DÉMONICKÉ SNY

Probudíš se v záplavě studeného potu. Vždy to děláš, ale dnes se cítíš jinak. V poslední době jsi měl sny. Démonické sny. Sny, které ti nedávaly žádný smysl. Byli vždy stejné, ale odehrávali se na jiných místech. Vždy končili stejně, porážka od neznámého útočníka a bazén krve kolem tvých nohou. Začalo to před třemi lety, když jsi měl ještě šanci změnit svůj život, ale …

14. února 2010. Přišel jsi domu ze školy s chladným větrem v zádech. Ty a tvůj kamarád Andy jste šli k tobě domů a bavili jste se o chlapských věcech, jako jsou super auta a motorky.

„ Vždy jsem chtěl, McLaren.“

Řekl Andy „ Vypadajá hezky, jezdí zatraceně rychle a je drahý, kdo by ho nechtěl?“ Vezmeš to všechno postupně, znáš svou mysl a víš, že tě tlačí, abys získal to auto od doby, co slyšel o závěti tvého dědečka … a o jeho dvoumilionovém dědictví které odkázal tobě.“ Zamysli se nad tím! Mohli bychom se v posledních dnech konečného ročníku školy objevit jako drsňáci a zapůsobit na každého!“

Krátce se na něj podíváš a usměješ se „ Jsi do toho příliš nadšený. Ale uvidíme. Třeba to vyjde.“ To je vše co mu můžeš říct.

Probudíš se uprostřed noci a slyšíš jak tvá matka buší na dveře. (zvuk tupého úderu) Konečně ses odhodlal a chtěl jít ke dveřím, ale šlápl jsi do něčeho mazlavého a tekoucího. Krev. Vzpomínáš si na ten její kovový zápach. Rychle ses zvedl a otevřel dveře, stál tam táta s krvavýma očima.

„ Ahoj, synu.“

Byli to tři dny, co tvůj otec zabil matku a ty jsi utekl, abys mohl žít s Andym. Poté co jsi mu všechno řekl, nakonec vzhlédl a řekl jedinou věc.

„ Je mi to líto, to já to způsobil…“ Podíváš se na něj s nejistým pocitem, nevíš, co tím myslí.“ Řekl jsem tvému otci o našem plánu a on teď chce dědictví pro sebe. Je mi to líto…“ Koukáš se na něj a uvědomuješ si, že se to stalo, protože ztratil sebekontrolu, tvůj otec byl vždy pro všechny blbec a ty jsi to věděl.

„ Ne Andy. Já se omlouvám, za to co se teď stane.“ Vydáš se do kuchyně a vezmeš malý kuchyňský nůž, který byl naostřen nejlepší kvalitou. Andy šel přímo za tebou, očekává, že chceš spáchat sebevraždu. A měl pravdu. Vezmeš si nůž a ve chvíli kdy se chystáš si jej bodnout do hrudníku tak tě obratně ozbrojí.

„ Ne, žádnej můj zkurvenej kamarád se mnou nebude páchat sebevraždu.“ Koukáš se na něj a uvědomuješ si, že má celou dobu pravdu.“ Teď si jdi lehnout a zítra si promluvíme.“

Ale probudí tě uši-rvoucí křik.

„ Andy! Vypni ten film!“ byla první věc, co jsi křičel. Hodiny ukazovali 3:08. Výborně. Už žádný spánek. Vstal jsi a otevřel jsi dveře, znovu jsi ucítil ten kovový zápach krve. Rychle běžíš do Andyho pokoje, když jsi tam doběhl, viděl jsi ho přišpendleného ke zdi… drápy? Nože vypadali jako spáry ptáků, neměli žádné rukojeti. Podíváš se na něj a zjistíš, že stále asi ještě žije, ve strašné agónii.

„Andy! Co se stalo!? Zvedl třesoucí se ruku a ukázal směrem ke dveřím, potom ji uvolnil kvůli nesnesitelné bolesti. „ Zabij mě.“ To bylo vše, co ti řekl. Bylo by to milosrdné. Ale co když se za to budeš vinit?

„ Promiň Andy. Nemohu. Žádnej můj zkurvenej kamarád dneska nezemře … „ Běžíš k telefonu a uvědomíš si, že brečíš. Vytáčíš 9-1-1 a slyšíš operátora, jak zvedl telefon. Za pět minut už slyšíš sirény venku před domem. Vyběhneš ven a jeden z policistů ti dá silnou ránu do čelisti a složí tě na zem.

„ Jak jsi mohl zabít mého syna?!“

Ozval se Andyho otec. Soudce ti dal možnost vše vysvětlit v den soudního procesu, ale ty jsi odmítl, protože ses obával, že by tvému slovu stejně nikdo nevěřil. Vezmou tě do blázince a zavřou tě do vypolstrované místnosti. A tehdy ty sny začali.

Tři roky později a ty sny stále nepřestali. Vždy končí stejně. Máš krev na rukách a probudíš se v záplavě ledového potu. Byl jsi vyveden ven před kněze, který ti nabízí očištění od hříchů.

„ Neudělal jsem nic, co by si zasloužilo váš soucit, starče.“ To je vše co mu řekneš, než se vrátíš do svého pokoje.

V noci se probouzíš z dalšího masakru, tentokrát se ale cítíš jinak. Rychle si vyčistíš nos a čicháš vzduch kolem sebe. Páchne to jako maso, ale nevíš jaké. Ale cítíš ještě něco. Kovový náznak … Co? Tvé smysly byly otupené a ty jsi nemohl vyzdvihnout tenhle pach nad ostatní.

Krev.

Rozpomínáš se a uvědomuješ si, že když si otřeš ruku o rohož, zanecháváš na ní tmavou skvrnu. Vždy ses probudil v krvi, ne v potu. Ale proč? Proč bys to dělal? Nemůžeš si vzpomenout. Rychle si přemítáš svůj sen a uvědomíš si, že tam bylo zrcadlo, podíval se do toho zrcadla, abys v odrazu viděl své rudé oči. Ne krvavé, ale skutečně rudě zářící oči.

Byl jsem vrah celou tu dobu. JÁ! Strážník tě vede dolu po schodech a přímo před popravčí četu. Jsi odsouzen k smrti za vraždy, které jsi spáchal. Zrovna, když se podíváš nahoru, uvidíš tvář. Tvář, která měla zlomyslný úsměv …

… A jeho démonické rudé oči na vás mrknou před tím, než vše zčerná.

Další Creepypasta: Skrytý bar
Více záhad: Paraweb