Červené a žluté dveře
Červené a žluté dveře
Půlnoční hra na přespávačky, známá jako červené a žluté dveře, je dětská zkouška odvahy, během níž uvede jedna osoba druhou do transu-podobnému stavu, v nichž lze údajně zažívat paranormální setkání.
Svým specifickým protokolem a zobrazováním vypadá jako zcela nový fenomén. Co se ale týče struktury, dynamiky a rámce vyprávění, kterým se může tato společenská „hra“ rozvětvit do několika propojených městských legend, zapadá hra Červené a žluté dveře do několika starších folklórních tradic a hororových tropů s mnohem delším dědictvím. Skutečnost, že příběhy jsou stavěny na těchto dobře známých prvcích je činí právě tak nezapomenutelnými a jednoduše přizpůsobitelnými.
Obsah:
Nedávný původ
Domníváme se že první zmínky o hře v její nynější a nejvíce populární internetové formě se objevily na subredditu r/threekings. Původně téměř mrtvý subreddit, kde se tvořily, uchovávaly a distribuovaly creepypasta fikce prezentované jako skuteční uživatelé, vytvořil odnož. Tato odnož, spíše než příběh, přinášela detaily k provedení rituálů, které lze provádět za účelem vyvolání paranormálního zážitku.
Originální subreddit r/threekings, který vznikl v červenci roku 2012, přinesl detaily jediného ale za to velice populárního rituálu, neboť na tomto „rituálním předpokladu“ stavěla své příběhy řada uživatelů, někteří se dokonce pochlubili skutečnými zážitky. Aby se subreddit vypořádal s přemírou nového obsahu, byl zřízen další subreddit, který pojal variace tohoto nebo jiných „internetových rituálů“, tj. zmíněná odnož.
První zmínky přímo o rituálu červených a žlutých dveří se objevovaly na začátku roku 2015, přesto někteří uživatelé mluví o rituálu už od roku 2013. V každém případě je jasné, že rituál byl buďto vytvořen jako variace na původní téma threeking rituálu, který měl svým designem ostatní zabavit, nebo první uživatelé popisovali specifický typ hry na přespávačky, která existovala dlouho předtím než byl r/threekings subreddit vůbec založen.
Někteří lidé se ptali,
zdali subreddit vytvořil fenomén internetových rituálů, ale zbytek se hádá, že fórum pouze umožnilo komunitě psát o hrách, které se původně předávaly verbálně. Tímto způsobem se vznik „internetových rituálů“, kde jsou poskytovány pokyny krok za krokem, vydal podobnou cestou jako online městské legendy v tom, že mnohé z nich byly již existujícími příběhy s novým a mnohem snadněji přístupným publikem nebo byly vytvořeny a sdíleny pomocí sociálních médií namísto šeptání na hřišti a ústního podání.
Příběh má spoustu předchůdců, co se těchto mluvením předávaných rituálů během táboráku nebo přespávaček týče, od klasiky jako Bloody Mary až k modernějším variantám jako Charlie Charlie. Nejpodobnější rituálem je bezpohyby „Dveře tvojí mysli“, na němž byl rituál červených a žlutých dveří zřejmě postaven.
Jazyk legendy
Co dělá rituál červených a žlutých dveří tak strašidelným a vhodným pro přijetí jako městská legenda, spočívá v řadě klíčových prvků. Mezi tyto klíčové složky, z nichž mnohé sdílejí další internetové rituály, patří:
- Vztah hry k dlouhodobě zavedeným tropům a motivům, snadno rozpoznatelnými a pochopitelnými publikem nebo čtenáři. To zahrnuje řadu specifických jazykových zřízení.
- Přizpůsobivost a jak snadno se dá přijatelně zpravděpodobnit (vysvětlím jakmile se do toho dostaneme).
- Možná smyčka: rituál-zhodnocení-rituál.
Starší tropy
Vždy bylo pravdou, že věci nejlépe rostou v úrodné půdě. Případu příběhu jako Červené a žluté dveře to znamená přidávání nových detailů k tak již populárním nebo známým nápadům. Dát starému nápadu nový nátěr nebo stavět na strukturálních zařízeních a obávat se, že diváci už příběhy poznají, využije zavedeného vzorce, abyste se stali úspěšnými.
Ústřední jádro hry, že ve stavu transu je účastník schopen překonat určité duchovní předěly a navázat kontakt s lidmi nebo entitami v jiné sféře nebo rovině existence, je tropus starší než samotná literatura a je ve skutečnosti rysem před-gramotnosti šamanské praktiky v tradicích po celém světě.
Co spojuje toto a další „meditativní“ hry s více moderním vláknem hororové fikce a folklóru je rituální charakter procedury a vsugerovaná záhada ohledně transu-podobnému stavu.
Koukněte se kamkoliv na internet na „jak hrát“ jakoukoliv hru a nenajdete jen pouhý nástin pravidel, ale přesně určenou sekvenci akcí, které je nutno provést v určitém pořadí. Občas naleznete také pokyny ohledně prostředí a rolí účastníků. Tímto způsobem v souladu s dalšími údajně „nebezpečnými“ hrami, jako je hra výtahová, nebo „Dveře vaší mysli“, se hra sama modeluje na existující a dobře známé šabloně, konkrétně „rituální“ nebo „obřadní“ magii.
Víra,
že schopný kouzelník, čarodějka, nebo mág by byl schopen vyvolat bytosti z jiných míst skrze speciální zaříkadla a správně řečených slov v určených vykreslených krocích, je opět velice stará. Dokonce i židovská Bible obsahuje příběhy čarodějky, která byla schopna vyvolat, či kontaktovat mrtvé skrze magické obřady, a samozřejmě každé náboženství praktikovalo všelijaké rituály kvůli naklonění přízně nebo důkazu obdivu.
Nejčastěji tato myšlenka ‚rituálu‘ vedoucího k nadpřirozeným jevům přichází s populární myšlenkou obřadní magie, pojmem který si získal velkou popularitu v pozdním středověku a rané renesanci, zejména skrze knihy rituální magie a astrologie známé jako ‚grimoáry‘ jenž praktikujícímu poskytly velkou moc. Obíhaly celou Evropu a Blízký východ.
Od fiktivních osob jako Faust po reálné osobnosti jako John Dee, horory evropských a severoamerických čarodějnických procesů a osob jako Alestair Croiwley, upravily pojem rituálů natolik, že postupování podle daných kritérií za účelem vytvořit jakýsi paranormální výsledek se zapsalo do podvědomí západní fikce a filmu.
Kromě toho je zde prvek „neúmyslného“ nebo náhodného čarování či překročení hranic, kdy účastníci, zejména děti nebo nezkušení, provádějí rituál jako vtip nebo hru, jen aby utrpěli nějaké strašlivé následky. V zásadě je myšlenka, že pohrávat si s ceremoniální magií a rituály těmi, kteří nevědí co dělají, nebezpečná a lze ji nalézt v dílech Jamese, Wheatleyho, Lovecrafta a Kinga. Najdete ji ale i v hororových filmech od Zaklínače a Paranormální aktivity až po Pumpkinhead a Candyman.
Další starý trop
u příběhu Červených a žlutých dveří je strach z hypnózy nebo transu, zejména domněnka, že vstup do takovýchto stavů může vést k rozostření hranic mezi živými a mrtvými, nebo k setkání s těmi na druhé straně. Tento trop lze vystopovat přinejmenším až do počátků hypnózy, kdy byl stále označován jako mesmerismus, a do příběhu „Fakta o případu M. Valdemara“ od Edgara Allana Poea, příběhu, který se psal tak snadno na základě těchto obav, že když byl původně vydán, byl publikován anonymně a mnohými považován za pravdivý popis muže, který zemřel pod vlivem hypnózy a poté mohl hovořit se shromážděnými jednotlivci ze záhrobí.
Tato paranoia kolem hypnózy (kterou většina psychologů potvrdí, je zcela zbytečná) přetrvává až do současnosti a vědomě nebo ne, je chytře využívána rituálem Red Door Yellow Door. Počáteční fáze rituálu červených dveří Red Door zrcadlí znaky indukčního procesu, přičemž subjekt je uveden do „transu“ dosažením stavu relaxace. K tomu přispívá použití opakované chrámové masáže.
Tato paranoia kolem hypnózy (kterou většina psychologů potvrdí, je zcela zbytečná) přetrvává až do současnosti a vědomě nebo ne, je chytře využívána rituálem Červených a žlutých dveří. Počáteční fáze rituálu zrcadlí znaky indukčního procesu, přičemž subjekt je uveden do „transu“ dosažením stavu relaxace. K tomu přispívá použití opakované chrámové masáže.
Hypnotický prvek
může mít také určitý stupeň pravdy, protože jen velmi málo jedinců, kteří skutečně věří, že při hraní hry zažijí nějaký druh paranormálního setkání, vskutku zažili mírnou formu hypnózy a viděli, co viděli, protože doopravdy vstoupili do transu který je učinil více vnímavými.
Aniž bychom se ohledně toho dostali do hloubky Angličtiny 101, je také zajímavé, že slova ve frázi, která se opakuje, jsou plná asonance a aliterace. Asonance je opakování samohlásek (A, E, I, O, U) a aliterace opakování souhlásek. U Červených a žlutých dveří hraje klíčovou roli asonance. V zásadě je ve slovech mnoho opakovaných zvuků, takže v případě asonance je to opakování zvuku „o“. „Červené dveře, žluté dveře a jakékoli jiné barvy“, cílem opakování této fráze znovu a znovu je získání „uh“ zvuku, díky kterému celá věc zní jako chorál nebo mantra toho druhu, který používají vyznavači náboženství nebo magických obřady.
Zajímavé je, že zahrnutím zpěvu nebo mantry a zvláštností jazyka, jako je opakování, asonance a aliterace do těchto manter, je běžným motivem těchto přespávačkových her a „internetových rituálů“. Bloody Mary má například souzvuk zvuku „y“, zatímco Candyman opakuje spoustu zvuků vydaných na přední straně úst, což přidává demonstrativní prvek při vyslovení do zrcadla.
Přizpůsobivost
Jeden rys, který činí rituál Červených a žlutých dveří tak populární, a důvod, přoc byl tak jednoduše přijat a rozšířen na Tiktoku je fakt, že poskytuje „volné vyprávění“.
Dokud jsou základní prvky v příběhu Červených a žlutých dveří dodány (tj. rituál je proveden), má autor příběhu o rituálu kompletně volnou ruku a může přidat, co se mu jen zamane, čímž se příběh může stočit k jeho vlastním zkušenostem. Výsledkem je široká paleta příběhů a creepypast různých mír a kvalit a s kompletně náhodnými příběhy začínajících ze stejného bodu. Rituál se tak stane ekvivalentem „bylo nebylo“, dobře známým formátem pro představení jiného příběhu, jež staví na podobně známé předehře. Tím že se povezete na stejné vlně jako Červené a žluté dveře znamená, že bude váš příběh více čten/shléhnut.
Další výhodou užívání tohoto „volného vypravování“ je to, že přispívá k „věrohodnosti“, což zkrátka znamená to, že je příběh více uvěřitelnější. Tím že příběh vyprávíme z první osoby (prezentujeme jej, jako by se nám stal) a podáváme ho jako pravdivý, jako následek provedeného rituálu, jenž jsme sami vyzkoušeli, vybuduje oblibu a důvěryhodnost našeho internetového účtu.
Cyklus
Konečně, ten fakt, že může příběh může být jednoduše předělán na creepypastu, znamená, že zájem o rituál stoupne a mýtus je upevněn, s tím že přichází další a další uživatelé tvrdící, že o rituálu už dávno před jeho přidáním na internet.
Sekvence se tak zacyklí – Rituál je popsán na stránce nebo fóru ne jako creepypasta nebo příběh, ale jako prostý návod k rituálu samotnému, který je poté použit jako základ pro novou zkušenost z první osoby. Čtenáře začne rituál zajímat, vyhledají návod a začnou proces znovu vytvořením vlastních příběhů, nebo zaexperimentují a aktivně se zúčastní procesu, díky čemuž se z původně fikční praxe může stát skutečnou, neboť se ji lidé teď účastní doopravdy. A cyklus tak pokračuje.
Originál: Creepypasta.com – Red door yellow door
Další Creepypasta: Kanalizace
Článek jsem si přečetl a z jeho obsahu se mi nepodařilo pochopit princip této hry. Nakonec jsem dohledal, že se de facto jedná o astrální cestování s tím rozdílem, v této hře je osoba doprovázena průvodcem a ten ji uvede do transu, klade jí otázky a v případě nebezpečí se ji pokusí vrátit zpět. Navíc zde osoba nemůže jít kamkoli, ale jen do dveří. Místnosti mohou být velmi nebezpečné, nesmí se zůstat v místnosti, kde je vícero hodin, nesmí se hovořit s nikým přítomným, vyhýbat se tmavým barvám, jít spíše nahoru než dolů. Hra může být nebezpečná, osoba se již nemusí nikdy vrátit.
Díky za rozšíření obzorů, ale nikdy bych takovou hru nehrál. Není přece důvod, abychom si dělali problémy. Přijde mi to jako návštěva skrytého pekla.