Nejznámější verze The Rake má podobu sbírky svědectví, kterou kdosi sesbíral a doplnil vlastní výpovědí. Čti to tak: jako útržky, které někdo skládá dohromady, dokud nedojde k té poslední, vlastní vzpomínce.
V létě roku 2003 se po severovýchodě Spojených států začaly objevovat útržkovité zprávy o jakémsi tvorovi. Nezávisle na sobě, lidé, kteří se nikdy nesetkali, popisovali to samé. Probudili se uprostřed noci s pocitem, že nejsou v pokoji sami. A když otevřeli oči, u nohou postele nebo v rohu místnosti se krčilo cosi bledého a hubeného.
Sebral jsem tehdy všechno, co se dalo najít. Útržky e-mailů, vzkazy na fórech, opisy starých deníků. Tady jsou některé z nich.
„Mělo to bledou, našedlou kůži. Sedělo to na bobku u kraje postele a dívalo se na mě. Když si všimlo, že jsem vzhůru, naklonilo to hlavu, skoro zvědavě. Nehýbal jsem se. Po chvíli to slezlo na všechny čtyři a zmizelo ze dveří.“
„Mám pocit, že jsem ho znala. Že už tu byl předtím. Jako bych na něj měla nějakou vzpomínku, kterou si neumím vybavit.“
Nejstarší zmínka, kterou se mi podařilo dohledat, pocházela z deníku jednoho námořníka z konce 19. století. Psal o noci na moři, kdy vzhlédl od práce a u zábradlí spatřil přikrčenou postavu. Do deníku si zapsal jediné slovo, kterým ji pojmenoval. Hrábě. The Rake. Stejnou bytost, pod stejným jménem, zmiňoval i mnohem starší, sotva čitelný rukopis. Jako by tu ta věc byla odjakživa a jen čekala.
A pak se to stalo i mně. Nepíšu to proto, abych vás strašila. Píšu to proto, že to musím dostat z hlavy ven.
Probudila jsem se ve čtyři ráno bez jediného důvodu. Manžel ležel vedle mě a taky byl vzhůru. Mlčel a zíral do nohou postele. Sledovala jsem jeho pohled. Na konci postele něco sedělo. Bledé, scvrklé, s rukama na pokrčených kolenou. Dívalo se na nás.
Nedokázala jsem se pohnout ani vykřiknout. Ta věc pomalu otočila hlavu z manžela na mě a já uslyšela, jak mi do hlavy zní tichý, klidný hlas. Nebyl to zvuk. Bylo to spíš jako vzpomínka, která mi vznikala přímo v mysli. Říkala mi, že už jsme se setkali. Že mě navštívila už dvakrát. A že se uvidíme ještě jednou.
Pak se to pohnulo. Bylo to neuvěřitelně rychlé. Z manžela zbylo jen to, co jsem nedokázala pojmenovat. Naše dcerka přežila tu noc, ale o den později v nemocnici podlehla zraněním. Než zemřela, naposledy promluvila. Řekla jen „Hrábě“. Já jediná jsem to přežila a dodnes nevím proč.
Když jsem se z toho po měsících začala hrabat, našla jsem ve své staré krabici zápisník. Svůj vlastní, roky starý. Otevřela jsem ho na jedné stránce, na zápisu, který jsem psala já, mým písmem, ale na který si vůbec, ale vůbec nevzpomínám.
„Viděla jsem ho dnes v noci. Řekl mi, že se vrátí. Nemám strach. Vím, že si pro mě jednou přijde, a vím, že do té doby budu na ten dnešek dávno zapomenutá. Tak si to píšu sem, abych si vzpomněla, až přijde potřetí.“
Datum u toho zápisu bylo dvanáct let staré.
The Rake je dnes jedna z nejznámějších bytostí internetového hororu. Vznikla kolektivně, koncem roku 2005 na fóru 4chan, kde si uživatelé „na objednávku“ vymysleli nové monstrum, a nejcitovanější ucelenou podobu jí dal v roce 2006 text zveřejněný na serveru SomethingAwful. Pro pořádek: je to fikce. Žádný důkaz o existenci Rakea neexistuje. To ovšem neznamená, že dnes v noci nezkontroluješ konec své postele.
The Rake je fikce (creepypasta), kolektivně vytvořená internetovou komunitou. Volně zpracováno podle nejrozšířenějších verzí legendy. Zdroj: The Rake (Know Your Meme).
