ČlánkyCreepypasty

Jakoukoliv cestou půjdeš…

Jakoukoliv cestou půjdeš…

Moje drahá Stephanie,

pamatuješ si ten den, kdy jsem vzal s sebou do lesa? Ted den kdy jsme se poprvé políbili? Byly jsme mladí, bylo nám pouhých 18 let. Ukázal jsem ti místo kam jsem často chodíval. Pro tebe to byla spousta velkých a hladkých kamenů, pro mě palác, bojiště i zrádné stezky. A ukázal jsem ti také pět cest. Řekl jsem ti, že ať půjdeš kteroukoliv z nich, vždy budu stát při tobě. Za jakoukoliv cenu. Tak proč jsi šla sama? Nebyl jsem ti dost dobrým společníkem? Nevěřila jsi mi snad?

Přišel jsem ale v čas, abych tě zastavil. Utekla si. Tehdy jsem tě ztratil. Odstěhovala jsi se, vzala si muže a nyní máš rodinu, o které jsme MY snili! My jsme chtěli takovou rodinu Stephanie. Tak proč jsi utekla?! Zachovala jsi se jako zrádce. A ty víš, co si myslím o zrádcích. Nabízím ti jediné, přijď na naše a já s tebou půjdu pátou cestou. Budu tě čekat.

Jeremy

Procházka při měsíčku

Stefanie hleděla na kus papíru v rukou. Ruce se jí silně třásly. Jak ji mihl najít? Musela mu říct do očí, aby ji nechal? Zřejmě ano. Tak se odhodlala jít. Ještě ten večer nasedla do auta, nechávajíc svého muže a dceru v nevědomosti doma. Vymluvila se že musí zaskočit za kolegyni na noční.

Dojela na místo setkání a tam ho viděla. Svého dávného kamaráda, ve kterém to nyní jiste vřelo vzteky. Přesto měl klidný výraz s milým úsměvem. Jeho mastné neostříhané vlasy mu lezly do obličeje, a tak je pořád házel na stranu. Nabídl Stephanie ruku a ona ji opatrně přijala.

Vyšli. Pátá cesta, ta kterou nikdy nesměla chodit. Co je na konci? U ostatních cest byly konce krásné. Jedna končila vodopádem, další loukou, nebo vyhlídkou a skalním městem. Všechny tyto cesty vedly do kopce. Nahoru. Ta pátá vedla přesně opačně. Kroutila se jako had z kopce dolů. Vedla hustým porostem, tu cestu nikdo neudržoval.

Co je to za místo?

Ruku v ruce došli staří přátelé na konec cesty. Stanuli pod klenbou mohutných stromů tak, že tma vše pohltila. ,,Jsme na konci.“ ozval se Jeremy a otočil se na Stephanie s ďábelským úsměvem. ,,Co je to za místo?“ špitla Stephanie. Na to Jeremy vytáhl nůž a zabodl jí ho do břicha. Hned ho zase vytáhl a pěstí ji poslal k zemi.

Chytl ji za vlasy a táhl skrz tmu až k díře do které ji hodil. ,,Tohle, Stephanie, je hřbitov zrádců.“ Tehdy si Stephanie konečně přivykla tmě. Kolem byly hroby. Vykopal je amatér, to bylo jasné. A bylo jich tolik. Stephanie tomu nemohla uvěřit. To už ji ale Jeremy praštil lopatou po hlavě a tím ji omráčil. Začal ji zasypávat hlínou. ,,Víš, jaký mám názor na zrádce. Nemají tu místo!

Další Creepypasta: Projekt Creepypasta

3/5 (6)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Podívej se

Close
Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close