ČlánkyCreepypasty

Nástup Temnoty 12

Nástup Temnoty 12

Předchozí kapitola: Nástup Temnoty 11

Zpět do reality

Všichni jsme se nahrnuli do obrovského prostoru. Obří černá kopule, na zemi voda-černá a zdroj světla přímo uprostřed-obrovský mozek omotaný dráty, zářící do tmy jako Slunce. ,,Zničte to,“ zašeptal Redhead, ,,teprve pak se dostaneme ven, vypněte to!“ Několik creepypast se chtělo rozběhnout, ale to už byli všude duchové. Samozřejmě je nešlo zranit tudíž, mávali s creepypastami jako s kousky hadrů. Rychle jsem přispěchal k Redheadovi. ,,Poslouchej, vím že to bude znít šíleně, ale on ti nemůže přece vzít tvou sílu. Je to nemožné, podívej.“ otočil jsem Redheadovu hlavu, aby se díval na medailon, visící na Proxy-manově krku. ,,Jen iluze kterou vydává.“

Redhead se postavil. Díval se na ten masakr hodně, hodně dlouho. Cítil jsem z něj tu agresi, ten strach, tu bolest, kterou musel celé ty roky cítit. Cítil jsem energii, rostoucí v jeho těle. Začal se měnit. ,,Možná jsi ze mě udělal zrůdu,“ říkal, ,,ale nikdy mě nemůžeš udělat slabým! Redhead se rozzářil zlatavým světlem. Narostly mu svaly. A jeho obličej se rozšířil a zmutoval. V ruce se mu objevila kosa. ,,Christiane!“ rozeřval se Redhead, ,,Tvůj starý kámoš je zpět!“ ,,Jak to?“ zarazil se Proxy-man. Vytvořil před sebou další duchy a ti ho obstoupili jako barikáda. Redhead se napřáhl a kosu následně mrštil do duchovní barikády. Duchové se rozplynuli a Proxy-man spadl.

Bitva myslí

,,Tak a dost!“ rozkřikl se, ,,Vzdej se Johne! Nebo budeš mít na rukou nevinnou krev!“ Na to sjela před Proxy-mana obrazovka, na níž jsem spatřil Lucku a Adama. Slenderman je držel pod krky. Lucka plakala, Adam se snažil vyprostit. Bez úspěchu. Slenderman, no, spíše jeho tělo, zesílil stisk. Oba se začali dusit. ,,Michale,“ ozval se Slenderman (ten co nedusil mé přátele), ,,já nic nedělám, já to neovládám, musíš mi věřit.“ Takže co uděláte? Vzdáte se, nebo budete bojovat?“ zeptal se Proxy-man. ,,Ne,“ odpověděl jsem, ,,budeme…“ ,,Bojovat!“ skočil mi do řeči hlas, přicházející od mozku. Byl to Redhead. ,,S hajzly jsem nikdy nevyjednával.“ řekl, napřáhl se a zabodl kosu hluboko do mozku.

Proxy-man vydal ohlušující řev, pár duchů se rozplynulo a nastalo obrovské zemětřesení, které setřáslo Redheada z mozku dolů. Redhead ale dopadl bezpečně na nohy a zaútočil na jeden z drátů. Další zemětřesení a Proxy-manův řev. Obrazovka explodovala. Redhead dostal od kabelu ránu, ale místo toho, aby ho to zabilo, ho to zesílilo. Jeho svaly opět vyrostly, na hlavě mu vyrostly uši, některé z předchozích svalů odpadly, ztvrdly a nyní vytvořily tvrdé brnění. Na rukou a nohou mu vyrostly ostny a kosa se pokryla ztvrdlými blesky a dostala další dva ostny. Redhead se stal nepřemožitelným.

Znovuzrozený válečník

,,NE!!!“ zakřičel Proxy-man a odhodil Redheada rázovou vlnou daleko za mozek. Pak zvolal: ,,Duchové, útok!“ Na to jsem já skrz mysl řekl creepypastám ať bojují, že jejich schopnosti nezmizely. Byl to prostě masakr. Mohl bych to sledovat a jíst popcorn, kdyby mi těsně před obličejem neproletěla obrovská dýka.,,En garde.“ zasmál se Proxy-man a vytasil dva dlouhé meče. Přičaroval jsem si ihned taky jeden. A zaútočil. Výskok, otočka, výpad. Proxy-man se mi ale ubránil. Jakmile jsem dopadl na nohy, zaútočil on. Zaútočil na hlavu. Skrčil jsem se. Proxy-man se otočil a zaútočil na nohy.

Zablokoval jsem jeho útok mečem, ale i tak jsem byl odstrčen. Upadl jsem do vody a upustil meč. Bezbranný a mokrý není dobrá kombinace. Přivolal jsem si meč zpět do ruky a vykryl Proxy-manův útok z výšky. Vyskočil jsem zpět na nohy a teleportoval se kus zpátky.,,Neutečeš!“ zasmál se Proxy-man a hodil po mě jeden ze svých mečů. Ten ale zblokovala velká kosa, která přede mě dopadla.

Ztráta kontroly

Redhead se postavil přede mě a Proxy-man se zasmál: ,,Vážně myslíte že mě můžete porazit na místě, které já ovládám?“ Přistoupil jsem s Redheadovi a pošeptal mu do ucha. ,,Útoč na náhrdelník, já se postarám o mozek.“ ,,Jasný, konečně bude po všem.“ usmál se a rozběhl na Proxy-mana. Když jsem se otočil, spatřil jsem chaos. Duchové proti Creepypastám. Nemohl jsem se ale zdržovat. Slendermanovo tělo mi ve skutečném světě dusilo kamarády. Co nejrychleji jsem doběhl k mozku a vyšplhal na místo kde před chvílí stál Redhead. Našel jsem místo kam zabodl kosu. Vyčaroval si meč a zasunul ho hned vedle.

Otřesy, jekot, blesky. Málem jsem z mozku spadl. Rychle jsem se postavil zpět na nohy a bodl znova. Znova, zase znova, bodal jsem jako šílený a nepřestával, dokud mě neodstrčila fialová razová vlna. Proxy-man zuřil, přímo bělal vztekem. Kolem něj byl fialový štít, metající blesky. ,,To byla poslední kapka!“ zavrčel Proxy-man ve chvíli kdy se zbytky duchů rozplynuly. ,,Já tady zvítězím, já vyhraju, zabiju vás a povedu armádu svého pána!“ hromoval.

Rozpad

Celé toto místo se začalo trhat. Rozpojovat, rozpadat se. Všude létaly kusy institutu a v pozadí se lesklo fialové nekonečno. Proxy-man se vznesl, vytvořil portál a začal do něj nasávat Creepypasty. Vznesla se Jane the killer, vznesl se Ticci Toby a vznesl se Rake. ,,Jane!“ zaječel Jeff a chytl ji za ruku. To samé udělala Clockwork Tobymu a Rusák Rakeovi. Veškeré Creepypasty se držely navzájem aby nikdo neuletěl. Proxy-man je ale stále všechny nasával. ,,Redheade!“ zavolal jsem exředitele zničeného institutu, ,,Vyhoď mě!“ Redhead přikývl, já se rozběhl, on mě chytil a vyhodil přímo směrem k portálu.

Redheadův silný hod a sání portálu mě zrychlilo. Přeměnil jsem si meč na krumpáč a rozbil jsem portál. Proxy-man se zakymácel, já proměnil krumpáč zpět na meč, prorazil Proxy-manův štít a vrazil mu meč do hrudi. Proxy-man se mě chytil a díval se mi do očí. Pomalu popraskal, rozpadl se a vše pohltila bílá záře a Redheadův hlas: ,,Sbohem Michale…“

Normální svět

Probudil jsem se na zemi. Tam kde mě Proxy-man poslal do své hlavy. Stoupl jsem si. Všude ležely Creepypasty. Některé samy, některé v objetí, jako například Jeff a Jane. Jdou si po krku a tady jsou jako přátelé. U Slendermana ležela Lucka a Adam. Byli v pořádku. Otočil jsem se proto k Proxy-manovi. Proxy-man klečel na zemi a držel si krvácející ránu. Krev dělala na jeho černém oblečení tmavý flek. Klekl jsem si k němu a koukl mu do obličeje. Polovina bílé masky se rozpadla a byla vidět normální lidská hlava. Plešatá, s modrýma očima.

,,Díky,“ hlesl nesměle, ,,moc mi dala falešnou naději. Teď můžu být normální.“ řekl normální lidský hlas, namísto křaplavého. ,,Chápu, že zabití Johna nebylo správné. Je mi to líto…“ Proxy-manova hlava se o mě opřela a tělo se přestalo hýbat. Držel jsem ho, dokud celý nezčernal a nerozplynul se v oblak dýmu.

Tajemství

,,Takže takhle jste se dostali ven?“ zhodnotila Lucka mé vyprávění. Pouze jsem přikývl. Před chvílí jsme probudili všechny Creepypasty které byly jako vyměněné. Stáří nepřátelé se skamarádili a všichni přislíbili pomoc v této době. Odebrali jsme se spát a já šel za Adamem. ,,Jakože se umíš měnit na zvířata?“ zeptal jsem se ho. Nic. Mlčel, jen se mi koukal do očí. ,,Tak jinak. Jak jsi tu schopnost získal?“ Opět nic. Pořád nic neříkal. ,,Proč nemluvíš!“ rozkřikl jsem se. ,,Proč jsi na tak dlouho zmizel proč ses nevrátil sám!“

,,Ššš, Proč tak křičíš Michale?“ ozvala se za mnou Jane the killer. ,,Jak mám nekřičet když mi nic neřekne.“ odpověděl jsem jí. ,,No, podívej se na to takhle, jestli se umí “měnit“ ve zvířata, tak musí mít i jejich duši.“ navrhla. ,,Odkdy věříš v duši?“ zarazil jsem se nad jejími slovy. ,,Od té doby co jsem s Jeffem.“ usmála se a odešla.

Zadíval jsem se zpět do Adamových očí. Hluboké černé bělmo a světlá duhovka tvořily zvláštní kontrast.  Položil jsem mu ruku na hlavu a začal ho drbat. Adam začal vydávat zvuky podobné vrnění, a tak jsem pokračoval. ,,Tak co, ty kulišáku, už mi to povíš?“ Adam se postavil a naznačil mi ať ho následuju. Neváhal jsem ani chvilku a rychle šel za ním. Ušli jsme pár metrů, než se Adam zastavil a rozhlédl se kolem. Otočil se na mě a poprvé promluvil. ,,Chceš slyšet jak jsem přišel k těm schopnostem. Dobrá, je to jednoduché. Když jsem našel ten portál do mezisvěta, spadl jsem do nějaké látky a usnul jsem. Zdálo se mi o muži v bílém oblečení a od té doby jsem ty schopnosti prostě měl.“ řekl a opět zamlkl.

Infiltrace

Ráno, když se všichni vzbudili, jsem  vyslovil svůj skvělý plán. ,,Creepypasty, vy odvedete pozornost Rmutů a Titanoidů, zatímco se já, Lucka a Adam dostaneme dovnitř, osvobodíme kamarády, porazíme toho týpka, co to tu ruinuje, a zachráníme svět.“ ,,Nepřipadá ti to až moc snadné?“ zeptal se mě Ben. ,,Samozřejmě že ne, s mými silami to dáme raz dva.“ ,,Ale nevíte jak to tam vypadá.“ přiběhl k nám znenadání Matěj. Lucka a já jsme ho sevřeli v objetí a když jsme ho pustili, pokračoval. ,,Vězení kde jsou naši přátelé je hned v prvním patře nad zemí, ale šéf je v podzemním padesátém patře. V každém patře je pak jiná past. Mezitím co jsem se tam nějakou dobu schovával, jsem si nastudoval plán. Půjdu s tebou, Michale, a projdeme to.“

Tak a bylo to. Hned na to jsme si sbalili věci a poslali Creepypasty aby udělaly rozruch. Po nějaké době když byl vzduch čistý, vyběhli jsme k vysokým černým stěnám. Plížili jsme se po jejím obvodu, dokud jsme nenarazili na průchod. Už jsme chtěli vejít dovnitř, když tu náhle vyšel Titanoid. Zastavil se, otočil hlavu naším směrem. Přitiskl jsem se ke zdi, jak nejvíc jsem mohl, téměř jsem nedýchal, aby mě neslyšel. Naštěstí ho rámus odlákal na druhou stranu a my tak měli volný průchod.

Před námi se rozprostírala budova se zamřížovanými okny. Vběhli jsme dovnitř a ocitli se přímo u cel. Stáli jsme v chodbě, po obvodu se táhly čtyři cely a na druhém konci byly schody do nižších pater. Přiběhl jsem k nejbližší cele a kouknul se dovnitř. V prachu a špíně tam seděl David a v jeho náručí spala Tereza. Zalomcoval jsem mřížemi a zašeptal: ,,Hej, pst, Davide, prober se!“ David pomalu otevřel oči a rozespale se podíval kolem. Jakmile mě spatřil, vyskočil na nohy a přiběhl ke mě. ,,Michale, tys pro nás přišel.“ ,,Jo přišel tak vzbuď Terezu a pojďte, skočím teď pro klíče.“ otočil jsem se od něj. To už za mnou stál Matěj a mával mi před obličejem klíčemi.

Další kapitola: Nástup Temnoty 13
Další Creepypasta: Come Closer

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close