Smrtidar
„You only live twice:
Once you are born,
and once when you look death in the face.“„Žijete pouze dvakrát:
Ian Fleming, You only live twice
Jednou když se narodíte,
a jednou když pohlédnete smrti do tváře.“
Smrtidar
V domku na konci vesničky mezi temnými lesy vládl chaos. Žena tamního dřevorubce právě porodila jejich sedmé dítě. Byl to kluk. Přestože je číslo sedm obvykle považováno za číslo štěstí, tuto rodinu štěstí opustilo již dávno. Rodina byla chudá a s dalším malým krkem hrozilo, že je postihne i hlad, neboť ani jídla nikdy neměli dostatek. Dřevorubec vyšel z domu do chladné noci a vkročil do lesa, aby si pročistil hlavu a vymyslel jak s problémem naložit
Šel a šel, dokud neminul pláň, kde denně kácel stromy za zdraví i v nemoci. Cosi se mihlo v koutku jeho oka. Ale když se dřevorubec otočil, nic neviděl, přestože měsíční svit osvětloval celou planinu pařezů. Statný muž tak pokračoval dál do hlubokého lesa, kde znovu zaregistroval pohyb kdesi vedle něj. Znovu ale ničeho nespatřil.
Tu až když došel k převisu, stanuly před ním dvě postavy. Jedna se zdála být jeho patronem, který jej chránil celý život. Zobrazil se mu jako dřevěný muž postaršího věku. Postava druhá byla tvořena pouze černotou a jejím hlavním rysem byly dva dlouhé rohy. To byl sám Ďábel. Obě entity se chtěli stát patronem sedmého potomka a rodině dřevorubce slibovala bohatství a šťastný život bez komplikací.
Dřevorubec ale oba odmítl.
Podle něj nepříslušelo mocnému duchovi, aby se stal patronem jeho novorozeného syna, když samotný patron je nakloněn jen některým lidem. Statný muž se tak otočil a šel lesem dál. Obě entity byly v mžiku tytam. Osoba putovala temnou nocí stále dál. Vstupovala hlouběji a hlouběji do lesa.
Zvedal se studený štiplavý vítr, jež i otužilého dřevorubce donutil tu a tam se chladem zatřást. Noční poutník musel ve větru oči přivírat až do takové míry, že skoro neviděl kam vlastně kráčí. A tu pojednou vrazil do stromu před sebou a skácel se k zemi. Když pohlédl nahoru na svou překážku, hleděl na strom kmene širokého jako kamna. A zpoza toho stromu kdosi vykukoval. Do černého kabátu se vybledlá tvář bez očí oděla. Byla to Smrt.
I Smrt byla dřevorubcovým potomkem zaujata. A stejně jako oba duchové před ní, nabídla rodině své požehnání, jestliže by se dítě jejím svěřencem stalo. Řekli byste, že Smrti by dřevorubec nedal své dítě jako svěřence, avšak opak byl pravdou. Dřevorubec moc dobře věděl, že jen a pouze před smrtí jsme si rovni všichni. A tak dřevorubec potřásl si rukou se Smrtí a rozloučil se s ní s tím, že ona přijde, až nastane čas.
Když dítě vyrostlo
a z chlapce stal se muž, přišla Smrt do dřevorubcova domu.
„Přináším ti dar, kmotřenče.“ řekla a položila svou ruku na chlapcovi oči, „Poznáš jakoukoliv nemoc, kterou uzříš. A vybaví se ti i jak ji vyléčit. Ale mám k tomuto požehnání pár připomínek. Pokud nemocného nevyléčíš do tří dnů, náleží jeho duše mně. Tak obdobně, jestli mě uzříš sedět bezprostředně vedle nemocného, nemáš mu již jak pomoci, neb jsem si jej předem vzala.“
Mladý synek dobře srozuměl slov svého patrona a do světa se s ním vydal, aby svou nově nabytou moc ozkoušel. Netrvalo dlouho, než dorazili do vzdálenější vesničky, v níž několik lidí záhadně ochořelo. Kmotřenec jen co se podíval na nemocné, zřel čistě jako nikdy, co je sužuje. Řeku, jež vesnicí protékala, znečistili lidé z vesnice na kopci, kde řeka pramení. Jestliže přestanou řeku znečisťovat, nikomu již takto špatně nebude.
Nemocným pak kmotřenec připravil bylinkové směsi na spánek a ulehčení od bolesti. To bylo vše co pro ně mohl tehdá udělat. Pak zase vstal a se svým patronem v zádech pokračoval světem dál.
Léta ubíhala
a ze svěřence Smrti se stal uznávaný, zázračný doktor. Jeho sláva se šířila a lidé chtěli zjistit, kde muž nabyl takových vědomostí a rychlé dedukce. Ale jak mohli tušit? Však to byl dar od Smrti, žádné studium, žádná praxe, jen pouhý dar. Dar o němž nikdo, krom rodiny mladého doktora, v celém království neměl ani potuchy.
Tu a tam musel některého pacienta nechat zemřít. Buď léčba zabrala pomalu, až přes tří denní lhůtu, nebo si jej Smrt již za zesnulého označila. Těchto pacientů však ale bylo minimum.
Mladý doktor byl v celé zemi tak považován, že jej neváhali zavolat i ke kralevici, když nenadále ochořel. Když mladý doktor vstoupil do místnosti strnul. Viděl moc dobře, že kralevice trápila mutace infekce pocházející z pijavic žijících v nedalekých bažinách, ale doktorovo trápení způsoboval jeho patron, který na posteli vedle kralevice seděl, odhalujíc svá křivá zubiska v úsměvu.
Mladému doktoru se ale líbila pozornost, v níž se vyžívati mohl. Chamtivě se toužil proslavit ještě víc, tím že by kralevice na nohy postavil. Ale v tom mu zavazela Smrt. Mladý doktor poslal veškeré služebnictvo ven z komnaty chorého kralevice, aby mohl v klidu pracovat.
Když místnost utichla,
přistoupil doktor k posteli a shodil kralevice dolů, čímž vzdálil jen od svého kmotra. Hněv rozpálil se v očích Smrti a ta vstala zakrývajíc notnou část kralevicovy komnaty. Její svěřenec si jí ale nevšímal a ze své tašky meducíny vyndal, kralevici je podal. Smrt zabodla kostnatý prst do hrudi doktora, tázájíc se, zdali pamatuje úmluvy, kterou slíbil plnit. A doktor přikývl. Přesto Smrt obešel a poslední meducínu kralevici podal, zajišťujíc že bude zdráv.
Černé sukno chopilo se doktora, zahalilo jeho zraky. Až do samotného podsvětí jej Smrt vtáhla, připravena vzít si jeho duši! Doktor když zřel co má se s ním stát, Smrt o milost prosil, že bláhovosti a slávy zanechá. Avšak Smrt spokojena nebyla a hruď mu ruce složila.
„Neb ty smrti vyhnouti ses chtěl, teď život tobě vyhýbat se bude.“ zacvakala Smrt čelistmi a doktora z podsvětí nazpět pustila. Ten probral se na louce, koukaje kolem, kde nachází se. Zvedl se a když do trávy pohlédl, srdce mu zkoprnělo. Tam kde dlaně své složil, tráva seschla a v prach rozpadla se.
Zmaten se opřel o strom.
Ale však i ten začal z doteku doktora schnout, trouchnivět a praskat. Ze stromu za chvíli byl také jenom prach. Hleďa na své ruce, doktor se slzami proklínal. toto byl pravý Smrti dar a zároveň věčný trest. Čehokoliv se doktor od toho dne byť lehce dotknul, rozpadlo se. I své zázračné lékařské schopnosti pozbyl.
Ruce které kdysi životy zachraňovaly, teď přinášely jen zkázu a destrukci. Budovy ve vteřinách chátraly, jídlo plesnivělo, prameny vysychaly a lidé se rozpadali. Všichni se začali doktora stranit, neb báli se, že by se jich dotkl. A tak hladověl, žíznil, stále sám putoval a v blázna se měnil.
Tu když došel k převisu, kde dole trčely ostré skály, překročil doktor převis ochotně a smrt k sobě přivítal. Ale ta jej už dávno zavrhla. Když dávný doktor dopadl, necítil bolest, neviděl krev, nemohl umřít. Smrt jej nově požehnala nejen dotykem smrti, ale i nesmrtelností, aby trpěl po dlouhou věčnost.
Kde je doktoru konec nikdo neví. Někteří říkají že stále s dírou v hrudi kráčí zemí a blouzní. Další spekulují, že si ruce uhryzal, aby se svého prokletí zbavil. Ale jistě víme jen jedno. A to jest, že Smrt se nedá obelstít, ni podvést. A kdo se o to přeci jen pokusí, draze zaplatí.
Na motiv příběhu od Iseulta Gillespieho o doktoru jež vzdoroval Smrti.
Youtube zpracování: TED-Ed
Další Creepypasta: Ten blázen
Námět není úplně originální, s kmotříčkou a patronkou Smrtí se lze setkat v mnoha dílech. Na druhou stranu je povídka psána čtivým archaickým jazykem, i když místy mi tento jazyk přišel překombinovaný a autorův styl až vypocený. Nicméně povídka má poutavý děj a její konec je bezesporu originální. O creepypastu se však dle děje a autorova funkčního stylu nejedná, což je škoda, protože na zdejším webu se creepypasta očekává. I přes všechny výše uvedené nedostatky povídku hodnotím pozitivně.
Tobě taky vadí všechno. A kde jsou tvoje autorský dovednosti a vjemy? Kdepak máš ty svoje nadliský výkony? Jestli mi je ukážeš, tak se ti pokorně omluvím a dám ti za pravdu, že máš právo všechny házet do jednoho odpadu, ale do tý doby, jseš pro mě jenom verbež, otravná havěť, troll. Jistě je ti to fuk, ty jsi tu to neviňátko/nadčlověk a my ostatní jsme slaboši, dřeva a psychopati, ale dokud nepředvedeš svoje ideály, tyhle bullshit kritiky budou jenom omezená slabika kolotočové nadbytečné existence.
Dobrá práce…
Dobrej příběh, jen tak dál
Jedna osoba asi tak dva roky zpátky předpověděla, že Creepypasty skončí jako anime. V česku se tomu tak událo… ta drobná old komunita si vytvořila jakýsi skvadry píčusků „Creepy Gangy“, který si myslí, že ovládají creepypasty na český scéně, hrabou na tom prachy a ještě dělají proti někomu kampaně… Animovaný žánry byly spíš zakazovány než svazovány, ale přesně to samý se děje s creepypastou. Ti co se k těmhle vychmoustům nepřidávají a ještě mají chuť něco někde pro zábavu vymejšlet, tak takový lidi normálně strašně obdivuju. Mě by představa, že druhej den už bude vytvořená kopie toho samýho díla vadila, jednak jak to někteří „známí jedinci“ dělali v minulých letech. Nicméně alespoň se na nikom nepřiživovali, maximálně to vydávali za svý, na což kupříkladu 4 roky nikdo nepřišel – až pak dva lidi, kterým nikdo nevěřil, protože měli slabé důkazy o plagiátorství. Vědět dřív, že zlo je v téhle kongregaci něco jinýho než plagiátoři, tak mohl Creepy Gang prohrát, protože takhle akorát mají volnou cestu si tunelovat cestu Wattpadem a shromažďovat si pro sebe starý překladatele, který překládali pro zábavu pro weby jako třeba Darktown, nebo cryter… to jsem tehdy bohužel nevěděl, byl jsem slepej. Vědět dřív že Creepy Gang vytváří ten hnis celé české creepy scény, mohla se proti tomu zavést obranná zeď ze všech větších databází řešící podobné problémy s neoprávněným využíváním textů a třeba je i nějakým způsobem zredukovat. Teď akorát padly CPčka, Darktown skoro úplně vypnul, cryter.net byl taky z nějakého důvodu ukončen… a Creepy Gang vyhrál. Sic se v téhle oblasti nedá podnikat – ale mě dělalo radost, když jsem si mohl zveřejnit svůj nápad a mít nějaké místo, kde se tyto nápady, díla shromažďují. Je škoda, že to dopadlo, jak to dopadlo a že vyhrálo to větší zlo – já jsem podle CG inspekce zlo, či-li oni jsou větší zlo a já menší zlo, mohl bych jenom konstatovat, vyvozovat a předvídat kroky těchhle lidí. Lidí, v jejichž skvadře se najdou tací, kteří podnikají neoprávněně a lidem jako já se vysmívají do ksichtu, že jsem to vzdal jako prase na toustovači.