Noční můry
Už od pradávných dob se lidem zdály zlé sny. Jsou různorodé podle toho, odkud se berou. Může to být zlá vzpomínka, smrt člena rodiny… Každý z nás má něco, co jej nutí se budit zpocený s těžkým dechem uprostřed noci. My – Mike-K a Michtoranus – jsme se pokusili zpracovat noční můry několika lidí…
Pád
od: Michtoranus
Otevřel jsem oči. Nic. Černo. Tma. Podíval jsem se na své ruce. Viděl jsem je. Ale kde jsem byl? Co to bylo za místo. Půda pod nohama mi zmizela. Začal jsem padat. Nic nebylo tak znatelné, ale cítil jsem vánek. Padal jsem a padal vánek stále sílil. Tam! Tam to vidím, ano! Tma pode mnou se rozestupovala. Bodce. To tam čekalo. To se k mně přibližovalo. Bylo jich tolik. Tolik kamenných ostnů. Snažil jsem se „plout“ vzduchem, ale bylo to marné. Dopadl jsem na nejvyšší osten. Byl jsem probodnut skrz naskrz. Moje páteř byla rozpůlena. A já s pomalu umíral v opakující se agónii.
Plameny lásky
od: Dabi
Byli jsme spolu. Já a on. Můj vysněný přítel. Konečně si mě všiml. Konečně jsem si ho získala. Pohladil mě po tváři, chtěl mě políbit. Zavřela jsem oči a našpulila rty. Ale polibek nepřišel. Zmateně jsem oči zase otevřela. Můj přítel zíral strnule kamsi za mě, protože odtamtud přiletěl šíp, který mu nyní trčel z hrudi.
Svalil se k zemi, a jak jsem si k němu klekla, vzplál kolem nás kruh modrého ohně. Přestože nebyl šíp zabodnutý hluboko, můj přítel umíral. Umíral stejně rychle jako se kruh kolem nás stahoval. Brzy jsem neměla ani minimum prostoru na pohyb. K tomu začalo hořet i tělo mého přítele, a ten se začal svíjet. Kruh ohně nás kompletně poltil. Spálil mi šaty, tavil kůži a škvařil maso.
Nohy na ramena!
od: Honza
Běž! Zrychli! Nesmíš se nikde zaseknout! Nesmíš zakopnout! To jsem si říkal, při nejrychlejším závodu svého života. Závodil jsem se smrtí. Takže ano, šlo mi o život. Musel jsem běžet co nejrychleji to jde, jinak mě hladový medvěd rozsápe na kusy. Musím ještě trochu zrychlit! Musím se dostat do města!
Duchové
od: Michal
Vracel jsem se z nákupu domů. Celý den jsem měl podivnou zimnici, a přestože bylo léto, jsem šel na nákup v zimní bundě. Vyjel jsem výtahem ke svému bytu, položil tašky na zem a začal v kapse hledat klíče. Ale dveře se samy otevřely. Žádné cvaknutí, nic. Prostě bylo odemčeno. Já jsem si ale byl jistý, že jsem zamykal. Vytáhl jsem proto telefon a zavolal policii. Přijeli dva strážníci, prohledali byt, ale naštěstí nikoho nenašli.
Mohl jsem se tak proto nadále věnovat svým denním povinnostem. Přišla noc. Uvařil jsem si večeři, osprchoval se a zalezl do postele. Probudilo mě ale hučení televize ve 2:57 ráno. Televizi jsem přeci vypínal! Proč v ní teď běží dokument o druhé světové válce?! Vstal jsem z postele, ale dveře od obyváku se s ránou zabouchly a televize ztichla.
Probudil jsem se u své televize. Usnul jsem. Ale do rána jsem už radši zůstal vzhůru.
Ztráty
od: Anonym
Noční můry, celkově zlé sny moc nemívám. Pokud se mi ale něco zlého zdá, opakuje se vždy ten samý scénář. Pohádám se s někým kdo je mi blízký, s členem rodiny, s kamarádem, kamarádkou, no a ta osoba potom zemře. Vražda, autonehoda, to je jedno. Ale právě tyto sny jsou důvodem, proč se snažím s nikým nehádat.
Monstrum z neznáma
od: Anonym
Je to takový ten klasický případ spánkové paralýzy. Halucinace, nemůžeš se pohnout, že jo. No a vždycky na mě sedí odporná, prostě nechutná, slizká humanoidní potvora. Mám husí kůži, jen o tom mluvím. No a tadyta věc mi skrčí ruku do krku a prostě se ve mě furt hrabe. Vždycky se mi spustí dávicí reflex a tak se můžu vždy hýbat až tehdy, kdy začnu zvracet.
Pojď se mnou!
od: Nikola
Tento sen je důvod, proč spím vždycky skrčená tak, abych nijak nevyčuhovala z postele. Jako malé se mi totiž zdával sen, kdy jsem měla nohu mimo postel a cosi mě za ní chytlo.
Dlouhá vychrtlá ruka mi uchopila kotník a začala mě tahat z postele. Volala jsem o pomoc, ale nikdo nepřicházel. Ta ruka zajela do podlahy a tahala mě skrz ní. dusila jsem se, dokud jsem nevypadla do nějakých podzemních tunelů. Skoro nic jsem neviděla. Ale řekla jsem si, že někam půjdu a třeba se dostanu ven.
Ale brzo na to mě začala ta obluda zase pronásledovat , chytla mě a začala zase tahat pod zem, kde jsem se opět dusila až do doby kdy jsem se probrala.
Jsem hrozně ráda, že se mi ten sen už víckrát nezdá, ale i tak je nejděsivější který jsem měla.
Stín
od: Unnamed
Cesta do koupelny se na mých unavených nohách protahovala. Nemohla jsem „spát“ a říkala jsem si, že bych se teda mohl probrat studenou vodou. Rozsvítila jsem, koupelnu ozářila namodralá záře. Zvláštní. Nepamatuji si, že bychom měli tuto barvu žárovek.
Něco se mi ale mihlo v koutku oka. Jakási černá beztvarná věc.
Tak tady to máte.
Pár klasických, občas velice podivných, nočních můr. Hold je jich svět plný. Mohou se často opakovat, mohou být i naprosto absurdní. To my nijak neovlivníme. Zkuste ale popřemýšlet. Co byla vaše nejhorší můra? Čeho jste se báli a bolíte nyní? A jak se svému strachu můžete postavit…?
Další článek: Městské legendy z České republiky
