ČlánkyCreepypastyVaše Příběhy

V podchodech

V podchodech

Když jsem byl malý, vyrůstal jsem na předměstí a slýchalo se spoustu věcí o starých podchodech, které vedly buď pod kolejemi na druhou stranu silnice nebo přímo ke stanici metra. Ano říkáte si ,,proč by ne,“ chodí tam přes den přeci spoustu lidí a tak je téměř nemožné, abychom byli něčím nemile překvapeni, ale bohužel osud si nevybírá.

Není to tak, že by podchody byly nějak odlišné od ostatních podzemních zařízení, ale to jakým způsobem jsou postavené a jejich umístění vás alespoň jednou nutilo přemýšlet na co všechno byste se zmohli, kdyby se vám tam ztratilo vaše dítě nebo váš sourozenec.

Podchody byly málokdy osvětlené a když jste do nějakého vcházeli, bádali jste nad tím co se může skrývat za první uličkou. Zkrátka je nutné si shrnout tato racionálně oválčená fakta, protože ať máte jakékoliv zkušenosti, podchody jsou bez výjimky děsivými místy a také krajně nebezpečnými.

Za tu dobu

co jsem ve svém rodném městě prošel snad všechny podchody, jsem jim udělil speciální kategorie. Když se jednalo o podchod, který vedl k metru, nazýval jsem ho metrážním podchodem. Jednalo-li se o podchod vedoucí na autobusovou zastávku přes hlavní silnici, dal jsem mu jméno silničák. A jako poslední byl podchod zvaný ,,Nikamňák“. Ano já vím… zní to trapně, hloupě a směšně, ale jedno se tomu musí nechat. Tento druh podchodu byl snad nejzajímavějším a nejtajemnějším podzemím, které by jste v takovém středně velkém městě našli jen těžko.

Nevedl prakticky nikam, ale tak nějak tam byl. Zahlédl jsem ho vzadu za stromem, když jsem se svojí přítelkyní procházel po parku. Železniční most nad ním sice stál, to ano, avšak to ještě nevysvětlovalo skutečnost, že podchod vedl mnohem dál, než je široký onen most. Ale jen jsme se tomu zasmáli a řekli si, že podchod asi jen vede na druhou stranu silnice vedoucí kolem parku.

Druhý den jsem si pozval svoje přátele, klub ,,Dotahovačů“ jak jsme pojmenovali naší partu. Nebudu vám vysvětlovat proč, jen bychom vám byli pro smích. Hráli jsme hry, pili pivo a pořádně se nacpali. Nezdálo se, že by byli příliš opilí a tak jsem se schválně ze zvědavosti zeptal, zda neví kam vede ten podchod v parku, ale odpověděli mi překvapivě, že nemají nejmenšího tucha. Ale když se nad tím jeden z našich přátel, Fred, trochu více zamyslel, řekl mi :

,,Vlastně ani nevím že by v parku nějaký podchod byl.“

,,No tak včera jsme ho viděli pod železničním mostem, když jsme se Sandrou procházeli v parku.“
,,Nepil jsi před tím?“
,,Co tím myslíš?“
,,Než jsi šel se Sandrou do parku, ani jednou ses před tím nenapil?“
,,Ne proč?“

Jeho odpověď mě zmrazila. ,,V parku není a ani nemůže být postavený železniční most, vzpomínáš, protože by ho neměli kam napojit.“
,,Co ?“ Vyskočil jsem.
,,Víš co ? Nelam si s tím hlavu. Asi se ti něco jen zdálo, to je naprosto normální kámo.“
,,Jo…. asi se mi to jenom fakt zdálo,“ uznal jsem jeho teorii.

,,Ale nepůjdeme to zítra omrknout ?“ Navrhl jsem.
,,A co bychom tam jako našli ? Ten tvůj zázračně postavenej most, kterej vede na tajemnou kolej?“
,,Nevím, ale pokud by byla alespoň malá šance, že to nebyl jenom sen….“
,,Fajn, ale dáme sázku. Když tam nic nebude, dáš mi pěti kilo, platí ?“

Bez váhání jsem přijmul

a po odchodu mých přátel jsem se umyl, vyčistil si zuby a zalehnul jsem. Byl jsem nedočkavý odhalit to, před tím neznámé tajemství a tak se mi nedařilo usnout, avšak nakonec jsem padl a ani jsem netušil jak. Po chvíli spánku jsem se probudil, nebo spíše bych mohl říct, že jsem byl probuzen….. v podchodu. Nacházel jsem se v dlouhé a tmavé chodbě, která se táhla dvěma směry. Nechtěl jsem zůstat na jednom místě a tak jsem se vydal jedním z těch dvou směrů. Nedá se to popsat lépe, nedokázal jsem se tam zorientovat. Po chvíli tichého našlapování dopředu jsem zaslechl další zvuk.

Chrastění.

Nevěděl jsem jestli se to ozývalo přede mnou nebo za mnou, ale ani jedno nebylo v souladu s mým současným nálezem. Pamatuji si, jak ke mně někdo promlouval chraplavým hlasem. Nebylo to nic konkrétního, jen sdružky slov typu : TADY JSEM, TADY JSI. Nesoustředěný na cestu jsem o něco zakopl a pak mi zachrastil přímo u hlavy.

Probudil jsem se těsně před tím podchodem a zjistil jsem, že mě odtamtud vytáhli moji přátelé.

,,Coccc…cco se stalo?“ Zakňoural jsem.

,,Šli jsme prozkoumat ten podchod a ty jsi omdlel, z ničeho nic.“ Ukázal prstem na prázdnou travnatou plochu posetou Violkami a šafrány.
,,Co-že? Jakej podchod?“ Podíval jsem se na něj zmateně. Ostatní tři kluci stáli 3 metry od nás a také zírali nechápavě na tu travnatou plochu.
,,Co ?“ Kde to je, do prdele?“
,,Co kde je ?“ Zeptal jsem se.
,,Ten podchod!!!“

,,Děláš si ze mě legraci ? Vy jste mě sem tahali jenom kvůli…?“ Ale pak jsem si něco uvědomil. Něco mi došlo, když jsem se porozhlédl po okolí. Věděl jsem přesně co je to za místo. Když jsme tam šli se Sandrou viděli jsme most a pod ním ten podchod, ale teď když jsme tam přišli s mojí partou, tak jsme neviděli nic než jen vyříznutý palouček.

Tohle nebyl žádný sen.

Další Creepypasta: Objevil jsem se na místě, které postrádá stín

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Související články

One Comment

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!