Jeffrey Dahmer

Odsouzený sériový vrah a sexuální delikvent Jeffrey Dahmer zavraždil sedmnáct mužů v rozmezí let 1978 a 1991. Roku 1994 byl zabit svým spoluvězněm.

Kdo byl Jeffrey Dahmer?

Jeffrey Dahmer byl americký sériový vrah, který vzal život sedmnácti mužům v letech 1978 – 1991. V rozmezí více než třinácti let Dahmer vyhledával muže (především Afroameričany) v gay barech, na promenádách a autobusových zastávkách.

Nalákal je do svého domu pod příslibem peněz nebo sexu a podával jim alkohol smíšený s drogami. Poté je uškrtil. Následně se angažoval v sexuálních aktech s mrtvými těly, načež je rozřezal a zbavil se jich.

Často si ponechával jejich lebky nebo genitálie jako suvenýry. Pravidelně si fotil jeho oběti v různých stádiích procesu vraždy, aby si později mohl lépe připomenout celý akt a znovu oživit celý zážitek.

Dahmer byl chycen v roce 1991 a odsouzen k šestnácti doživotním podmínkám. V roce 1994 byl zabit jeho spoluvězněm Christopherem Scarverem.

Dětství a rodina

Dahmer se narodil 21. května 1960 v Milwaukee ve Wisconsinu. Do jeho čtyř let to byl energetický a šťastný chlapec, poté musel podstoupit operaci dvojité kýly. Zdálo se, že ho celý proces operace změnil.

Došlo k značnému útlumu a po narození jeho mladšího bratra se stále více uzavíral sám do sebe. V době jeho časného dospívání se maximálně izoloval, byl pod tlakem a bez přátel.

Dahmer tvrdil, že se jeho vražedné tendence a myšlenky na nekrofilii začaly objevovat kolem jeho čtrnácti let. Ale je možné, že zhroucení manželství jeho rodičů a jejich prudký rozvod, který následoval několik let poté, mohl být spouštěčem k přeměně své temné fantazie ve skutečnost.

V době jeho první vraždy se míra jeho konzumace alkoholu vymkla kontrole. Byl vyhozen ze Státní univerzity v Ohiu po první čtvrtině semestru a jeho nedávno nově oženěný otec trval na tom, aby se připojil k armádě. Dahmer narukoval na konci prosince roku 1978 a krátce nato byl vyslán na misi do Německa.

Jeho problém s pitím přetrvával a na začátku roku 1981 byl propuštěn i z armády. I když později německé úřady prošetřovaly možnou spojitost mezi Dahmerem a vraždami, které se udály v oblasti jeho působení, není známo, že by během jeho služby v armádě vraždil.

Po jeho propuštění se Dahmer vrátil do Ohia. Později toho roku byl zatčen za znepokojivé chování, které přimělo jeho otce, aby poslal Dahmera žít s jeho babičkou ve Wisconsinu.

Ovšem jeho problém s alkoholem stále přetrvával a následující léto byl zatčen za nevhodné obnažování se na veřejnosti. Byl znovu zatčen roku 1986, když byl obviněn dvěma chlapci, že před nimi masturboval. Dostal jednoletou zkušební dobu.

Oběti Jeffreyho Dahmera

Dahmer zabil sedmnáct mužů v rozmezí let 1978 a 1991. S výběrem jeho obětí byl velmi opatrný. Většinou se jednalo o muže na okraji společnosti – kočovní nebo hraniční kriminálníci, jejichž zmizení by bylo mnohem méně nápadné, což by redukovalo šanci jeho dopadení.

Nalákal je do svého domu pod příslibem peněz nebo sexu, načež je uškrtil. S mrtvými těly se oddával sexuálním aktům a nechával si části jejich těl jako suvenýry.

První čtyři oběti

Dahmerova první vražda se odehrála poté, co absolvoval střední školu (červenec 1978), když nabídl odvoz stopaři jménem Steven Hicks.

Vzal ho do domu jeho rodičů. Dahmer následně mladého muže opil, a když se Hicks snažil odejít, Dahmer ho udeřil činkou do hlavy a uškrtil ho.

Rozřezal tělo své první oběti na kusy a následně zabalil do plastových pytlů, které zakopal v zahradě svých rodičů. Později ostatky znovu vykopal a kosti rozdrtil pomocí perlíku. Úlomky kostí poté poházel po zalesněné rokli.

V září roku 1987 padla jeho druhá oběť, Steven Tuomi.

Pronajali si pokoj v hotelu a pili. Dahmer se časem probudil a bez vzpomínek na jakékoliv aktivity předešlé noci našel Tuomiho mrtvého. Přinesl velký kufr pro transport těla do sklepa jeho babičky, kde tělo rozřezal a masturboval nad mrtvolou, než se ostatků zbavil.

Po jeho prvních dvou vraždách měla jeho babička už dost jeho opilosti a pozdních nočních aktivit – i když neměla o jeho ostatních aktivitách ani ponětí – proto ho donutila, aby se v roce 1988 z prostorů vystěhoval.

Tresty za sexuální útoky

Září roku 1989 měl Dahmer extrémní štěstí při úniku trestního stíhání. Setkání s třináctiletým laoským chlapcem pro něj vyvrcholilo v obvinění ze sexuálního zneužití a obtěžování druhého stupně. Byl shledán vinen a tvrdil, že chlapec vypadal mnohem starší.

Zatímco čekal na jeho rozsudek, opět využil sklep jeho babičky pro hrůzné činy. V březnu roku 1989 vylákal, zdrogoval, uškrtil, sodomizoval, vyfotil, rozřezal a zakopal Anthonyho Searse, ctižádostivého modela.

U soudu za sexuální obtěžování dětí v květnu roku 1989 byl Dahmer vzorem úcty, výmluvně se na svou vlastní obranu hájil, že si je vědom své chyby a že jeho zatčení znamenalo životní zlom.

Jeho advokát argumentoval, že potřebuje léčbu, nikoliv vězení, s čímž soudce souhlasil, a proto změnil odsouzení k jednomu roku vězení na ,,denní propouštění“. Tento rozsudek Dahmerovi umožnil jít přes den do práce a na noc se vrátit do vězení – stejně jako pětiletý zkušební rozsudek.

O několik let později v rozhovoru s CNN Lionel Dahmer (otec) uvedl, že napsal dopis soudu, který vydal rozsudek, ve kterém žádal o psychologickou pomoc před propuštěním jeho syna. Ovšem Dahmerovi bylo soudcem uděleno předčasné propuštění poté, co si odpykal jen deset měsíců ve vězení.

Po propuštění žil s jeho babičkou, během této doby zjevně jeho počet obětí nevzrostl, dokud se tedy nepřestěhoval do vlastního bytu.

Posledních 13 obětí

Skrze následující dva roky se vzrůst Dahmerových obětí zrychlil, což přineslo konečný počet obětí na číslo sedmnáct. Časem si vyvinul rituály, při kterých experimentoval s chemickými prostředky likvidace a často konzumoval maso svých obětí. Dahmer se také pokoušel o lobotomii -provrtání lebky, zatímco je oběť stále naživu – a vstřikoval do nich kyselinu solnou.

V květnu roku 1991 zavolala Dahmerova sousedka Sandra Smithová policii kvůli asijskému chlapci, který pobíhal nahý po ulici. Když policie dorazila, chlapec nebyl schopen souvislé řeči.

Přijali Dahmerovo slovo – jakožto bílého muže v převážně chudé afroamerické komunitě – že tento devatenáctiletý chlapec byl jeho milencem. Ale ve skutečnosti bylo chlapci teprve čtrnáct a byl bratrem laoského chlapce, kterého Dahmer obtěžoval před třemi lety.

Policie doprovodila chlapce spolu s Dahmerem domů. Očividně se nechtěli zaplétat do problémů ohledně narušování domácího života homosexuálního páru, proto se před odjezdem jen nepatrně porozhlédli.

Jakmile byla policie z dohledu, Dahmer chlapce zabil a provedl své obvyklé rituály. Kdyby policisté provedli alespoň základní prohlídku domu, objevili by tělo Dahmerovy dvanácté oběti, Tonyho Hughese.

Než byl konečně chycen, zabil ještě čtyři muže.

Místo zločinu při zatčení Jeffreyho Dahmera: lednice a polaroidy

Dahmerovo vražedné hýření skončilo jeho zadržením 22. července roku 1991. Části těl nalezené v jeho lednici a polaroidy jeho obětí byly neoddělitelně asociovány s nechvalně známou sérií vražd.

Dva policisté byli k Dahmerovi dovedeni poté, co měli vyřešit problém s Tracym Edwardsem – třiceti dvouletým Afroameričanem, který se potuloval po ulici s pouty na zápěstí.

Rozhodli se prověřit jeho tvrzení, že byl zdrogován a držen ,,divným týpkem“. Dorazili do Dahmerova bytu, který jim se vším klidem nabídl klíče od pout.

Edwards tvrdil, že nůž, kterým mu Dahmer vyhrožoval, byl v ložnici. Když policista vešel dovnitř, aby potvrdil pravdivost jeho tvrzení, všiml si kolem se povalujících fotografií rozřezaných těl. Dahmer byl ihned zatčen.

Následující vyšetřování odhalilo hlavu v lednici, tři další v mrazáku a doslova katalog dalších hrůz, jako například uchované lebky, sklenice obsahující genitálie a rozsáhlou galerii morbidních fotografií jeho obětí.

V roce 1996, dva roky po Dahmerově smrti, skupina podnikatelů z Milwaukee vydělala částku vyšší než $400 000 ke koupi předmětů, které Dahmer používal – včetně čepelí, pil, pout a lednice k uskladnění částí těl.

Tyto předměty ihned zničili ve snaze distancovat jejich město od hrůz spáchaných Jeffreym Dahmerem a také proto, aby se předešlo mediálnímu cirkusu ohledně jeho soudního procesu.

Soud a vězení

Soud započal v lednu 1992. Vzhledem k tomu, že většina Dahmerových obětí byla afroamerického původu, je zřejmé, že došlo k značnému rasovému napětí.

Proto musela být přijata přísná bezpečnostní opatření, což zahrnovalo i osm stop velkou bariéru z neprůstřelného skla, která ho dělila od zbytku síně.

Zahrnutí pouze jednoho soudce afroamerického původu do poroty vyvolalo další nepokoje, které ale nakonec byly omezeny a trvaly jen krátkodobě. Lionel Dahmer s jeho druhou manželkou se celého soudu účastnili.

Dahmer zpočátku nebyl shledán vinen ze všech obvinění i navzdory tomu, že se k vraždám během policejního výslechu přiznal. Nakonec byla jeho vina pozměněna na základě předpokladu šílenství. Jeho advokát poté poskytl ohavné detaily jeho chování jako důkaz, že pouze šílenec by byl schopen něco takového spáchat.

Porota se rozhodla uvěřit tvrzením obžaloby, že si byl Dahmer plně vědom, jak strašlivé jeho činy jsou, a i přesto se je rozhodl spáchat. V únoru roku 1992 se porotci vrátili po přibližně deseti hodinovém jednání. Ve výsledku byl Jeffrey považován za vinného a příčetného ve všech ohledech.

Byl odsouzen na patnáct po sobě jdoucích doživotních podmínek, načež v květnu dostal ještě šestnáctou.

Dahmer se údajně dobře přizpůsobil vězeňskému životu, ačkoliv byl zpočátku oddělován od kontaktu s běžnou populací. Časem přesvědčil úřady, aby mu bylo svoleno k plnějšímu kontaktu s ostatními vězni.

Našel své náboženství ve formě knih a fotografií, které mu posílal jeho otec. Byl mu dokonce udělen souhlas od Korekční justice v Kolumbii k pokřtění místním pastorem.

Smrt

Dahmer byl zabit 28. listopadu 1994 jeho spoluvězněm Christopherem Scarverem.

V souladu s jeho zařazením do pravidelných pracovních podrobností byl Dahmer přidělen k práci s dalšími dvěma odsouzenými vrahy – Christopherem Scarverem a Jessem Andersonem.

Poté, co byli ponecháni osamotě, aby mohli v klidu splnit jejich úkoly, se dozorci vrátili a zjistili, že Scarver brutálně zmlátil oba muže kovovou tyčí z místnosti s vězeňským náčiním. Dahmer byl zhruba po hodině prohlášen za mrtvého, Anderson podlehl svým zraněním o několik dní později.

V roce 2015 Scarver sdělil deníku New York Post, proč zabil Dahmera. Tvrdil, že byl nejen znepokojen jeho zločiny, ale také jeho návykem, který si vyvinul- vytvářel z vězeňského jídla uřezané končetiny, aby si znepřátelil jiné vězně.

Poté, co se mu během práce Dahmer s Andersonem posmívali, Scarver řekl, že Dahmera konfrontoval ohledně jeho činů, načež oba muže umlátil k smrti. Také tvrdil, že dozorci svolili k vraždě tím, že je nechali osamotě.

Dům Jeffreyho Dahmera

V srpnu 2012, téměř dvě desetiletí po jeho smrti, bylo ohlášeno, že dům, kde Dahmer vyrůstal (Bath, Ohio), kde spáchal svou první vraždu a kde také pohřbil v roce 1978 ostatky jeho oběti, je na prodej.

Jeho majitel, hudebník Chris Butler, uvedl, že nemovitost by byla určitě skvělým domovem, pokud by se kupující dokázal přenést přes onen ,,hororový faktor“.

V březnu roku 2016 Butler na víkend pronajal dům za $8000 Republikánskému národnímu shromáždění. Od července 2017 dům podle Zillow.com již není k prodeji.

Originální článek: https://www.biography.com/crime-figure/jeffrey-dahmer
Autorem originálního článku je web www.biography.com
Další Článek: Albert Fish