ČlánkyCreepypasty

Kdyby sklo mohlo křičet / IF GLASS COULD SCREAM

Kdyby sklo mohlo křičet
IF GLASS COULD SCREAM

„Purgatory on Earth“ Přečetl jsem na letáku, který byl velmi špatně připevněn na dřevěném sloupu elektrického vedení, zatímco na něj nerovnoměrně foukal vítr. Byl to zajímavý název, nikoliv lákavá úvodní fráze, která byla většinou používaná na náboženských náborových reklamách.

Z toho, co jsem věděl o očistci, to nebylo přesně to místo, kam se lidé dostanou ve spěchu. Přesto jsem byl dost zvědavý a dál si to pročítal, zatímco jsem čekal na autobus, který by mě odvezl z práce domů.

Jsi unavený utrpením? Jsi unavený z pocitu provinění? Jsi unavený, když musíš vyznávat své hříchy pokaždé, když odbočíš ze správné cesty? Co kdybyste se s tím mohl rozloučit? Co kdybyste mohl své hříchy a všechny ty negativní pocity na dobro vymýtit?

Nemáme na mysli, že se to odpuštění stane, teprve až se dostanete do nebe. Máme na mysli TEĎ! DNES! Očistěte svou duši navždy tím, že uslyšíte Jeho hlas. Nebeský sbor vás přivede k míru na Zemi. Připoj se k nám. Spása čeká.

Na tom celém poselství bylo něco divného

Na jednu stranu se zdálo, že je to normální církev nového věku, které odvádí stoupence od tradičního náboženství, založeného na vyznání. Na druhou stranu to byl docela vznešený slib, že jejich církev způsobí to, že člověk už nikdy nebude trpět a už nikdy nepocítí vinu.

Slyšení Božího hlasu (o kterém jsem se domníval, že se ho to týká) a sboru nebe se zdálo, že je to okouzlující způsob, jak vám říkat, abyste četli z Bible a zpívali církevní písně. Na jejich obranu musím říct, že nebylo lehké přilákat lidi k počáteční církev.

Byli jsme na jihovýchodu Spojených států. Na spodku letáku byla pouze jejich webová stránka. Nebyla tam žádná adresa ani telefonní číslo. Myslel jsem si, že to byla buď nová církev, nebo oslavovaný náboženský podest.

,, Spíš jako „Purgatory on Tape“ “ zamumlal jsem si pro sebe a usmál se nad svým vlastním vtipem. Vyfotil jsem si leták svým telefonem a nastoupil do autobusu, který konečně dorazil.

Uplynulo pár týdnů, než jsem se nad tím letákem znovu zamyslel.

Byla to pouze čistá zvědavost, zatímco jsem čekal na autobus. Nechtěl jsem v životě hledat žádné náboženství, natož abych byl spasen. Zrovna jsem projížděl své fotky v mobilu v marném pokusu najít lepší profilový obrázek a v tom jsem narazil na tu fotku toho letáku. Jsem naprosto přesvědčený, že jsem vypadal jako otec, který právě objevil selfie. Zvědavý a s časem, který jsem potřeboval zabít, jsem byl přesměrován na nezávaznou stránku.

Jejich stránka byla pouze bílá s ikonou nějaké hry a větou: ,,Používejte prosím sluchátka. “ Začal jsem na svém přeplněném stole hledat sadu sluchátek a přemýšlet o tom, proč to vůbec dělám, když to nebude více než pomalé a nudné kázaní. Když jsem konečně našel zamotaná sluchátka, netrpělivě jsem je rozmotal a připojil.

Potom jsem klikl na tu ikonku. Čekal jsem, že uslyším věty jako magická tajemství a že budu žít život bez viny a bolesti. Zvuky vycházející ze sluchátek však nepatřily kazateli, nebo chrámovému sboru. Přál bych si, abych našel správná slova, abych mohl popsat tu hrůzu, která mi šla do uší. Nemůžu najít ta správná slova, jak bych to mohl popsat. Představte si, kdyby sklo mohlo křičet

. To je jediný způsob, jak to mohu popsat. Okamžitě jsem začal zvracet a zničil jsem svůj laptop, abych tomu zvuku unikl. Vytrhl jsem si z uší sluchátka. Tvrdě jsem dopadl na zem a hlavou se praštil do tenkého koberce. Nic jsem necítil. Ten zvuk nepřestal. Dál jsem to slyšel ve své hlavě. Pokusil jsem se postavit na nohy. Mohl bych říct, že jsem křičel. Ale svůj vlastní křik jsem neslyšel, ani jsem necítil vibrace v krku.

Ale věděl jsem, že jsem křičel

Odklopýtal jsem se ke psacímu stolu a odpojil baterii. Zvuk se nezastavil. Znovu jsem se pozvracel. Můj zmatek byl překonáván tím zvukem. To spálilo můj myšlenkový pochod, mé myšlenky nemohly konkurovat tomu křiku. Zhroutil jsem se na stůl. Celé moje tělo se třáslo. Už jsem se nechtěl zvedat.

Jako by mi tato nehybnost přinesla pohodlí. Nebyl tu nikdo. Žádný spánek nepřišel. Byl jsem slepý před západem slunce. Nevím kolik dní uběhlo. V hlavě jsem měl stále jen ten zvuk a já neměl sílu se zvednout, a tak jsem jen ležel ve své vlastní špíně. Chtěl jsem konec, ale ten hluk utopil i mou touhu po smrti. Pak zvuk zmizel.

Změnil se v hlas. Nemohl jsem pochopit, co mi přesně říká. Ta slova byla jako oheň a světlo, které mě obklopilo. Cítil jsem, jak mé poslední myšlenky jsou směsicí míru a popela. To se stalo před třemi dny. Píšu to teď z tiskárny, která je nejblíže mému bytu.

Můj laptop je neopravitelný. Vím, že chcete vědět, co se stalo, ale nemohu vám poskytnout žádné vysvětlení, které uspokojí vaši zvědavost. Pouze hlas vám to může ukázat. Můžu vám jen říct, že jsem našel mír.

Teď musím jít. Moji vůdci jsou připraveni a je třeba udělat tolik práce.

Další Creepypasta: HOW TO BREAK A BAD HABIT – CREEPYPASTA

5/5 (5)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Chrysalis

Říkám si Chrysalis a někteří mě mohou znát především z mého blogu pod přezdívkou Insanity. Creepypastě se věnuji už od roku 2013 a v roce 2015 jsem si založila svůj blog, na který jsem aktivně přispívala svými překlady. Mé překlady se párkrát už objevily i na Youtube.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close