Věděl, že s tím domem není něco v pořádku
Možná to nebylo domem, ale tím místem. Měli jsme jednoho souseda, a nebyli jsme si příliš blízcí. Jediná chvíle, kdy jsme s ním mluvili, byla ta, když mého bratra málem zasáhla zbloudilá střela. Jenže jsme bydleli mimo stát, takže jsme si moc práv vymáhat nemohli.
Každý den jsem se chtěl jít podívat k té staré chatě u venkovské cesty. Můj dům byl oplocený a brána zamčená, takže jsem neměl tolik možností se tam jít podívat. Bylo mi okolo sedmi nebo osmi let. Neměl jsem tak tolik svobody.
Moje máma nás nechávala si hrát na zahradě před domem, zatímco ona spala, ale neměl jsem jedinou možnost dostat se ven. Ale jednoho dne můj bratr a sestra odešli na večírek, a tak jsem se rozhodl vyplížit pryč.
Byla to největší chyba, jakou jsem kdy udělal
Přejít přes silnici pro mě bylo nejtěžší. Nejezdilo tam mnoho aut, ale stejně jsem se bál, že mě může nějaké srazit. Poté, co jsem se konečně dostal k té staré silniční chatrči, zvědavě jsem si ji prohlížel. Nenašel jsem tam žádné dveře, a nikde na ně nebylo ani místo. Našel jsem ale místo mezi dřevem, kudy jsem se protáhl, když jsem si klekl na kolena.
To, co jsem uviděl uvnitř, mě docela šokovalo. Byly tam všude panenky. Podlaha byla v perfektním stavu, a došlo mi, že se tady musí dít nějaké aktivity. U zdí jsem viděl postavené skříně, a jedna z nich, která byla narozdíl od ostatních mnohem prožranější hnilobou, mě zaujala.
Tak jsem se rozhodl ji otevřít
Byl tam sice zámek, ale všechno se rozpadlo hned, jak jsem se toho dotknul. Když jsem sklidil rozpadlé kusy dřeva, objevil jsem pár plyšových panenek. Vytáhl jsem je ven, a pak jsem ucítil příšerný zápach. Bylo mi na zvracení. Našel jsem tam mrtvé ptáky, králíky a podobnou rozkládající se havěť.
Za nimi bylo ještě něco, co vypadalo jako useknutá ruka. Vypustil jsem ze sebe výkřik čiré hrůzy. Byl jsem z nálezu zcela otřesený, ale moje zvědavost mi řekla, ať hledám dál. Našel jsem starou plechovku, ve které byly fotografie. Staré fotografie, předpokládal jsem, že budou patřit, nebo spíš patřily, předchozímu majiteli mého domu.
Na fotkách byl on, jenom on samotný, a na některé jsem viděl cosi za ním. Vypadalo to jako mrtvý člověk na stole, ale bez jedné ruky. Našel jsem mezi fotkama ještě tři další podobné, ale všude byla jiná oběť. Nakonec jsem se rozhodl odejít, a nikdy jsem o tom nikomu neřekl.
Byl jsem zděšený
Ve zprávách jsem viděl, jak bylo na prašné venkovské cestě nalezeno šest těl nedaleko místa, kde bydlím. Moji sousedé zmizeli, moje kočka zmizela, a já nevěděl, co se děje. Všechna ta těla byla nalezena bez pravé ruky.
No, moje máma se dostala na vysokou školu, a tak jsme se odstěhovali pryč. O několik týdnů později dům, ve kterém jsme bydleli předtím, vyhořel. A nedaleko svého nového domova bylo nalezeno několik těl bez pravé ruky. Jednou v noci jsem se leknutím probudil. Zaslechl jsem hluk. Pak ke mě přišla maskovaná postava.
❝Šššš, ta bolest bude trvat jenom několik dlouhých vteřin❞
zašeptala ta osoba. Pak si začala odřezávat svou vlastní ruku.
Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.
Originál: Roadside
Předchozí Creepypasta: Annie96 is typing…
Další Creepypasta: Homicidal Liu
