ČlánkyCreepypasty

Burgrr Entries – Entry 1

Burgrr Entries

Originál pochází z Burgrr.com – autorem je Jonathan Wojcik.

Zápis první

Nevím, jestli se cokoliv z toho, co teď napíšu, k někomu dostane. Pokud ano, bylo to pravděpodobně v jejich záměru, v tomto případě se velmi omlouvám. Možná se o to taky vůbec nezajímají – možná na tom vůbec nezáleží, protože tu není nic, co bychom proti tomu mohli udělat.

Pokud jste na tom jako já, pravděpodobně už jste ve městě viděli ty podivné nové věci. Ale co je důležitější, uvědomili jste si to a zapamatovali si je, zatímco ostatní prožívali své dny v nevědomé blaženosti.

Nevím, jak daleko to zatím zašlo, ale zatím nikdo neprokázal schopnost zaregistrovat to, co říkám. Můžu to spamovat všude po internetu, ale nedostane se mi ani jedné relevantní odpovědi.

Nic. Už jsem zvažoval možnost, že jsem prostě zešílel, ale i šílencům se dostává nějakých reakcí – alespoň někdo si z nich udělá prdel nebo se je pokusí uklidnit.

Zkoušel jsem doktory,

policii, profesory, všichni prostě jen zírají do prázdna, když to začnu popisovat. Jako by něco aktivně blokovalo přesun a výměnu informací.

Mou největší hrůzou ani není být zcela sám. Mým největším strachem je možnost, že ještě stále nacházím jen kousky něčeho většího nebo daleko horšího, že se moje schopnost vnímání zmenšuje.

Dokážu to napsat, zaznamenat každý detail, ale nezáleží na tom, pokud se stanu stejným jako všichni ostatní. Zítra bych se mohl probudit, podívat se na můj zápis a vidět jen hromadu tajných receptů na dorty. Kdo sakra ví?

První věc, kterou jsem viděl, bylo jedno z těch výdejních okýnek. Bylo normální, přesně jako každé jiné, které vidíte, když vejdete do fast foodu, až tedy na jednu výjimku – tohle bylo přímo na straně mýho zatracenýho domu.

Uvnitř nebylo špatně vůbec nic, ale venku?

Polovina sousedství byla seřazená před mým domem. Zírali na světelnou tabuli plnou blábolů, co vypadaly jako čmáranice, a téměř okamžitě dostávali jejich objednané ,,jídlo“, pokud tomu tak chcete říkat.

Všichni se chovali, jako by to byla jejich obvyklá světská zastávka na oběd. I když pošťačka pila brčkem z plastového sáčku něco, co vypadalo jako žluklá hromada slizu, a z brady jí odkapávala sražená krev, řekla mi, že je to to ,,nejlepší, co kdy měla“.

Všechny moje otázky se setkávaly s prázdnými výrazy a stupidními úsměvy. Nemohl jsem říct, kdo nebo co stálo za výdejem jídla či odkud se to vlastně bralo.

Viděl jsem jen černotu… Alespoň tak si na to vzpomínám. Možná jsem viděl něco jiného, ale teď je to pryč.

Bože. A to byl teprve začátek.

Všechny restaurace ve městě (ty skutečné) jsou teď vymetené. Jejich zaměstnanci do nich stále chodí, ale ani si neuvědomují, že jsou zcela bez zákazníků. Někteří z nich dokonce navštěvují nová okna, čímž paraziticky vysávají veškerou svou tržbu.

Zdá se, že se ty věci neustále množí. Viděl jsem je uvnitř, venku, na domech, na dodávkách a dokonce i na stromě. Nikam nevedoucí okno na kmeni zasraného stromu, které vydává smaženej slop ignorantskýmu zástupu turistů.

Vše, co zatím můžu s jistotou říci, je, že veškeré produkty jsou z masa. Nebo alespoň z nějaké napodobeniny masa. Nejsem vždy schopný určit, z jakého zvířete maso pochází nebo co za část těla to je.

Viděl jsem věci, které mohly být klidně vytaženy z hlubin nějakého bezbožného podmořského příkopu, želatinové fláky masa zaslepeně nepřirozených barev, smažení brouci o hromadu větší než ti, na které běžně narazíte.

Ovšem tohle se nestahuje jen na ta výdejní okna

– začal jsem tyhle sračky vídat i v regálech v supermarketech. Podivně vypadající balíčky s hatmatilkami místo popisu a občasným záchvatem kvazi-angličtiny, jako například: MILIÓNOVÁ CHUŤ! nebo MŮŽETE SNÍT O DOKONALÉ CHUTI!

Každý produkt na sobě má jedno a to samé stupidní logo. Občas je vypálené přímo do fláků masa. Kreslený hamburger s vypouklýma očima a šéf kuchařskou čapkou.

Občas mrká. Občas ne. Občas jen poté, co od něj odvrátím zrak.

Lidé to žerou dokonce i při živém vysílání v televizi.

Vracejí se z reklamní přestávky a olizují si mastnotu smíšenou s krví z rukou. Dáma předpovídající počasí vypadá jako komparzistka ze slasher filmu, červené skvrny na její blůze jsou čím dál více výrazné.

Nemyslím si, že se během posledních několika týdnů převlékala. Nikdo se o to nezajímá. Nikdo si nemyslí, že je tady něco zvláštního, nového či jiného. Nikdo až na mě.

Moje chuť na maso je přinejmenším úplně mrtvá. Nemyslím si, že budu schopen mu ještě někdy věřit, všímám si, že bezmasé produkty jsou čím dál vzácnější. Ovoce i zelenina sedí ve skladu déle, než by měla. Mnoho věcí se vyhazuje, aby se vytvořil prostor pro všechny ty nové…. Věci.

Neměl bych to říkat,

pokud jsi to dočetl/a až sem, ale pro lásku boží, nejez to. Neochutnávej to. Nedotýkej se toho. Ani si k tomu nezkoušej přičichnout.

Čím více to lidé jedí, tím méně jsou sami sebou. Tím divněji mluví. Pokud víš, že se něco děje, ale nevidíš to, co vidím já, radím ti zůstat u cereálií. Na nich jsem si ničeho divného nevšiml.

Nemůžu jen tak začít předpokládat, co za tím vším stojí. Mimozemšťané? Teroristi? Ilumináti? Sakra, v tenhle moment bych dokázal věřit naprosto všemu.

Překládáno z: creepypasta.fandom.com
Další překlad od autorky: Inca Ice Maiden

5/5 (1)

Jak se ti líbil příspěvek?

Unnamed

Jsem malý nenápadný človíček se zatraceně nízkým sebevědomím, co miluje literaturu, anime a umění, věčně nevylézám ze svého pokoje a jen málokdy projevím nějaký zájem. Nesmím zapomenout na zmínku o až chorobné lenosti~ Překládání se věnuji kolem dvou až tří let, pokud píšu něco ze své hlavy, většinou to (podle mě) dopadá katastrofálně, proto se mnohem raději plně věnuji překladům.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!