Projekt: Creepypasta 5
Předchozí část: Projekt: Creepypasta 4
Pátrání
Uběhl už týden. Vojta před dvěma dny odjel na dovolenou a Michal zůstal na hledání sám. Nikola mu chtěla pomoci, ale on jí to zamítl, nechtěl ji ztratit. Týna byla už od narození sirotkem. Takže věděl, že musí jít na to místo plné dětí bez rodin. Nechtěl tam, připomínalo mu to ztrátu matky, ale překonal se a vstoupil do vysoké oprýskané budovy.
Když se přezul do připravených pantoflí, objevila se u něj robustní dáma s drtivým úšklebkem na tváři. ,,Tak pojďte.“ řekla otráveně a zavedla Michala do svého kabinetu. Posadila se do koženého křesla, a na Michala tak zbyla malá dřevěná židle.
,,Takže, jaká byla Týna?“ zeptal se Michal opatrně. ,,Potížistka, co jiného bych měla říct.“ zkřížila ruce na prsou. ,,Jak to myslíte?“ šel Michal hlouběji. ,,Pořád něco rozbíjela, kradla. I některé děti si na ní stěžovaly.“ odfrkla si vychovatelka. ,,Děkuji to bude stačit.“ pravil Michal a šel vyslechnout i děti.
K jeho údivu řekly úplný opak. Týna byla podle jejich slov milá a všem pomáhala. Když Michal dům opouštěl, stále přemýšlel, proč Jacob poslal zrovna jeho. Mohl to být přece kdokoliv jiný. Ale to byly zjevně pouze pochybnosti a trauma ze zmizení blízké osoby.
Skryto přímo před očima
,,Tak co?“ vrhla se Nikola na Michala, když se vrátil do Korporace. ,,Vychovatelka na ni sere a děti si myslí, že je to kvůli šikaně právě z její strany. Víc dělat nemůžu…“ sklopil Michal hlavu. ,,Děláš toho dost.“ pohladila ho Nikola po tváři. ,,Ne,“ zavrtěl hlavou, ,,mohl bych se snažit víc, jsem slaboch…“ Nikola ho pevně objala a on upustil pár slz.
,,Myslím, že vím, kde by mohla být.“ ozvala se Nikola po chvíli. Michal byl v tu ránu na nohou. Jak máme ten les za městem, je tam stará zřícenina.“ ,,Tam jsme to už prohledali.“ posmutněl opět Michal, ale Nikola se nenechala odbýt. ,,Ale neprohledali jste katakomby…“
. . .
Bezvládné tělo sebou lehce zaškubalo. Když se celkově probralo zjistilo, že je připoutáno s lékařskému lůžku. Všude po místnosti bylo nejrůznější lékařské náčiní, ale i nástroje pro mučení. Tu se otevřely dveře a do potemnělé místnosti vstoupila osoba, která se velice podobala Michalovi.
,,Nech mě jít Edwarde!“ zaječela Týna a pokusila se vymanit z lůžka. ,,A přestaň si hrát na Michala, všichni už víme, kdo jsi!“ Edward se šíleně zasmál, za břicho se popadal. ,,Takže Michal vám všechno neřekl…“ pousmál a přistoupil blíž k Týně. ,,Já jsem Michalův starší bratr…“
Evakuace
O dva dny později Michal seskočil do hlubokých bludišť podzemních katakomb. Rozsvítil na telefonu baterku, před nos a ústa si dal navoněný šátek a šel. Po zdech visely pavučiny, brouci zalézali do mezer mezi starými cihlami. Hnilobný pach se mu i přes šátek dostával do plic, a tak Michal občas zakašlal. Netrvalo dlouho a došel do starobylé krypty.
Tu a tam byly pozůstatky toho, co měl být hrob. Po zemi leželo pár kostí. Michal, ač s velkou nechutí, ohledal každý centimetr jak krypty, tak chodby, ale nikde nenašel ani lehkou stopu něčí blízké návštěvy. Vylezl zpět na povrch když se mu rozvibroval telefon. Podíval se na něj a strnul. Měl tam pět zmeškaných hovorů od Vojty a jednu zprávu: ,,Pomoc“
Michal sprintoval domů jako blázen. Dostal se před vchod do Vojtovy části paneláku. Šperhákem si odemkl a vyběhl schody k jeho bytu. Zastavil se, přiložil ucho ke dveřím a poslouchal. Nic. Nikdo uvnitř nebyl. A to se měli předešlý den vrátit. Vytáhl opět šperhák a odemkl bytové dveře. Vyndal pistoli s tlumičem a vešel dovnitř.
Nejistě udělal první krok dovnitř a prohledal chodbu. Nahlédl do pracovny a obýváku, když zaslechl řev z Vojtova pokoje. Vykopl dveře a našel ho ve spárech Týny s kalhotami dole. Držela ho pod krkem celkově vysoko, vzhledem k její výšce. A byla stejně zmutovaná jako “Michal“ kterého zabil ve škole.
Neváhal a vystřelil tři rány do hlavy. Její mechanické tělo dopadlo na zem a Vojta zalapal po dechu. ,,Co se tu kurva dělo?“ popadl Michal Vojtu za tričko. ,,No, co asi? Jsme to měli, vole.“ odstrčil ho Vojta. ,,Tys zas usnul na hajzlu, že jo?“ nahodil Michal úšklebek. ,,Jo…“ přiznal skleslý Vojta a oba kluci se rozesmáli.
,,Michal ale rychle ztichl a položil Vojtovi ruku na rameno. Zajedu pro Nikolu, už tu nemůžeme být…“ Vojta pokýval hlavou a šel Michala vyprovodit. Když Michal odešel, sbalil si polovinu svého šatníku a odebral se do Korporace.
Zachraň nejbližší
Michal po vyčerpávajícím běhu stanul před domem své přítelkyně. Vběhl přímo do jejího pokoje, kde ji našel nad klesající se Týnou. ,,Michale, dělej něco!“ hysterčila. Michal opět vytáhl pistoli a střelil, nechajíc Nikolu začít ječet. Povalil ji na zem a přitlačil ruku na ústa.
,,Nikolo, musíš se sbalit, tohle nebyla Týna, ale klon! Edwardův!“ Nikola přestala odporovat, s Michalem si sbalila věci a také vyrazila do Korporace. Michal ale stále neměl všechno. Nikole řekl, že až přijde do Korporace ať jde ihned za Jacobem a pošle jednotku ozbrojených sil do děcáku. Sám se pak vydal zpět k sobě.
Michal vešel do svého pokoje. Otec byl opět na služební cestě, tudíž mu nic nebránilo se sbalit a odejít. Balil si oblečení a elektroniku do tašek, když se za ním náhle ozval hlas. ,,Velký Hrdina utíká z boje?“ Michal nevěnoval pozornost a balil věci dál. ,,Čekal jsem od tebe víc, víš jakému nebezpečí své přátele vystavuješ?“ ,,Co ode mě chceš, Edwarde?“ Otočil se na postavu za sebou.
Hnědé vlasy padaly postavě do obličeje, a zakrývaly tak jedno ze zelených očí. Starší Michalova tvář se kroutila v děsivý úšklebek. Černé elegantní oblečení z jemného materiálu se napínalo na svalnatém těle. V jedné z dlaní spočívala rukojeť hole, tvarovaná do stříbrné dračí hlavy.
,,Proč jsi to udělal, Michale?“ zeptal se Edward, ,,Proč jsi všechny mé věci zničil a znovu postavil tak, abych nevěděl jak je použít?“ ,,Abych tě zastavil přece. To, co jsi dělal, bylo odporné. Takto znetvořit nevinné lidi, to je jako zabít!“ zamračil se Michal. ,,Vždyť jsi s tím souhlasil!“ zbrunátněl opět Edward. ,,Jelikož jsem myslel, že i tělo uděláme z creepytania…“
Psychicky vydírán
Mezi postavami houstlo napětí. Skrz místnost se šířilo ohlušující ticho. Edward luskl prsty a ponořil se do objetí Slendermanových chapadel. ,,Chtěl jsem, abys to po mě převzal, Michale.“ pravil Edward, ,,Chtěl jsem být znovu tvůj bratr!
Být s někým, s kým jsem být nemohl kvůli našim rodičům! Ale když jinak nedáš, budu tě muset doopravdy zlomit…“ Edward se, společně se Slendermanem, rozplynul v oblak tmavého dýmu. Michal klekl na zem a chytil hlavu do dlaní. Ne, už nemohl dál.
Kvůli jeho neschopnosti byli jeho přátelé v nebezpečí. S obtížemi se zvedl ze země a odjel do Korporace, kde se setkal s Nikolou a Vojtou na jednom pokoji. ,,Plán je jednoduchý.“ odhodil Michal tašky, ,,Musíme najít Týnu!“ ,,Ale kde ji chceš hledat?
Nemáme žádný nápad, kde by mohla být.“ zavrtěl hlavou Vojtěch. ,,Vojta má pravdu, Míšo…“ posmutněla Nikola, AW-čko prohledalo už všechna místa ve městě.“ Michal se posadil a začal přemýšlet. Korporace prohledala už všechna místa ve městě i pod ním. ,,A co když nejsou v tomhle městě?“
Útěk
Když se Edward odteleportoval pryč z kobky, nastal čas pro Týnu. Začala sebou škubat ze strany na stranu, než si uvolnila jeden z popruhů, které ji drželi na lůžku. Odpoutala si druhou ruku a přiběhla ke dveřím. Nic. Nepohnula s nimi. Byly zamčené. Týna však zachovala chladnou hlavu. Podívala se do skříně s načiním po něčem, čím by šly dveře vypáčit.
Vytáhla jakýsi druh zakřiveného meče a zasunula ho do mezery ve dveřích. Opřela se, zatlačila a dveře se rozletěly. Dopadla na špinavou mokrou podlahu, ale ihned se zvedla a rozhlédla se. Před ní se rozprostírala laboratoř. Obrovská laboratoř. Laboratoř plná stolů s mrtvolami, inkubátory s podivnými tvory uvnitř. K jedné z nich se přiblížila. Uvnitř plaval had, jeho oči zářily čistou modří. Připomínal svou délkou anakondu.
,,Ten Michal je k nevydržení!“ objevil se těsně před ní Edward v chapadlech Slendermana. Jen tak tak stihla zalést pod nejbližší stůl. ,,Alespoň, že si můžu spravit chuť na naší Týnce.“ zasmál se, ,,Možná ti dovolím jí utrhnout ruku.“ mrknul na Slendermana a ten vydal plechový zvuk podobný smíchu.
Edward vešel do místnosti a Týna tak proběhla za zády Slendermana pod další stůl. Příšera se otočila, ale hned se podívala zpět na zuřícího Edwarda. Zaběhl do jiných dveří a když se vrátil, ukázal prstem na Slendermana a pravil: ,,Je ještě tady! Najdi ji!“
Neutečeš!
Ze zad se Slendermanovi vynořilo osm chapadel, které začaly zvedat stoly. Týna se musela co nejrychleji dostat ven, nebo by skončila jako boxovací panák. Pomalu se připlížila pod další stůl, avšak když chtěla zalést pod další narazila hlavou o desku a chemické náčiní na ní udělalo hlasitý zvuk. ,,Vylez píčo!“ sáhl po pistoli, ležící na poličce. Přistoupil rychle a odhodil stůl. Nikdo pod ním ale nebyl. ,,Kurva.“ odkopl stůl dál a šel hledat dál.
Za postavou schovanou ve stínech se zabouchly dveře. Týna proběhla chodbou plnou cel. Všude byli lidé. Byli vyděšení. Podvědomě si slíbila, že se pro ně vrátí a běžela dál. Doběhla na konec chodby. Před ní se do výšky šplhal žebřík, ihned na něj vylezla. Když byla úplně nahoře, otevřela poklop, který ji bránil v úniku. Byla oslepena prudkým světlem a když si přivykla, zjistila, že se dívá do hlavně zbraně.
Shledání
,,Jsi si jistý, že je to tady?“ podrbal se Vojta na čele. ,,Jistě že je! Není jiné místo kam by se mohl Edward ukrýt.“ zamračil se Michal a otevřel dveře malé dřevěné chatky schované v lese za městem. Do nosu je udeřil pach plísně a rozkladu. ,,Dobře, není tu nic vidět.“ zasmála se Nikola. ,,Vojtěchu, přines baterku z auta. A když už tam budeš vem i pistole.“ nařídil Michal.
Když se Vojta vrátil, všichni se vybavili a pomalu vlezli do chatky. Ve vzduchu se vznášely částečky prachu. Veškerý nábytek byl rozbitý a pokryt silnou vrstvou špíny. Michal si před ústa přivázal navlhčený ubrousek a nabídl i ostatním. Když už všichni mohli dýchat, začali chatku prohledávat.
,,Hele, něco mám!“ začal Vojtěch kašlat. Když Nikola s Michalem přistoupili, ukázal na rýhy v zemi. ,,Vypadá to, že se tahle knihovna hýbala. ,,Pojďte to odsunout.“ řekla Nikola a Michal s Vojtěchem se zapřeli o knihovnu. Povalili ji a tak odkryli malou místnůstku.
Nikola si vzala od Michala baterku a posvítila dovnitř. Místnost byla prázdná, až na poklop v zemi, ke kterému poklekla. Ten se náhle otevřel. Michal popadl pistoli, skočil před ni a namířil na příchozího zbraň. Ihned ji ale sklopil, když zjistil, že tím příchozím je Týna.
Další část: Projekt: Creepypasta 6
Všechny části příběhu najdete na Projekt Creepypasta
