Začalo to na rozhledně

 Začalo to na rozhledně

Začalo to úplně nenápadně, když jsme vyrazili s rodinou na výlet do přírody. Bylo mi patnáct. Přirozeně se mi jako teenagerovi nechtělo. Strávit den hraním videoher a volání s kamarády se jevilo jako mnohem zábavnější než výprava na rozhlednu. Navíc jsem se měl ještě učit na další den. Nakonec jsem ale neměl na vybranou a byl jsem donucen jet s nimi.

Na místo jsme dorazili někdy v odpoledních hodinách. Opravdu bylo hezky. Cesta k rozhledně netrvala tak dlouho jak jsem čekal, rozhled byl krásný a nebyli tam skoro žádní lidé. Dokonce jsem kousek od rozhledny našel v listí padesátikorunu. Nakonec to byl docela pěkný výlet. Když jsme dorazili domů, dal jsem si věci z výletu na stůl a zapnul počítač, nakonec mě ale přemohla únava a šel jsem spát.

Ráno bylo jako každé jiné. Už jsem se chystal odejít do školy, ale nemohl jsem najít sluchátka. “Myslel jsem, že jsem je včera dal na stůl” pomyslel jsem si, když jsem je po dlouhém hledání našel na polici na druhé straně pokoje. “Ah sakra, ujede mi bus”.

Škola probíhala normálně.

Když jsem přišel domů, hodil jsem tašku do kouta a chtěl jít zapnout počítač, ale všiml jsem si, že zásuvky u stolu jsou vysunuté. “Že by tu brácha něco hledal?” Pomyslel jsem si při zkoumání, jestli něco nezmizelo. Všechno bylo na svém místě, tak jsem je prostě zavřel a hodil to za hlavu, přece jen jsem byl natěšený na videohru a nějaké zásuvky mě nezajímaly. Podivné ovšem bylo, že když jsem se na to později bratra zeptal, tak o ničem nevěděl. Usoudil jsem, že jsem je asi nechal otevřené sám, při ranním hledání ztracených sluchátek.

Další den ve škole byl opět jako každý jiný, ovšem po příchodu domů to začalo být intenzivní. Domů jsem přišel jako první, rodiče byli ještě v práci a brácha měl přednášku. Šel jsem klasicky do pokoje. Když jsem ale otevřel dveře, zkoprněl jsem. Celý můj pokoj byl úplně přeházený, oblečení  vyházené ze skříní, nábytek na zemi, některé věci byly dokonce rozbité. Myslel jsem, že nás vykradli, ale bylo mi to divné, když nic cenného nezmizelo.

O to divnější bylo, že tahle spoušť byla jen v mém pokoji. Okamžitě jsem ale zavolal policii a hned na to i mámě. Policie okamžitě přijela, chvíli po ní i matka, ale nenašli žádné známky vloupání, a i matka potvrdila, ze jestli tu někdo byl, nic nevzal. Když policie na nic nepřišla, alespoň nám doporučili abychom byli ostražití, pořádně zamykali a podobné věci, na které bychom přišli i sami.

Byl jsem dost naštvaný,

že tohle budu muset uklízet, a nebudu lhát, že jsem se i dost bál. Hlavně když jsem měl jít tu noc spát. Znáte ty příběhy jak se vám někdo vloupá do domu, celý den se tam schovává a pak vás v noci zabije? Přesně to jsem si přehrával v hlavě. Usínalo se mi vážně špatně, nejenom, že jsem se bál, že na mě ze skříně něco vyskočí, ale pořád jsem měl pocit, jako kdyby se mnou v pokoji někdo nebo něco bylo. Hlavně mi bylo tu noc strašné horko. Nakonec se mi ale podařilo usnout.

Ráno bylo opět normální, dnes jsme měli jít s kámošema do kina. Vážně jsem se na dnešek těšil. Dal jsem si snídani, vzal jsem si nějaké peníze a šel do školy. Klukům jsem se o tom incidentu v mém pokoji nezmiňoval, ale celý den mi to vrtalo hlavou. Proč by se mi někdo vloupal do pokoje, jen aby v něm udělal nepořádek?

 Když jsem ale přišel domů, všechno mi došlo. Na stole jsem našel vypálený otisk padesátikoruny. Nevím co v té minci bylo, ale už chápu proč byla hozená pod rozhlednou kam nechodí moc lidí, někdo se jí pokusil zbavit. Nejvíc mě na tom ale děsí ten fakt, že jsem tou mincí platil v kině.

Další Creepypasta: Pan K