ČlánkyCreepypasty

Nástup Temnoty 11

Nástup Temnoty 11

Předchozí kapitola: Nástup Temnoty 10

The New world institute

Dopadl jsem na tvrdou zem. Co se stalo? Kam mě poslal? Zvedl jsem se a oprášil si své oblečení. No tak momentíček, tohle není mé oblečení. Při boji s Mackem jsem měl na sobě černé kalhoty, triko a šedou maskáčovou bundu. Nyní se mé oblečení zbarvilo do oranžova. Oranžové široké tepláky mi zakrývaly nohy a černými kšandy se držely mých ramen, na kterých viselo čistě bílé tílko. ,,Běžte neustále rovně!“ ozval se hlas z reproduktoru. Všiml jsem si ho až teď. Navíc tohle místo bylo obrovské. Byl jsem v úplně šedé chodbě, po stěnách stěnách zářily oranžové šipky. Vykročil jsem.

Ani ne po padesáti metrech se na konci chodby objevily bílé dveře. Bylo na nich napsáno: ,,otevři mě.“ Krví. Rozhodilo mě to. Kdo by psal krví na barvu na které to bude dost vidět? Chytl jsem pozlacenou kulatou kliku a zatáhl. Nic, tak jsem zkusil lehce zatlačit. Dveře povolily a otevřely se. Stál jsem v další chodbě, tentokrát čistě bílé. Po stranách bylo spousta dveří, do nichž a z nichž vybíhaly průsvitné postavy. Buď běžely z pokoje do pokoje jen tak, nebo přitom nesly papíry, desky nebo baňky plné těch nejrůznějších tekutin.

Uvězněn

CVAK! Dveře se za mnou zavřely. Rychle jsem se otočil a zalomcoval s nimi. Nepovolily, byly zamčené. ,,Ehm, ehm!“ ozvalo se náhle přímo za mými zády. Pomalu jsem se otočil. Za mnou stál člověk v bílé mikině a černých riflích. Ruce v kapsách, šátek přes pusu, černé kruhy kolem očí bez víček. ,,Co jsi za Creepypastu?“ zeptala se ta postava. ,,A co myslíš Jeffe.“ nahodil jsem posměšný výraz a strhl mu šátek z obličeje. Jeff se naštval a říkajíc: ,,Co si to dovoluješ?!“ mě chytl za ruku s šátkem. Já se ale nenechal přeprat vymyšlenou postavou. Vší silou jsem ho kopl kolene.

Jeff zařval, povolil stisk a skácel se k zemi. Možná jsem to trochu přehnal. Jeff the killer nyní ležel na bílé podlaze, s kolenem ohnutým na druhou stranu, než je obvyklé. Opatrně jsem si klekl vedle něj a dal ruce nad zlomeninu. ,,Dotkni se toho ještě jednou a seš mrtvej ty parchante!“ procedil Jeff skrz zuby. Ignoroval jsem ho a začal se soustředit. Vyčistil jsem svou mysl a představoval si pouze, jak se zlomenina ohýbá zpět a srůstá.

Jeff se na to koukal s ještě víc vytřeštěnýma očima, než obvykle měl. Noha se mu pomaličku narovnávala a zeleně zářila. Za chvilku měl Jeff nohu úplně v pořádku. Pomohl jsem mu vstát, na čež mě ale znovu povalil a přitiskl mi čepel nože ke krku. ,,Co jsi za creepypastu?“ zeptal se znova. Už mě to nebavilo tak jsem mu do obličeje vyprskl: ,,Nejsem žádný těstovinový pako, já jsem člověk! Normální člověk!“

Ostatní

Jeff se zarazil, zandal nůž, zvedl mě a táhl spletí chodeb. ,,Kam mě to táhneš?“ zeptal jsem se ho. ,,Vše ti vysvětlíme, ale ne teď a tady.“ odpověděl a zrychlil. Když už jsem si myslel že mě uchodí k smrti, otevřel jedny z dveří a vecpal mě dovnitř. Zakopl jsem a přistál na tvrdé zemi. ,,To má bejt jako co?“ ozval se naštvaný ženský hlas. ,,S-s-sklapni J-Jane. J-Jeff bu-bude m-mít vy-vysvět-vět-lení!“ odpověděl mu jiný, mužský. Zvedl jsem hlavu a to co jsem spatřil bylo nemožné.

Přede mnou stály všechny Creepypasty, které jsem znal, i ty co ne. Vysoká bílá postava v kvalitním obleku ke mě přistoupila, sklonila se a pohleděla mi do očí. Její obličej neměl vůbec nic. ,,Zdravím tě, ja jsem Slenderman. Vítej na místě známé jako: Institut-nová země. Vytřeštěnýma očima jsem sledoval Creepypasty před sebou. Zvedl jsem se ze země a chytl kliku dveří. Otevřel jsem dveře a vyběhl na chodbu. Kličkoval jsem a procházel skrz duchy. Zastavilo mě prudké škubnutí a tlak na mém zápěstí a kotnících. Upadl jsem. Provázky na mých rukách mě zvedly a přitáhly zpět do místnosti.

Zkouška

Připoutali mě k židli a Slenderman ke mě pokleknul. Slovům které mi říkal jsem nerozuměl, byl jsem příliš omráčený. Přesto se zvuk, rezonující z jeho hlavy, dostal až k mým uším. ,,Věř, že bychom se chtěli dostat ven. Jenže je to nemožné. Jediný kdo zná cestu, je ředitel institutu. A ten se s tebou bavit nebude.“ Nechtěl jsem si přiznat že jsem tu navěky uvězněný. Tady musela…být…cesta. Probudila mě facka na levou tvář. ,,AU!“ zakřičel jsem a zprudka se posadil. Byl jsem v té speciální místnosti, kde si nemůžete nic udělat. Všude bylo póstrovaní a naproti mě stály dveře. Rychle jsem k nim přiběhl a vrazil do nich.

Upřímně jsem myslel že ty dveře budou pevnější, když jsem je vyrazil z pantů. Dopadl jsem na zem a okamžitě začal utíkat. PRÁSK!!! Narazil jsem do stěny. Hnědé dřevěné stěny. Rozhlédl jsem se kolem. Další dveře. Opět jsem do nich vrazil a podivil se, když jsem se s lehkostí dostal na druhou stranu. Tentokrát jsem stál v železné místnosti. ,,Děláte si prdel?“ zařval jsem do prázdna a praštil do kovových zdí. Pěsti mě šíleně rozbolely. Podíval jsem se na stěnu a usmál se. Ve zdi byly hluboké otisky mých pěstí. ,,Máš skvělé schopnosti Michale. Brzdí je pouze tvá imaginace.“ vzpomněl jsem si na boží slova.

Ten pravý

Nadechl jsem se. Tohle bude síla. Začal jsem si představovat, jak do mě proudí veškerá energie z okolí. Slyšel jak se všechny stěny prohýbají a praskají. Cítil jsem, jak jejich kusy letěly přímo na mě. Zastavovaly se těsně přede mnou. A když už jsem cítil že jich je dost, pustil jsem je. Veškeré kusy rozbitých stěn odletěly a zdemolovaly zbytek místností. ,,Já ti říkal, že to bude on.“ ozval se za mnou Jeffův hlas. Otočil jsme se. Jeff tam stál opět zahalený šátkem a před ním Slenderman. Chapadlo z jeho zad se vyšvihlo, chytilo cihlu a hodilo ji po mě. Silou mysli jsem cihlu zastavil a poslal přímo Slendermanovi do břicha.

Škoda, že tu cihlu chytil. ,,No myslím že je čas tě představit.“ řekl a ovinul chapadlo kolem mě. Zvedl mě do výšky a nesl opět bílými chodbami. ,,Kam mě to vedeš?“ zeptal jsem se Slendermana nedůvěřivě. ,,K panu Redheadovi.“ odpověděl. ,,Proč?“ zhrozil jsem se. ,,Plány se prostě občas změní!“ odsekl mi Slenderman a vhodil mě do jedněch z dveří. Byla tu tma. Veliká tma. Čekal jsem snad věčnost, než se světlo konečně rozsvítilo. Byla malá místnost, asi stejná jako ta moje v táboře. Stěny jako obvykle zářily čistě bílou barvou a jediné odlišné byly pouze dvě věci. Stůl z mahagonového dřeva a černá kožená židle, ke mě otočená zády. Ticho protrhlo hluboké zamručení. Lekl jsem se. Židle se začala otáčet…

Mr. Redhead

Čenich jak pes, zelené oči plné hněvu.  Hlava rudá. Jediné co mi do téhle noční můry nesedělo, bylo tělo z kovu. Jakoby to chodilo v robotickém obleku. Postavil jsem se a díval se té potvoře do očí snad hodinu, než se konečně nadechla a řekla první slova. ,,Takže ty jsi ten o kom mluvil Slenderman?“ nadzvedlo to stvoření obočí. ,,Nechci tě nijak urazit,“ zasmálo se to sarkasticky, ,,takových už zde bylo víc než dost!“ Než jsem stačil mrknout, stálo to těsně u mě a podávalo mi to ruku. ,,Já jsem Mr. Redhead, ředitel institutu, těší mě. Chytl jsem mu ruku a hned jsem zalitoval svého rozhodnutí. Redheadův stisk byl až příliš silný a drtil mi prsty.

Vyškubl jsem se mu a začal se uzdravovat. Redhead se zarazil. Přišel blíž a podíval se na mou zeleně zářící ruku. Kroutil mi ji všemožně, jak mu to má ohebnost dovolovala. ,,To není možné.“ zašeptal Redhead a podíval se na mě. ,,Takže jsi to vážně ty.“ Pokynul rukou k křeslu a řekl abych se posadil. Bylo pohodlné. ,,Asi bych ti měl vysvětlit, co je tohle za místo.“ řekl Redhead. ,,Před velmi dlouhou dobou, jsem já a Proxy-man spolupracovali. Byly jsme jako bratři, nejlepší přátelé. A pak se jednou změnil.“

Utíkáme

Redhead posmutněl a sklonil hlavu k zemi. Cítil jsem z něj agresi. ,,Jednoho večera ke mně přišel a zaútočil. Měl výhodu překvapení, ale to mě neomlouvá, že? Zkrátka, naučil se nové kouzlo. Přenese tvou duši do jeho mysli. Jenomže ta duše se může osvobodit. Proto mi Proxy-man zničil fyzické tělo, a tím mě zde uvěznil.“ ,,Dá se odsaď utéct?“ skočil jsem Redheadovi do řeči. ,,Ano, dá. Ale není to jednoduché. Má tam své “jednotky“ na obranu.“ odpověděl. ,,Ale nyní s tvými schopnostmi, bychom se mohli dostat ven.“ A bylo to. Hlavní cíl, utéct, se snad už konečně uskuteční.

,,Moment, moment,“ ozval se Eyeless Jack, ,,chcete zdrhnou, ale nevíte jak?“ ,,No, jo.“ dostal jsem ze sebe. ,,To je přece nemožné! Sám Redhead nám to říkal!“ trval EJ na svém. Redhead už to nevydržel a pln agrese vyštěkl: ,,Tak jsem vás nechtěl poslat někam, kde byste bez Michala chcípli!“ Nastalo trapné ticho, které přerušilo až Offendermanovo uchechtnutí. ,,Jó, už se těším až si zas zavrzám.“ ,,Kurva, tvý choutky nikoho nezajímaj!“ chytil ho Slender pod krkem. To už rozpálilo všechny a začala bitka jak z vesnické hospody.

Magií jsem je odtrhnul a vysvětlil jim, že jestli se máme dostat ven, musíme spolupracovat. ,,Jediný problém je to, že všichni pohromadě jsme moc nápadní.“ ,,To nebude problém.“ ozval se Jeff. ,,Pokud si dobře vzpomínám, tak každej tejden se na hodinu vypne proud. Dělaj to proti přehřívání generátoru.“ ,,V tu dobu bychom to mohli zkusit.“ dokončil Redhead myšlenku a přátelsky poplácal Jeffa po zádech. ,,Ale na kdy je ten výpadek naplánovaný?“ zeptal jsem se. Ozvalo se cvaknutí, světla zhasla a Jeff špitnul: ,,Na teď.“

Jádro

Nemáme moc času.“ promluvil Redhead. ,,Slendermane kolik s sebou můžeš teleportovat creepypast? ,,Maximálně deset. Ostatni budou muset jít buď s vámi nebo počkají na mě.“ odpověděl. ,,Fajn,“ zapřemýšlel Redhead, ,,kdo je za Jeffem tu zůstane a půjde se Slendermanem, zbytek půjde s námi. ,,Ne, ne, ne, to ani náhodou! Nepůjdu ve skupině s Jeffem.“ protestovala Jane the killer. Jeff ji praštil a okřikl: ,,Drž hubu, a běž než nás chytí!“

Tak jsme šli. Já, Redhead, Jeff the killer, Jane the killer, Homicidal Liu, Laughing Jack, Ben drowned, Wendigo, Russian sleep experiment, Irina, Clockwork a Smile dog. Skupina zdrhajících creepypast se neustále postrkovala. Hlavně aby se dostala pryč. Za běhu jsem se zeptal Redheada: ,,Ví Slenderman, kam se má teleportova?“ V tu ránu se Redhead zastavil a všechny creepypasty do něj narazily. ,,Co se kurva děje?“ křepčil LJ. ,,Někdo se musí vrátit a říct Slendymu kam má jít.“ vysvětlil jsem. ,,Já půjdu.“ Ozvala se Clockwork, ale Smile dog zaprotestoval. ,,Potřebuješ být rychlá, půjdu já. Kam mám Slendera poslat?“ ,,Blok H, ulička 483.“ řekl Redhead a nestačil se divit, jak rychle Smile dog zmizel. Zanedlouho byl zpět a my běželi dál až na místo, o němž Redhead mluvil.

Přepadení

Jakmile jsme se tam dostali, většina creepypast na nás už čekala. ,,Kde se tak couráte?“ otázal se Offenderman. ,,Nech to bejt.“ odbyla ho Jane a otočila se na Redheada. ,,Co teď?“ ,,Teď musím zadat heslo k těmto dveřím.“ poukázal na zeď. ,,Jistěže nic nevidíte, jsou totiž dobře skryté.“ otočil se ke zdi zaťukal na ni a vyjelo mu zařízení. Obrazovka a klávesy s čísly. ,,ZADEJTE HESLO“ objevilo se na monitoru, na čež Redhead něco rychle napsal. Spustil se ohlušující alarm doprovázený textem: HESLO JE CHYBNÉ. ,,Ale, ale, ale.“ ozval se za námi křaplavý hlas. Všichni jsme se otočili a zbledli. Bílá maska s černým X. Proxy-man stál přímo za námi a po jeho boku stál celý zástup duchů. Tak to mi na našem útěku nehrálo.

,,Netušil jsem, že se odvážíte utéct takhle brzo.“ zasmál se Proxy-man a přistoupil o krok blíž. ,,Hajzle…“ zavrčel Redhead a vrhl se po něm. Proxy-man ho ale pouhým mávnutím ruky poslal ke zdi ve kterých se měly nacházet ty dveře. Spatřil jsem příležitost. ,,Tak teď a nebo nikdy, srabe!“ vykřikl jsem, magií odstrčil Proxy-mana, Redheada zrychlil a vyrazil s ním dveře.

Další kapitola: Nástup temnoty 12
Další Creepypasta: Volný čas sám se sebou

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Don`t copy text!
Close
Close