CreepypastyČlánky

Šikana

Šikana

Slzy mi tekly po tvářích a mísily se s krví, která mi tekla z rozbitého nosu a roztrženého rtu. Brock školní agresor si opět přišel vybít zlost. Jsem v druhém ročníku na technické střední škole. Říkáte si, že bych se mu mohl kapku ubránit. Ne. Jsem strašpytel, slaboch. Nikdy jsem s tím nedokázal nic udělat. Ani nevím za co mě zmlátil tentokrát. Asi nějaká špatná známka.

Brock mi věnoval ještě jednu ránu a odhodil mě stranou, aby se vrátil do třídy. Přihlížející se ke mně vrhli a odvedli mě na ošetřovnu. Byli jsme divná škola. Na ošetřovně totiž mohly mít lidi ze zdravotnické školy praxi. A k mé smůle tam byla i holka, kterou jsem miloval. Bylo mi trapně, když mě pokaždé ošetřovala. Byla to moje dobrá kamarádka a já u ní vypadal jako slaboch.

Společně jsme se snažili zastavit Brocka, ale bojí se ho jak učitelé tak i ředitel. Trapný. Ten den jsem odešel ze školy o něco dříve. Stejně už jsem měl mít jen tělocvik. Šel jsem městem na zastávku, nasedl na autobus a odjel domů na sídliště. Otevřel jsem dveře od bytu a hned byl zasažen další salvou nadávek.

Doma

,,Tys zase zdrhl ze školy, ty spratku?!“ přivalil se z obývacího pokoje můj otec. V ruce držel lahev od alkoholu. Typické. Jen doufám že se…PRÁSK…facka mi přiletěla na tvář, až jsem se musel opřít. ,,Víš kolik prachů do tebe cpu?!“ řval ,,Víš kolik toho musím vydělávat?! ,,Tati běž si lehnout, už jsi zase opilý.“ obešel jsem ho. Zamkl jsem dveře od pokoje a posadil se na postel.

Slzy se mi spustily po tvářích. Ano, brečel jsem. Nesnášel jsem tenhle svůj zasraný život! Proč jsem zrovna já musel trpět?! Nemohl jsem přestat plakat. Smutek byl o dost silnější. A ten hněv. Ó ten hněv. To on mě zabil!

Tu jsem zaslechl mámu naříkat a prosit. Věděl jsem, že otec zase bije matku. Ne! Já už to tak nehodlal nechat! Vím co dělat. Vyběhl jsem z pokoje a našel tátu v kuchyni. Skláněl se nad ní, vedle nich ležela rozbitá sklenice. Musel jsem jí pomoct.

Změna

,,Ty hovado!“ zařval jsem a narazil zezadu do otce. Přepadl přes mámu, ale stále se držel na nohou. Máma utekla pryč, takže to zbylo jen na mně. ,,Ty parchante zasranej!“ ubalil mi táta pěstí. Klopýtl jsem, ale stále jsem se udržel. Ránu jsem mu oplatil. ,,To máš za tu tyranii, prase!“ plivl jsem mu do obličeje nadávku.

Věděl jsem, že se mi zase pokusí ubalit pravačkou. A mé tvrzení se potvrdilo. Než mě stačil zasáhnout, posunul jsem se o kus vlevo. Kolem mého obličeje proletěla jeho pěst. Provlékl jsem svou pravačku pod tou jeho a omotal ho kolem krku. Levou rukou jsem si pravou přitáhl a podrazil tátovi nohu. Převážil se a já s ním praštil o zem.

To byla má šance. Sedl jsem si na něj, koleny mu připíchl ruce k zemi a bil ho. A bil ho hkava nehlava. Za všechny ty roky, za všechno to týrání. Zrychloval jsem. Víc. Víc. Když tu mě, volajíc mé jméno, popadla máma a odtáhla. Táta se stočil do klubíčka a prosil o milost. Zlomený nos a rozsekané rty lehce krvácely.

Výzva

Policie zavolaná mámou přijela do pár minut a tátu si odvezli. Zůstal s námi jen jediný strážník. Ať se mě zeptal na cokoliv, nedokázal ze mě nic vypáčit. Já se totiž soustředil na své sedřené klouby. Bolelo to ale jen trochu. A navíc to byl skvělý pocit.

Když policista odešel měl jsem už v hlavě smělý plán. Plán jak se zbavit Brocka. Napsal jsem o tom…nikomu. Neměl jsem moc přátel. Ale trénoval jsem boj celý zbytek dne. A další den jsem si to u oběda nakráčel přímo k Brockovi. ,,Za školou, ve čtyři. Skončíme to!“ zamračil jsem se na něj.

Nevadilo mi že se smál když jsem odcházel, ještě nevěděl, že prohraje. Škola utekla rychle a já už čekal za školou. Nikde nikdo. Už už jsem chtěl odejít, když tu na mě kdosi zahulákal. Byl to Brock. A za ním šly celé zástupy dětí. ,,Přivedl jsem obecenstvo, někteří ti chtějí fandit.“ usmál se na mě. Zdál se milejší než kdy jindy.

Návrh

Spolužáci kolem nás utvořili kolo. Ring, řekl bych. V tom jsme stáli já s Brockem. ,,Jsem hodný, takže ti dám na výběr.“ odhodlal jsem se promluvit. Vlna adrenalinu proplula mým tělem. Všichni se ptali ostatních co zamýšlím. ,,Buď přestaneš všechny šikanovat, nebo budeme bojovat.“

,,Chceš snad dostat na prdel, prcku?“ zasmál se Brock. ,,Když vyhraješ nic se nezmění,“ usmál jsem se, ,,Ale, když prohraješ, přistoupíš na mé podmínky, nebo odejdeš ze školy.“ Pár odvážlivců v davu zajásalo a spustil se aplaus. Bohužel jen krátký, jelikož ho Brock svým pohledem rychle utnul.

,,Kdo kurva seš?“ zeptal se Brock. Chápal jsem ho. Ptal se, co si to dovoluji. ,,Zbiju tě jak psa!“ zařval a vyrazil proti mně. Brock byl cholerik. Takže bych ho měl zkrátka naštvat, aby nepřemýšlel. Pak ho snadno přeperu. Bojovali jsme na trávě a dnes bylo poměrně vlhko, tráva bude pěkně klouzat.

Boj

První ránu zasadil Brock. Lehká rána do obličeje. Nejde do toho naplno. Když mě odkopl a začal se chvástat, vstal jsem a pravil: ,,Musíš útočit plnou silou, jinak mě neporazíš!“ Bylo vidět že ho prudim. Rozběhl se na mě znovu. Tentokrát jsem běžel i já k němu. Jakmile se mě pokusil udeřit, podjel jsem mu mezi nohama a svalil ho na zem. Zvedl jsem se a vší silou ho udeřil do rozkroku.

Brockovo vytí se rozléhalo do širokého okolí. Byl vzteky bez sebe. Teď už to bude snadné. Když se zvedl, vyrazil proti mně a pokusil se mě sejmout levou nohou. Já se ale skrčil a podrazil mu jeho pravou. Opět spadl k zemi. Byl v koncích cítil jsem to v kostech! Brock si opět stoupl a vyrazil pravou ruku směrem k mému obličeji. Uhnul jsem, svojí rukou podjel tu jeho, chytil ho do kravaty a podrazil jsem mu nohy. Dopadl na zem s tvrdým žuchnutím.

Chtěl jsem ho zbít jako otce, ale Brock byl přeci jen silnější. Odstrčil mě na bok, ale já mu chytil ruku a natáhl ji co nejblíž k sobě. Nohy jsem si pak přehodil přes jeho ramena, a koleny drtil jeho hlavu. K tomu jsem se zákláněl, abych mu to ruku natahoval co nejvíce.

Síla vs. Inteligence

Jak jsem ale již dříve říkal, Brock byl o dost silnější jak já. Chytil jedno z mých kolen a pomalu ho odtahoval, proto jsem jeho ruku zkroutil doleva, nohy přehodil nad a pod jeho levou ruku a převážil ho. Opět jsem tak Brocka poslal proti zemi.

Rychle jsem se zvedl, ale Brock mi chytil nohu a opět mě přišpendlil k zemi. Vytáhl z kapsy nožík a namířil ho čepelí dolů. Chytil jsem mu ruku a držel ji od sebe, on se mě pokouší zabít! Nemohl jsem ho zadržet na moc dlouho, byl jsem z toho boje unavený. Proto mi brzy povadly ruce a nůž mi zajel do hrudi.

Zaječel jsem bolestí. Brock mi nůž z hrudi vytrhl a způsobil mi tak hluboko-řeznou ránu. Silně krvácela. Lidi už mi běželi na pomoc. Ó ne…Byla tam i ona. Lucy. Její blonďaté vlasy dnes namísto hřejivého úsměvu skrývaly výraz naprosté hrůzy. Poklekla vedle mě a zastavovala krvácení, zatímco většina silných mužů pila a kopala do Brocka. Jak jsem zavíral oči, věděl jsem jednu věc s jistotou. Vyhrál jsem.

Propast

Tma. Jen tma. Nic víc. Tma bylo vše, co jsem mohl krom sebe samého vidět. Kde to jsem? Jsem už mrtvý? Vypadá takto život po životě? V pozadí je takový zvláštní zvuk. Připomíná…připomíná mi šum. Jako šum moře. Moře. Jak že vypadá moře? Jak vypadá…jak že vypadám já? Počkat, kdo že jsem?

Jsem člověk. Jo, jsem obyvatel Země. Takže…žiju v trávě? Jak jsem velký. Ne! Žiju v domě. V Americe! Už si vzpomínám! Sakra ten šum se zdá hlasitější. Nedá se to snést. A odkud se bere to světlo. Bije mě do očí! A ten hlas. Ten hlas znám. To je Lucy, že ano…?

Nemocnice

Pomalu jsem otevřel oči. Bylo tam tolik světla, musel jsem oči zase přivřít. ,,Michale!“ ozval se dívčí hlas a náhlá tíha na mém těle mi prozradila, že si na mě kdosi lehl. ,,Au!“ sykl jsem, jelikož mě rozbolela rána na hrudi. Pomalu jsem otevíral oči. Stála u mě máma, Lucy a ředitel naší školy. Lucy se ke mně tiskla a pevně mě svírala upouštíc slzy. ,,Tohle už mi nedělej, prosím.“ políbila mě lehce na tvář.

Mamka mi držela ruku a na jejím obličeji zářil úsměv,který jsem už dlouho neviděl. Tuto ideální chvíli nám ředitel prostě musel překazit. ,,Ehm, ehm,“ odkašlal si, ,,Vím co se stalo, proto jsem ti přišel říct, že Brock byl zatčen za pokus o vraždu a je nyní ve vězení. Takže se brzy uzdrav, ve škole už na tebe čekají fanoušci.“ Podal mi ruku a já mu ji stiskl.

Když jsme se pustili, otočil se a začal odcházet. Ve dveřích se ale ještě zastavil. ,,Udělil ti pochvalu za mimořádné služby škole.“ mrkl na mě a opustil pokoj. ,,Zvládl jsi to!“ špitla mi Lucy do ucha. Políbil jsem ji a usmál se. Můj život byl konečně perfektní.

Další Creepypasta: Oheň
Více záhad: Paraweb

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!