CreepypastyČlánky

Denně umíráme…

Denně umíráme…

Ležím v posteli vedle někoho koho budu nazývat svou manželkou. Ale vím, že zítra, až se probudím, tam bude někdo úplně jiný. Vím, že odpoledne zemře moje nynější žena a já zemřu hned na to v plamenech auta. Jak to vím? Stalo se mi to už 112-krát. Šrámy na rámu postele to dokazují. Denně umíráme a já nevím jak to ukončit.

Nejlepší cesta jak vám popsat svůj 25 let dlouhý život, je poměrně chaotická. Rád bych řekl, že jsem žil normální život bez speciálních událostí, ale v mém životě bylo spousta podivných incidentů, o kterých věřím, že změnily kurs mého života. Incidenty, které byly předchůdcemi této pasti ve které nyní jsem. Připadá mi bizarní psát to teď, ape bojím se, že jindy už nemusím být plně při smyslech.

Začnu tedy od začátku. Mám teď spoustu času, jelikož moje „žena“ se vzbudí nejdříve za dvě hodiny. Jestli máte rádi filmy Grounhog day nebo Final destination, tak můj příběh, je podobný oběma z těchto filmů.

Já a moje žena Cassie jsme zemřeli 112 dní zpátky na dovolené.

Od té doby já a ženy co se vedle mě objevují denně umíráme. Chodili jsme spolu už od konce střední, ale znal jsem ji již od svých šesti let. Vyrostli jsme spolu a nerozdělili se dokud jsme nebyli právě na střední škole. Oba jsme si našli partnery a nestýkali se, jelikož jsme si nechtěli naše přátelství zničit. Já chodil s Katie, vysokou brunetkou s temně čokoládovýma očima a roztomilým důlkem na pravé tváři. Padli jsme si do oka celkem rychle a měli jsme spoustu společných zájmů.

Cassie chodila s debilem jménem Marc, se kterým jsem se nejednou dostal do sporu. Byl to jeden ze známých školních problematistů. Konečně jsem přesvědčil Cassie, aby se s ním rozešla, ale ona si myslela, že se i já rozjedu s Katie. Tu jsem měl rád a neměl jsem důvod se s ní rozházet, takže se komunikace mezi mnou a Cassie přerušila až do poloviny našeho posledního roku na škole.

S Katie jsem to táhl stále dál. Nehádali jsme se, chtěli jsme se snažit o stejnou univerzitu. Ale její rodinu stihla tragédie. Její táta zemřel v dopravní nehodě. Vracel se domů z praxe, byl to psychiatr, a byl vytlačen z cesty starým červeným náklaďákem značky Ford. Prý narazil do stromu a na místě zemřel. Viníkem s ukázal být Marc, Cassin ex. Bylo mu právě osmnáct a tak jel z párty opilý. Byla mu odebrána licence a on šel do vězení.

Katie po tomto incidentu nebyla jako dřív, ale nemám jí to za zlé.

Rozešli jsme se a ona se rozhodla pro jinou univerzitu. Já mezitím obnovil komunikaci s Cassie a na konci roku jsem jí našel a navrhl jí, zda by se mnou nechtěla chodit. Ihned souhlasila, byla vám tak neuvěřitelně šťastná. Chodili jsme spolu během studia na vysoké škole a pak jsem ji požádal o ruku. Byli jsme svoji už čtyři roky a vše se dařilo, až do dne naší osudové nehody.

Každý rok jsme jezdili na Západ na dovolenou. Letos jsme zůstali v malé Posteli a Snídani v horách. Zrovna jsme se časně odpoledne chtěli kolem hor projet, když se to všechno stalo. Na silnici byla ostrá zatáčka a my zrovna jeli ze slepého bodu. V tu ránu se z čista jasna objevil uprostřed silnice červený Ford náklaďák a vytlačil nás na kraj silnice. Kov skřípal a jiskry létaly všude kolem, jak jsme se o kamion odřeli. Svodidla na kraji silnice povolily a auto tak padalo dolů z kopce. Obrátilo se vzhůru nohama a my narazili přímo do stromu.

Okamžitě jsem se podíval na Cassie.

Byla mrtvá. Zkrz krk jí trčela větev. Křičel jsem a brečel, jak jsem se k ní snažil dostat, ale moje nohy byly uvězněné pod zdeformovanou palubní deskou. Ucítil jsem benzín a z motoru začal stoupat kouř. Vzal jsem úlomek skla a začal řezat své kalhoty. Ošklivě jsem se pořezal, jak jsem trhal textil na cáry, doufaje, že se dostanu ven. Přes mé neustávající úsilí jsem byl stále uvězněn. Rezignoval jsem a naposledy pohlédl na svou ženu. Ale neviděl jsem její obličej.

Tam kde měl být, byl jen rozmazaný obraz. Jako když v televizi zamažou něco nevhodného. Myslel jsem, že šílím, a tak jsem si mnul oči, abych se na ní mohl ještě jednou podívat. Auto začalo hořet a já volal o pomoc. Okamžitě jsem byl ale pohlcen plameny a umíral jsem tak v bolestivé agónii.

Náhle jsem se probudil v Posteli a Snídani.

V té ve které jsme s Cassie zůstávali. Oddychl jsem si, že to byl jen špatný sen. Otočil jsem se, abych zjistil jestli je Cassie vedle mě. Nebyla. Vedle mě spala žena, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Měla na krátko ostříhané blonďaté vlasy a ležela naprosto nehybně. Přestože jsem ležel v posteli s cizinkou, nejhorší bylo to, že vypadala téměř jako plastová panna.

Vyběhl jsem na chodbu. Chtěl jsem zavolat Cassie, ale nemohl jsem najít její číslo. Bylo to zvláštní, ale byl to pracovní telefon, který neustále aktualizoval systém, takže jsem byl zvyklý. Pokusil jsem se vytočit její číslo po paměti, ale číslo prý neexistovalo. Zkusil jsem to ještě několikrát, abych náhodou neudělal chybu ale stále nic. Otevřel jsem Facebook doufaje, že ji napíšu.

Všiml jsem si, že se moje profilovka změnila a tak jsem ji zvětšil. Byla tam svatební fotka, ale místo Cassie tam byla ta žena z mé postele! Co to bylo za vtip? Zkusil jsem myslet na Cassie, ale moje mysl byla prázdná. Nemohl jsem si vzpomenout! Prošel jsem veškerá svá sociální média a ta žena z postele tam byla se mnou všude. Nebyl tu jediný důkaz o existenci Cassie. Otevřel jsem peněženku ale i na fotce mě s Cassie tu byla místo ní ta žena.

Vyšel jsem na chodbu a posadil se ke zdi.

Schoval jsem si ruce do dlaní a plakal. Ať jsem se snažil jakkoliv, nedokázal jsem si vybavit žádnou vzpomínku s Cassie, ani její vzhled. Cítil jsem se naprosto otupělý, jak moc jsem se snažil. Tu se náhle otevřely dveře mého pokoje a ven vyšla ta neznámá žena. Zeptala se mě, jestli někam nevyrazíme. Silně zneklidněn jsem se zeptal, co se mi to děje. Ona se jen usmála a naznačila mi, abych ji následoval.

Dovedla mě k autu, o kterém jsem si myslel že bylo kompletně zničeno! Sedla si na sedadlo spolujezdce a vyjeli jsme. Když jsme však projížděli zatáčku, objevil se uprostřed silnice červený kamion, vytlačil nás z cesty. Svodidla povolila, auto se otočilo, my jsme narazili do stromu a já byl opět uvězněn mezi plameny.

Probudil jsem se opět v posteli a podíval se vedle sebe. Další neznámá žena. Tentokrát měla zrzavo-hnědé vlasy, které byly hodně kudrnaté. Opět jsem prošel veškeré sociální sítě a místo blondýny tam byla tentokrát tato zrzka. Tu jsem si všiml, že datum se posouvá. Přesto se můj den stále opakuje. Probudím se vedle cizí ženy se kterou mám na internetu fotky. Jedeme s autem, červený náklaďák značky Ford nás vytlačí z cesty a já zemřu v ohni.

Od prvního dne tam byl škrábanec od klíčů od auta,

a tak jsem tam vyryl ještě dva. Od té doby jsem přidal ještě 109. Zní to divně, ale mám tak jasné vzpomínky na každý z tech dnů! Pamatuji si přesně, jak která žena vypadala, až na svou pravou manželku. Dny stále ubíhají. Pokusil jsem se promluvit s několika ženami, každé jsem vždy dal jinou otázku. Ale ať jsem se snažil jakkoliv, každá mi dala stejnou odpověď. Úsměv, při kterém byl vidět dolíček v pravé tváři. A pak řekla: „Katie.“

Originál (EN): Creepypasta.com
Autor: Lou Redford (Reddit)
Další Creepypasta: Bunkr

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!