Vězeň
Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Sledoval jsem obláčky páry vycházející z mých úst. Byla tu taková zima! A taky tma. Asi ta největší věc které jsem se kdy bál. Moc dobře vím co tohle je. Kde jsem, proč tam jsem a co se ode mě očekává. Tady jsem ve hře. Ve hře fanatika, který začal napodobovat vraha Jigsawa ze série Saw. A jak to vím? Jednoduše.
Jsem policista s vystudovanou katedrou psychologie na Vysoké škole. Případ Polo-Sawa, jak vrahu říkala většina městských novin, mi byl přidělen. Tedy, ne přímo mě, ale týmu ve kterém jsem fungoval. Bylo mi několikrát nabídnuto místo nadřízeného, ale nebyl jsem vůdčí typ a odrazovalo mě to neustálé papírování.
Nicméně, našemu týmu byl tedy přidělen případ Polo-Saw. Vrah si vybíral za oběti obvykle propuštěné vrahy, nebo drogově závislé. Ano, mohli bychom tak říci, že nám ve své podstatě prokazoval službu. Zdál se býti opravdu vychytralým, jelikož se lidé nikdy nenašli, a když ano nebylo nalezeno místo, ve kterém měli údajně prožít noční můry svého života.
Nad případem jsem probděl nespočet nocí.
Byl jsem ohromně zaujatý tímto případem, jelikož se takové odehrávají jen ve filmech. Připadal jsem si úžasně, že jsem se mohl popasovat s něčím, nad čím se mí kolegové vzdávali. A dokonce jsem vrahovi přišel na stopu! Na každém z těl malá rána od stříkačky. Vždy na levé ruce. Usoudil jsem tedy, že i vrah bude levák.
Tak začalo mé pátrání po lévaku s přístupem k lékařskému náčiní. Jistě, mohla to být falešná stopa, ale musel jsem to zkusit. Našel jsem si v městské databázi seznam lékařů a protřídil je. Vyšla mi trojice podezřelých, jejichž nákupy a prodeje jsem si taktéž pročetl. Hledal jsem toho, který koupil bud pozemky, lékařské vybavení, nebo alespoň rychle zbohatl. A poštěstilo se.
Ethan Barnes. 57 let starý doktor. Mezi jeho úctyhodné úspěchy patří dva diplomy z lékařských škol. Vydělával opravdu velké sumy peněz, za něž skoupil několik domů, včetně toho v němž byla nalezena jedna přeživší oběť Polo-Sawových her. Mělo to ale háček. Přišel jsem na něj moc jednoduše! Opravdu by si nedal pozor?
Tak či onak jsem jej navštívil. A jak jste již mohli očekávat, nikdo nebyl doma. Já a můj kolega jsme se tedy vydali do sklepa, kde na nás byla připravena past. Byl jsem tak hloupý! Vstoupili jsme rovnou do uspávacího plynu.
No a teď jsem tady.
V kobce, neznámo kde. Už jen čekám kdy se mi Polo-Saw ozve. Uběhla už taková doba, ale stále se nikdo neozýval. ,,Tak já si chci zahrát tvou hru a ty se na mě takhle vykašleš?!“ křikl jsem. Ozvěna mého hlasu se nesla daleko. Ale můj trýznitel se neozval ani tak. Měl jsem hlad. Mrzl jsem. A čekal na milostivou smrt.
,,Říkals, že si chceš zahrát?“ ozval se náhle odkudsi hlas. Hned jsem byl na nohou. ,,Co ti tak trvalo?“ odpověděl jsem. ,,Tvůj kolega byl lepší než se zdálo. Ale ani tak se nedostal na konec.“ zasmál se Polo-Saw, ,,S tebou už tu chybu neudělám. Jsi pro mě moc nebezpečný.“
Byl jsem potěšen, ale zároveň jsem se obával jeho následujícího kroku. ,,Je ti zima, že? Tu máš, ohřej se. Být tebou bych se rychle naučil dýchat pod vodou.“ řekl mi a v tu chvíli se ze stropu spustily proudy vařicí vody. Ječel jsem. Místo mražení mě teď vařil. Má cela byla během několika vteřin zatopena. Z plic mi mizel kyslík. Netuším která bolest byla horší. Jestli moje rozpadající se kůže, či praskající plíce…
Další Creepypasta: Ztráta
