CreepypastyČlánky

Druhá tvář

Druhá tvář

Pocházel jsem z rodiny s rozměrným jměním. Vychovávali mě tvrdě, tudíž jsem se, jako puberťák, samozřejmě radši bavil, než se zúčastňoval rodinných akcí, kde reprezentace naší rodiny znamenala vše. Prakticky jsem neustále nasazoval něco jako je: druhá tvář. Navštěvoval jsem soukromé školy a pilně studoval, abych mohl domů nosit samé dobré známky. Přesto přeze všechno jsem byl, jako jediný z rodiny, v kontaktu s „nižšími vrstvami“ a nestyděl jsem se za to. U mě se arogance nikdy neprojevila Možná se ptáte, proč vám tu o tom vyprávím. Pravda, teď už je to zbytečné.

Abych tedy nějak začal svůj příběh, prozradím vám, že se to točilo kolem rodinného jmění. Zajímalo mě, jak si naše rodina mohla nastřádat tolik peněz. Otec vždy tvrdil, že to bylo díky tvrdé práci a firmám které jsme vlastnili. Ale mně se stejnak zdálo, že se snažil zamlčet pravý důvod. Podívejte, oba rodiče pobývali celý den doma a chodívali pouze na zmíněné akce s partnery. To by nebylo až zas tak divné. Zvláštní bylo, že otec mě nikdy nepustil do zamčených dveří ve své pracovně. Jako malý jsem si myslel, že tam má třeba šatník, nebo trezor s listinami, ale ksakru bylo mi již téměř sedmnáct let a otec mě stejně odbýval. Ta jeho druhá tvář ale byla poznat.

Symbol na dveřích Druhá tvář Creepypasta Darktown

Když jsem se o svých pochybnostech zmínil před přáteli, jeden mě následně vzal stranou a zaučil mě v technice lockpickingu. Nebylo to snadné, ale popohnal mě tím v mém snu, zjistit co za dveřmi je. Jednu noc jsem se šperháky v ruce vešel do pracovny a stanul před oněmi dveřmi. Velký symbol se na nich vyjímal. Bylo to oko v trojúhelníku, kolem nějž byla změť znaků, které jsem nikdy nerozluštil.

Chodby

Chvíli jsem se šťoural v zámku a jak jsem uslyšel cvaknutí, vběhl jsem dovnitř. Senzor na kamenné zdi zapnul světlo a osvětlil schody vedoucí dolů. Sbíhal jsem je po dvou a čím dál více zpomaloval, jelikož jsem si uvědomil, že jsem se ocitl v bludišti. Rozvětvené chodby mi dávaly za pravdu. Senzory mi sice osvětlovaly cestu, ale nemohl jsem tušit kam jdu. S těžkým srdcem jsem se vrátil ven a dveře jsem opět šperháky zavřel. Vlezl jsem do postele a usnul.

Dřevořezba bludiště Druhá tvář Creepypasta Darktown

Další den byla neděle, což znamenalo spousty a spousty učení. Naštěstí jsem si musel dojít pro jednu knihu do otcovy pracovny. A tam jsem si toho konečně všiml. Otcův kulatý stolek byla prakticky vrstva skla na dřevořezbě ve tvaru bludiště. Bludiště které jsem jako malý hrozně rád luštil. Už jsem věděl jak projít ty chodby! A tak jsem se v noci vydal skrze bludiště.

S plánkem v ruce jsem procházel mezi kamennými zdmi, tu a tam jsem zabočil, občas se spletl a vrátil se. Nakonec jsem se ale zdárně dostal až ke stejně označenými dveřmi jako byly ty, kterými jsem vešel. Otevřel jsem je a stanul ve velké kulaté místnosti, v níž stál stůl. Na tomto stole ležela spousta papírů. Když jsem se prohrabával listinami, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Mí rodíče byli zapleteni s podsvětím!

Zrada

tu jsem pocítil chladný kov, vsouvajíce se do mého boku. Zařval jsem bolestí a dostal ránu do hlavy, že jsem dopadl k zemi. „Ty ses dycky musel motat úplně do všeho.“ pravil můj otec a zmáčkl tlačítko na dálkovém ovladači, který si přinesl, a otevřel tak poklop v zemi. „|Nikdy jsem tě neměl rád, parchante. Nejsi ani můj vlastní syn.“ popadl mě otec pod krkem a vlekl k díře.

„Mohl si být mým nástupcem. Mohl jsem ti dát všechno!“ plival kolem sebe, „Teď bych si jen přál, kdyby tě tvá matka nepřitáhla jako batole s sebou!“ Rána mi silně krvácela. „Snažil jsem se různými způsoby ti zničit morálku. Podplacení učitelé, žádná zábava, pche! I ty tví kamarádi jsou placení z mojí kapsy.“ hulákal. Dovlekl mě k díře pod poklopem a já spatřil co bylo tam dole. Těla. hory mrtvých těl, od kterých se řinul odporný zápach, že jsem se málem rozkašlal.

„Kdyby ses nešťoural tam kde nemáš, nemusel bych tohle dělat. Ale nenechám nikoho, aby ničil můj byznys!“ vrazil mi kudlu do středu hrudi. Znovu jsem zařval. „Shnij si s tamtěmi, ty zkurvysyne!“ procedil skrz zuby a poslal odkopl mě přímo na hromadu těl dole. Tvrdě jsem dopadl a vyrazil si dech. Z mého boku a hrudi se linuly proudy krve. Poklop nade mnou se zavíral a čím méně světla pronikalo dolů, tím méně sil mi zbývalo. Jakmile vše pohltila tma, mohl jsem jen prosit o zázrak. A ten přišel se srdceryvným křikem mé matky.

Zmrtvýchvstání

Otec, držeje v rukou pistoli, stál nad tělem mé matky a několikrát vystřelil. Krvavá lázeň se na podlaze rychle šířila. Pohlcoval mě takový hrozný vztek. Po svém otci jsem skočil, srazil ho k zemi a několikrát mu o ni praštil hlavou. Víc, víc, víc! Když už jsem si byl jistý, že se nemůže bránit, stoupl jsem a chvíli pozoroval tu jeho tvář. Tvář která se, nyní odhalena mému hněvu, kroutila strachem a bolestí.

Ze své hrudi jsem vytáhl nůž, klekl si vedle otce a přiložil mu čepel ke krku. „Vždy jsi tvrdil, že bohatí lidé jsou lepší jak ti chudí. Že mají více možností, větší práva.“ chraptěl jsem. „Ukážu světu, že se mýlíš.“ přitlačil jsem na čepel. „Takové lidi je třeba odstranit.“ Bez jediného zaváhání jsem nožem ucukl a rozřízl tak jeho hrdlo. Sprcha krve mě téměř celého potřísnila. Usmál jsem se. Nastane nová éra…!

Další Creepypasta: Dar a prokletí

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!