Možná jsi ten příběh slyšel. Chicago, světová výstava 1893, a uprostřed toho mumraje stojí honosný hotel, který si jeden muž postavil jako past. Tajné chodby, plynové komory, skluzy na těla, místnosti bez oken. A v nich prý zmizí až dvě stě návštěvníků výstavy. Tomu muži se říká H. H. Holmes a bývá označován za prvního amerického sériového vraha.
Je to skvělý horor. Problém je, že většina z něj není pravda. A skutečnost, kterou si za chvíli projdeme, je sice méně teatrální, ale svým způsobem ještě studenější. Tohle je pokus oddělit doložená fakta od barvité legendy.
Kdo byl H. H. Holmes
Skutečné jméno toho muže bylo Herman Webster Mudgett. Narodil se v roce 1861 v New Hampshire, vystudoval medicínu a celý život byl především jedno: podvodník. Mistr lží, pojišťovacích podvodů a manipulace, který si bral ženy pro peníze, nakupoval na dluh, který nikdy nesplatil, a kličkoval mezi věřiteli pod různými jmény. Pod jménem Henry Howard Holmes se přesunul do chicagské čtvrti Englewood, kde si nechal postavit budovu, ze které později legenda udělala „vražedný hrad“.
„Hrad“, který nebyl hradem
Tady se mýtus rozpadá nejvíc. Budova na rohu 63. ulice a Wallace Avenue se začala stavět v roce 1887. V přízemí a prvním patře byly obchody a pronájmy, třetí patro nechal Holmes roku 1892 nastavit a marketingově ho nabízel jako hotel pro davy mířící na světovou výstavu.
Jenže podle historiků bylo to „hotelové“ patro nedokončené, nevybavené a veřejnosti nikdy pořádně neotevřené. Slavné tajné místnosti skutečně existovaly, ale nesloužily k vraždění. Holmes v nich schovával nábytek nakoupený na dluh, aby si ho věřitelé nemohli odnést. Žádné plynové komory, žádné skluzy na mrtvoly, žádné bludiště dveří vedoucích do zdi se nikdy nepotvrdilo. To všechno dodaly až bulvární noviny.
Co Holmes doopravdy udělal
A teď ta nepříjemná část, protože vrah to byl, i bez té pohádkové výbavy. Jeho oběti většinou nebyli náhodní turisté, ale lidé, které znal, sváděl nebo s nimi obchodoval. Zabíjel je kvůli penězům a kvůli zametení stop.
Klíčový je případ jeho komplice Benjamina Pitezela. Spolu nachystali pojišťovací podvod, ve kterém měl Pitezel naoko zemřít a oni si rozdělit pojistku. Holmes ho ale v roce 1894 doopravdy zavraždil, polil benzínem a zinscenoval nehodu, a pojistku deset tisíc dolarů shrábl sám. Pak přesvědčil Pitezelovu vdovu, aby mu svěřila tři z jejích dětí, a postupně zavraždil i je. Alici, Nellii a malého Howarda. Právě tahle vražda dětí je jednou z nejlépe doložených a nejotřesnějších částí celého příběhu.
Historici se dnes shodují, že spolehlivě prokázat lze zhruba devět vražd. Holmes se sice přiznal k dvaceti sedmi, ale řada těch „obětí“ byla později nalezena živá a zdravá. Jeho přiznání byla plná protimluvů, nakonec dokonce tvrdil, že je posedlý ďáblem.
Dopadení a poprava
Holmese nakonec nezastavil žádný detektivní génius z hradu, ale rozpletení toho pojišťovacího podvodu. Po stopě šla agentura Pinkertonů a v listopadu 1894 ho zatkli v Bostonu. Soud s ním proběhl v roce 1895 kvůli vraždě Benjamina Pitezela, což byl nejprůkaznější případ, a skončil rozsudkem smrti.
Sedmého května 1896 byl Holmes oběšen. I jeho konec měl k čistému provedení daleko. Při popravě se mu nezlomil vaz a podle dobových zpráv se ještě řadu minut pomalu dusil. Bylo mu třicet čtyři let.
Odkud se vzalo těch „dvě stě obětí“
Pokud byly skutečné vraždy spíš v řádu jednotek, kde se vzala čísla jako sto třicet nebo dvě stě? Z novin a z byznysu. V devadesátých letech 19. století zuřila éra takzvané žluté žurnalistiky a senzace prodávaly. Hearstův tisk zaplatil Holmesovi za jeho přiznání pěkný balík, takže měl sám motiv to co nejvíc nafouknout. A v roce 1940 vyšla populární kniha, která čísla obětí vyšroubovala do nebes a legendu o vražedném hradu definitivně zabetonovala.
Od té doby žije Holmes spíš jako mýtus než jako historická postava. Připomíná to, jak vznikají i jiné temné legendy, o kterých píšeme. Jen tady nešlo o creepypastu, ale o reálného vraha, kterému dav přimaloval ještě děsivější masku, než jakou si zasloužil.
Proč na nás ten příběh pořád funguje
Můj názor? Skutečný Holmes je děsivější právě tím, že byl tak obyčejný. Žádný nadpřirozený řezník, ale chladný podvodník, který pro peníze zabil i děti a pak se z toho snažil vytřískat slávu. Legenda o vražedném hradu je sice efektní, ale ta opravdová lekce zní jinak: největší zlo se často netváří jako monstrum, ale jako sympatický muž s dobrým obchodním nápadem.
Jestli tě temná true crime témata zajímají, mrkni i na naše profily dalších pověstných vrahů, třeba Alberta Fishe nebo Jeffreyho Dahmera, případně na celou rubriku vrahů a psychopatů.
Článek vychází z ověřených historických zdrojů. Tam, kde se prameny rozcházejí, upřednostňujeme doložená fakta před bulvární legendou.
Zdroje:
- H. H. Holmes, Wikipedia
- Did Serial Killer H.H. Holmes Really Build a Murder Castle?, History.com
- The Enduring Mystery of H.H. Holmes, Smithsonian Magazine
