ČlánkyCreepypasty

Projekt: Creepypasta

Projekt: Creepypasta

Tento příběh se odehrává na stejném místě jako Nástup Temnoty, ale o spousty let později. Doporučuji si napřed přečíst Nástup Temnoty, protože některé věci bez toho nedávají smysl. Odkaz naleznete zde. V příběhu se vyskytují vulgarismy a popisy situací nevhodné pro slabší povahy. Pokud se v příběhu vyskytne jakákoliv chyba upozorněte mě prosím. Užijte si příběh. Byli jste varováni.

Nález

,,Viděls včera zprávy?“ popichoval hnědovlasý, tlustší kluk hubenějšího blonďáka. ,,Jo, viděl Vojtěchu,“ odbyl ho ten blonďák, ,,další dva chlapi mrtví. Proč ten vrah zabíjí jen chlapy? Že by to byla nasraná ženská?“ ,,To fakt nevím, ale začínám se bát.“ přitakal Vojtěch, ,,Nikdy nevíš, co na tebe může čekat, Michale.“ Michal pokrčil rameny a otevřel dveře svého panelového domu. Vojta s Michalem byli přátelé už od dětství. Byli jako jeden. Michal byl mozek a Vojta obvykle tělo, někdy naopak.

Dnes měly přijít jejich přítelkyně na velkou párty s přespáním. Vojtovi rodiče totiž nebyli na pár dní doma. Michal nakoupil spoustu jídla a pití, takže ho vzali a naložili do výtahu. ,,Kurva! Proč to nefunguje?“ vztekal se Vojta, když tlačítka nereagovala na zmáčknutí. ,,Uhni!“ odstrčil ho Michal a otevřel panel. Chvíli se přehraboval v drátech, zapojil pár z nich a vše běželo zas jak mělo. Když panel zavíral, všiml si, že se mezi dráty něco zablýsklo. Svedl to na vidiny, zavřel panel, stlačil čudlík a vydali se k Vojtovi.

. . .

Když přišly holky, rozjela se párty. Chvíli si povídali, zatancovali si a Michal pak z tašky vytáhl CD. ,,Tady mám ten Outlast jak jsi chtěl Vojto.“ houkl a strčil CD do počítače. Následně vytáhl joystick, připojil ho a začal hrát. ,,Bylo trochu těžší přenastavit ovládání,“ pravil, ,,ale jak vidíš tak jsem to nakonec zvládl. Celou dobu potom kluci pařili, zatímco holky drbaly.

Laboratoř

Ráno když se všichni probrali v různých pozicích různě po místním, holky odjely domů a Vojta pomohl Michalovi odnést věci domů. ,,Díky za helfnutí, jdeme ještě pařit?“ zeptal se Michal Vojty. ,,Jo, klidně, familie stejně přijede až pozítří.“ souhlasil, a tak znovu nastoupili do výtahu.

,,Hele, tys to nedovřel.“ šťouchl Vojtěch do Michala, když si všiml panelu. ,,No jo, přitakal Michal a chtěl panel zavřít, když tu si všiml opět toho zablýsknutí. Nedalo mu to a začal se hrabat mezi dráty. Mezi elektronickými součástkami se schovávalo další tlačítko. Tlačítko bez jakéhokoliv označení. Kluci na sebe koukli a Michal pak tlačítko stiskl.

Výtah potemněl a vyrazil směrem dolů. Oba kluci stáli zaraženě na místě, očekávající nejhorší. Byla to dlouhá cesta. Výtah zastavil a dveře se začaly pomalu otevírat. Do nosů je udeřil ostrý pach hniloby a vlhka. Tma je zcela obklopila, až jsem jim zamotaly hlavy. Vojta vystoupil z výtahu následován Michalem, který ihned našel vypínač. Žluté světlo se rozlilo po obrovské místnosti, jenž byla přeplněná stoly.

Na nich byly různé baňky, přístroje, materiály a různobarevné tekutiny. V jednom rohu místnosti byla malá skříň s pár plášti. Vedle této skříně tyčila se téměř prázdná lednice, hned za ní se schovávala knihovna s deníky, napsané ve zvláštní řeči. Pár deníků bylo prázdných, z nich si Michal pár vzal aby do nich sepsal vše co se zatím stalo.

Pokusy?

,,Zvedneme to na tři.“ zavelel Michal a spolu s Vojtěchem zvedli převrácený stůl. Už celý měsíc tu uklízeli a učili se ten jazyk. Toto místo však holkám neukázali. ,,Hele, Vojto,“ houkl na Vojtěcha Michal, ,,trochu jsem studoval ty deníky. Chceš vědět co jsem našel?“ ,,Jasně povídej.“ zajásal Vojtěch a přinesl si židli, jeden z kusu nábytku který sem přistěhovali. ,,No-sense man, aka Slenderman. začal Michal předčítat.

,,Jak jsem psal výše, mám rád creepypasty. Rozhodl jsem se tudíž, že se je pokusím přivést i do našeho světa. Jsem vystudovaný student chemicko-lékařské fakulty vysoké školy takže předpoklady na to mám. Stačí už sehnat jen materiál.“ ,,Počkat, co?“ zarazil se Vojta, ,,přivést Sledermana do reality? To je píčovina.“ ,,Taky si myslím, ale počkej, ono se mu to fakt povedlo.“ přitakal Michal a četl dál.

,,Už nějakou dobu se kolem mého paneláku potuloval jeden bezdomovec, tak jsem si ho vybral jako pokusného králíka. Omráčil jsem ho baseballovou pálkou a odtáhl do své podzemní laboratoře. Připoutal jsem ho k lůžku a začal s operací obličeje.

Bylo obtížné udržet tělo naživu, tudíž jsem musel k plicím připojit implantáty k dýchání a upravil jsem trávicí systém. Abych však mohl udělat chapadla na zádech, musel jsem vytvořit nový prvek – Creepytanium. Aby si nikdo nemohl jen tak přečíst mou práci zašifroval jsem ji…“ Oba kluci byli oněmělí úžasem. Je něco takového skutečně možné? Nebo si z nich jen dělá někdo legraci?

Praxe

,,Podej mi ještě trochu Helia.“ křikl Michal na Vojtu, který ihned přinesl plynovou bombu. Společně vstříkli plyn do nádoby s podivnou šedou tekutinou. Michal popadl kapačku a přidal do směsi cukr, olej a tekuté mýdlo. ,,Když se tak koukám na ty ingredience, tak se divím že z toho udělal chapadla.“ prskl Vojta, vzal baňku a položil ji nad plamen. ,,Tak a teď to tam nech takovejch patnáct minut.“ pousmál se Michal a posadil se do křesla. Vojta vytáhl z lednice dvě plechovky Monster a posadil se naproti němu.

,,Dokážeš si představit, jak super to bude, když se nám povede tu hmotu vytvořit?“ zasnil se Michal. ,,Jo, jo,“ pokýval Vojta hlavou, ,,a pak můžeme být slavní.“ ,,A jak bychom vysvětlili rodinám, že jsme si pod sklepem vybudovali laborku? A jak bys všem vysvětlil, že tu máme tak luxusní vybavení?

Něco z toho nemá ani armáda!“ zaprotestoval Michal ,,Navíc, víš jak to mám s lhaním.“ ,,No, tak bys to nechal na mě.“ trval Vojta na svém. Michal však stále nesouhlasil, a tak se dohadovali než začala baňka na plameni poskakovat.

Michal okamžitě přiběhl k ní, popadl kleště a opatrně ji sundal. Položil baňku na stůl a počkal až zchladla. Když se tak stalo vylil její obsah na stůl. Vytáhl z pod stolu knihu a podal ji Vojtovi. ,,Budu potřebovat, abychom to přečetli spolu, aby nás ti pak oba poslouchalo.“ pravil a Vojta jen užasle přikývl.

Kluci začali recitovat: ,,Umah bego nimira te. Pnoj suliom brota halkejnu.“ Po celé černo-černé louži blikaly znaky a ornamenty, než se zformovala do malé kuličky. ,,Lev.“ zvolal pak Michal mohutným hlasem a koule se proměnila v miniaturního lva.

Plány

,,Jak si to..?“ nedokončil Vojta myšlenku. Byl příliš oslněn hravým lvíčkem. ,,Zvláštní jak z něčeho můžeš stvořit život.“ zasnil se Michal a vzal Lva do náruče. ,,Jen, jak můžeš vidět, všechny bytosti z Creepytania mají rudé oči.“ A opravdu, když se Vojta zahleděl do očí lva, spatřil tmavě rudou záři. ,,Hustý…“ šeptl. ,,Je to spíše děsivé a musíme to podrobit testům, ale pokud vše vyjde, mohlo by se nám to i hodit, kdo ví?“ zasmál se Michal a vhodil lvíče do klece. Tu zamkl a s Vojtěchem odešli domů.

Potemnělou místnost ozářil pruh světla z baterky. Michal celou noc tvořil novou a větší várku creepytania, avšak tentokrát řekl jiné zaříkávadlo. Zaříkávadlo, které nebylo kompletní. jedno z těch, o kterých tvůrce doufal, že už ho nikdo nepoužije. Bohužel, se mýlil…

Jiný než tušíš

,,Ty vole, Michale, vypadáš hrozně!“ vyděsil se Vojta, když ve škole narazil na svého kamaráda. ,,Neměl bych trávit tolik času v laborce, vím,“ přitakal Michal, ,,ale jsem uprostřed něčeho velkého a až to bude hotové, budeme slavní jak jsi plánoval.“ Vojtu zarazilo, jak Michal změnil názor.

Jeho přítel byl vždycky tvrdohlavý a když si něco vsadil do hlavy, nikdo mu to nemohl vymluvit. Ale na druhou stranu byl rád, že ho alespoň jednou poslechl. ,,No,“ pousmál se, ,,pojďme na hodinu. Nechci přijít na biologii pozdě. Už tak z ní mám trojku.“

A tak vešli Vojta s Michalem do třídy a sedli si do stejné lavice. ,,Hele,“ zarazil se náhle Michal, ,,nepíšeme dnes z trávicí soustavy?“ Vojta na Michala pohlédl vytřeštěnýma očima. ,,Kurva…“ Zazvonil zvonek a do třídy se vpotácel tlustý chlap. ,,Takže jak jistě víte, dnes píšete test, tak si to tady rozdejte a pracujte.“ zaburácel a položil jednomu žákovi testy na stůl. Ten je rozdal a Vojta začal panikařit.

Pot mu stékal z čela, ruce sebou klepaly. Asi by i zkolaboval, kdyby ho Michal nechytil za rameno. ,,Opisuj, to tě nenapadlo?“ pošeptal mu do ucha, avšak byl ihned přerušen rozzuřeným učitelem. Ten posadil Michala dopředu a bylo po parádě. Vojta chvíli seděl a tiše vyčkával, co se bude dít.

Michal dopsal test a otočil se na něj s prastem u rtů. Otočil se směrem k učiteli, který cosi zapisoval do třídní knihy, a narovnal se. Vojta si všiml jak Michalovy žíly zešedivěly a jak se jeho ruce cukaly. V následující chvíli se pod učitelem rozpadla židle, což ho povalilo a umožnilo tak Michalovi hodit po Vojtovi papír se správnými odpověďmi.

Monstrum v nás

Vojta byl zaražený, ale nevěnoval tomu nyní plnou pozornost. Jediné čeho si všiml, než začal opisovat odpovědi, byl rudý záblesk v Michalově oku.

. . .

,,Tak už to ale vyklop!“ vyjel Vojtěch na Michala. Ten však pouze seděl ve svém pokoji a dál spokojeně mlčel. Jeho pokoj byl plný složek s technickými dokumenty, stroji, nástěnkami, ovladači a počítači. Takové doupě ajťáka. ,,Řekl jsem ti, že nevím jak jsem to udělal.“ bránil se Michal Vojtěchovu běsnění, ale ten se nenechal odbýt.

Vytáhl Michala na nohy a napřáhl pěst. ,,Tak pojď, udělej to!“ popichoval ho Michal, ,,Oba víme, že bys to nedokázal udělat.“ Vojtěch rudl. Nesnášel když si jeho mladší kámoš takhle dovoloval. Ale měl pravdu, Michal a Vojta byli přátelé už od třetí třídy. Vojta pustil Michalovo tričko a o krok ustoupil.

,,Slabochu!“ prskl Michal a vrazil Vojtovi facku. To ho naštvalo a tak se pokusil dát Michalovi pěstí. Ten se  jeho útoku ale elegantně vyhnul a zkroutil mu druhou ruku za záda. Vojta ruku silou uvolnil a napřáhl se znovu, ale to už ho Michal poslal k zemi ranou pod pas. Vojta dopadl na čtyři a jednou rukou si chytl rozkrok.

Michal ho chytil za krk a přitlačil víc k zemi. ,,Varoval jsem tě pitomče!“ sykl mu do ucha a odkopl ho ke dveřím. Ten den se Michal s Vojtěchem poprvé poprali, poprvé se rozešli ve zlém.

Další část: Projekt: Creepypasta 2
Všechny části příběhu najdete na Projekt Creepypasta

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close