1. Krvavý orel
Krutá poprava krvavým orlem, která se odehrávala mezi 9. a 11. stoletím n. l., měla mít i rituální podtext – pro potěšení boha Odina. Tuto metodu popravy měl podle všeho praktikovat severský národ Vikingů.
(Na tuto metodu lze narazit také v seriálu Vikingové.)
Odsouzenému vězni se nařízla kůže od zad až k hrudnímu koši. Poté se sekerou od páteře oddělila žebra a natočila do stran tak, aby připomínala křídla. Nakonec se vytáhly plíce (v některých případech pokryté solí) a položily se na ramena. To vedlo ke smrti udušením odsouzeného.
Avšak dodnes se vedou debaty o tom, zda byl tento rituál jenom literární fikcí. Jde o špatný překlad, nebo byl skutečnou historickou praxí?
2. Pila
Někdy se člověku až rozum zastaví nad tím, jaké kruté tresty byli lidé schopni vymyslet. Při smrti pilou se odsouzenec zavěsil hlavou dolů s roztaženým nohama a k slovu se dostala pila. Do mozku se dostávalo dostatek krve na to, aby trpící člověk přežil, zatímco se mu ocelové zuby nemilosrdně bořili do těla.
Tohoto hrdelního trestu často užívali Egypťané, Peršané, Médové, Thrákové, Židé a další východní národy, od nichž jej převzali Sparťané, Makedonci a dále Řekové a Římani. Za starých časů existoval dvojí způsob jak člověka rozříznout vedví. Při prvním byla oběť dána do velké dřevěné bedny, silně stisknuta mezi dvě prkna a rozříznuta zhruba ve výši pasu pilou na dva kusy. Caligula stejně jako Dioklecián dával přednost druhému způsobu, který spočíval v rozříznutí odsouzence po délce, a ne uprostřed těla, jak měli ve zvyku orientální národy. Při této technice se nabízel dvojí postup.
Při prvním se obvykle postupovalo tak, že odsouzenec byl rozříznut odshora dolů, takže se začínalo od hlavy a končilo v rozkroku . Při druhé začínali kati řezat mezi nohama v tříslech. Nohy byly drženy roztažené a končilo se rozříznutím hlavy. Druhý způsob byl mnohem bolestivější, protože odsouzený ztrácel vědomí, teprve když pila dosáhla úrovně pupku. Kati věšeli oběť hlavou dolů častěji, aby její muka ještě podstatně prodloužili, protože poloha hlavou dolů zaručovala lepší okysličení mozku a zároveň bránila rychlému vykrvácení. Tento trest byl často vyhrazován homosexuálům. Poslední popravy pilou byly dílem gestapáckých maniaků během německé okupace Francie. Gestapo mělo ve svém sídle v rue Lauriston v Paříži kromě pil i malé gilotiny sloužící k usekávání údů.
3. Stěhovaví mravenci
Stěhovaví mravenci (lat. Formica atta) sežerou vše, co jim přijde do cesty a koně jsou během 48 hodin schopni obrat tak, že z něj zbude jen holá kostra. V polovině 18. století existoval tento „mravenčí trest“ ještě v Maroku, ale i v Brazílii. Ve stejnou dobu měli příležitost poznat tento trest i francouzští anarchisté odsouzení k nuceným pracím na Ďábelských ostrovech. V červnu 1891 zveřejnil deník L´Éclair výňatky z dopisu, který se jednomu z nich podařilo propašovat ven. Čtenáři se dočetli: “Mohli byste vidět, jakkoli to zní nepravděpodobně, a přitom je to přece pravda, muže přivázaného ke stromu, pod nímž je mraveniště. Strážci mu třou nohy a stehna třtinovým cukrem, aby přilákali maniokové mravence, kteří jsou vyzbrojeni ostrými a mocnými kusadly…
4. Stahování z kůže
Zmínka o tomto trestu se poprvé objevila v akkadském zákoníku (oblast Mezopotámie) napsaném někdy okolo roku 1900 před n. l. Z Akkadské říše se tento trest postupně rozšířil i do jiných zemí světa a uplatňoval se proti nepřátelům státu. Nejstarší reliéf zobrazující stažení z kůže pochází z Asýrie. Peršané údajně tímto způsobem popravili římského císaře Publia Licinia Valeriana. V Persii se kůže stahovala jen z některých částí těla, takže to mučedník, na rozdíl od jeho „kolegů“ z jiných zemí, i když s velkými bolestmi, přežil. Z Persie se stahování z kůže dostalo do Říma a Řecka. Podle Herodota byli z kůže stahováni zlí soudci a jejich kůží byla potáhnuto křeslo jejich nástupce. Znala ho celá Malá Asie, Číňané, Mongolové a Japonci. Dokonce i Aztékové a Inkové ho praktikovali. Aztékové svlékali z kůže zajatce a při rituálech si ji oblékali.
Populární byl také v Africe a v Evropě. Příčinou smrti byl šok, ztráta krve, podchlazení či různé infekce.
5. Rozpárání břicha
Odsouzenému příčně rozřezali břicho a skrz otvor mu vytáhli vnitřní orgány a střeva. Takto zohavený člověk trpěl obrovskými bolestmi několik hodin až dní v neuvěřitelných mukách, dokud nezemřel. Pokud mu chtěli utrpení ulehčit, odstraňovali mu i ostatní orgány. Pokud mu chtěli kati ještě přitížit, dali do jeho blízkosti několik vyhladovělých myší. V Persii, než mu začali řezat a vytrhávat maso, otevřeli břicho a vytáhli ven šest až osm metrů střev, která se obvykle namotávala i na dřevěný válec. dalším způsobem byla transanální pitvání, během nějž se vytahovala střeva přes konečník. Zatímco Řekové a Římané znali jen prosté rozpárání břicha, v Orientě z něho učinili pomalou a složitou smrt. Otevření břišní dutiny bylo totiž jen předehrou k vyjmutí vnitřností. Z náboženských válek ve Francii se protestanti stali specialisty v párání břich katolíků. Obnovili starý Perský zvyk a navíjeli útroby na hůl, dokud jim břicho zcela nevyprázdnili.
Tohle byl výběr TOP 5 nejhorších, nejkrutějších a
nejbolestivějších poprav v historii lidstva. Doufám, že
jste se ode mě dozvěděli něco, o čem jste ještě nevěděli
a byly jste tak poučeni o historii.
Byli by jste něčeho takového schopní?
ZDROJ: Zde (doporučuji)
Další Článek: TOP 5 Metod mučení
