ČlánkyCreepypasty

Vojáci neštěstí

Vojáci neštěstí

,,Věděli jsme, že prozkoumáváme jeskyně, ale neměli jsme přesné místo hledání. Seržant nás nechal spárovat a prozkoumat všechny čtyři směry. Bradley a Jones byli první, kdo ztratili rádiový kontakt, i když jsme stále mohli sledovat jejich pohyby v našich sítích.“

,,Munch a Green šli jako další. Stalo se to stejné. Ztráta komunikace, ale stále jsme je registrovali na O-watch. Zdálo se, že se všichni sbíhají na jednom místě. Charley a já jsme potom změnili směr, abychom se s nimi setkali.”

Muž sedící na židli mluvil ke svému nadřízenému. Nesnažil se, aby jeho hlas nebyl zbarven strachem nebo chvěním. Samotný kapitán prováděl tento rozhovor s desátníkem. Chtěl o smrti jeho pěti elitních vojáků slyšet z první ruky. Studoval přeživšího naproti sobě a nechal muže volně mluvit.

,,Operovali jsme s předpokladem, že našli ty jeskyně. A taky že našli. Sledovali jsme jejich stopy dovnitř. Tehdy jsme si uvědomili, že jsme také mimo rádiový kontakt.”

Desátník Bryce měl kůži šedou jako židle,

na které seděl dokonale vzpřímeně, což svědčilo o jeho tréninku. Na stole před ním byla sklenice vody a krabička cigaret Marlboro. Dostal povolení kouřit, ale dosud cigarety ignoroval, i když kapitán věděl, že to byl muž se dvěma krabkama denně.

,,Pravdou je, že jsme nebyli připraveni, pane. Bylo by hezké, kdybychom věděli, proti čemu jsme stáli. Rota Bravo byla téměř kompletně zničena kvůli vysoké koncentraci palby, která si s partou nováčků nebrala servítky. Bez urážky, pane, ale tohle je realita!”

Kapitán si všiml hořkosti v Brycově hlase, ale pokynul mu, aby pokračoval.

,,Nikdo nám neřekl, že ti… tvorové … byli rychlí, a přísahám, kapitáne, nikdy jsem se tolik nebál o svůj život, jako když jsem poprvé viděl tu… věc … co lovila mě a Charleyho.”

,,Je to jako dvě nečekané rány,

když rozeznáte, že ty věci jednou byli lidmi jako my. Ten šok mě skoro zabil. A přesně tak dostali Charleyho, pane, prostě jej popadli shora.”

Bryce měl na sobě ochranné sluneční brýle, což jeho nadřízenému ztěžovalo čtení v jeho tváři. Od doby, co se vrátil z hory, trpěl fotofóbií. Rychle se to zhoršovalo. Doktoři nenašli žádnou příčinu, mysleli, že to mohlo být psychosomatického původu. Trauma, kterým si Bryce prošel, čehokoliv byl v labyrintu jeskyní svědkem, bylo příliš, aby to jeho mozek zpracoval, takže ‚oslepl‘.

Skřípění Brycova hlasu proniklo do myšlenek kapitána, když opět promluvil.

,,Nestydím se to říct, pane,

ale poté, co se to stalo, jsem utekl… a při útěku několikrát vypálil za sebe. Když jsem došel na okraj jeskyně, vyvalil jsem se ze vstupu, otočil se, zaklekl a pokusil se zvýšit rozsah, abych se podíval přes infra červenou kameru, připraven střílet. Jedna z těch ‚věcí‘ mě pronásledovala, ale neviděl jsem ji.”

Kapitán viděl, jak Bryce bojoval se vzpomínkou. Trpělivě čekal na Bryce, až bude schopen pokračovat.

,,Já… nebyl jsem schopen to vidět, protože se to doslova lepilo na strop, kapitáne.”

Bryce na chvíli umlkl, aby strávil šok jeho prohlášení. Zdálo se, že se sebral dohromady, srovnal si ramena a pokračoval.

,,Tehdy jsem to poprvé uslyšel. Napoprvé to bylo tiché, jemné, spíše jako nenápadná vibrace, když cítíte, že se má něco stát, víte? Spíše právě tenhle pocit, než že bych to přímo slyšel.”

Kapitán slyšel několik podivných hlášení od dalších jednotek.

Jejich průzkumy říkaly, že slyšeli ‚hudbu‘ předtím, než zmizely. Bryce byl jediný, který se vrátil živý a který to zažil.

,,Lovilo to… Hlad a touha, příslib nasycení.”

Zdálo se, že se Bryce pousmál, skoro toužebně, než opět promluvil.

,,Bylo to utrpení, ale tak sladké, že byste ve své mysli toužil po jeho laskání. Přál byste si dosáhnout tak hlubokého dovršení, že by vás to zbavilo veškeré lidskosti, proměnilo by vás to ve slupku touhy. ”

Bryce mluvil s tak neskrývanou touhou, že kapitán sotva zadržel znechucení.

,,Stalo se to vším, co jsem kdy chtěl, a po čem jsem tajně toužil.”

,,Nutilo mě to vrátit se do jeskyně, pane.

Nevzpomínám si, kdy jsem zmáčkl nouzové tlačítko na O-watch. Muselo to být při útěku. Jsem rád, že jsem to udělal. Zvláště poté, co jsem našel to, co zbylo z Charleyho.”

Bryce svěsil hlavu při vážné vzpomínce na svého přítele. Sahal pro vodu, ale rozmyslel se a položil ruku zpátky na klín, po chvíli pokračoval ve vyprávění chraplavým hlasem.

,,Dále si téměř na nic nevzpomínám. Nemohu vám říci, jak jsem přišel k těm bodným ranám na noze. Doktor řekl, že byli také na femorální tepně. Kdyby mě seržant nenašel, byl bych mrtvý jako Charley a ostatní.”

,,Seržant řekl, že jsem byl zmačkaný jako papír, ležel sotva kousek od ústí jeskyně na hromadě kamení a krvácel. Charleyho a ostatní našli dole v té divné špinavé šachtě.”

,,Ale bylo příliš pozdě, všichni byli mrtví.”

Desátník Bryce se zastavil a vzhlédl ke kapitánovi, jeho tvář měla nevyzpytatelný výraz. Začínal se rychle měnit. Celá dolní čelist se uvolnila z kloubů a odhalila tak šavlovité zuby. Natáhl se, aby si sundal sluneční brýle. Jeho oči plály rudě. Kapitánův mozek jednal příliš pomalu, když Bryce přeskočil stůl…

,,Proč se k nim nepřidáte?“

ODKAZ: Creepypasta.com
Další Creepypasta: Lékař

4/5 (2)

Jak se ti líbil příspěvek?

Mike-K

Zdravím vás přátelé. Má přezdívku Mike K. A píšu gore horory. Jsem ročník 02. Baví mě kreslení/malování a hraní na klavír. Zajímá mě historie 20. století a záhady. Píšu příběhy o zabíjení, protože mi to jde a dávám do toho své myšlenky a úvahy.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!