The Last Emergency Call I Took
Creepypasta Česky

Jsem Nina Rodriguez, jsem policejním důstojníkem už dobrých sedm let. Během svého působení jsem viděla nějaké .. Nějaké hezké sračky, abych řekla nejméně: bláznivé drogy, zneužívající rodiče a dokonce i několik telefonátů o pomoc při sebevraždách. Ale nic z toho by se nedokázalo vyrovnat tísňovému volání, které jsem přijala minulý měsíc.

Nyní se už neodvážím přijímat tísňová volání, ne kvůli nadměrně znepokojeným lidem, kteří volají při každém malém písknutí v jejich domě, o stížnostech s hlukem, nebo dokonce o příležitostných žertech, i když by to mohlo být dosti nepříjemné.

Ne, nejhorší věc při přijímání je vědomí toho, že musím sedět na druhé straně telefonu a bez ohledu toho, jak moc jsem doufala nebo jak rychle se tam auto dostalo, neměla jsem žádnou moc nad touto situací. Následující situace je bohužel tato:

Den byl jako každý jiný, monotónní ve své předvídatelnosti

Bylo to ve středu v noci a konec mé směny byl stále daleko. Nechápejte mě špatně, jsem ráda policistou, ale nepřihlásila jsem se, abych byla sekretářkou. Jen jsem si povzdechla a prolistovala soubory na mém stole a nepřítomně prohledávala různé zprávy z předešlého dne.

Nebylo to nic vážného, žádné útoky, loupeže nebo násilí. Život v této zemi nevyžadoval tolik policejní pozornosti, jako některá větší města. Zvonící telefon v rohu mého stolu mě probral z myšlenek. ,,991, jaká je vaše situace?“ řekla jsem jednobarevným tonem. ,,Prosím, potřebuji vaši pomoc,“ odpověděl nepatrný ženský hlas.

Naklonila jsem se dopředu. ,,Ano, jaká je vaše situace, madam?“ Opakovala jsem připravujíc si tužku a blok na psaní. ,,Někdo je venku před domem, jen tam tak stojí,“ odpověděla vystrašeně. Nebyla to zcela obvyklá situace. Bylo několik různých případů podáno pro šílené stalkery.

,,Nyní zůstaňte v klidu, vše bude v pořádku,“

řekla jsem svým nejpřesvědčivějším a nejmilejším hlasem. Dále jsem pokračovala se standardními otázkami. ,,Jak dlouho už tam je, madam?“ ,,Nevím. Pouze jsem se dívala z okna a stál tam. Jen tak se tam objevil chvíli po té, co se setmělo … Bylo to asi před hodinou.

A ani se nepohnul nebo se na mě nepřestal na mě koukat.“ Přestala jsem psát, tohle bylo trochu divné. Člověk stojící pouze na jednom místě, nikdy se nepohne nebo se nepodívá jinam. Ať to byl kdokoliv, měla jsem pocit, že může být velmi nebezpečný. ,,Dobrá, madam, pošleme k vám důstojníka. Jaké je vaše jméno a číslo ulice?“

,, Elizabeth Traville, 1465 Wellington Rd.“

S hukotem jsem si adresu napsala a podala ji důstojníkovi v pohotovosti. On tam následně jel. ,,Dobrá, madam, posíláme k vám auto,“ mohla jsem slyšet hlasité povzdechnutí. ,,Mezitím,“ začala jsem, ,,mohla byste se pokusit mi popsat toho muže, znáte ho? “ zeptala jsem se, identifikace pachatele a ujištění se, že je žena v pořádku je v této chvíli nejdůležitější.

No, určitě ho neznám, ani stavbou těla ,,Je vysoký, velmi vysoký, bledý a hubený, skoro … vyčerpaně vypadající. A je nahý, myslím tedy. Ale myslím, že je příliš daleko, abych to mohla říct jistě. ,,Dobře, můžete vidět jeho obličej a popsat mi ho?“ ,,Nemohu, je příliš tma na to, abych viděla jeho obličej. A nevím, jak bych to popsala, ale na sto procent se na mě dívá celou dobu, co tam je.“

,,Máte všechny dveře zavřené?“

zeptala jsem se. ,,Myslím si, že zadní dveře jsou stále otevřené, půjdu je rychle zavřít,“ ,,Dobrá, zůstanu na telefonu,“ slyšela jsem, jak chodí kolem a následné známé, rezonanční cvaknutí zámku. —– ,,Jsem zpátky, nyní jsou všechny dveře zamknuté a on je..“ odmlčela se. ,,Co je to, madam?“ zeptala jsem se. ,,Madam?“ čím dál tím více jsem se cítila nepříjemně v onom tichu.

Ticho trvalo snad věčnost

dokud žena opět nepromluvila, ale mnohem hlasitěji než předtím. ,,On je blíže. Předtím byl na kraji mého lesa, pár desítek metrů, ale teď je to pouze polovina.“ ,,Je teď důležité, abyste zůstala v klidu. Můžete už nyní vidět jeho rysy, když je blíže?“

,,Ano, je to divné. On JE nahý, ale nevidím žádné pohlavní orgány, vlasy nebo, no .. žádné vymezující rysy, je to, jakoby měl na sobě nějaký kožený oblek. Stále mu nevidím do obličeje, ale mohu říci, že je nějakým způsobem deformovaný. Stále se na mě dívá, je to dost zneklidňující.“

,,Dobrá, madam, potřebuji, abyste si našla nějaké bezpečné místo, kde se můžete zamknout, aby se v žádném případě něco nezhoršilo,“ řekla jsem klidně, jak jen to šlo, a snažit se ji nevyděsit více. ,,D-dobře, dobře. Moje ložnice má zámek a stejně tak i moje koup-“ opět se odmlčela, dokonce jsem zaslechla nepatrné kňuknutí. ,,Madam? Je všechno v pořádku?“

,,Je blíže,“ Byla tak potichu, že kdybych pozorně neposlouchala, mohla jsem to vynechat. ,,Madam?“ zeptala jsem se znova,“ ,,Je příliš blízko. Pouze jsem se nepřítomně podívala do mé koupelny, jen na sekundu, a on překonal dobrých 30 metrů od místa, kde byl předtím. Ale teď ho můžu … pane bože.“ ,,Madam, ihned se musíte dostat do nějakého bezpečného místa,“ řekla jsem rozkazovacím hlasem. Ale bez odpovědi. ,,Madam?“ ,,Ma-“ byla jsem zde přerušena.

,,Pomozte mi,“

prosil její hlas skrz reproduktor telefonu, brzy následoval zvuk rozbití skla.Telefon spadl na zem s klapnutím plastu. Vydala ze sebe hlasitý jekot. Říkala různé prosby, škemrala o milost, vše však bylo bez úspěchu. Její křik se pomalu vytrácel, zněl dál a dál od telefonu, dokud jsem ji už neslyšela úplně.

To ticho, co nyní nastalo, způsobilo, jakoby se čas zpomalil. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla čekajíc na něco, cokoliv. Ani jsem si neuvědomila, jak pevně jsem držela telefon, dokud jsem neuslyšela policejní sirény a nezavěsila. To bylo to auto, které jsem, ani ne, před patnácti minutami poslala.

Další Creepypasta: Kdyby sklo mohlo křičet / IF GLASS COULD SCREAM
Origináln (EN): The Last Emergency Call I Took