ČlánkyCreepypasty

Nástup Temnoty 10

Nástup Temnoty 10

Předchozí kapitola: Nástup Temnota 9

Vše zlé je k něčemu dobré!

,,M-ha-hl!“ hlava mi třeštila a já slyšel tlumené hlasy. ,,Me-ha-hle!“ opakoval stále dokola dívčí hlas. Pokusil jsem se otevřít oči, ale hned jsem je zase zavřel. Do očí mě totiž uhodilo prudké světlo. ,,Michale! Jsi vzhůru!“ přistála mi na hrudi obrovská tíha. Když jsem se konečně rozkoukal, zjistil jsem, že mě Lucka objímá. Odstrčil jsem ji a zvedl se. Možná až příliš rychle jelikož se mi zamotala hlava. I tak jsem šel dál, až k opodál stojícímu Adamovi.

Chytil jsem ho za bundu (kterou nevím kde vzal) a přitáhl ho k sobě. Svou nenadálou silou jsem ho zaskočil. ,,Jak?!“ zeptal jsem se a silně jím zatřásl. ,,Jakto, že jsi přežil? A proč ses neobjevil?“ Řval jsem na něj, třásl s ním, ale nic mi neřekl. Byl vyděšený. Přesto nepromluvil ani slovo.

Silný stisk mě od něj odtáhl a já se otočil abych viděl čí byl. Matěj. Proti mě stál Matěj, ruku na mém rameni. Ohnal jsem se po něm a odstoupil. ,,Tak jo, okamžitě mi vysvětlete, co se tady děje. Jakto že je Adam naživu? Jak se sem dostal Matěj?“ vyhrkl jsem a sedl si na židli? Teprve potom jsem si to uvědomil. ,,Proč jsme v jiném baráku?“

Maestro předstoupil, vyčaroval si křeslo a sedl si do něj. Teprve pak začal mluvit. ,,Michale, Adam nezemřel jelikož úplnou náhodou našel portál který jsem po vyhoření školy uzavřel. Nevím kde přišel k těm schopnostem, ale jakmile budu vědět informuji tě.“

Co dál?

,,Naše parta se od únosu nezměnila.“ ozval se Matěj a přitáhl si jinou židli. Jak jsem ti vyprávěl o té černé budově, tak tam nás odnesli. Je to jako mrakodrap ale do země. Takovej zemědrap. No zavřeli nás do cel a nechávali nás o hladu. Říkali nám subjekty, zřejmě s námi měli velké plány. Vojta nás jednou dostal ven, chtěli jsme utéct, ale přišli na nás. Já jsem se schoval a díky bohu mě nenašli. Jako jediný jsem dokázal utéct ostatní vždy hlídal robot. Vojtěcha odvedli a mučili. Ten řev byl strašný.“

Koukal jsem na ně jako pominutý. ,,A včera když jsi “meditoval“ nás našly zombie. Museli jsme utéct abychom střelbou nepřilákaly další.“ řekla Lucka.

Byl jsem zmatený, spal jsem jeden den. Den? Zdálo se to jako chvilka. Zvedl jsem se a podíval se po baráku. Něco mi říkalo že to tu znám. No jasně, vždyť je to můj dům. Vyběhl jsem schody do svého pokoje našel ho tak jak jsem ho zanechal. Zvláštní bylo jen spousta počítačů. Šel jsem do tátovy místnosti kam mě nepouštěl. Byla opět plná zbraní. Co se tu stalo?

,,Jedna skupina přeživších si tu vytvořila základnu.“ pravil hlas za mnou. Otočil jsem se. Stál za mnou Maestro s rukama za zády. ,,Víš,“ řekl a chytil mně za rameno. ,,když se vedle tebe zhmotnil Adam nemohl jsem uvěřit, že by někdo dokázal přivést někoho z mezi světa. Ze světa duchů.“ Vstal a šel zpět ke schodům. ,,Budeme tu mít druhou základnu, jak vidíš už jsem začal s úpravami. Snad to nevadí.“ řekl předtím než sešel. Zavrtěl jsem hlavou a vrátil se zpátky do pokoje.

Bezpečnostní systém

Sedl jsem si za pracovní stůl a podíval se na hromadu serverů na stole, na zemi a různě po pokoji. Na levé straně stolu bylo velké červené tlačítko s kružnicí a čárkou. Zřejmě spouštěč systému. Uhodil jsem do něj a všechny servery se rozběhly. Zapnul jsem monitor a otevřel domovskou obrazovku. Byly na ní jen čtyři obrovská tlačítka. Kamery, droidi, obrana a stav nouze.

Cvakl jsem na kamery a vyskočilo mi okno. Světle zelené čáry na tmavě zeleném pozadí simulovaly náš dům. Potom tam byly modré kruhy s popisky-kamery. Po kliknutí na nějaký z kruhů se na druhém monitoru (kterého jsem si všiml až teď) objevil obraz. Obývací pokoj. Byli tam ostatní až na Adama. Nasadil jsem si na stole ležící sluchátka a zapojil je. Okamžitě se ozval zvuk.

,,Musíme vypadnout, blíží se sem moře zombií. Teď nebo nikdy!“ panikařil Matěj. ,,Má pravdu.“ pokyvovala hlavou Lucka. ,,Nemůžeme se tu ubránit, ne na dlouho. Boj přiláká i Rmuty a Titanoidy a těm se neubráníme.“ Chudák Lucka. Má nervy na dranc. V tu chvíli mě něco napadlo.

Plán

Vběhl jsem do zbrojnice a pobral několik zbraní,seběhl dolů ze schodů a položil je před ostatní. ,,Vemte si.“ řekl jsem. ,,Jdeme na zombie.“ Maestro se zvedl z křesla a chtěl něco říct, ale já ho zastavil. ,,Ticho Maestro teď mluvím já.“ Moje drzost ho očividně zaskočila. ,,Zřejmě nevíte o čem přemýšlím.“ pokračoval jsem dál jako by se nic nestalo.

,,Chceme zachránit kámoše, kteří jsou v nejvíc nepřátelské části města. Pokud tady budeme střílet, dost dlouho a hlasitě, povolají na nás všechny posily. Tím druhému týmu uděláme cestu k té věznici nebo co to je. Už mě chápete?“

Všichni se na mě koukali jako na blázna, a tak jsem musel svůj plán ještě jednou zopakovat. Teprve pak mě pochopili. ,,Už vím proč jsem tě volil na vůdce tábora.“ poplácal mě Matěj po zádech. ,,Ale co první tým? Co bude dělat proti takové přesile?“ zeptala se Lucka a hodila po mě naštvaný pohled. ,,Druhá skupina se bude muset rozprchnout. A to na dost dlouho, minimálně dvě hodiny se nesmí vracet. Budou to tu prohledávat.“ přitakal jsem rychle.

,,Dobrá začneme hned teď, už se stmívá.“ ozval se Maestro. To mě zarazilo, bylo teprve 13:58. ,,Jak to myslíte, vždyť je ještě světlo?“ zeptal jsem se ho. ,,Přidejme trošku akce Michale. Můžu přece měnit čas.“ ozval se Maestrův hlas v mé hlavě. Už jsem pochopil.

Vyběhl jsem po schodech nahoru a našel Adama ve zbrojnici. Podal mi ohňostroj. Jasně, přilákání pozornosti. ,,Dík.“ řekl jsem mu a on pokýval hlavou. Pak jsem sešel zpět dolů s Adamem v zádech a řekl: ,,Lucka a Adam jdou se mnou. Matěji, zůstaň s Maestrem a nalákejte je!“ Všichni kývli a tak jme vyšli ven a poodešli o čtyři bloky dál od domu. Kývl jsem na Maestra a ten přivolal devět hodin večer. Přišel čas. Zapálil jsem ohňostroj.

Chaos

Hrůza. Jedině tak se dalo popsat to, co nastalo po odpálení ohňostroje. Udělalo to neuvěřitelný rámus a přihnala se obrovská vlna zombií. Díky světlu ale neviděly, a tak Maestro neustále tvořil záblesky, aby měl Matěj lehčí práci. My jsme zatím probíhali skrz domy dál od Maestrových vybuchujících světel. Rámus nám dokonale vyčistil cestu.

Zastavili jsme se v jednom obchodu, blízko centra. Vytáhl jsem z batohu mapu města a rozložil ji na podlahu. ,,Tady jsme.“ zabodl jsem prst na jeden z bločků. ,,A podle Matěje je ten barák někde tady.“ zakroužil jsem prstem uprostřed města. ,,Máme asi tak tři kilometry před sebou.“ Povzdechl jsem si.

,,Michale…“ ozvalo se náhle. Trhnutím jsem se otočil. Nic. Nikdo za mnou nestál. Co se mi to honí hlavou? ,,Co se děje?“ zeptala se Lucka a Adam dal hlavu lehce na stranu. ,,Nic, jen…měl jsem pocit, že mě někdo pozoruje.“ Zavrtěl jsem hlavou a vrátil se pohledem ke stolu kde Adam na něco bouřlivě ukazoval.

Nepochopil jsem to. Na stole před ním ležel kus papíru a na něm bylo přeškrtnuté kolečko. To je v elektrických obvodech značka pro žárovku. Podíval jsem se na Adama se slovy: ,,Žárovka?“ načež ale zavrtěl hlavou. ,,Já vím co to je!“ vykřikla Lucka. Vrhl jsem na ni pohled plný zvědavosti. ,,Znak pro Proxy.“ vykoktala ze sebe a zbledla. Adam ukázal na symbol a potom za mě.

Proxy-man

Otočil jsem se. To co jsem viděl bylo naprosto neuvěřitelné za mnou stála to nejdivnější postava kterou jsem kdy viděl. Tělo bylo celé černé a na místě obličeje byla maska. Bílá maska s dírami pro oči. Ty byly úplně rudé. Přes masku vedly dva ostny, které se křížily těsně nad nosem. Mimo masku byly tyto hroty ostře zakončeny. Kolem krku té postavy visel medailonek, vysílající iluze.

Cítil jsem jak z té postavy sálá strach. Ale ne tak že by se bála. Sálal z ní strach kterým zatemňovala svým obětím hlavy. Zasoustředil jsem se. V mžiku jsem měl v ruce pistoli. Namířil jsem na postavu. ,,Nemusíš na mě mířit nemá to stejně smysl.“ zachechtala se postava a udělala jeden krok blíž ke mě. ,,Já jsem Proxy-man, těší mne. Jak vidím, tak tě Biter nedokázal zabít. Ach, tak jednoduchá věc a on to stejně zvoře. Jak očekávatelné.“ zasmál se a otočil se zády.

To byla moje chvíle. Stiskl jsem spoušť a ozvala se rána. Nečekal jsem ale, že po ní skočí nahé tělo na čtyřech a spolkne ji. ,,Výborně můj malý rusáku.“ pohladil Proxy-man to stvoření po holé hlavě. ,,Co to kurva je?“ třásla se Lucka zděšením. ,,Tohle,“ řekl a ukázal na tvora. ,,je Russian sleep experiment.“

Za sebou jsem zaslechl vrčení. To se Adam proměnil ve vlka. Moment on může mutovat i do jiných forem než do toho monstra z kanálů? Na to není čas, vytáhl jsem meč, Lucka pistole a Adam zavrčel. Úplnej dream-team řeknu vám. Rozběhl jsem se proti Proxy-manovi a rozmachoval se. Vyhýbal se tak rychle. Adam útočil na rusáka a Lucka… Kde je Lucka? Oskenoval jsem myslí okolí. Lucku drželo něco chapadlovitého a vysokého.

Otočil jsem se a viděl Slendermana jak Lucku škrtí. Teleportoval jsem se přímo za něj a chapadlo co drželo Lucku odsekl. Slenderman mě chytil jiným chapadlem a nechal to odseklé dorůst. ,,No uvidíme jak se ti bude líbit tohle Vyvolený.“ přistoupil ke mě Proxy-man. Natáhl svou dlouhoprstou ruku a položil mi ji na čelo. Projela mnou ostrá bolest, která mě poslala do říše snů.

Další kapitola: Nástup Temnoty 11

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!