Tma a světlo
Tma a světlo. Dvě extrémně silné síly, které dávají světu jeho tvář. Pamatuji si, jak jsme jednou s naší chemikářkou byli na prohlídce technické univerzity. Byla tam, všudypřítomně známá Dana Drábová. Měla prezentaci o světě a energii. Když jsme se vrátili do školy, tak se nás učitelka ptala na naše dojmy. Jak se nám to líbilo. Řekla přitom jednu podstatnou větu. „Bez elektřiny bychom neudělali vůbec nic.“
A teď jsem tady. Před sedmi hodinami vypadla elektřina. Nikdo neví co se děje. Lidé chodí ven s baterkami. Přichází noc. Netušil jsem, že spousta lidí se zblázní tak brzy. Hordy byly agresivní. Mí rodiče, policisté, byli povoláni do práce, aby udržovali pořádek. Ale ty hordy…zabily naši mámu. Když jsem to z rádia zaslechl, okamžitě jsem ho vypl. Nechtěl jsem, aby to slyšel mladší bratr. Když se táta nevracel, vzal jsem si batoh a zašel k němu do pokoje. ,,Musím jít ven.“ když jsem mu podával DVD přehrávač. Dal jsem do něho pár baterek, takže mu můžu pustit film. Pustil jsem mu Zataženo občas trakaře a odebral se k odchodu. Byl vyděšený, nedivil jsem se mu. Bylo mu přece teprve sedm let.
Sebevražedná mise
S baterkou v ruce, nožem přivázaným ke stehnu a batohem na zádech jsem scházel schody paneláku. Pokoušel jsem se dělat co nejmenší hluk. Jelikož jsem šel po tmě, tak jsem párkrát uklouzl. Naštěstí se mi nic nestalo. Vyšel jsem na ulici. Sámoška je necelý kilometr odtud. Mrzlo, měl bych si pospíšit. Naštěstí byla noc, a tak jsem byl téměř nepozorovaný. Lidé kteří mě viděli byli zatím v pořádku.
Došel jsem až ke své škole. Vietnamci měli ale zavřeno. Kurva! Rozhlédl jsem se kolem a vzal pár kamenů. Napřáhl jsem se a rozbil výlohu. Opatrně, abych se nepořezal, jsem vlezl dovnitř. Otevřel jsem batoh a začal brát baterky, jídlo, pití a medikamenty. Tu jsem ale zaslechl, jak něco vlezlo dovnitř. Podíval jsem se z poza regálu a strnul.
Byl tam jeden šílený. Běhal sem a tam naprosto pomatený, jako kdyby něco hledal. Měl jsem dva kameny. Jeden jsem hodil dozadu prodejny a odlákal tak jeho pozornost. Pevně jsem uchopil druhý kámen a vyběhl rozbitým oknem ven. Kámen jsem hodil ba opačný konec prodejny, takže by mě neměl pronásledovat. Běžel jsem přes kopec zkratkou domů až jsem dorazil k našemu paneláku.
Dveře byly vyražené
,,Sakra!“ zaklel jsem a běžel k našim dveřím. A ty byly také dokořán otevřeny. Sebral jsem lžíci na boty a vešel potichu dovnitř. Ticho bytu mě děsilo. Nakoukl jsem do pokojíčku, ale tam nikdo nebyl. Obyvák a ložnice taktéž. Zbývala už jen kuchyň.
Vběhl jsem do kuchyně a okamžitě klekl na kolena. Ležely tam dvě mrtvoly. Jakýsi člověk na těle mého bratra, kolem nich spousta krve. Lžíce mi vyklouzla z ruky a slzy se rozlily po mých tvářích. Krev byla bratrova, v hrudi měl zaražený nůž. Vzal jsem bratrovo tělo do náruče a pevně ho objal. Nůž jsem vytáhl a zahodil.
Tu vběhl dovnitř náš děda spolu s nějakým mužem. Když viděli tu spoušť rychle mě ten cizinec vzal do auta. Děda se podíval na mrtvolu a odmotal z její ruky přehrávač. Tak takhke ho zabil. Usmažil ho proudem.
Konec?
Dnes je to už pár let od výpadku. Elektřina se zpět nenahodila. Bylo to jakoby se vypařila. Nikdo ji nemůže nahodit. Šílenství převzalo kontrolu. Zem byka v troskách. Ma obloze se objevilo druhé Slunce. Jedná se asteroid. Podle našich odhadů sem dorazí někdy zítra. A zničí naprosto všechno.
Text byl nalezen na kamenné desce v jeskyni jeden kilometr pod povrchem. Hloubka a masa hornin napovídají, že se mělo jednat o dobu dinosaurů. Dodnes nebylo objasněno, zda to byl skutečný dokument, nebo se jednalo o žert. Ale jeden názor přetrvává, člověk sám by se tak daleko nedostal…
Další Creepypasta: Jakoukoliv cestou půjdeš…
