ČlánkyCreepypastyVaše Příběhy

Heckmouth

Heckmouth

Sesuv půdy. Je to problém, který řeší spousta obcí a měst. Stačí jen malé zemětřesení nebo trocha nashromážděného písku a z vysokých kopců se může svalit až několik tun prachu a hlíny. Následný sesuv půdy může způsobit nestabilitu hnědozemě a může se propadnout ještě níže čímž vytvoří podivuhodný úkaz. U nás to vypadalo jako poměrně hluboká propadlina, kterou jsme s kamarády velice rádi nazývali ,,Heckmouth“.

Takové anomálie jako povodně a sesuvy půdy se odehrávaly nejvíce během podzimu a měly za následek uzavírání i hojně navštěvovaných oblastí. S přáteli jsme samozřejmě tyto zákazy nebrali na těžkou váhu a ty propadliny jsme prozkoumávaly. Většinou jsme nacházeli jámy v průměru tři, možná čtyři metry s hloubkou dva až tři metry. V tu dobu zrovna přicházel podzim – naše nejoblíbenější roční období. Počasí nebylo dusné ani příliš jemné. Občas zapršelo, ale neomezovalo nás to třeba jako sníh během zimy, a prostě jsme mohli jít ven hledat Heckmouthy, kdy se nám jen zachtělo.

V televizi na kanále PL2

neustále mluvili o tom, kde se všude sesunula půda a my jsme byli celí bez sebe. Možná i trochu nervózní, protože tento rok to bylo až nějak příliš časté. Řekli jsme si, že budeme opět prozkoumávat, jen o něco obezřetněji. Samozřejmě jsme nechtěli aby se někomu z nás něco stalo a propadlá půda nebyla rozhodně o nic víc bezpečná, takže jsme si vybrali poříční les.

Jedna instituce tam dřív těžila uran, ale z neznámého důvodu s těžbou skončily a doufali jsme že bychom tam ještě něco zajímavého mohli nalézt, nepočítaje jámu v zemi. Byli tam se mnou tehdy přátelé Colina, Brahms a Dieter. Měli zrovna namířeno k prvnímu Heckmouthu a já je kvůli své průběžné obtíži s fyzičkou nemohl dohonit. Sice jsem chodil ven téměř pořád, ale výdrž jsem neměl o nic lepší.

První heckmouth byl poměrně malý, nedalo se to skoro nazvat propadlinou, ale moji přátelé to šli stejně prozkoumat. Já čekal před nimi abych mohl hlídat naše batohy. Slíbil jsem, že jim je pohlídám, protože by se s nimi nedostali tak daleko a byli by patrně pomalejší. A ve výsledku to bylo možná i dobře – opatřili si krásný záznam z naší první výpravy za tento rok. Colin a Brahms se vyšplhali zpět nahoru aby si vzali své batohy. Pak jsme si všimli že Dieter je pořád uvnitř.

,,Pojď!

takhle toho moc neuvidíš když tam budeš jen postávat !“ Zakřičel jsem na něj.
,,No jo, už jdu!“
Ale nestihl to. Začala se znovu sesouvat půda.
,,Rychle mi podej ruku, dělej !!!“
Když se o to však pokusil, půda se začala propadat i pod námi a my jsme místo museli rychle opustit. Dieter by ještě utekl, nebýt té zaseklé nohy hluboko v půdě.

,,POMOC….POMOC!!!“ Křičel bezradně a pak jsme viděli jak ho něco začalo tlačit směrem dovnitř toho heckmouthu. Stál přímo uprostřed ale nemohl ven, kvůli té pitomé botě. Jediné na co jsme se zmohli bylo sledovat jak ho to zasypalo. I když jsem upřímně trochu na pochybách. Viděl jsem na vlastní oči jak byl něčím tlačen za nohu dolů pod zem, ale co to bylo jsem v tu dobu ještě nevěděl.

Možná se jednalo o vztlak, nebo jenom možná se propadal i samotný heckmouth do další propadliny. Pouze bůh věděl kam přesně se propadl, pokud vůbec existoval. O pár týdnů později byl Dieter nalezen … živý. Někdo kdo to v té chvíli také prozkoumával ho viděl jak stojí uvnitř té jámy a zavolal policii a sanitku, protože byl dotyčný v nějakém šoku.

Když však policie přijela,

volající byl už pryč a Dieter stál přímo na příjezdové cestě. Hleděl široce otevřenýma očima na policisty, dokud mu nedali vodu a on se nedostal ze svého transu. Jen však policistům poděkoval a někam zmizel. Podle dostupných zdrojů tu jámu o které jim volající říkal chtěli zkontrolovat, ale nenašli tam žádné další stopy postupujícího sesuvu půdy.

Náš kamarád se po oné nehodě záhadně objevil a i záhadně zmizel.

O 10 let později jsem se oženil a náš syn Hunter vyrostl. Bylo mu už 10 let – podle mě krásně kulatá sumička. Přistěhovali jsme se na venkov a právě jsme zažívali to, čeho jsem se na takových nádherných místech, nejvíce obával. Další sesuvy půdy, všude o tom mluvili a prý ať si na ně dáme pozor.

Jestli jsem dobře poslouchal, ve zprávách řekli ,,na ně“, což bylo zvláštní, ale řekl jsem si, že měli na mysli pouze a jen ty jámy.

Za pár dní to byl můj syn, kdo chtěl vidět nejbližší heckmouth, nacházející se 500 metrů od našeho domu. Jednou jsme tam zašli, ale nebyl z toho příliš odvázaný a tak jsme to nechali být. Jenomže jak jsem se od manželky dozvídal, že tam prý trávil většinu svého volného času.

Jednoho dne jsem se rozhodl ho následovat, nenápadně a zjistit proč propadliny, které ho nikdy příliš nezajímaly, tak moc často navštěvuje. Myslel jsem si, že byl prostě v jádru stejný, jako dříve my. Ale nebyl to ten důvod. Poté co si začal uprostřed propadliny svlékávat kůži mého syna a přetvářet se na béžovou ohavnou a slizkou věc, mi taková úvaha přišla už pozdní.

Další Creepypasta: Proč jsme přestali sekat trávník

5/5 (1)

Jak se ti líbil příspěvek?

Související články

One Comment

  1. Pokud by ten Heckmouth nebyla nějaká „pomluvička“ z webů přidružených discordů o něčí hypotézní patologii, ne o posedlosti vytvářet další takovéhle nepřekritizované příběhy, možná bych i vzal v potaz existenci i něčeho odpornějšího a slizčího než pouze lidský podlosti a ziskuchtivosti. I loutkaři byli zkorumpovaní – proč nezvážit i další středověká zemřelá řemesla, dneska se každá kreativní mírumilovná myšlenka krade jako dlabanec prasatům v gulagu. Příběhu dávám 4/5 – poněvadž se mi líbí, že jsem dřív ještě měl obratnost k tomu svazovat alespoň nějaké kreativní myšlenky z neokopírovaných inspirovatelných námětů. Kozí můstek se nad Heckmouthem nevytvoří sám. Díky moc za zveřejnění.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!