ČlánkyCreepypasty

Nástup Temnoty 9

Nástup Temnoty 9

Předchozí kapitola: Nástup temnoty 8

Vzpomínky

,,Vážně je chceš oslnit prkotinou jako Věda?“ zeptal jsem se Adama, svého nejlepšího kamaráda. Byli jsme v třetí třídě a za týden bude Talentová show. Adam je zkušený v oboru vědy a proto se rozhodl ze udělá něco jako kouzelníka. ,,Samozřejmě, chápeš jak velká je to pro mě příležitost? Konečně si mě lidi všimnou a možná že i Lucka!“ zadíval se mi zasněně do očí. Lucka, velmi chytrá blondýnka, kterou mám rád i já. Ale jelikož se bojím že mě Adam zavrhne, tak před ním mlčím.

,,Chápu že se ti líbí ale je víc způsobů jak jí oslnit. Do Talent show půjdou profíci, kteří tě roznesou na kopytech.“ strachoval jsem se. ,,Michale, chápu tvé obavy, ale já už se rozhodl!“ odsekl mi Adam a otočil se zpět ke svému stolu plném baněk, prášků a jiných věcí na pokusy.

,,Ty vlastně nemáš holku co?“ zeptal se zády ke mně. ,,Ne, nemám.“ odpověděl jsem mu a zkřížil ruce na prsou. ,,A co kdyby ses ke mě přidal, budeš takovej můj obětní beránek.“ zasmál se a přitáhl mě ke stolu. ,,Musím tě ale nejdřív zaučit můj mladý padavane.“ ,,Ty sleduješ Star Wars hodně často co?“ zasmál jsem se a Adam se zasmál taky. ,,Ne ale pokud vyhrajeme, určitě budeš mít holek, jako Jabba the Hutt otrokyň.

Sleduj a uč se

Odcházím z jeho pokoje a připadám si jako s granátem v hlavě. Tolik triků si nemůžu v životě zapamatovat. Nejdřív mě strčí do nádoby s oxidem uhličitým, ale nechá mi tam trochu kyslíku aby to vypadalo že umím nemožné. Potom se převléknu do speciálního oblečení a Adam na mě nechá vyrůst krystaly, které pak rozdá mladším ročníkům.

Následně udělá speciální látku díky které se vznesu. No a závěrečné číslo bude o tom že bude magnety, ukrytými v rukávech, pohybovat vodotrysky sloní pasty. Prostě plánuje bezchybné vystoupení a chce trénovat každý den hned po škole.

Jsem zvědav jak to vysvětlím tátovi.

Show

Uteklo spousta času, ale nakonec jsme byli na trénincích synchronizovaní a přišel čas Talentové show. Adam byl zaměstnaný výrobou potřebných látek tak jsem se rozhodl sledovat ostatní soutěžící. Proti nám stáli opravdoví profíci. První z našich protivníků bylo pět kluků z kroužku akrobacie. Naskakovali na sebe a dělali různé triky a tvary ze svých těl. Další byly tři baletky se stuhami. To snad nemusíme moc rozebírat.

Dále tam byla holka s velmi silným hlasem a plánovala zazpívat nějakou slavnou operu. Fantom divadla nebo co. Kluk který zazpívá jakoukoliv písničku hned na fleku se mi zdál jako pravý nepřítel ale hledal jsem dál. A taky že jsem ho našel.

Tom Novák. Příšerně pyšný snob. Díky penězům od svých velmi bohatých rodičů je zvyklý být středem pozornosti. Dalo by se říct že si kamarády koupil. Na druhou stranu musíte uznat že je velmi vychovaný, ale nic neumí. Školu prochází jen díky tomu že si podplatil učitele. Jeho číslo mělo být kouzelnické, jako to naše.

,,Ahoj Tome koukám že jdeš taky dělat kouzla.“ řekl jsem mu. Tom se ke mě otočil, usmál se a odpověděl: ,,Á, Michale, tak už se mnou jdeš kamarádit?“ Typické. Jsem s Adamem jediný kdo se odmítl připojit k davu jeho přátel. ,,Řekl jsem ti už několikrát že s tebou nikdy. Jsem tu s Adamem, taky soutěžíme.“ Tomáš se zasmál. ,,Ha ha ha, s tím blbem? Nemůžu uvěřit, že se někdo jako ty tak zesměšňuje kamarádstvím s někým kdo nemá kamarády.“

Neshody

Chytil jsem ho za tričko a zvedl do vzduchu, v očích vražedný pohled. ,,Tak hele, mluvíš o mém nejlepším kamarádovi, tak si dej pozor na pusu rozumíš?“ Tomáš rychle přikývl a já ho pustil zpátky na zem. Otočil jsem se a odcházel. To ale nezabránilo Tomovi na mě zavolat: ,,Jen počkej Michale!

Jednou se staneš mým kamarádem! A navíc prohraješ. Se mnou se nikdo rovnat nemůže!“ Šel jsem k Adamovi a cestou přemýšlel o tom co mi Tom řekl. Už dlouho se se mnou snažil skamarádit, ale já mu to nedovoloval. Choval se hrozně, chvástal se, povyšoval, týral mladší. S takovým člověkem se kamarádit nechci. Ale starosti mi nedělalo tohle, ale to co řekl. “Se mnou se nikdo rovnat nemůže!“ Tomáš má určitě něco v plánu.

Naše škola je taková klasická hranatá budova a uprostřed je átrium. Proc vám to říkám? Protože uprostřed tohoto átria stojí pódium na kterém teď budeme vystupovat. Je pozdě večer, lehce fouká a ve vzduchu je cítit soutěživost a tréma.

Je přestávka. Před chvílí skončil Tomáš se svým představením a teď kolem nás procházel s obrovským úsměvem na tváři. Namyšlenec jeden. Adam a já jsme poslední vystoupení. Přinesli jsme si na pódium tři stoly fyzickálních a chemických pomůcek. Adam pak do některých baněk dal šumivky a vytvořil tak umělou párů bubliny a šumivé zvuky. Jako bychom se ocitli v pravé laboratoři.

Dámy a pánové…

,,Hele, pamatuj si, jak jsme to cvičili. Věř mi, ať řeknu cokoliv přežiješ to, přísahám.“ řekl mi, když se lidi začali shromažďovat. ,,Já ti věřím a teď jdi pod ten poklop!“ odpověděl jsem a stoupl si na konec pódia. Trvalo dlouho než se všichni lidi dostaly na svá místa, ale moje trpělivost se vyplatila. Začal jsem.

,,Dámy a pánové, dovolte abych vás přivítal na našem kouzelnickém představení! Ale pozor, toto nebude jen tak obyčejné protože s mým zkušenějším kolegou do toho zapojíme chemii a fyziku a odhalíme vám kouzla Přírody!“

Vytáhl jsem z kapsy tablety, které mi dal Adam ještě před příchodem do školy, a vhodil je do jedné z baněk. Okamžitě jsem tak vytvořil sloní pastu, neboli silný proud pěny, která vysoko stříkala. Jen já jsem ale potom uslyšel vrznutí, jak se otevřel poklop. Z toho poklopu začal vylézat Adam ve speciálním obleku přes celé tělo.

Musel v něm být, jelikož proudy pěny jsou velmi horké a mohl by se spálit. Adam nechal tuny pěny padat na jeho oblek, obecenstvem neviděn. Vypadal potom jako pěnová příšera.

Kouzla davu

,,Prosím vás abyste dali ruce před sebe a soustředili se prosím.“ řekl jsem směrem k lidem, ale ruce zvedla jen polovina z nich. I tak to byl dobrý výsledek. Adam vyskočil na pódium a vydal nelidský skřek. ,,Proboha, zdá se že můj přítel byl zasažen špatnou reakcí látek!“ naoko jsem se zhrozil.

V tu chvíli již začala sloní pasta tuhnout, a Adam tudíž rozepl zip od obleku a vyskočil ven. Z obleku, pokrytém pěnou, vznikla socha. ,,Dámy a pánové, rychletuhnoucí sloní pasta!“ řekli jsme divákům a dostalo se nám velkého aplausu. ,,Sochu si může potom někdo vzít.“ dodal jsem.

Plynová krabice

,,Děkuji, děkuji. Takže jste mohli vidět spíš vtip než kouzlo.“ zasmál se Adam. ,,Tak co říkáte k tomu že bychom přišli k něčemu drastičtějšímu?“ od diváků-rodičů školáků- se ozvaly souhlasy. ,,Dobře, takže nyní požádám svého kolegu aby si vlezl do této krabice.“ Přesunul krabici s plexiskla, s víkem a zámkem. Na boku byl i otvor pro bombu s oxidem uhličitým.

Nadzvedl jsem víko a vlezl do stísněné krabice. Adam ji zamknul a klíč odložil na jeden stůl. Poté vytáhl z pod jednoho stolu bombu. Seskočil z pódia, přišel k jednomu otci a zeptal se: ,,Prosím, je toto oxid dusnatý?“ Oxid dusnatý, zbláznil se, zešílel? To nemůže myslet vážně! Oxid dusnatý je nedýchatelný plyn!

Udusím se v něm! Tahle jsme to necvičili, zabije mě! Šílel bych ještě víc, protestoval bych ale úzká krabice mi to jaksi neumožňovala. Krabice byla postavena tak aby uprostřed ní zůstalo kousek kyslíku. Musel jsem Adamovi věřit. S obrovským strachem jsem sledoval jak ten táta přikývl a Adam odešel se spokojeným ,,díky.“

Bomba zapadla do otvoru a já zaslechl syčení z mé levé strany. Bylo to kapku nepříjemné. A potom ještě víc když se mi začala strašně motat hlava. Adam tomu ale nevěnoval pozornost a pokračoval. ,,Ukážu vám nyní takzvaný “suchý led.“ Když do něj neco dáte může se to rozpadnout jako tento klíč.

Cože?! On zničil klíč od bedny ve které jsem?! Adam se kouknul na klíč, potom na mě a s hlasitým “sakriš“ vytáhl ze stolu nikdy nekončící kapesník. Jednou s ním švihl a “proměnil“ ho tak ve velkou deku.
,,No jak můžete vidět,“ řekl Adam smějícím se divákům, ,,situace se nám lehce zkomplikovala. Tak se aspoň podíváme jestli je můj kolega mistrem úniků.“

Všude a nikde

Přehodil přes celou krabici deku a já se tak ocitl v úplné tmě. Přede mnou se ale za chvíli rozsvítila světýlka. Vlastně to byla slova. Našitá do deky.

Pod tebou je poklop a nyní je propojen s poklopem u krabice. Stačí abys zmáčkl tlačítko pod sebou!

Já dement! Tak už vím co mě tlačí na pravé stehno. Nadzvednu svou nohu a uvolním tak místo pro prsty. Jde to ztuha ale nakonec tlačítko zmáčknu. Poklop se otevřel a já pozadu vypadl na hromadu matrací pod pódiem zrovna ve chvíli kdy Adam odstranil deku. Ozvaly se výdechy úžasu a zděšení.

Opatrně jsem vylezl zpět na pódium (tentokrát poklopem který před tím použil Adam) ,ale zůstal jsem u země. Adam začal otáčet deku, než “náhodou“ narazil na slova. ,,Co to je?“ naoko se udivil. V tu chvíli jsem se k němu připlížil a stoupl si za něj se založenýma rukama.

Protože byl Adam větší než já, (výškou i šířkou) lidé mě neviděli. ,,Prohlédni si krabici.“ jakoby nahlas přečetl a došel ke krabici. Díky tomu jsem se za nim magicky objevil a uklonil se. Obrovský aplaus se rozezněl átriem a Adam odvezl krabici, zatímco jsem vytáhl zpod stolu polštář.

Poklad

,,Jak jistě víte tak mají děti rády dvě věci. Hračky a věci co se blýskají.“ řekl jsem divákům a otočil se k Adamovi, který mi hodil zavarovačku světelkující tekutiny. Celý obsah sklenice jsem vylil na polštář a počkal za nedlouho se na polštáři vytvořily svítící krystaly. Odloupal jsem je a hodil dětem sedícím pod pódiem.

Adam mezitím namíchal v kýblu jinou látku a tu na děti vychrstnul. Já samozřejmě dávno věděl co plánuje a proto jsem do roztoku hodil střelný prach. Směs se zaleskla a vznikl barevný sníh. Znovu se ozval veliký aplaus.

,,No, nevím jak vy, ale já bych již uvedl hlavní kouzlo večera.“ Ozval se Adam zpoza mě a přistoupil k jednomu ze tří našich stolů. Postavil před sebe čtyři kýble a já zhasl. Je to tady, vzal jsem tabletky a do každého kýble jsem hodil dvě z nich. Poté jsem tam ještě nasypal železo kvůli magnetismu a navlékl Adamovi speciální dlouhé rukavice.

,,Michale!“

Trhl jsem sebou při zaslechnutí svého jména. Rozhlížel jsem se, ale nikoho neviděl. ,,Děje se něco?“ ozval se Adam. Zavrtěl jsem hlavou a odstoupil. Z baněk akcí po chvíli začaly stříkat proudy vařící pěny. Adam dal ruce před sebe a roztáhl prsty, jako by se opíral o zeď.

Z banek dostal veškerou pěnu a nad ním se tak vznášela obrovská, vařící, pěnová koule. Diváci se zvedali ze židlí a aplaus byl neuvěřitelný. Adam nad sebou držel kouli dokud neztvrdla. Teprve potom ji položil zpět na zem.

,,Ne, to já jsem nejlepší. Já a já a já!!!“ ozval se zpoza nás hlas. Tom se přiřítil a něco nasypal do oné koule. Nějaký úplně černý prášek. Koule se začala nezvykle rychle zvětšovat a rudnout.

Exploze. Rudá hmota se rozprskla všude kolem. Adam mě strhl za sebe a tím zabránil hmotě zasáhnutí. Sám to ale dostal přímou palbou. ,,Moje oči!“ zaječel Adam a zakymácel se. Druhá exploze. Adam, nyní hořící koule, proletěl átriem a vletěl do školy. Spustil se alarm. Objevil se táta a se mnou v náručí vyběhl ze školy. Stejně tak udělali další rodiče.

Pak už běželi útržky:
Škola v plamenech.
Exploze.
Příjezd hasičů a jejich marné snažení o uhašení školy.
Výslech a odjezd domů.
Ale nikde jsem neviděl Toma. Toho bastarda kterej to způsobil.
Poslední co si pamatuju je už je jen, jak jsem o týden později našel v novinách článek.

„Tělo Adama Hamouska se nikdy nenašlo.“

Další kapitola: Nástup Temnoty 10

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

2 Comments

  1. Děláš super napínavou creepypastu ! Určitě v ní pokračuj moc se mi líbí ale chtěl bych abys vidával svoje creepypasty 2x tejdně třeba úterý a čtvrtek 🙂

    1. Pokud by jsi chtěl okusit MOU tvorbu, můžeš si přečíst Jackův Halloween, Tichý chlapec, nebo o Štědrém dni vyjde další příběh. A nemusíš se obávat, už pracuji na další povídce 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button
Don`t copy text!