NEZABIJE ,TO TĚ POSÍLÍ. Ten posilovací stroj. Rychle jsem proběhl přes pokoj, otec už mě doháněl, jenomže si nevšiml toho posilovacího stroje… zhasnul jsem světla a on vzápětí o stroj zakopl a zlomil si ruku. Nůž, který v ní svíral se mu zabodl do stehna a začal krvácet, zřejmě si zasáhl tepnu.

Rychle jsem strhnul žaluzii z okna abych lépe viděl na to nelidské monstrum, které bez slitování zabilo mou matku a chtělo dostat i mě. Obešel jsem ho, zatím co se snažil zastavit to krvácení, zvednul jsem ten posilovací stroj a zaječel jsem nahlas : ,,CO MĚ NEZABIJE, TO MĚ POSÍLÍ, zprudka jsem po jeho hlavě hodil pětikilový posilovací stroj. Ukončil jsem to !

Není to konec, který by jste si úplně představovali, ale já udělal co bylo zapotřebí, a v tom šoku v kterém jsem se ocitl, když jsem zjistil tuto nechutnou pravdu, se mi i celkem zalíbil. Stejnak to ukončím. Sebevražda bude nejlepší způsob jak na tohle všechno lehce a navždy zapomenout.

Další Creepypasta: Když jsem vzhlédl na svět

Související články

2 Comments

    1. Vlastně docela mě překvapilo, že tu mám ještě svůj starý profil. A k tomu všemu ještě na Ultimátním členovi – parádní Darktowne, mám radost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!