Zákony měst

Zákony měst

Měli jste už někdy pocit, že je vaše město v něčem zcela výjimečné? Pociťovali jste už někdy podivnou auru, která ve vás vzbuzovala myšlenku, že spoustu míst nebylo tak docela prozkoumáno? Pokud se vám to také děje, víte že se nejedná o nic konkrétního, ale prostě to ve vás trkne, zrovna když přecházíte ulici, nebo sledujete prázdnou krajinu za městem z balkónu vysokého činžáku. Pozorujete lesy přišité k sobě, čekající až pohltí dalšího turistu, který vstoupí do jejich království. Ale nemusí to být jen mystická síla hranice nebo venkova, nýbrž samotné město dokáže z vašich volně ležících chlupů vytvořit ostré bodce.

Nejde o žádné nadpřirozené entity, nebo něco podobného. Jedná se o úplně něco jiného, co je poutáno skutečnými silami nepředstavitelných rozměrů. Ať už svůj domov, své rodné město nazýváte nejbezpečnějším nebo i nejnebezpečnějším, za všech okolností půjde jen o náhodu. Vaši náhodu. Události jsou pouze svazky těchto náhod, důsledky nebo dokonce i příčiny vzniku, ale jediný kdo se s nimi setkává, jste vždy vy.

Povětšinou jsou to pouze nespatřitelné náznaky,

které nám nic moc neřeknou, ale však všímat si jich můžeme. Ovšem nestačí vám jen si toho všímat, ale také v ně věřit a vyhledat si v nich vždy nějaké racionální vysvětlení. Když to neuděláte, může vás to dohnat až k samotnému šílenství. Lidská povaha má jednotné rysy, takové abychom uměli přehodnotit naše jednání vůči okolí. Když to nedokážeme, v mysli začneme vytvářet novou složku s názvem : ,,Co když“.

Po tomto náznaku přichází další myšlenka, která však už není tak úplně naše. Co když to je jinak? Co když za tím je něco většího? Co když jsme se mohli rozhodnout jinak? Co se stane, když si toho budu všímat delší dobu? Co, co když? Ta otázka nepřichází do naší hlavy odnikud. Její původ je neznámý, avšak částečně tušíme, odkud by asi mohla pocházet.

Každé město má svá vlastní stanoviště,

která jej duševně propojují. Soví brány, červí díry, multi-vesmíry, nazývejte si to jak potřebujete. O pojmenování tu není příliš zájem. Mějte prosím na paměti, že toto není žádná úvaha, ale závěr.

Jsou to zákony města, které nám napovídají skutečnost. My sami je nedokážeme vidět, slyšet, ani cítit. Prostě o nich víme, a to nám stačí jako přehodnocení myšlenky vzniku. Možná se mě v duchu ptáte, proč vám tohle říkám, když už to všichni vlastně dávno víte, nebo kdyby to nebylo nebezpečné. Pravdou vlastně je, že se více bojíme porouchání systému, než systému samotného. Umíte si představit, kdyby jste nebyli varováni ani jednou pocity nebo drobnými předtuchami?

Kdyby tyto síly zeslábly, mohlo by se stát, že nikdo nebude varován před ničím, nikdy a nikde. Dlouho bychom v takové nejistotě nepřežili.

Další Creepypasta: Boláky